SEATTLE – Africký HDP dnes roste rychleji než na kterémkoliv jiném kontinentu. Když se lidé zamýšlejí nad motory, které tento růst táhnou, v mnoha případech se jim vybaví komodity jako ropa, zlato a kakao, případně sektory jako bankovnictví či telekomunikace. Mně se vybaví žena jménem Joyce Sandirová.
Joyce je farmářka, která na malém pozemku na tanzanském venkově pěstuje banány, zeleninu a kukuřici. Když jsem se s ní v roce 2012 seznámila, měla právě za sebou první sklizeň kukuřice vypěstované ze semen speciálně upravených pro tanzanské podnebí. I v neúrodném roce, kdy jí mnoho jiných plodin zvadlo, se její kukuřici dařilo. Bez ní by její rodině možná hrozil hlad. Sklizeň kukuřice však zajistila Joyceině rodině dostatek potravin – a dokonce i natolik vysoký příjem navíc, že Joyce mohla zaplatit svým dětem školné.
Jak ukazuje Joycein příběh, zemědělství je pro budoucnost Afriky klíčové. Farmáři představují až 70% africké pracovní síly. Jsou základem ekonomiky kontinentu a klíčem k nastartování ještě vyššího růstu. Výzkum ukazuje, že zvýšená zemědělská produktivita je nejúčinnějším způsobem, jak snížit chudobu v subsaharské Africe.
Zemědělství skutečně nabízí kontinentu nejlepší příležitost proměnit neblahou spirálu chudoby v blahodárnou spirálu rozvoje. Proto vedoucí představitelé a politici z celého kontinentu prohlásili rok 2014 za Africký rok zemědělství a potravinové bezpečnosti.
Joycein příběh je poučný i z dalšího důvodu. Joyce je pro budoucnost Afriky důležitá nejen proto, že je farmářka, ale i proto, že je žena.
V Nadaci Gatesových trávím spoustu času snahou pochopit mnoho způsobů, jimiž ženy a dívky táhnou kupředu rozvoj: investováním do výživy, zdraví a vzdělání svých dětí, ale i poskytováním zemědělské práce. Dnes zjišťuji, že pokud Afrika doufá v nastartování zemědělské transformace, budou jednotlivé státy nejprve muset odstranit jednu z hlavních překážek, které tento sektor brzdí: všudypřítomnou genderovou propast.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Tato propast se netýká samotného počtu farmářek. Ve skutečnosti tvoří ženy zhruba polovinu všech afrických zemědělců. Propast spočívá v produktivitě. Farmy řízené ženami mají obecně na celém kontinentu nižší výnosy na hektar než farmy řízené muži.
Svět má důkazy o této genderové propasti nejméně od roku 2011, avšak disponuje jen omezenými údaji o jejím rozsahu, podobě a příčinách. Abychom tomuto problému lépe porozuměli, provedly nedávno Světová banka a organizace ONE Campaign dosud nevídanou analýzu problémů, jimž ženy-farmářky čelí.
Jejich zpráva od počátku zdůrazňuje jeden neúprosný fakt: genderová propast je skutečná a v některých případech extrémní. Porovnáme-li farmáře a farmářky obhospodařující srovnatelně velké pozemky v podobném prostředí, může rozdíl v produktivitě dosahovat až 66%, jak je tomu například v Nigeru.
Experti se dříve domnívali, že ženské farmy produkují méně, poněvadž ženy mají menší přístup ke vstupům, jako jsou hnojiva, voda nebo i informace. Dnes však víme, že realita je mnohem složitější. Díky novým datům vidíme, že rozdíl v produktivitě přetrvává i v případech, kdy mají ženy rovný přístup ke vstupům. Přesné důvody se stát od státu liší, avšak mnohé z nich pramení ze zakořeněných kulturních norem, které ženám brání plně využít svůj potenciál.
Zpráva například zjistila, že ženy narážejí na překážky při mobilizaci pracovní síly, kterou potřebují, aby jejich farmy vzkvétaly. Ženy mají obvykle víc závazků spojených s péčí o dítě a o domácnost než muži, takže je pro ně těžší věnovat tolik času práci na farmě nebo dohlížet na najaté pracovníky. Problém dále zhoršuje skutečnost, že ženy obvykle disponují nižšími prostředky na samotné najímání těchto pracovníků.
Nová data naštěstí nemapují pouze složitost a hloubku problému, ale poukazují i na konkrétní příležitosti, jak rozvíjet genderově citlivou politiku, která pomůže využít potenciál všech afrických farmářů.
Někde to může znamenat vyškolení osvětových pracovníků v zemědělství k tomu, aby dokázali účinněji vštěpovat své podněty ženskému publiku, případně jejich motivaci k tomu, aby navštěvovali ženy v době, kdy budou s největší pravděpodobností doma. Jinde to může znamenat zlepšení přístupu žen na trhy nebo zavádění nástrojů šetřících pracovní sílu tak, aby farmářky získaly z půdy nejvyšší možný výnos.
Může to také vyžadovat zřizování kolektivních center péče o dítě, aby měly farmářky možnost věnovat více času farmaření. V každém případě to však bude vyžadovat, aby afričtí politici začali vnímat ženy-farmářky jako klíčové ekonomické partnery, jimiž skutečně jsou.
Letos v červnu se vedoucí představitelé z celé Afriky sejdou v Malabu v Rovníkové Guineji, aby stanovili agendu zemědělské politiky v příštím desetiletí. Má-li africký zemědělský sektor dostát svému slibu – a má-li hospodářský růst v Africe pokračovat –, měli by politici zohlednit i potřeby farmářek, jako je Joyce. Její úspěšný příběh se může – a musí – opakovat na celém kontinentu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Though Donald Trump attracted more support than ever from working-class voters in the 2024 US presidential election, he has long embraced an agenda that benefits the wealthiest Americans above all. During his second term, however, Trump seems committed not just to serving America’s ultra-rich, but to letting them wield state power themselves.
The reputation of China's longest-serving premier has fared far better than that of the Maoist regime he faithfully served. Zhou's political survival skills enabled him to survive many purges, and even to steer Mao away from potential disasters, but he could not escape the Chairman's cruelty, even at the end of his life.
reflects on the complicated life and legacy of the renowned diplomat who was Mao Zedong’s dutiful lieutenant.
SEATTLE – Africký HDP dnes roste rychleji než na kterémkoliv jiném kontinentu. Když se lidé zamýšlejí nad motory, které tento růst táhnou, v mnoha případech se jim vybaví komodity jako ropa, zlato a kakao, případně sektory jako bankovnictví či telekomunikace. Mně se vybaví žena jménem Joyce Sandirová.
Joyce je farmářka, která na malém pozemku na tanzanském venkově pěstuje banány, zeleninu a kukuřici. Když jsem se s ní v roce 2012 seznámila, měla právě za sebou první sklizeň kukuřice vypěstované ze semen speciálně upravených pro tanzanské podnebí. I v neúrodném roce, kdy jí mnoho jiných plodin zvadlo, se její kukuřici dařilo. Bez ní by její rodině možná hrozil hlad. Sklizeň kukuřice však zajistila Joyceině rodině dostatek potravin – a dokonce i natolik vysoký příjem navíc, že Joyce mohla zaplatit svým dětem školné.
Jak ukazuje Joycein příběh, zemědělství je pro budoucnost Afriky klíčové. Farmáři představují až 70% africké pracovní síly. Jsou základem ekonomiky kontinentu a klíčem k nastartování ještě vyššího růstu. Výzkum ukazuje, že zvýšená zemědělská produktivita je nejúčinnějším způsobem, jak snížit chudobu v subsaharské Africe.
Zemědělství skutečně nabízí kontinentu nejlepší příležitost proměnit neblahou spirálu chudoby v blahodárnou spirálu rozvoje. Proto vedoucí představitelé a politici z celého kontinentu prohlásili rok 2014 za Africký rok zemědělství a potravinové bezpečnosti.
Joycein příběh je poučný i z dalšího důvodu. Joyce je pro budoucnost Afriky důležitá nejen proto, že je farmářka, ale i proto, že je žena.
V Nadaci Gatesových trávím spoustu času snahou pochopit mnoho způsobů, jimiž ženy a dívky táhnou kupředu rozvoj: investováním do výživy, zdraví a vzdělání svých dětí, ale i poskytováním zemědělské práce. Dnes zjišťuji, že pokud Afrika doufá v nastartování zemědělské transformace, budou jednotlivé státy nejprve muset odstranit jednu z hlavních překážek, které tento sektor brzdí: všudypřítomnou genderovou propast.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Tato propast se netýká samotného počtu farmářek. Ve skutečnosti tvoří ženy zhruba polovinu všech afrických zemědělců. Propast spočívá v produktivitě. Farmy řízené ženami mají obecně na celém kontinentu nižší výnosy na hektar než farmy řízené muži.
Svět má důkazy o této genderové propasti nejméně od roku 2011, avšak disponuje jen omezenými údaji o jejím rozsahu, podobě a příčinách. Abychom tomuto problému lépe porozuměli, provedly nedávno Světová banka a organizace ONE Campaign dosud nevídanou analýzu problémů, jimž ženy-farmářky čelí.
Jejich zpráva od počátku zdůrazňuje jeden neúprosný fakt: genderová propast je skutečná a v některých případech extrémní. Porovnáme-li farmáře a farmářky obhospodařující srovnatelně velké pozemky v podobném prostředí, může rozdíl v produktivitě dosahovat až 66%, jak je tomu například v Nigeru.
Experti se dříve domnívali, že ženské farmy produkují méně, poněvadž ženy mají menší přístup ke vstupům, jako jsou hnojiva, voda nebo i informace. Dnes však víme, že realita je mnohem složitější. Díky novým datům vidíme, že rozdíl v produktivitě přetrvává i v případech, kdy mají ženy rovný přístup ke vstupům. Přesné důvody se stát od státu liší, avšak mnohé z nich pramení ze zakořeněných kulturních norem, které ženám brání plně využít svůj potenciál.
Zpráva například zjistila, že ženy narážejí na překážky při mobilizaci pracovní síly, kterou potřebují, aby jejich farmy vzkvétaly. Ženy mají obvykle víc závazků spojených s péčí o dítě a o domácnost než muži, takže je pro ně těžší věnovat tolik času práci na farmě nebo dohlížet na najaté pracovníky. Problém dále zhoršuje skutečnost, že ženy obvykle disponují nižšími prostředky na samotné najímání těchto pracovníků.
Nová data naštěstí nemapují pouze složitost a hloubku problému, ale poukazují i na konkrétní příležitosti, jak rozvíjet genderově citlivou politiku, která pomůže využít potenciál všech afrických farmářů.
Někde to může znamenat vyškolení osvětových pracovníků v zemědělství k tomu, aby dokázali účinněji vštěpovat své podněty ženskému publiku, případně jejich motivaci k tomu, aby navštěvovali ženy v době, kdy budou s největší pravděpodobností doma. Jinde to může znamenat zlepšení přístupu žen na trhy nebo zavádění nástrojů šetřících pracovní sílu tak, aby farmářky získaly z půdy nejvyšší možný výnos.
Může to také vyžadovat zřizování kolektivních center péče o dítě, aby měly farmářky možnost věnovat více času farmaření. V každém případě to však bude vyžadovat, aby afričtí politici začali vnímat ženy-farmářky jako klíčové ekonomické partnery, jimiž skutečně jsou.
Letos v červnu se vedoucí představitelé z celé Afriky sejdou v Malabu v Rovníkové Guineji, aby stanovili agendu zemědělské politiky v příštím desetiletí. Má-li africký zemědělský sektor dostát svému slibu – a má-li hospodářský růst v Africe pokračovat –, měli by politici zohlednit i potřeby farmářek, jako je Joyce. Její úspěšný příběh se může – a musí – opakovat na celém kontinentu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.