NEW YORK – Rozhodnutí založit rodinu je jedním z nejdůležitějších, které člověk může udělat. Je také základním lidským právem; pouze dospělý jedinec by měl mít tu moc rozhodnout zda, kdy a jak často počne. Přesto toto právo zůstává pro miliony lidí na celém světě nenaplněné.
Víc než 200 milionů žen v rozvojových zemích, které chtějí oddálit těhotenství nebo se mu vyhnout, nepoužívá moderní antikoncepci. Ženy, které jsou chudé, méně vzdělané nebo žijí na venkově, mohou na poli prevence otěhotnění narážet na významné hospodářské, kulturní a institucionální překážky a často se ze zoufalství obracejí k nebezpečným formám předcházení těhotenství. Kdyby ženy měly celosvětově přístup k informacím a službám ve vztahu k dobrovolnému plánování rodiny, úmrtnost matek by se mohla snížit až o tři čtvrtiny a úmrtnost nemluvňat až o pětinu.
Plánování rodičovství ovšem nejen zachraňuje životy, ale také šetří peníze. Každý dolar investovaný do služeb v oblasti reprodukčního zdraví ušetří výdaje za zdravotní péči související s těhotenstvím ve výši 2,20 dolaru. Navíc čím déle žena čeká, než má děti, tím déle může být součástí výdělečných pracovních sil a posilovat tak ekonomické zdraví a prosperitu chudých komunit.
Některé vlády už si tyto přínosy uvědomily a alokují podle toho finanční prostředky. V Thajsku například ministerstvo zdravotnictví posílilo svůj rozpočet v oblasti plánování rodičovství s odůvodněním, že nynější zvýšení výdajů sníží pozdější náklady na zdravotní péči.
Uvažování thajských orgánů je správné; když rozvojové země uskutečňují investice, které mladým lidem dávají možnost založit rodinu až ve chvíli, kdy jsou na to připraveni, klesá porodnost a stoupá podíl obyvatel v produktivním věku vůči závislému obyvatelstvu. Tyto takzvané „demografické dividendy“ by podle prognóz byly obzvlášť vysoké v zemích subsaharské Afriky, kde je zhruba třetina populace ve věku mezi deseti a 24 lety.
Navzdory řadě výhod spojených s plánováním rodičovství ovšem stále příliš mnoho zemí tuto důležitou část svých zdravotnických soustav nefinancuje dostatečně. Koalice k zajištění potřeb pro reprodukční zdraví, celosvětová výzkumná a advokační skupina, odhaduje, že rozvojové země se musí vypořádat s tím, že jim schází 793 milionů dolarů na zásoby antikoncepce v příštích třech letech. Zejména pro chudé ženy jsou vládou financované služby často jedinou cestou k bezpečnému a účinnému řešení v oblasti plánování rodiny. Když nejsou k dispozici žádné veřejné programy, schopnost plánovat rodinu slábne a míra nechtěných těhotenství stoupá.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Investice do lidského kapitálu, doprovází-li je zdravé hospodářské politiky a robustní trhy práce, přinášejí rozvojovým zemím podstatný profit. Úplné financování potřeb chudých zemí v oblasti plánování rodičovství by zbavilo miliony lidí chudoby, zvýšilo míru dosaženého vzdělání a pomohlo zúžit genderovou mezeru na globálním jihu. Z těchto a mnoha dalších důvodů je Populační fond OSN (UNFPA) pevně odhodlán podporovat úsilí jednotlivých zemí prosazovat právo jednotlivců – a zejména žen – vybrat si, zda a kdy budou mít děti.
Cílem UNFPA je do roku 2030 zajistit, aby služby související s plánováním rodiny byly dostupné všem ženám na světě, bez strachu z důsledků či nákladů. Sami to ale nedokážeme. Přidat se musí přední představitelé vlád, soukromého sektoru a občanské společnosti a usilovat o dosažení tohoto ambiciózního cíle společně s námi.
Vyspělé země by schodek v globálním financování plánování rodiny dokázaly vyřešit za pouhých 20 centů na osobu ročně, což je vzhledem k předpokládaným přínosům pro jednotlivce, rodiny a ekonomiky velice výhodné. Kromě posílení výdajů budou k ochraně žen a posílení postavení mladých párů zapotřebí nové politiky, zákony a uplatnění současných předpisů.
Snahy rozšířit dostupnost služeb a péče v oblasti plánování rodiny nejsou nové. Na Mezinárodní konferenci o lidských právech, která se před padesáti lety konala v Teheránu, světové společenství deklarovalo, že „rodiče mají základní lidské právo svobodně a zodpovědně si určit počet svých dětí a odstupy mezi nimi“. Tehdy to byla vizionářská představa; dnes ji uskutečňujeme jako podmínku úspěšného rozvoje.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump’s attempt to reindustrialize the US economy by eliminating trade deficits will undoubtedly cause pain and disruption on a massive scale. But it is important to remember that both major US political parties have abandoned free trade in pursuit of similar goals.
argues that America’s protectionist policies reflect a global economic reordering that was already underway.
Donald Trump and Elon Musk's reign of disruption is crippling research universities’ ability to serve as productive partners in innovation, thus threatening the very system that they purport to celebrate. The Chinese, who are increasingly becoming frontier innovators in their own right, will be forever grateful.
warns that the pillars of US dynamism and competitiveness are being systematically toppled.
NEW YORK – Rozhodnutí založit rodinu je jedním z nejdůležitějších, které člověk může udělat. Je také základním lidským právem; pouze dospělý jedinec by měl mít tu moc rozhodnout zda, kdy a jak často počne. Přesto toto právo zůstává pro miliony lidí na celém světě nenaplněné.
Víc než 200 milionů žen v rozvojových zemích, které chtějí oddálit těhotenství nebo se mu vyhnout, nepoužívá moderní antikoncepci. Ženy, které jsou chudé, méně vzdělané nebo žijí na venkově, mohou na poli prevence otěhotnění narážet na významné hospodářské, kulturní a institucionální překážky a často se ze zoufalství obracejí k nebezpečným formám předcházení těhotenství. Kdyby ženy měly celosvětově přístup k informacím a službám ve vztahu k dobrovolnému plánování rodiny, úmrtnost matek by se mohla snížit až o tři čtvrtiny a úmrtnost nemluvňat až o pětinu.
Plánování rodičovství ovšem nejen zachraňuje životy, ale také šetří peníze. Každý dolar investovaný do služeb v oblasti reprodukčního zdraví ušetří výdaje za zdravotní péči související s těhotenstvím ve výši 2,20 dolaru. Navíc čím déle žena čeká, než má děti, tím déle může být součástí výdělečných pracovních sil a posilovat tak ekonomické zdraví a prosperitu chudých komunit.
Některé vlády už si tyto přínosy uvědomily a alokují podle toho finanční prostředky. V Thajsku například ministerstvo zdravotnictví posílilo svůj rozpočet v oblasti plánování rodičovství s odůvodněním, že nynější zvýšení výdajů sníží pozdější náklady na zdravotní péči.
Uvažování thajských orgánů je správné; když rozvojové země uskutečňují investice, které mladým lidem dávají možnost založit rodinu až ve chvíli, kdy jsou na to připraveni, klesá porodnost a stoupá podíl obyvatel v produktivním věku vůči závislému obyvatelstvu. Tyto takzvané „demografické dividendy“ by podle prognóz byly obzvlášť vysoké v zemích subsaharské Afriky, kde je zhruba třetina populace ve věku mezi deseti a 24 lety.
Navzdory řadě výhod spojených s plánováním rodičovství ovšem stále příliš mnoho zemí tuto důležitou část svých zdravotnických soustav nefinancuje dostatečně. Koalice k zajištění potřeb pro reprodukční zdraví, celosvětová výzkumná a advokační skupina, odhaduje, že rozvojové země se musí vypořádat s tím, že jim schází 793 milionů dolarů na zásoby antikoncepce v příštích třech letech. Zejména pro chudé ženy jsou vládou financované služby často jedinou cestou k bezpečnému a účinnému řešení v oblasti plánování rodiny. Když nejsou k dispozici žádné veřejné programy, schopnost plánovat rodinu slábne a míra nechtěných těhotenství stoupá.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Investice do lidského kapitálu, doprovází-li je zdravé hospodářské politiky a robustní trhy práce, přinášejí rozvojovým zemím podstatný profit. Úplné financování potřeb chudých zemí v oblasti plánování rodičovství by zbavilo miliony lidí chudoby, zvýšilo míru dosaženého vzdělání a pomohlo zúžit genderovou mezeru na globálním jihu. Z těchto a mnoha dalších důvodů je Populační fond OSN (UNFPA) pevně odhodlán podporovat úsilí jednotlivých zemí prosazovat právo jednotlivců – a zejména žen – vybrat si, zda a kdy budou mít děti.
Cílem UNFPA je do roku 2030 zajistit, aby služby související s plánováním rodiny byly dostupné všem ženám na světě, bez strachu z důsledků či nákladů. Sami to ale nedokážeme. Přidat se musí přední představitelé vlád, soukromého sektoru a občanské společnosti a usilovat o dosažení tohoto ambiciózního cíle společně s námi.
Vyspělé země by schodek v globálním financování plánování rodiny dokázaly vyřešit za pouhých 20 centů na osobu ročně, což je vzhledem k předpokládaným přínosům pro jednotlivce, rodiny a ekonomiky velice výhodné. Kromě posílení výdajů budou k ochraně žen a posílení postavení mladých párů zapotřebí nové politiky, zákony a uplatnění současných předpisů.
Snahy rozšířit dostupnost služeb a péče v oblasti plánování rodiny nejsou nové. Na Mezinárodní konferenci o lidských právech, která se před padesáti lety konala v Teheránu, světové společenství deklarovalo, že „rodiče mají základní lidské právo svobodně a zodpovědně si určit počet svých dětí a odstupy mezi nimi“. Tehdy to byla vizionářská představa; dnes ji uskutečňujeme jako podmínku úspěšného rozvoje.
Z angličtiny přeložil David Daduč