health clinic In Pictures Ltd./Corbis via Getty Images

TBC, NCD a ponaučení z HIV

NEW YORK – Globální zdraví se opět dostalo do centra pozornosti. Valné shromáždění Organizace spojených národů uspořádalo v září dvě jednání na vysoké úrovni – jedno o skoncování s tuberkulózou (TBC) a druhé o boji s neinfekčními onemocněními (NCD). Bylo to vůbec poprvé, kdy OSN zařadila hned dvě zdravotnické krize tak výrazně do své každoroční agendy.

Tyto diskuse však nyní skončily a globální zdravotnická komunita se musí soustředit na zajištění nezbytných politických závazků, aby zachovala úroveň mezinárodní koordinace a plánování. Jedním z modelů, které by v boji proti TBC a NCD stálo za to napodobit, je přitom přístup zvolený při konfrontaci s epidemií HIV.

Od roku 2001, kdy Valné shromáždění OSN uspořádalo své první jednání o HIV/AIDS, se trajektorie této nemoci dramaticky změnila. Přibližně 22 milionů lidí žijících s virem HIV má dnes zajištěnou léčbu. V důsledku toho se počet úmrtí na AIDS snížil o polovinu – z 1,9 milionu osob ročně v roce 2003 na 940 000 v roce 2017 –, přičemž tempo nových nákaz se v několika nejhůře zasažených zemích rovněž zhruba o polovinu snížilo. Snaha o kontrolu TBC a NCD – které podobně jako HIV/AIDS silně zatěžují nízkopříjmové a středněpříjmové země – proto může vycházet z poznatků získaných během reakce na HIV.

Důležitá jsou zejména tři ponaučení. Za prvé s postupným rozšiřováním globální reakce na AIDS vyvstal dvojí problém, jak do péče zahrnout i těžko dostupné komunity a současně pokračovat v podpoře stále většího počtu pacientů, kteří absolvují léčbu. V reakci na to se programy boje proti HIV vyvinuly tak, aby nabízely služby přizpůsobené preferencím pacientů. Tyto novátorské modely péče současně zmírňují zátěž v podobě velkého počtu pacientů pro zdravotnická zařízení i zdravotníky samotné.

V několika zemích například stabilizovaní pacienti, kteří raději navštěvují svého poskytovatele péče méně často, dostávají zásoby léků na větší počet měsíců. V Jihoafrické republice, kde se na HIV léčí plných 4,3 milionu pacientů, lze opakovací recepty získat v prodejních automatech řízených farmaceutem. V Lesothu, kde lidé mnohdy žijí několik hodin cesty od zdravotnického zařízení, se nabízí testování HIV přímo v místě bydliště a v případě lidí, u nichž se HIV infekce prokáže, podporují místní zdravotníci komunitní léčbu.

Podobný přístup by se dal zaujmout i u TBC a NCD. V případě TBC by to mohlo znamenat delší intervaly kontrol u pacientů, kteří dodržují předepsanou léčbu a nevykazují žádné známky rezistence na léčiva, zatímco u lidí s vedlejšími příznaky nebo vyžadujícími komplexnější léčbu by mohla být péče intenzivnější. Také pacienti s dobře kontrolovanými NCD, kteří nevykazují žádné příznaky a snášejí dobře léky, mohou potřebovat jen občasné návštěvy u poskytovatele péče, a naopak lidé s komplikovanějším průběhem by mohli těžit z bedlivějšího lékařského sledování a poradenství.

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Za druhé programy boje proti HIV uspěly zčásti i díky tomu, že si stanovily cíle pro kompletní „kaskádu péče“ – tedy pro všechny stupně od diagnózy po léčbu. Například cíle „90-90-90“ stanovené Společným programem OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) – v jejichž rámci je 90% lidí žijících s HIV diagnostikováno, 90% lidí s diagnózou HIV se léčí a u 90% léčených pacientů nastala virální suprese – přispěly k přesnějšímu zacílení globální reakce na AIDS. Modely dokonce naznačují, že budou-li tyto cíle splněny, přestane být HIV do roku 2030 hrozbou pro veřejné zdraví.

Stanovení cílů je užitečné pro vývoj srovnávacích testů a identifikaci mezer v pokrytí léčbou. V mnoha zemích například existuje největší mezera v pokrytí HIV službami ve fázi diagnózy, zejména u mužů a mladých lidí. V důsledku toho dnes mnohé programy nabízejí nové možnosti, jak tyto skupiny oslovit, například prostřednictvím diskrétních testů na pracovišti nebo sebetestování. Další mezera vzniká u skupin, které jsou v některých zemích vytěsňované a stigmatizované, například u mužů majících pohlavní styk s muži.

Vytyčení cílů pro celou kaskádu péče by mohlo být stejně užitečné i u kontroly TBC a NCD. Například iniciativa Stop TB Partnership navrhla léčebné cíle 90-(90)-90 pro onemocnění TBC, ačkoliv ty zatím nebyly všeobecně přijaty. V případě NCD se klade důraz na dosažení cíle trvalé udržitelného rozvoje 3.4, který volá po snížení předčasných úmrtí v důsledku těchto onemocnění o jednu třetinu do roku 2030. Tento druhý cíl však není rozprostřený do celé kaskády péče od diagnózy po léčbu NCD. Například by bylo užitečné, kdyby programy sledovaly, kolik lidí s vysokým krevním tlakem bylo diagnostikováno a zařazeno do léčby, jaký podíl léčených osob dosáhl na kontroly krevního tlaku a jaká úroveň léčby by byla zapotřebí, aby se počet předčasných úmrtí snížil o stanovený cíl.

A konečně se boj proti AIDS mohl rozšířit díky silné podpoře a spolupráci, která přetvořila trhy diagnostických a léčebných programů. Díky prognózování lékařských potřeb, sdružování objednávek a podpoře konkurence v kombinaci s intenzivní podporou se politikům a poskytovatelém péče podařilo dosáhnout tržní efektivity. Výsledné úspory z rozsahu umožnily dodavatelům přejít od nízkoobjemových schémat s vysokou marží na ziskové vysokoobjemové modely s nízkou marží. Toto úsilí vedlo k poklesu nákladů na roční léčbu HIV z více než 10 000 dolarů na pacienta v roce 2001 na necelých 100 dolarů v roce 2016.

Také zvládnutí TBC a NCD bude vyžadovat zvýšení výhodnosti a dostupnosti léčiv. Reakce na TBC sice vedla ke vzniku strategických partnerství s cílem rozšířit pokrytí, avšak stále zde přetrvávají velké mezery, přičemž tu největší představuje léčba dětí a pacientů s rezistentní TBC. V případě NCD se firmy jako Novartis, Pfizer nebo indický výrobce léčiv Cipla snaží zajistit dostupné léky pacientům v Africe. Dary sice mohou přispět ke stimulaci původní poptávky, avšak chceme-li dosáhnout snížení cen, musíme zvolit promyšlenější tržní přístup. Multisektorová koalice, která vznikla v roce 2017, by mohla napomoci k vyšší efektivitě, ale k úspěchu bude potřebovat další podporu.

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus nedávno vyzval vlády k posílení vedoucí role a k investicím do zdravotnických systémů s cílem potírat TBC a NCD. Další zdroje jsou sice bezpochyby zapotřebí, ale musí je doprovázet zdravé strategie, které zapojí místní komunity, zkoordinují programy a rozšíří prevenci a péči. Ze všeho nejlepší přitom je, že plán boje proti AIDS už držíme v rukou, takže nemusíme objevovat Ameriku.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/fosNODLcs