SAN FRANCISCO – Debata o tom, jak dosáhnout klimatických cílů, především přechodu na nulové čisté emise skleníkových plynů, rozdmýchává spekulace, že se svět bude deglobalizovat. Objevují se tvrzení, že když obchodní toky vedou v důsledku výroby a dovozu k produkci skleníkových plynů, udržitelná ekonomika musí být z povahy věci méně globální.
Výzkum uskutečněný McKinsey Global Institute však ukazuje, že opak je pravdou. Distribuce materiálů, inovací a kapitálu, jichž je k dosažení nulových čistých emisí zapotřebí, není rovnoměrná, a proto je nutné je celosvětově sdílet. Bez přeshraničního toku zboží, služeb, financování a nehmotných aktiv bude omezování globálního oteplování velice náročné, ne-li nemožné. Ke stejnému závěru dospívá ve své nejnovější výroční zprávě Světová obchodní organizace, která nastiňuje, jak obchod může sehrát zásadní úlohu v pomoci zemím snižovat emise a budovat klimatickou odolnost.
V první řadě platí, že žádná ekonomika není soběstačná. Náš výzkum zjišťuje, že každý významný region světa dováží víc než 25 % (ve smyslu přidané hodnoty) přinejmenším jednoho typu zdroje či průmyslového zboží. Na úrovni zemí a u vstupů potřebných k dosažení přechodu k nulovým čistým emisím může být toto číslo ještě mnohem vyšší. Navíc v každém regionu i sektoru existují produkty s původem jen na několika místech. Dnes například víc než 75 % globální nabídky lithia, klíčové složky baterií elektromobilů, pochází z Austrálie a Chile.
Dekarbonizace sektorů, které produkují většinu emisí skleníkových plynů, včetně energetiky, dopravy a těžkého průmyslu, bude vyžadovat investice do nízkoemisních technologií a podpůrné infrastruktury. Výstavba a provoz těchto aktiv bude pak záviset na třech stěžejních vstupech: nerostných zdrojích, nových palivech a složité výrobě ve velkém měřítku. Zásadní význam pro jejich zajištění má mezinárodní síť vzájemně provázaných dodavatelských řetězců.
Vezměme si nerosty, mimo jiné měď, lithium a kovy vzácných zemin. Vzhledem ke svému významu pro výrobu elektromobilů, obnovitelnou energetiku a obecněji elektrifikaci jsou pro dosažení nulových čistých emisí zásadní. Ke splnění cíle bude nutné nabídku rychle rozšířit – v některých případech až osminásobně (byť to, kolik nových zdrojů bude zapotřebí, může ještě změnit využití recyklovaných materiálů či inovace směřující ke snížení nebo úplnému nahrazení potřeby určitých nerostů).
V případě zcela nových dodávek bude zajištění těchto nerostů vyžadovat globální toky, protože dobývání a zpracování je geograficky rozptýlené. Zhruba 70 % světového kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo a bezmála třetina světového niklu se dobývá v Indonésii, kde se nacházejí největší ověřené zásoby na světě. Mnohé z nejvýznamnějších nerostů, včetně lithia, kobaltu a grafitu, zpracovává Čína, ale co do klíčových postupů či technologií spoléhá také na další země. Japonsko a Jižní Korea se například specializují na potahování kuličkového rafinovaného grafitu.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Co se týče nových paliv nezbytných pro přechod k nulovým čistým emisím, řadu potenciálních využití, zejména v dálkové nákladní dopravě a výrobě oceli, nabízí vodík a jeho deriváty. I tady z geografického nesouladu mezi původci nabídky a poptávky plyne, že globální obchod bude mít pravděpodobně podstatný význam. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že budou-li nyní vyvíjené projekty dokončeny podle plánu, do roku 2030 by se mohlo vyvážet kolem 12 milionů tun nízkoemisního vodíku ročně.
Konečně na globálních dodavatelských řetězcích závisí i uplatnění průmyslového zboží typu solárních panelů a elektromobilů. Širší zapojení zemí do obchodních toků může pobízet k inovacím, zlepšovat efektivitu a pomoci snižovat nákladnost těchto technologií.
Nezbytnost globalizace ovšem přesahuje pouhé toky zboží. Zajištění udržitelné budoucnosti bude vyžadovat masivní investice, přičemž rozvojové země pravděpodobně budou muset na přechod k nulovým čistým emisím vydat víc ve smyslu podílu HDP než vyspělé země. Vzhledem k zúženému fiskálnímu prostoru pro investice do klimatických řešení budou mnohé z těchto ekonomik potřebovat rozšířený přístup k přeshraničním finančním tokům.
Neméně důležité pro vývoj a zavádění neotřelých klimatických technologií je novátorství, které také závisí na přeshraničních tocích, ač nehmotných statků, jako jsou duševní vlastnictví a data, a kvalifikovaných pracujících; jedno i druhé dokáže posilovat vynalézavost, stlačovat náklady a rozšiřovat dostupnost. Právě tyto toky související se znalostmi a know-how nahradily obchod s průmyslovým zbožím jako hybná síla globální integrace.
Všechny tyto typy toků jsou vzájemně propojené. Budou-li ekonomiky zavádět strategie usilující o lokalizaci či diverzifikaci dodavatelských řetězců – s cílem snížit emise související s obchodem nebo posílit odolnost – bude silněji zapotřebí kapitálu a nehmotných aktiv. Postavit například vlastní výrobnu baterií do elektromobilů může stát miliardy dolarů.
Ve vysoce propojeném světě bude uskutečnění spolehlivého, bezpečného a finančně schůdného přechodu k nulovým čistým emisím vyžadovat podstatné posílení přeshraničních toků. Bude nezbytné vytvořit nové výrobní zdroje, vybudovat nové dodavatelské vztahy a rozvíjet nové formy globální integrace. Vlivem sílících geopolitických pnutí bude tento úkol ještě složitější a náročnější. Alternativa – vzdát se globalizace – by však jen vyostřila důsledky změny klimatu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
SAN FRANCISCO – Debata o tom, jak dosáhnout klimatických cílů, především přechodu na nulové čisté emise skleníkových plynů, rozdmýchává spekulace, že se svět bude deglobalizovat. Objevují se tvrzení, že když obchodní toky vedou v důsledku výroby a dovozu k produkci skleníkových plynů, udržitelná ekonomika musí být z povahy věci méně globální.
Výzkum uskutečněný McKinsey Global Institute však ukazuje, že opak je pravdou. Distribuce materiálů, inovací a kapitálu, jichž je k dosažení nulových čistých emisí zapotřebí, není rovnoměrná, a proto je nutné je celosvětově sdílet. Bez přeshraničního toku zboží, služeb, financování a nehmotných aktiv bude omezování globálního oteplování velice náročné, ne-li nemožné. Ke stejnému závěru dospívá ve své nejnovější výroční zprávě Světová obchodní organizace, která nastiňuje, jak obchod může sehrát zásadní úlohu v pomoci zemím snižovat emise a budovat klimatickou odolnost.
V první řadě platí, že žádná ekonomika není soběstačná. Náš výzkum zjišťuje, že každý významný region světa dováží víc než 25 % (ve smyslu přidané hodnoty) přinejmenším jednoho typu zdroje či průmyslového zboží. Na úrovni zemí a u vstupů potřebných k dosažení přechodu k nulovým čistým emisím může být toto číslo ještě mnohem vyšší. Navíc v každém regionu i sektoru existují produkty s původem jen na několika místech. Dnes například víc než 75 % globální nabídky lithia, klíčové složky baterií elektromobilů, pochází z Austrálie a Chile.
Dekarbonizace sektorů, které produkují většinu emisí skleníkových plynů, včetně energetiky, dopravy a těžkého průmyslu, bude vyžadovat investice do nízkoemisních technologií a podpůrné infrastruktury. Výstavba a provoz těchto aktiv bude pak záviset na třech stěžejních vstupech: nerostných zdrojích, nových palivech a složité výrobě ve velkém měřítku. Zásadní význam pro jejich zajištění má mezinárodní síť vzájemně provázaných dodavatelských řetězců.
Vezměme si nerosty, mimo jiné měď, lithium a kovy vzácných zemin. Vzhledem ke svému významu pro výrobu elektromobilů, obnovitelnou energetiku a obecněji elektrifikaci jsou pro dosažení nulových čistých emisí zásadní. Ke splnění cíle bude nutné nabídku rychle rozšířit – v některých případech až osminásobně (byť to, kolik nových zdrojů bude zapotřebí, může ještě změnit využití recyklovaných materiálů či inovace směřující ke snížení nebo úplnému nahrazení potřeby určitých nerostů).
V případě zcela nových dodávek bude zajištění těchto nerostů vyžadovat globální toky, protože dobývání a zpracování je geograficky rozptýlené. Zhruba 70 % světového kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo a bezmála třetina světového niklu se dobývá v Indonésii, kde se nacházejí největší ověřené zásoby na světě. Mnohé z nejvýznamnějších nerostů, včetně lithia, kobaltu a grafitu, zpracovává Čína, ale co do klíčových postupů či technologií spoléhá také na další země. Japonsko a Jižní Korea se například specializují na potahování kuličkového rafinovaného grafitu.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Co se týče nových paliv nezbytných pro přechod k nulovým čistým emisím, řadu potenciálních využití, zejména v dálkové nákladní dopravě a výrobě oceli, nabízí vodík a jeho deriváty. I tady z geografického nesouladu mezi původci nabídky a poptávky plyne, že globální obchod bude mít pravděpodobně podstatný význam. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že budou-li nyní vyvíjené projekty dokončeny podle plánu, do roku 2030 by se mohlo vyvážet kolem 12 milionů tun nízkoemisního vodíku ročně.
Konečně na globálních dodavatelských řetězcích závisí i uplatnění průmyslového zboží typu solárních panelů a elektromobilů. Širší zapojení zemí do obchodních toků může pobízet k inovacím, zlepšovat efektivitu a pomoci snižovat nákladnost těchto technologií.
Nezbytnost globalizace ovšem přesahuje pouhé toky zboží. Zajištění udržitelné budoucnosti bude vyžadovat masivní investice, přičemž rozvojové země pravděpodobně budou muset na přechod k nulovým čistým emisím vydat víc ve smyslu podílu HDP než vyspělé země. Vzhledem k zúženému fiskálnímu prostoru pro investice do klimatických řešení budou mnohé z těchto ekonomik potřebovat rozšířený přístup k přeshraničním finančním tokům.
Neméně důležité pro vývoj a zavádění neotřelých klimatických technologií je novátorství, které také závisí na přeshraničních tocích, ač nehmotných statků, jako jsou duševní vlastnictví a data, a kvalifikovaných pracujících; jedno i druhé dokáže posilovat vynalézavost, stlačovat náklady a rozšiřovat dostupnost. Právě tyto toky související se znalostmi a know-how nahradily obchod s průmyslovým zbožím jako hybná síla globální integrace.
Všechny tyto typy toků jsou vzájemně propojené. Budou-li ekonomiky zavádět strategie usilující o lokalizaci či diverzifikaci dodavatelských řetězců – s cílem snížit emise související s obchodem nebo posílit odolnost – bude silněji zapotřebí kapitálu a nehmotných aktiv. Postavit například vlastní výrobnu baterií do elektromobilů může stát miliardy dolarů.
Ve vysoce propojeném světě bude uskutečnění spolehlivého, bezpečného a finančně schůdného přechodu k nulovým čistým emisím vyžadovat podstatné posílení přeshraničních toků. Bude nezbytné vytvořit nové výrobní zdroje, vybudovat nové dodavatelské vztahy a rozvíjet nové formy globální integrace. Vlivem sílících geopolitických pnutí bude tento úkol ještě složitější a náročnější. Alternativa – vzdát se globalizace – by však jen vyostřila důsledky změny klimatu.
Z angličtiny přeložil David Daduč