dixsondecleve6_FLORIAN PLAUCHEURAFP via Getty Images_deforestation Florian Plaucheur/AFP via Getty Images

Nová příručka ochrany přírody

ŽENEVA – Globální ekonomika je závislá na nelítostné – a trvale neudržitelné – těžbě přírodních zdrojů. Navzdory naší úplné závislosti na přírodě je však její příspěvek – například v podobě vody použité k výrobě našeho oblečení nebo půdy, v níž rostou naše potraviny – samozřejmý a do značné míry neviditelný. Vybudování spravedlivé a přírodně pozitivní budoucnosti proto vyžaduje novou generaci dobře řízených a na principech založených trhů pro ekosystémová aktiva a služby.

Příroda a klimatická stabilita jsou dvěma stranami téže mince a jejich osudy jsou navzájem provázané. Ochrana a obnova biodiverzity jsou nezbytné pro omezení emisí skleníkových plynů, přičemž nekontrolované globální oteplování zničí přírodní bohatství planety. Snahy o dekarbonizaci globální ekonomiky však drancování ekosystémů samy o sobě nezabrání. Klimatickou příručku pro dnešní den se lze naučit a využívat ji, ale nelze ji jednoduše překopírovat a naroubovat jinam.

K zastavení a obrácení trendu ztráty biodiverzity je zapotřebí příručka nová a Skupina pro přírodní trhy (Taskforce on Nature Markets) byla v březnu 2022 založena právě proto, aby ji pomohla napsat. Zjištění a doporučení skupiny v otázce, jak nejlépe zformovat novou generaci trhů, které budou přírodu chránit, místo aby ji ničily, budou zveřejněna na regionálním summitu pro Alianci za amazonský deštný prales, jež se uskuteční v brazilském Belému.

Potřeba takové skupiny je odrazem historického příklonu k finančnímu oceňování přírody. Existuje například velký tlak na kvantifikaci přírodně založených rizik a na požadavek zveřejňování informací souvisejících s přírodou velkými firmami. Stále většímu zájmu se těší regenerativní zemědělství, vášnivou debatu vyvolalo sdílení přínosů genetických zdrojů a začínají se utvářet i trhy s biodiverzitními kredity.

Stoupenci tržně orientovaných řešení tvrdí, že tento vývoj v kombinaci s politickými signály nakonec uvede globální ekonomiku do souladu s přírodně pozitivními výsledky. Ekosystémy planety budou podle nich zachráněny tím, že se začnou odměňovat firmy a vlády, které budou nabízet přírodně orientované finanční produkty a služby a nasměrovávat investice do obnovy biodiverzity.

Politici a šéfové velkých firem se na stejný přístup spolehli i v oblasti zmírňování globálního oteplování a výsledky byly smíšené. Klimatické změny jsou přitom tržně založenému paradigmatu přístupnější, a to ze dvou důvodů: emise skleníkových plynů jsou snadno kvantifikovatelné a ověřitelné a zelené technologie nadále přitahují obrovské objemy investic. Naproti tomu přírodní svět nemá ani žádnou obdobu emisí skleníkových plynů, takže se těžko oceňuje, a postrádá i investičně vhodnou technologickou krajinu, nepočítáme-li vznikající skupinu technologií ekologicky šetrné produkce komodit, jako jsou laboratorně pěstované maso či vertikální zemědělství.

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
PS_Sales_Winter_1333x1000

WINTER SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions

Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.

Subscribe Now

Další zásadní rozdíl spočívá v roli domorodých národů a místních komunit při ochraně přírody. Domorodé národy sice představují méně než 5% světové populace, ale zároveň chrání 80% biodiverzity planety. I dobře míněné tržní politiky a nástroje by mohly tyto strážce přírody podlomit, což by zhoršilo vyhlídky ochranářského úsilí (a tím i zmírnění klimatických změn).

Jistě, pro záchranu přírody se tržní mechanismy využívat mohou a musí. Vzhledem k těmto specifickým problémům však uspějí pouze za předpokladu, že jejich řídicí principy a provozní metody budou koncipovány tak, aby podporovaly spravedlnost a trvale udržitelnou prosperitu. Naše skupina dává sedm praktických doporučení, která by mohla přivést globální ekonomiku na přírodně pozitivní cestu.

Na prvním místě seznamu stojí potřeba, aby ministři financí a hospodářství a centrální bankéři lépe sladili ekonomická a finanční pravidla s cíli ochrany biodiverzity a podpory strážců přírody. Při úpravách obchodních a investičních dohod pak musí mezinárodní koordinace politik prostřednictvím skupiny G20 a dalších mezinárodních fór zajistit, aby největší díl tranzitivních nákladů nenesly nízkopříjmové země bohaté na přírodní zdroje.

Centrální banky a dozorové orgány musí také zajistit, aby byly finanční trhy v souladu s ekologickými a klimatickými závazky. Lidé, kteří řídí globální finance, pak musí být proaktivnější – řešit střednědobé cíle finanční stability a tržní integrity nestačí.

Řízení trhů měkkých komodit, zejména zemědělských produktů, se vzhledem k jejich nepoměrně vyšším dopadům na biodiverzitu, klima a společnost musí také reformovat. Mezi tyto cílené akce by měly patřit kroky vedoucí ke zvýšení průhlednosti včetně plné trasovatelnosti a k překonání současného nezájmu regulačních orgánů o přírodu.

Pravidla zaměřená proti praní špinavých peněz je třeba více zaměřit na ekologické trestné činy, jako jsou nezákonné odlesňování, těžba, rybolov nebo obchod s divoce žijícími živočichy a rostlinami. Legální investice do zemědělského sektoru, zejména do producentů měkkých komodit, mohou bezděky financovat tuto trestnou činnost, která ničí přírodu a často i rozdmýchává násilí.

Vzhledem ke specifickým problémům spojeným se zastavením a obrácením trendu ztráty biodiverzity a vzhledem k naprosté odkázanosti lidstva na vzkvétající ekosystémy potřebujeme novou příručku k ochraně přírody. Ta může čerpat ze současných klimatických strategií, ale zároveň prosazovat ambicióznější opatření, která jsou k daným účelům vhodná. To je obzvláště důležité při formování přírodních trhů, jež zajistí spravedlivé a přírodně pozitivní výsledky pro lidi i pro planetu.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

https://prosyn.org/WyuCXNNcs