LIMA – Je to 14 let co prezident George W. Bush vyhlásil “globální válku proti terorismu.“ Dnes, po výdajích na tuto válku ve výši 1,6 bilionu dolarů a po zabití 101 teroristických vůdců, od Usámy bin Ládina k “džihádistu Johnovi,“ zůstává Západ stejně zranitelný (ne-li ještě zranitelnější) extremisty, kteří rekrutují bojovníky a můžou zaútočit na jakékoliv západní město v podstatě kdykoliv. Jsou nyní vyhlídky na vítězství, kdy další prezident – François Hollande z Francie – také vyhlásil válku proti terorismu (jakož i další evropští lídři), v něčem lepší? Mám své pochybnosti.
Je na čase uvážit, že síla našich protivníků alespoň do určité míry pramení ze stejných postojů, které povzbuzovaly francouzskou revoluci a americkou válku za nezávislost: odcizení se a frustrace ze setrvávajícího systému. V britských koloniích v Americe před rokem 1776 a napříč Francií v letech vedoucích k roku 1789 začínali být běžní občané přesvědčení, že jejich životy, majetek a obchody jsou příliš dlouho předmětem predace libovolných vládců. Stejný pocit odcizení je nyní pociťován na Blízkém východě a v severní Africe.
Koneckonců, Arabské jaro začalo, když se ubohý tuniský podnikatel Mohamed Bouazizi v prosinci 2010 zapálil, aby tak protestoval proti bezcitnému vyvlastnění jeho majetku. Spáchal sebevraždu – jak mi řekl jeho bratr Salem v rozhovoru, který byl nahrán pro americkou veřejnoprávní televizi – za “právo chudých nakupovat a prodávat.“
Během 60 dnů po Bouaziziho smrti jeho poselství vyburcovalo arabský svět. Dalších 63 malých podnikatelů napříč Blízkým východem zopakovalo sebeupálení, čímž podnítilo stovky milionů Arabů k tomu, aby šly do ulic a svrhly čtyři vlády. Síla jejich zlosti nadále destabilizuje celý region.
Západ tuto zprávu ale nepochopil. Jako obvykle se soustředil na makroekonomické úpravy a technickou pomoc, aniž by vůbec zvažoval vlastnická práva chudé většiny. Je to starý problém: místo aby si pamatoval, že vlastnická práva jsou instrument, který emancipoval jejich společnost od suverénních tyranů, myslí si levicová část Západu, že ochrana vlastnictví je pravicové dogma, konzervativci vnímají vlastnická práva jako samozřejmost a ekonomové si je spojují s nemovitostmi a tesařstvím.
Selhání Západu v pobídce arabských vlád k zavedení, ochraně a zesílení vlastnických práv jejich občanů (a poskytnutí prostředků) vytvořilo vakuum, do kterého vstoupili regionální romantičtí nacionalisté a jejich teroristické odnože, které nyní posílají vojáky do Evropy. Tito fanatici samozřejmě nebudou schopni zlepšit životní standard chudých – a to ani zdaleka, jak dokazuje dravá vláda takzvaného Islámského státu v jeho samozvaném kalifátu. Ale v atmosféře strádání a frustrace získávají ti, kdo mají falešné sliby, snadno své stoupence.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Jak dlouho bude trvat Západu, než si zapamatuje, že demokratický kapitalismus vyžaduje silná vlastnická práva k nastavení jasné hranice, za které by stát neměl jít? Stejně jako entropický vesmír a všechny otevřené prostory, globální trh je turbulentním místem s jen málem respektu pro život. Všechny živé systémy, ať již přirozené či organizované člověkem, vznikají a fungují pouze v uzavřeném prostoru. Ať již mluvíme o buňkách, molekulách, tělesných orgánech, počítačích či společenských skupinách, každá z nich je obsažena a omezena v rámci nějaké hranice: membrána, kůže, stěna nebo zákonné právo.
V rámci hranic našeho těla jsou komplexní mnohobuněčné struktury udržovány produkcí molekul, které zajišťují kooperaci a výměnu informací mezi buňkami – proces známý jako “signalizace.“ Chyba v tomto procesu může vést k propuknutí chorob, jako je například rakovina. Při oddělení od ostatních buněk nebo okolní matrix buňky obvykle během krátké doby umírají – jde o proces zvaný “anoikis,“ řecky bezdomovectví.
Kdokoliv ukončí “anoikis“ na širším Blízkém východě, vyhraje válku proti terorismu. Proto musí Západ a jeho spojenci pomoci 80% populace, jejichž přežití závisí na hranicích potřebných k ochraně jejich majetku a jich samotných (vlastnická práva a omezené ručení). Potřebují signální mechanismy k detekci nebezpečí (záznamy a sledovací systémy, které pocházejí z nahrávacích aktiv a firem). Potřebují adhezivní molekuly ke spojení s dalšími a k vybudování komplexnějších a cennějších kombinací (právně vymahatelné smlouvy). A potřebují schopnost využít prostředky ke garanci kreditu a vytvoření kapitálu (podíly a akcie k rozdělení, rozšíření a zajištění majetku). V opačném případě nevyhrají kombinované vojenské síly Evropy a Spojených států – a nyní i Ruska – vůbec nic.
Pokud Hollande, příští prezident USA a jejich arabští spojenci chtějí zastavit terorismus, musí tlačit na blízkovýchodní vlády (a pomáhat jim), aby poskytli svým obyvatelům zákony, které budou pečovat o jejich potenciál k prosperitě za stejných podmínek na světových trzích. Je to přesně to, co udělali američtí a francouzští revolucionáři. A je to nejjistější způsob, jak upřít extremistům přitažlivost, která udržuje jejich existenci.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
LIMA – Je to 14 let co prezident George W. Bush vyhlásil “globální válku proti terorismu.“ Dnes, po výdajích na tuto válku ve výši 1,6 bilionu dolarů a po zabití 101 teroristických vůdců, od Usámy bin Ládina k “džihádistu Johnovi,“ zůstává Západ stejně zranitelný (ne-li ještě zranitelnější) extremisty, kteří rekrutují bojovníky a můžou zaútočit na jakékoliv západní město v podstatě kdykoliv. Jsou nyní vyhlídky na vítězství, kdy další prezident – François Hollande z Francie – také vyhlásil válku proti terorismu (jakož i další evropští lídři), v něčem lepší? Mám své pochybnosti.
Je na čase uvážit, že síla našich protivníků alespoň do určité míry pramení ze stejných postojů, které povzbuzovaly francouzskou revoluci a americkou válku za nezávislost: odcizení se a frustrace ze setrvávajícího systému. V britských koloniích v Americe před rokem 1776 a napříč Francií v letech vedoucích k roku 1789 začínali být běžní občané přesvědčení, že jejich životy, majetek a obchody jsou příliš dlouho předmětem predace libovolných vládců. Stejný pocit odcizení je nyní pociťován na Blízkém východě a v severní Africe.
Koneckonců, Arabské jaro začalo, když se ubohý tuniský podnikatel Mohamed Bouazizi v prosinci 2010 zapálil, aby tak protestoval proti bezcitnému vyvlastnění jeho majetku. Spáchal sebevraždu – jak mi řekl jeho bratr Salem v rozhovoru, který byl nahrán pro americkou veřejnoprávní televizi – za “právo chudých nakupovat a prodávat.“
Během 60 dnů po Bouaziziho smrti jeho poselství vyburcovalo arabský svět. Dalších 63 malých podnikatelů napříč Blízkým východem zopakovalo sebeupálení, čímž podnítilo stovky milionů Arabů k tomu, aby šly do ulic a svrhly čtyři vlády. Síla jejich zlosti nadále destabilizuje celý region.
Západ tuto zprávu ale nepochopil. Jako obvykle se soustředil na makroekonomické úpravy a technickou pomoc, aniž by vůbec zvažoval vlastnická práva chudé většiny. Je to starý problém: místo aby si pamatoval, že vlastnická práva jsou instrument, který emancipoval jejich společnost od suverénních tyranů, myslí si levicová část Západu, že ochrana vlastnictví je pravicové dogma, konzervativci vnímají vlastnická práva jako samozřejmost a ekonomové si je spojují s nemovitostmi a tesařstvím.
Selhání Západu v pobídce arabských vlád k zavedení, ochraně a zesílení vlastnických práv jejich občanů (a poskytnutí prostředků) vytvořilo vakuum, do kterého vstoupili regionální romantičtí nacionalisté a jejich teroristické odnože, které nyní posílají vojáky do Evropy. Tito fanatici samozřejmě nebudou schopni zlepšit životní standard chudých – a to ani zdaleka, jak dokazuje dravá vláda takzvaného Islámského státu v jeho samozvaném kalifátu. Ale v atmosféře strádání a frustrace získávají ti, kdo mají falešné sliby, snadno své stoupence.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Jak dlouho bude trvat Západu, než si zapamatuje, že demokratický kapitalismus vyžaduje silná vlastnická práva k nastavení jasné hranice, za které by stát neměl jít? Stejně jako entropický vesmír a všechny otevřené prostory, globální trh je turbulentním místem s jen málem respektu pro život. Všechny živé systémy, ať již přirozené či organizované člověkem, vznikají a fungují pouze v uzavřeném prostoru. Ať již mluvíme o buňkách, molekulách, tělesných orgánech, počítačích či společenských skupinách, každá z nich je obsažena a omezena v rámci nějaké hranice: membrána, kůže, stěna nebo zákonné právo.
V rámci hranic našeho těla jsou komplexní mnohobuněčné struktury udržovány produkcí molekul, které zajišťují kooperaci a výměnu informací mezi buňkami – proces známý jako “signalizace.“ Chyba v tomto procesu může vést k propuknutí chorob, jako je například rakovina. Při oddělení od ostatních buněk nebo okolní matrix buňky obvykle během krátké doby umírají – jde o proces zvaný “anoikis,“ řecky bezdomovectví.
Kdokoliv ukončí “anoikis“ na širším Blízkém východě, vyhraje válku proti terorismu. Proto musí Západ a jeho spojenci pomoci 80% populace, jejichž přežití závisí na hranicích potřebných k ochraně jejich majetku a jich samotných (vlastnická práva a omezené ručení). Potřebují signální mechanismy k detekci nebezpečí (záznamy a sledovací systémy, které pocházejí z nahrávacích aktiv a firem). Potřebují adhezivní molekuly ke spojení s dalšími a k vybudování komplexnějších a cennějších kombinací (právně vymahatelné smlouvy). A potřebují schopnost využít prostředky ke garanci kreditu a vytvoření kapitálu (podíly a akcie k rozdělení, rozšíření a zajištění majetku). V opačném případě nevyhrají kombinované vojenské síly Evropy a Spojených států – a nyní i Ruska – vůbec nic.
Pokud Hollande, příští prezident USA a jejich arabští spojenci chtějí zastavit terorismus, musí tlačit na blízkovýchodní vlády (a pomáhat jim), aby poskytli svým obyvatelům zákony, které budou pečovat o jejich potenciál k prosperitě za stejných podmínek na světových trzích. Je to přesně to, co udělali američtí a francouzští revolucionáři. A je to nejjistější způsob, jak upřít extremistům přitažlivost, která udržuje jejich existenci.