ŽENEVA – Představte si následující scénář: během několika dní se po světě rozšíří pandemie smrtelné chřipky, která zastaví obchod a cestování, vyvolá společenský chaos, ochromí globální ekonomiku a ohrozí desetimiliony životů. Propuknutí nemoci v tak velkém měřítku je alarmující – ale veskrze realistická – vyhlídka. Aby svět tato rizika zmírnil, musí ještě dnes přijmout kroky, které ho na ně připraví.
V posledních několika letech došlo k řadě takových výskytů – od žluté zimnice po ebolu –, a to i v hustě osídlených oblastech. Dnes nová zpráva Globální komise pro monitorování připravenosti varuje, že lidstvo směřuje k novodobé obdobě pandemie chřipky z roku 1918, která zasáhla třetinu světové populace a zabila přibližně 50 milionů lidí.
Podobné ohnisko výskytu by se dnes šířilo mnohem rychleji a mnohem dál a mohlo by těžce zasáhnout ekonomiky na celém světě – což by potenciálně mohlo vést ke ztrátě 5% globální ekonomiky. Navzdory hrozbám, které tato i další zdravotnické krize představují pro globální bezpečnost, je však příprava na ně pro politické představitele málokdy prioritou. K dnešnímu dni žádná vláda plně nefinancuje ani nezavádí Mezinárodní zdravotnické regulace, hlavní mezinárodní úmluvu v oblasti zdravotnické bezpečnosti, k níž se všechny země přihlásily. Není tedy překvapivé, že svět je na pandemii šířící se rychle vzduchem žalostně nepřipravený.
Jistě, už jsme vyvinuli řadu nástrojů potřebných k prevenci, léčbě a omezení šíření nemocí – včetně vakcín, diagnostiky a léků. Vedoucí světoví představitelé však nedělají dost pro to, aby je více rozšířili. A pokud vypukne pandemie, bude už příliš pozdě na to, abychom se vyhnuli vážným dopadům na komunity. Proto jsou naléhavě zapotřebí investice, které zajistí život zachraňující zdravotnické technologie komunitám, jež je nejvíce potřebují.
Připravenost na výskyt nemocí však není jen otázkou lékařskou, ale ve stejné míře i sociální, politickou a bezpečnostní, přičemž efektivní akci brání faktory typu snižující se důvěry v instituce nebo záměrného šíření dezinformací. Je to vidět na současném výskytu eboly v Demokratické republice Kongo.
Světová zdravotnická organizace a její partneři po vypuknutí eboly v západní Africe v letech 2014-2016 v mnoha směrech výrazně zlepšili své reakční schopnosti, a to včetně nasazení průlomových vakcín, léků a novátorských technologií. Současné šíření nemoci v Demokratické republice Kongo však probíhá v mnohem složitějším prostředí charakterizovaném politizací a absencí důvěry v autority i zdravotníky a zasahuje komunity trpící těžkou a dlouhodobou nejistotou. V tomto kontextu řešení diktovaná shora nestačí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výskyt nemocí začíná a končí v komunitách, avšak národní i mezinárodní autority si jen málokdy udělají čas nebo zajistí nezbytné investice, aby je zapojily. Lepší přístup by pochopil potřeby dané komunity a zajistil, aby se do plánovacích a rozhodovacích mechanismů plně zapojili místní lidé.
Ochrana proti výskytu nemocí samozřejmě bude něco stát. Ne však tolik, jak by si člověk mohl myslet: podle údajů Světové banky by k dosažení přijatelné úrovně připravenosti na zdravotnické krize ve většině zemí stačilo vynaložit pouhé 1-2 dolary na osobu ročně. To odpovídá návratnosti investice v poměru deset ku jedné či ještě více.
Návratnost investice přitom nebere v úvahu přínosy pro ekonomiku či sociální stabilitu, které přesahují oblast zdraví. V dnešním hluboce provázaném světě platí, že pokud jedna komunita nedokáže předcházet výskytům nemocí nebo je zvládat, pak jsou v ohrožení všichni. Vzhledem k tomu se do prevence a plánování musí zapojit všechny složky společnosti včetně bezpečnostního sektoru a bohatší země musí více investovat do pomoci zemím s nižšími příjmy, aby i ony dosáhly dostatečné úrovně připravenosti.
To zahrnuje nejen cílené iniciativy, ale i šířeji pojaté investice, které zlepšují kvalitu, dosah a udržitelnost veřejných zdravotnických systémů a plné zapojení komunit. Svět by to měl dělat tak jako tak: třetí cíl trvale udržitelného rozvoje OSN si klade za cíl zajistit „všeobecné pokrytí zdravotní péčí včetně ochrany před finančními riziky, přístupu ke kvalitním základním zdravotnickým službám a přístupu k bezpečným, účinným, kvalitním a dostupným základním lékům a vakcínám pro všechny“ do roku 2030.
Reakcí na zdravotnické krize byl až příliš dlouho začarovaný kruh paniky a zanedbávání – tedy přístup, který je vysoce neefektivní a drahý –, a to nás všechny vystavuje stále většímu riziku. Vlády z celého světa musí začít přemýšlet dopředu a navýšit financování na komunitní, národní i mezinárodní úrovni, aby vyztužily zdravotnické systémy, zlepšily naši schopnost reagovat na zdravotnické krize a zabránily šíření ohnisek nemoci, ať už jde o známé patogeny typu eboly, nebo o neznámé nemoci, které se například přenášejí ze zvířat na člověka.
Máme potřebné znalosti i nástroje. Neexistuje omluva pro to, aby nás krize zastihla nepřipravené.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The Global South is increasingly at risk of growing old before becoming rich, which implies huge social and economic costs. To avert this outcome, the Hevolution Foundation, a nonprofit backed by the Saudi royal family, has begun to support research focused on lengthening healthspans – the period of life spent in good health.
explains why increasing “healthspans” to match lifespans is a moral and economic imperative.
US President Donald Trump says he wants to preserve the dollar's international role as a reserve and payment currency. If that's true, the history of pound sterling suggests he should be promoting financial stability, limiting the use of tariffs, and strengthening America's geopolitical alliances.
applies three lessons from prewar Britain that the Trump administration appears determined to ignore.
ŽENEVA – Představte si následující scénář: během několika dní se po světě rozšíří pandemie smrtelné chřipky, která zastaví obchod a cestování, vyvolá společenský chaos, ochromí globální ekonomiku a ohrozí desetimiliony životů. Propuknutí nemoci v tak velkém měřítku je alarmující – ale veskrze realistická – vyhlídka. Aby svět tato rizika zmírnil, musí ještě dnes přijmout kroky, které ho na ně připraví.
V posledních několika letech došlo k řadě takových výskytů – od žluté zimnice po ebolu –, a to i v hustě osídlených oblastech. Dnes nová zpráva Globální komise pro monitorování připravenosti varuje, že lidstvo směřuje k novodobé obdobě pandemie chřipky z roku 1918, která zasáhla třetinu světové populace a zabila přibližně 50 milionů lidí.
Podobné ohnisko výskytu by se dnes šířilo mnohem rychleji a mnohem dál a mohlo by těžce zasáhnout ekonomiky na celém světě – což by potenciálně mohlo vést ke ztrátě 5% globální ekonomiky. Navzdory hrozbám, které tato i další zdravotnické krize představují pro globální bezpečnost, je však příprava na ně pro politické představitele málokdy prioritou. K dnešnímu dni žádná vláda plně nefinancuje ani nezavádí Mezinárodní zdravotnické regulace, hlavní mezinárodní úmluvu v oblasti zdravotnické bezpečnosti, k níž se všechny země přihlásily. Není tedy překvapivé, že svět je na pandemii šířící se rychle vzduchem žalostně nepřipravený.
Jistě, už jsme vyvinuli řadu nástrojů potřebných k prevenci, léčbě a omezení šíření nemocí – včetně vakcín, diagnostiky a léků. Vedoucí světoví představitelé však nedělají dost pro to, aby je více rozšířili. A pokud vypukne pandemie, bude už příliš pozdě na to, abychom se vyhnuli vážným dopadům na komunity. Proto jsou naléhavě zapotřebí investice, které zajistí život zachraňující zdravotnické technologie komunitám, jež je nejvíce potřebují.
Připravenost na výskyt nemocí však není jen otázkou lékařskou, ale ve stejné míře i sociální, politickou a bezpečnostní, přičemž efektivní akci brání faktory typu snižující se důvěry v instituce nebo záměrného šíření dezinformací. Je to vidět na současném výskytu eboly v Demokratické republice Kongo.
Světová zdravotnická organizace a její partneři po vypuknutí eboly v západní Africe v letech 2014-2016 v mnoha směrech výrazně zlepšili své reakční schopnosti, a to včetně nasazení průlomových vakcín, léků a novátorských technologií. Současné šíření nemoci v Demokratické republice Kongo však probíhá v mnohem složitějším prostředí charakterizovaném politizací a absencí důvěry v autority i zdravotníky a zasahuje komunity trpící těžkou a dlouhodobou nejistotou. V tomto kontextu řešení diktovaná shora nestačí.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Výskyt nemocí začíná a končí v komunitách, avšak národní i mezinárodní autority si jen málokdy udělají čas nebo zajistí nezbytné investice, aby je zapojily. Lepší přístup by pochopil potřeby dané komunity a zajistil, aby se do plánovacích a rozhodovacích mechanismů plně zapojili místní lidé.
Ochrana proti výskytu nemocí samozřejmě bude něco stát. Ne však tolik, jak by si člověk mohl myslet: podle údajů Světové banky by k dosažení přijatelné úrovně připravenosti na zdravotnické krize ve většině zemí stačilo vynaložit pouhé 1-2 dolary na osobu ročně. To odpovídá návratnosti investice v poměru deset ku jedné či ještě více.
Návratnost investice přitom nebere v úvahu přínosy pro ekonomiku či sociální stabilitu, které přesahují oblast zdraví. V dnešním hluboce provázaném světě platí, že pokud jedna komunita nedokáže předcházet výskytům nemocí nebo je zvládat, pak jsou v ohrožení všichni. Vzhledem k tomu se do prevence a plánování musí zapojit všechny složky společnosti včetně bezpečnostního sektoru a bohatší země musí více investovat do pomoci zemím s nižšími příjmy, aby i ony dosáhly dostatečné úrovně připravenosti.
To zahrnuje nejen cílené iniciativy, ale i šířeji pojaté investice, které zlepšují kvalitu, dosah a udržitelnost veřejných zdravotnických systémů a plné zapojení komunit. Svět by to měl dělat tak jako tak: třetí cíl trvale udržitelného rozvoje OSN si klade za cíl zajistit „všeobecné pokrytí zdravotní péčí včetně ochrany před finančními riziky, přístupu ke kvalitním základním zdravotnickým službám a přístupu k bezpečným, účinným, kvalitním a dostupným základním lékům a vakcínám pro všechny“ do roku 2030.
Reakcí na zdravotnické krize byl až příliš dlouho začarovaný kruh paniky a zanedbávání – tedy přístup, který je vysoce neefektivní a drahý –, a to nás všechny vystavuje stále většímu riziku. Vlády z celého světa musí začít přemýšlet dopředu a navýšit financování na komunitní, národní i mezinárodní úrovni, aby vyztužily zdravotnické systémy, zlepšily naši schopnost reagovat na zdravotnické krize a zabránily šíření ohnisek nemoci, ať už jde o známé patogeny typu eboly, nebo o neznámé nemoci, které se například přenášejí ze zvířat na člověka.
Máme potřebné znalosti i nástroje. Neexistuje omluva pro to, aby nás krize zastihla nepřipravené.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka