MOSKVA: Stáhne potopená ponorka Kursk a smrt celé její posádky na dno také Putinovu revoluci? Do této chvíle byla moc prezidenta Putina v ruské historii ojedinělým jevem – byla postavena na jeho obrovské popularitě, stvrzené volebními hlasy. Dokázal si podrobit ruskou oligarchii a přeobsadit horní komoru Dumy tak, aby hrála podle jeho not, a to vše díky tomu, že byl všeobecně oblíbený a ostatní složky víceméně zdiskreditované ruské vlády si toho byly dobře vědomy. Jeho postoj ke „kurské krizi“ však jeho demokratický mandát do značné míry nahlodal, neboť předvedl, že pohrdá lidskými životy stejně jako jeho kremelští předchůdci. Do jaké míry se z této krize vzpamatuje, zřejmě ovlivní další vývoj putinovské revoluce, tedy to, zda zůstane demokratickou anebo zda se navrátí k autokracii a uskutečňování svých vlastních cílů.
Nepochybuji o tom, že Putin najde pár lidí, na něž svalí vinu za to, že včas nepožádali o pomoc na záchranu Kursku ze zahraničí. Kurská krize mu vlastně dá záminku dále pročistit armádní hierarchii. Prvními zkouškami jeho politického zotavení budou blížící se regionální volby. Od října až do prosince bude v Rusku k dispozici přes 40 procent gubernátorských křesel. A vzhledem k tomu, že ústředním bodem prezidentova programu je obnovení autority a moci Moskvy, musí Putin svou popularitu vrátit do původního stavu.
Přestože Putinovy reformy v horní komoře Dumy zbavily gubernátory jejich statutu federálních mocipánů i parlamentní imunity, gubernie jako instituce mají v regionech stále obrovský vliv. Dnes už se jen málokteří z nich mohou naparovat na celonárodní scéně či vyplazovat jazyk na Kreml, jako tomu bylo za Jelcinovy éry, ale jejich moc je skutečná a nebude snadné dostat je pod kontrolu.
Putinova převaha zásadně změnila způsob pořádání volebních kampaní. Peníze jsou dnes mnohem méně důležité než ještě před rokem. Nyní jde především o kontrolu nad státní mocí a jmenování prezidentských prefektů rozsetých po celém Rusku může Kremlu při řízení státní správy významně pomoci. A protože kampaně budou levnější, dnešní gubernátoři budou jen ztěží moci kupovat si znovuzvolení, poněvadž jejich odpůrci budou mít prostředky, aby vybudovali důvěryhodnou opozici.
I kdyby si gubernátor chtěl své zvolení koupit, zdroje prostředků na volební kampaně rychle vysychají. Oligarchové, kteří kdysi usilovali o úzké styky s místními šéfy v naději, že tak získají podporu gubernátorů při přejímání moci nad místními továrnami, doly a dalším jměním, mají dnes z Putina strach. Putinovo strohé „sdělení“ chápou až moc dobře: kliďte se z politiky. Jestliže ale nejbohatší muži Ruska shledají, že pověst prezidenta je vážně poškozena, mohli by opět naskočit do vlaku politiky a finančně podpořit jeho regionální oponenty.
I když je Putin momentálně značně oslaben, mohou mu pomoci ekonomické změny. Jen 17,9 procenta potencionálních voličů považuje situaci země za „katastrofickou“, což je vůbec nejmenší procento od konce komunismu; a jen 15,6 procenta voličů dnes říká, že žije pod hranicí chudoby. Podíl protestujících voličů tedy klesá. Navíc je všude v Rusku vidět hospodářský růst: v některých místech, například v Čeljabinské oblasti se za poslední rok zvedl o neuvěřitelných 25 procent.
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Tento „hospodářský zázrak“ v některých částech Ruské federace byl způsoben tím, že některé oblasti už stačily splatit nedoplatky na mzdách a důchodech. Zafungoval zde demokratický „pocit blaha“. Putin totiž dal Rusku něco, co za celou dobu své existence nepoznalo: občané jsou spokojenější s hospodářským výkonem vlády ne díky propagandě, ale proto, že jejich životní úroveň se viditelně pozdvihla.
To znamená, že velká bitva mezi komunisty a demokratickými reformátory, jež dominovala všem volbám od roku 1991, je věcí minulosti. Lidé už ideologii hodili za hlavu. Zajímají je ceny, pracovní příležitosti, zdravotní péče a vzdělávání. Chtějí vládu, která si uvědomuje jejich lidskou hodnotu, jak ostatně dokázala reakce veřejnosti na tragickou nehodu jaderné ponorky Kursk. Žehrání na omezování svobody vyjadřování nebo ekonomické svobody, které je populární v Moskvě, se na venkově ozývá jen sporadicky.
Proto i když Putinova moc zůstane oslabena, může se Kreml přesto těšit na to, že o nechvalně proslulé „rudé gubernátory“ Brjansku, Volgogradu a Voroněže se postará normální chod demokracie; tedy pokud se Kreml zasadí o to, aby volby v těchto oblastech byly relativně poctivé. Totéž platí pro oblasti, jež řídí dobře známí, ale nezvládnutelní gubernátoři, například Kursk s gubernátorem Ruckým (který v říjnu roku 1993 stál v čele puče proti Jelcinovi) či Kaliningrad se zkorumpovaným gubernátorem Gorbenkem.
Ovšem v oblastech, kterým v čele stojí silní politikové – například v Astrachani, Čeljabinsku, Krasnodaru či Stavropoli –, je díky újmě, jíž Putin v posledních týdnech utrpěl, jen málo pravděpodobné, že se mu podaří vytlačit osobnosti, které stojí proti němu. Je v tom něco mlhavě uklidňujícího. Prezidentská moc totiž nyní, zdá se, závisí na podpoře veřejnosti; a není souhlas těch, kterým se vládne, jedním z hlavních znaků demokracie? Ukáže-li se, že je tomu tak, potom námořníci z Kursku nezahynuli zbytečně.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With mainstream parties and politicians already preparing to accommodate the far right following this month's European Parliament election, the axiom of post-World War II European democracy has been quietly abandoned. “No collaboration with fascists" is being replaced by a tacit acceptance of them.
harbors no illusions about what the outcome of the European Parliament election means.
After eight decades of relative peace, the world is once again dividing into hostile economic and geopolitical blocs. The 80th anniversary of the invasion of Normandy offers a valuable opportunity to reflect on the principles we are willing to defend and the sacrifices we are prepared to make.
thinks understanding the causes and consequences of past global conflicts is crucial to preventing another one.
MOSKVA: Stáhne potopená ponorka Kursk a smrt celé její posádky na dno také Putinovu revoluci? Do této chvíle byla moc prezidenta Putina v ruské historii ojedinělým jevem – byla postavena na jeho obrovské popularitě, stvrzené volebními hlasy. Dokázal si podrobit ruskou oligarchii a přeobsadit horní komoru Dumy tak, aby hrála podle jeho not, a to vše díky tomu, že byl všeobecně oblíbený a ostatní složky víceméně zdiskreditované ruské vlády si toho byly dobře vědomy. Jeho postoj ke „kurské krizi“ však jeho demokratický mandát do značné míry nahlodal, neboť předvedl, že pohrdá lidskými životy stejně jako jeho kremelští předchůdci. Do jaké míry se z této krize vzpamatuje, zřejmě ovlivní další vývoj putinovské revoluce, tedy to, zda zůstane demokratickou anebo zda se navrátí k autokracii a uskutečňování svých vlastních cílů.
Nepochybuji o tom, že Putin najde pár lidí, na něž svalí vinu za to, že včas nepožádali o pomoc na záchranu Kursku ze zahraničí. Kurská krize mu vlastně dá záminku dále pročistit armádní hierarchii. Prvními zkouškami jeho politického zotavení budou blížící se regionální volby. Od října až do prosince bude v Rusku k dispozici přes 40 procent gubernátorských křesel. A vzhledem k tomu, že ústředním bodem prezidentova programu je obnovení autority a moci Moskvy, musí Putin svou popularitu vrátit do původního stavu.
Přestože Putinovy reformy v horní komoře Dumy zbavily gubernátory jejich statutu federálních mocipánů i parlamentní imunity, gubernie jako instituce mají v regionech stále obrovský vliv. Dnes už se jen málokteří z nich mohou naparovat na celonárodní scéně či vyplazovat jazyk na Kreml, jako tomu bylo za Jelcinovy éry, ale jejich moc je skutečná a nebude snadné dostat je pod kontrolu.
Putinova převaha zásadně změnila způsob pořádání volebních kampaní. Peníze jsou dnes mnohem méně důležité než ještě před rokem. Nyní jde především o kontrolu nad státní mocí a jmenování prezidentských prefektů rozsetých po celém Rusku může Kremlu při řízení státní správy významně pomoci. A protože kampaně budou levnější, dnešní gubernátoři budou jen ztěží moci kupovat si znovuzvolení, poněvadž jejich odpůrci budou mít prostředky, aby vybudovali důvěryhodnou opozici.
I kdyby si gubernátor chtěl své zvolení koupit, zdroje prostředků na volební kampaně rychle vysychají. Oligarchové, kteří kdysi usilovali o úzké styky s místními šéfy v naději, že tak získají podporu gubernátorů při přejímání moci nad místními továrnami, doly a dalším jměním, mají dnes z Putina strach. Putinovo strohé „sdělení“ chápou až moc dobře: kliďte se z politiky. Jestliže ale nejbohatší muži Ruska shledají, že pověst prezidenta je vážně poškozena, mohli by opět naskočit do vlaku politiky a finančně podpořit jeho regionální oponenty.
I když je Putin momentálně značně oslaben, mohou mu pomoci ekonomické změny. Jen 17,9 procenta potencionálních voličů považuje situaci země za „katastrofickou“, což je vůbec nejmenší procento od konce komunismu; a jen 15,6 procenta voličů dnes říká, že žije pod hranicí chudoby. Podíl protestujících voličů tedy klesá. Navíc je všude v Rusku vidět hospodářský růst: v některých místech, například v Čeljabinské oblasti se za poslední rok zvedl o neuvěřitelných 25 procent.
Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Tento „hospodářský zázrak“ v některých částech Ruské federace byl způsoben tím, že některé oblasti už stačily splatit nedoplatky na mzdách a důchodech. Zafungoval zde demokratický „pocit blaha“. Putin totiž dal Rusku něco, co za celou dobu své existence nepoznalo: občané jsou spokojenější s hospodářským výkonem vlády ne díky propagandě, ale proto, že jejich životní úroveň se viditelně pozdvihla.
To znamená, že velká bitva mezi komunisty a demokratickými reformátory, jež dominovala všem volbám od roku 1991, je věcí minulosti. Lidé už ideologii hodili za hlavu. Zajímají je ceny, pracovní příležitosti, zdravotní péče a vzdělávání. Chtějí vládu, která si uvědomuje jejich lidskou hodnotu, jak ostatně dokázala reakce veřejnosti na tragickou nehodu jaderné ponorky Kursk. Žehrání na omezování svobody vyjadřování nebo ekonomické svobody, které je populární v Moskvě, se na venkově ozývá jen sporadicky.
Proto i když Putinova moc zůstane oslabena, může se Kreml přesto těšit na to, že o nechvalně proslulé „rudé gubernátory“ Brjansku, Volgogradu a Voroněže se postará normální chod demokracie; tedy pokud se Kreml zasadí o to, aby volby v těchto oblastech byly relativně poctivé. Totéž platí pro oblasti, jež řídí dobře známí, ale nezvládnutelní gubernátoři, například Kursk s gubernátorem Ruckým (který v říjnu roku 1993 stál v čele puče proti Jelcinovi) či Kaliningrad se zkorumpovaným gubernátorem Gorbenkem.
Ovšem v oblastech, kterým v čele stojí silní politikové – například v Astrachani, Čeljabinsku, Krasnodaru či Stavropoli –, je díky újmě, jíž Putin v posledních týdnech utrpěl, jen málo pravděpodobné, že se mu podaří vytlačit osobnosti, které stojí proti němu. Je v tom něco mlhavě uklidňujícího. Prezidentská moc totiž nyní, zdá se, závisí na podpoře veřejnosti; a není souhlas těch, kterým se vládne, jedním z hlavních znaků demokracie? Ukáže-li se, že je tomu tak, potom námořníci z Kursku nezahynuli zbytečně.