LONDÝN – V patách zhoršující se klimatické krize, pandemie covidu-19 a vystřelujících cen energií byla válka v Evropě to poslední, co křehká globální potravinová soustava potřebovala. Vysokou cenu za invazi ruského prezidenta Vladimira Putina do sousední země platí nejen Ukrajinci; na pokraji hladovění je teď celosvětově až 50 milionů lidí.
V důsledku ruské blokády Černého moře uvízlo v ukrajinských přístavech zhruba 20 milionů tun obilí – ekvivalent roční spotřeby všech nejméně rozvinutých zemí. Ani uvolnění těchto zásob by ale nestačilo, protože Putinova invaze je jen poslední ranou už dříve rozvrácené globální potravinové soustavě. Svět se teď musí připravit na potravinovou krizi, která nepotrvá měsíce, ale roky.
V současnosti se jedná o krizi v cenách, kdy index v péči Organizace OSN pro výživu zemědělství vystoupal do rekordní výše. Za rok by tu však už touto dobou dost dobře mohla být krize dostupnosti potravin. Naše nová zpráva o globálních důsledcích války na Ukrajině se zabývá tím, jak narušená období sadby podlomí zemědělský vývoz Ukrajiny, zatímco globální nedostatek hnojiv – jejž konflikt ještě zhoršuje – nahlodá schopnost mnoha zemí se uživit.
Letošní sklizeň pšenice na Ukrajině, na niž obvykle připadá 10 % celosvětového vývozu pšenice, bude pravděpodobně o 42 % nižší než v roce 2021. Bývalý ukrajinský ministr zemědělství Roman Leščenko říká, že v roce 2022 by výměra plodin mohla tvořit méně než polovinu předválečných úrovní, což naznačuje, že škody na úrodě v příštím roce už byly napáchány. A až konečně ustanou boje, dát do pořádku farmy, půdu a skladovací zařízení bude trvat roky.
Dopady ruské invaze do potravinové soustavy nekončí na ukrajinských hranicích. Průměrné ceny hnojiv, které se loni zvýšily o 80 %, od začátku roku 2022 stouply o dalších 30 %, vlivem kombinace ruských exportních restrikcí a západních sankcí. Chemická hnojiva jsou mízou moderního zemědělství, jíž se přičítá zásluha za ztrojnásobení globální produkce obilí od 60. let minulého století a která umožňuje nejrychlejší růst celosvětové populace v dějinách. Globální nedostatek hnojiv znamená, že se země víc než dřív musí samy zaopatřit.
Jak je vidět na cenách ve Velké Británii a Spojených státech, imunní vůči globálním důsledkům konfliktu není ani vyspělý svět. Pro mnoho zemí, které už vrávorají na pokraji nestability, je situace zoufalá. Na Šrí Lance, kde roční inflace aktuálně dosahuje 54 %, je víc než 80 % obyvatel nuceno vynechávat jídla. Rovněž hladovění v Sahelu už dosahuje rekordních úrovní.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Negativně postiženy jsou i humanitární organizace. Rekordně vysoké ceny potravin a strmě stoupající přepravní náklady – důsledek překotného úsilí bohatých zemí zajistit si neruské zdroje energie – představují čím dál hrozivější kombinaci pro 274 milionů lidí, již budou letos podle odhadů OSN potřebovat humanitární pomoc.
Je to přitom jen začátek. Globální potravinové krize let 2008 a 2012 ukázaly, že absence potravinové bezpečnosti zhoršuje stávající problémy a v nejhorších případech zažíhá nové konflikty. Protestující na Šrí Lance, která má těžkosti s dovozem potravin a paliv, přinutili prezidenta k rezignaci, zatímco peruánští farmáři blokují silnice a rabují obchody, jelikož váznou dodávky hnojiv. Nový model časopisu Economist naznačuje, že desítky zemí budou v nadcházejícím roce čelit podstatnému nárůstu „nepokojných událostí“, jako jsou konflikty a politické bouře, zatímco řadu dalších zemí by mohl postihnout ekonomický rozvrat. Mezinárodní společenství musí bezodkladně jednat, aby zabránilo vzniku bludného kruhu.
Jak v předmluvě k naší zprávě říká výkonný ředitel Světového potravinového programu David Beasley, tvůrci politik nesmí dopustit, aby válka na Ukrajině drtila miliony rodin v pasti smrtícího zápasu s hladověním. Vzhledem k neexistenci zázračného řešení současné potravinové krize by svět měl naléhavě začít uskutečňovat program zmírňování negativních dopadů a současně si zachovat dlouhodobou perspektivu.
V krátkodobém výhledu musí mezinárodní společenství působit proti ruské blokádě a zasadit se o zajištění bezpečné plavby a námořní eskorty pro nákladní lodě převážející 20 milionů tun pšenice uvízlé v ukrajinských přístavech. Soustředěného úsilí je rovněž zapotřebí k odrazování od zkratkovitého protekcionismu. Od ruské invaze už například omezilo vývoz potravin 23 zemí, na něž připadá 17,3 % celkových obchodovaných kalorií.
Tady by multilaterální orgány jako Světová obchodní organizace měly pobídnout přední ekonomiky, aby koordinovaly a uvolňovaly zásoby potravin s cílem předejít dalším vzestupům cen. Vlády mohou krizi cen potravin řešit také dodávkami humanitární pomoci těm nejohroženějším a posílením financování humanitárních organizací, které zápolí s rostoucími náklady na nákupy a přepravu.
Samotná humanitární pomoc ale nedokáže předejít tomu, aby se krize cen potravin nevyvinula k krizi jejich nedostatku. Je zapotřebí podpořit větší soběstačnost tím, že povzbudíme rozvojové země k diverzifikaci zdrojů dovozu a k zavádění nových technologií genetických úprav za účelem posílení výnosů sklizní, jakož i tím, že pomůžeme africkým zemím zvýšit tamní produkci hnojiv. Řada zemí, mimo jiné Mosambik, Togo, Tunisko a Nigérie, má významné nevyužité zásoby surovin potřebných k výrobě vlastních hnojiv a ke snížení africké závislosti na ruských dodávkách.
Konečně současná krize zdůrazňuje význam lepší koordinace obchodu. Například nedávno spuštěná Africká kontinentální zóna volného obchodu slibuje, že posílí obchod uvnitř regionu a poskytne určitou ochranu proti budoucím externím šokům.
Současná krize nejde sice na vrub výhradně tomu, že Putin používá potravinovou bezpečnost jako válečnou zbraň, ale ruská invaze na Ukrajinu situaci výrazně zhoršila. Je před námi dlouhodobý zápas, protože se musíme vypořádat nejen s blokádou Černého moře, ale také se strukturálními nedostatky, které v prvé řadě přispěly tak citelně ke zranitelnosti světa poruchami v dodávkách potravin.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
LONDÝN – V patách zhoršující se klimatické krize, pandemie covidu-19 a vystřelujících cen energií byla válka v Evropě to poslední, co křehká globální potravinová soustava potřebovala. Vysokou cenu za invazi ruského prezidenta Vladimira Putina do sousední země platí nejen Ukrajinci; na pokraji hladovění je teď celosvětově až 50 milionů lidí.
V důsledku ruské blokády Černého moře uvízlo v ukrajinských přístavech zhruba 20 milionů tun obilí – ekvivalent roční spotřeby všech nejméně rozvinutých zemí. Ani uvolnění těchto zásob by ale nestačilo, protože Putinova invaze je jen poslední ranou už dříve rozvrácené globální potravinové soustavě. Svět se teď musí připravit na potravinovou krizi, která nepotrvá měsíce, ale roky.
V současnosti se jedná o krizi v cenách, kdy index v péči Organizace OSN pro výživu zemědělství vystoupal do rekordní výše. Za rok by tu však už touto dobou dost dobře mohla být krize dostupnosti potravin. Naše nová zpráva o globálních důsledcích války na Ukrajině se zabývá tím, jak narušená období sadby podlomí zemědělský vývoz Ukrajiny, zatímco globální nedostatek hnojiv – jejž konflikt ještě zhoršuje – nahlodá schopnost mnoha zemí se uživit.
Letošní sklizeň pšenice na Ukrajině, na niž obvykle připadá 10 % celosvětového vývozu pšenice, bude pravděpodobně o 42 % nižší než v roce 2021. Bývalý ukrajinský ministr zemědělství Roman Leščenko říká, že v roce 2022 by výměra plodin mohla tvořit méně než polovinu předválečných úrovní, což naznačuje, že škody na úrodě v příštím roce už byly napáchány. A až konečně ustanou boje, dát do pořádku farmy, půdu a skladovací zařízení bude trvat roky.
Dopady ruské invaze do potravinové soustavy nekončí na ukrajinských hranicích. Průměrné ceny hnojiv, které se loni zvýšily o 80 %, od začátku roku 2022 stouply o dalších 30 %, vlivem kombinace ruských exportních restrikcí a západních sankcí. Chemická hnojiva jsou mízou moderního zemědělství, jíž se přičítá zásluha za ztrojnásobení globální produkce obilí od 60. let minulého století a která umožňuje nejrychlejší růst celosvětové populace v dějinách. Globální nedostatek hnojiv znamená, že se země víc než dřív musí samy zaopatřit.
Jak je vidět na cenách ve Velké Británii a Spojených státech, imunní vůči globálním důsledkům konfliktu není ani vyspělý svět. Pro mnoho zemí, které už vrávorají na pokraji nestability, je situace zoufalá. Na Šrí Lance, kde roční inflace aktuálně dosahuje 54 %, je víc než 80 % obyvatel nuceno vynechávat jídla. Rovněž hladovění v Sahelu už dosahuje rekordních úrovní.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Negativně postiženy jsou i humanitární organizace. Rekordně vysoké ceny potravin a strmě stoupající přepravní náklady – důsledek překotného úsilí bohatých zemí zajistit si neruské zdroje energie – představují čím dál hrozivější kombinaci pro 274 milionů lidí, již budou letos podle odhadů OSN potřebovat humanitární pomoc.
Je to přitom jen začátek. Globální potravinové krize let 2008 a 2012 ukázaly, že absence potravinové bezpečnosti zhoršuje stávající problémy a v nejhorších případech zažíhá nové konflikty. Protestující na Šrí Lance, která má těžkosti s dovozem potravin a paliv, přinutili prezidenta k rezignaci, zatímco peruánští farmáři blokují silnice a rabují obchody, jelikož váznou dodávky hnojiv. Nový model časopisu Economist naznačuje, že desítky zemí budou v nadcházejícím roce čelit podstatnému nárůstu „nepokojných událostí“, jako jsou konflikty a politické bouře, zatímco řadu dalších zemí by mohl postihnout ekonomický rozvrat. Mezinárodní společenství musí bezodkladně jednat, aby zabránilo vzniku bludného kruhu.
Jak v předmluvě k naší zprávě říká výkonný ředitel Světového potravinového programu David Beasley, tvůrci politik nesmí dopustit, aby válka na Ukrajině drtila miliony rodin v pasti smrtícího zápasu s hladověním. Vzhledem k neexistenci zázračného řešení současné potravinové krize by svět měl naléhavě začít uskutečňovat program zmírňování negativních dopadů a současně si zachovat dlouhodobou perspektivu.
V krátkodobém výhledu musí mezinárodní společenství působit proti ruské blokádě a zasadit se o zajištění bezpečné plavby a námořní eskorty pro nákladní lodě převážející 20 milionů tun pšenice uvízlé v ukrajinských přístavech. Soustředěného úsilí je rovněž zapotřebí k odrazování od zkratkovitého protekcionismu. Od ruské invaze už například omezilo vývoz potravin 23 zemí, na něž připadá 17,3 % celkových obchodovaných kalorií.
Tady by multilaterální orgány jako Světová obchodní organizace měly pobídnout přední ekonomiky, aby koordinovaly a uvolňovaly zásoby potravin s cílem předejít dalším vzestupům cen. Vlády mohou krizi cen potravin řešit také dodávkami humanitární pomoci těm nejohroženějším a posílením financování humanitárních organizací, které zápolí s rostoucími náklady na nákupy a přepravu.
Samotná humanitární pomoc ale nedokáže předejít tomu, aby se krize cen potravin nevyvinula k krizi jejich nedostatku. Je zapotřebí podpořit větší soběstačnost tím, že povzbudíme rozvojové země k diverzifikaci zdrojů dovozu a k zavádění nových technologií genetických úprav za účelem posílení výnosů sklizní, jakož i tím, že pomůžeme africkým zemím zvýšit tamní produkci hnojiv. Řada zemí, mimo jiné Mosambik, Togo, Tunisko a Nigérie, má významné nevyužité zásoby surovin potřebných k výrobě vlastních hnojiv a ke snížení africké závislosti na ruských dodávkách.
Konečně současná krize zdůrazňuje význam lepší koordinace obchodu. Například nedávno spuštěná Africká kontinentální zóna volného obchodu slibuje, že posílí obchod uvnitř regionu a poskytne určitou ochranu proti budoucím externím šokům.
Současná krize nejde sice na vrub výhradně tomu, že Putin používá potravinovou bezpečnost jako válečnou zbraň, ale ruská invaze na Ukrajinu situaci výrazně zhoršila. Je před námi dlouhodobý zápas, protože se musíme vypořádat nejen s blokádou Černého moře, ale také se strukturálními nedostatky, které v prvé řadě přispěly tak citelně ke zranitelnosti světa poruchami v dodávkách potravin.
Z angličtiny přeložil David Daduč