DAR ES-SALAAM – Komáři jsou často popisováni jako nejnebezpečnější zvířata na Zemi, protože choroby, které šíří, mimo jiné malárie, dengue a zika, zapříčiní víc než milion úmrtí ročně. Strategie ke zmírnění těchto hrozeb však nejsou ani zdaleka adekvátní.
Vezměme si malárii, která podle Světové zdravotnické organizace v roce 2017 nakazila přes 200 milionů lidí a usmrtila jich 435 tisíc. Zhruba do 40. let minulého století se antimalarické strategie opíraly o tři pilíře: lepší správu životního prostředí, kvalitnější bydlení a výkonnější zdravotnické soustavy. S ohledem na mechanismy přenosu malárie (poprvé popsané před více než 100 lety) se orgány veřejného zdravotnictví zaměřovaly na minimalizaci šíření komára Anopheles, expozici lidí vůči němu a přístup lidí k odpovídající zdravotní péči.
Země, které si tento přístup osvojily, dosáhly značného pokroku – a ve většině případů zůstávají bez malárie. Ve Spojených státech například počet úmrtí na malárii v letech 1920 až 1939 klesl o 75 %.
Ve 40. letech pak všechno změnil nástup vysoce účinného insekticidu dichlordifenyltrichloretanu (DDT). Ten se rychle stal úhelným kamenem strategií potlačování malárie, včetně prvního úsilí o celosvětové vymýcení nemoci. Díky jeho široce rozsáhlému použití bylo u malárie v Evropě, Americe, Karibiku a částech Asie dosaženo významného pokroku.
V Africe se však antimalarická kampaň založená na DDT ve větším měřítku nikdy nerozeběhla, vzhledem k chabému logistickému potenciálu, neefektivním systémům správy zdravotnictví či nedostatku prostředků k masivnějšímu nasazení látky. Od 60. let minulého století případů malárie napříč kontinentem prudce přibývalo.
Svět si toho ale začal všímat až koncem 90. let, kdy malárie zapříčinila víc než milion úmrtí ročně a vlivem ztracené produktivity práce se podílela na hospodářské stagnaci. Konečně v roce 2000 se v nigerijské Abuji sešly hlavy afrických států a vlád, aby tuto mimořádnou situaci řešily, a zavázaly se úmrtnost v důsledku malárie do roku 2010 snížit na polovinu.
Don’t go back to school without Project Syndicate! For a limited time, we’re offering PS Digital subscriptions for just $50.
Access every new PS commentary, our suite of subscriber-exclusive content, and the full PS archive.
Subscribe Now
Tváří v tvář omezením v oblasti financí a kapacit však vlády značnou část zodpovědnosti za plnění svého závazku předaly vnějším dárcům, bilaterálním partnerům a nevládním agenturám. Strategie, které se objevily, zdůrazňovaly distribuci snadno použitelných komodit – mimo jiné insekticidů, insekticidy ošetřených moskytiér a antimalarických léků na bázi artemisininu – a rozšiřování dostupnosti okamžité diagnózy.
V letech 2000 až 2015 se počet úmrtí na malárii v Africe snížil na polovinu a 750 000 případů malárie bylo odvráceno. Odborníci přičítají 80 % těchto pokroků moskytiérám ošetřeným insekticidy, postřikům v domácnostech a terapiím založeným na artemisininu.
Navzdory výhodám však s sebou tento přístup nese vážný problém: vyvolal rozkvět rozsáhlého odvětví zaměřeného na potírání malárie, jehož vazba na stěžejní poslání zachovat zdraví komunit je čím dál volnější.
Nejpostiženější africké země – Burkina Faso, Kamerun, Demokratická republika Kongo, Ghana, Mosambik, Niger, Nigérie a Uganda, na něž dohromady připadá 60 % globálního malarického břemene – pravidelně dovážejí moskytiéry, insekticidy a léky propagované aktéry v tomto sektoru. Přesto je malárie opět na vzestupu; podle WHO se počet nových případů v 16 afrických zemích v letech 2016 až 2017 zvýšil o víc než 100 000. Skutečnost, že „komoditizace“ potírání malárie přispívá v endemických zemích také k úbytku praktických znalostí o malárii, vůbec nepomáhá.
Při naplňování Cílů udržitelného rozvoje (CUR) – mezi něž patří cíl ukončit epidemii malárie do roku 2030 – musí svět svůj přístup přehodnotit. Pokud globální antimalarické kampaně opadnou, případů malárie může do roku 2030 přibýt až o 74 %. I když ale komoditně založené strategie zůstanou, výsledkem v roce 2030 bude jen nepatrné snížení globálního výskytu malárie oproti roku 2016.
Africké vlády a další partneři by proto měli uskutečňovat dlouhodobou strategii zaměřenou na vytváření odolnosti, zatímco velcí mezinárodní partneři budou dál realizovat komoditně založený přístup. Měli by domů přesouvat výrobu moskytiér, modernizovat bydlení (například osazováním sítí do oken a uzavíráním otvorů pod okapy), zajistit, aby zdravotnické soustavy dokázaly rozpoznat a léčit nové případy malárie, a rozšířit zdravotní osvětu ve školách a obcích.
Poněvadž malárie neúměrně postihuje nejchudší domácnosti, je také zapotřebí se zaměřit na zvyšování potravinové bezpečnosti a obecněji na zlepšování ekonomiky domácností. Takové programy obvykle neřídí ministerstva zdravotnictví, a tak je nutné napříč příslušnými sektory vytvářet aliance. Takový holistický přístup bude zásadní pro pokrok v celé agendě CUR.
K financování těchto snah by země měly využít domácích zdrojů, dotací, slev na dani či jiných novátorských mechanismů financování, jako je třeba uvalení malarické daně ve výši 10 dolarů na mezinárodní turisty navštěvující endemické země. Až pokrok zrychlí, zátěž pro národní zdravotnické soustavy a ekonomiky se sníží, což uvolní víc prostředků na podporu dalšího pokroku v boji proti malárii a příbuzných oblastech.
Komodity mohou v zápase s malárií dál zajišťovat určité krátkodobé přínosy. Chorobu však lze jednou provždy porazit jedině dlouhodobým přístupem zacíleným na vytváření odolnosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Increasingly severe water shortages represent a human-made crisis that can be resolved through human interventions. The situation demands new thinking about the economics of this critical resource and how to manage it through mission-oriented strategies that span all levels of governance.
call attention to a global problem that demands far more attention from policymakers at all levels.
Although Kamala Harris is largely aligned with Joe Biden on many global and strategic issues, her unique worldview promises a distinct form of leadership on the international stage. Not only would US foreign policy shift under a Harris administration; it could change in highly consequential ways.
considers how the Democratic presidential nominees' views compare to Joe Biden's.
DAR ES-SALAAM – Komáři jsou často popisováni jako nejnebezpečnější zvířata na Zemi, protože choroby, které šíří, mimo jiné malárie, dengue a zika, zapříčiní víc než milion úmrtí ročně. Strategie ke zmírnění těchto hrozeb však nejsou ani zdaleka adekvátní.
Vezměme si malárii, která podle Světové zdravotnické organizace v roce 2017 nakazila přes 200 milionů lidí a usmrtila jich 435 tisíc. Zhruba do 40. let minulého století se antimalarické strategie opíraly o tři pilíře: lepší správu životního prostředí, kvalitnější bydlení a výkonnější zdravotnické soustavy. S ohledem na mechanismy přenosu malárie (poprvé popsané před více než 100 lety) se orgány veřejného zdravotnictví zaměřovaly na minimalizaci šíření komára Anopheles, expozici lidí vůči němu a přístup lidí k odpovídající zdravotní péči.
Země, které si tento přístup osvojily, dosáhly značného pokroku – a ve většině případů zůstávají bez malárie. Ve Spojených státech například počet úmrtí na malárii v letech 1920 až 1939 klesl o 75 %.
Ve 40. letech pak všechno změnil nástup vysoce účinného insekticidu dichlordifenyltrichloretanu (DDT). Ten se rychle stal úhelným kamenem strategií potlačování malárie, včetně prvního úsilí o celosvětové vymýcení nemoci. Díky jeho široce rozsáhlému použití bylo u malárie v Evropě, Americe, Karibiku a částech Asie dosaženo významného pokroku.
V Africe se však antimalarická kampaň založená na DDT ve větším měřítku nikdy nerozeběhla, vzhledem k chabému logistickému potenciálu, neefektivním systémům správy zdravotnictví či nedostatku prostředků k masivnějšímu nasazení látky. Od 60. let minulého století případů malárie napříč kontinentem prudce přibývalo.
Svět si toho ale začal všímat až koncem 90. let, kdy malárie zapříčinila víc než milion úmrtí ročně a vlivem ztracené produktivity práce se podílela na hospodářské stagnaci. Konečně v roce 2000 se v nigerijské Abuji sešly hlavy afrických států a vlád, aby tuto mimořádnou situaci řešily, a zavázaly se úmrtnost v důsledku malárie do roku 2010 snížit na polovinu.
Don’t go back to school without Project Syndicate! For a limited time, we’re offering PS Digital subscriptions for just $50.
Access every new PS commentary, our suite of subscriber-exclusive content, and the full PS archive.
Subscribe Now
Tváří v tvář omezením v oblasti financí a kapacit však vlády značnou část zodpovědnosti za plnění svého závazku předaly vnějším dárcům, bilaterálním partnerům a nevládním agenturám. Strategie, které se objevily, zdůrazňovaly distribuci snadno použitelných komodit – mimo jiné insekticidů, insekticidy ošetřených moskytiér a antimalarických léků na bázi artemisininu – a rozšiřování dostupnosti okamžité diagnózy.
V letech 2000 až 2015 se počet úmrtí na malárii v Africe snížil na polovinu a 750 000 případů malárie bylo odvráceno. Odborníci přičítají 80 % těchto pokroků moskytiérám ošetřeným insekticidy, postřikům v domácnostech a terapiím založeným na artemisininu.
Navzdory výhodám však s sebou tento přístup nese vážný problém: vyvolal rozkvět rozsáhlého odvětví zaměřeného na potírání malárie, jehož vazba na stěžejní poslání zachovat zdraví komunit je čím dál volnější.
Nejpostiženější africké země – Burkina Faso, Kamerun, Demokratická republika Kongo, Ghana, Mosambik, Niger, Nigérie a Uganda, na něž dohromady připadá 60 % globálního malarického břemene – pravidelně dovážejí moskytiéry, insekticidy a léky propagované aktéry v tomto sektoru. Přesto je malárie opět na vzestupu; podle WHO se počet nových případů v 16 afrických zemích v letech 2016 až 2017 zvýšil o víc než 100 000. Skutečnost, že „komoditizace“ potírání malárie přispívá v endemických zemích také k úbytku praktických znalostí o malárii, vůbec nepomáhá.
Při naplňování Cílů udržitelného rozvoje (CUR) – mezi něž patří cíl ukončit epidemii malárie do roku 2030 – musí svět svůj přístup přehodnotit. Pokud globální antimalarické kampaně opadnou, případů malárie může do roku 2030 přibýt až o 74 %. I když ale komoditně založené strategie zůstanou, výsledkem v roce 2030 bude jen nepatrné snížení globálního výskytu malárie oproti roku 2016.
Africké vlády a další partneři by proto měli uskutečňovat dlouhodobou strategii zaměřenou na vytváření odolnosti, zatímco velcí mezinárodní partneři budou dál realizovat komoditně založený přístup. Měli by domů přesouvat výrobu moskytiér, modernizovat bydlení (například osazováním sítí do oken a uzavíráním otvorů pod okapy), zajistit, aby zdravotnické soustavy dokázaly rozpoznat a léčit nové případy malárie, a rozšířit zdravotní osvětu ve školách a obcích.
Poněvadž malárie neúměrně postihuje nejchudší domácnosti, je také zapotřebí se zaměřit na zvyšování potravinové bezpečnosti a obecněji na zlepšování ekonomiky domácností. Takové programy obvykle neřídí ministerstva zdravotnictví, a tak je nutné napříč příslušnými sektory vytvářet aliance. Takový holistický přístup bude zásadní pro pokrok v celé agendě CUR.
K financování těchto snah by země měly využít domácích zdrojů, dotací, slev na dani či jiných novátorských mechanismů financování, jako je třeba uvalení malarické daně ve výši 10 dolarů na mezinárodní turisty navštěvující endemické země. Až pokrok zrychlí, zátěž pro národní zdravotnické soustavy a ekonomiky se sníží, což uvolní víc prostředků na podporu dalšího pokroku v boji proti malárii a příbuzných oblastech.
Komodity mohou v zápase s malárií dál zajišťovat určité krátkodobé přínosy. Chorobu však lze jednou provždy porazit jedině dlouhodobým přístupem zacíleným na vytváření odolnosti.
Z angličtiny přeložil David Daduč