BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
With German voters clearly demanding comprehensive change, the far right has been capitalizing on the public's discontent and benefiting from broader global political trends. If the country's democratic parties cannot deliver, they may soon find that they are no longer the mainstream.
explains why the outcome may decide whether the political “firewall” against the far right can hold.
The Russian and (now) American vision of "peace" in Ukraine would be no peace at all. The immediate task for Europe is not only to navigate Donald’s Trump unilateral pursuit of a settlement, but also to ensure that any deal does not increase the likelihood of an even wider war.
sees a Korea-style armistice with security guarantees as the only viable option in Ukraine.
Rather than engage in lengthy discussions to pry concessions from Russia, US President Donald Trump seems committed to giving the Kremlin whatever it wants to end the Ukraine war. But rewarding the aggressor and punishing the victim would amount to setting the stage for the next war.
warns that by punishing the victim, the US is setting up Europe for another war.
Within his first month back in the White House, Donald Trump has upended US foreign policy and launched an all-out assault on the country’s constitutional order. With US institutions bowing or buckling as the administration takes executive power to unprecedented extremes, the establishment of an authoritarian regime cannot be ruled out.
The rapid advance of AI might create the illusion that we have created a form of algorithmic intelligence capable of understanding us as deeply as we understand one another. But these systems will always lack the essential qualities of human intelligence.
explains why even cutting-edge innovations are not immune to the world’s inherent unpredictability.
BELMOPAN – Summit za nový globální finanční pakt, který pořádá francouzský prezident Emmanuel Macron a uskuteční se tento týden v Paříži, představuje historickou příležitost provést hluboké finanční reformy, které podpoří rozvoj a dodají další impulz boji proti klimatickým změnám. Zdá se však, že mezi hlavními body summitu – klima, rozvoj a dluh – něco chybí: příroda.
Nevídaný úbytek biodiverzity a poškozování životního prostředí představují existenční riziko pro veškerý život na Zemi kvůli vyčerpávání přírodních zdrojů (včetně vody), narušování tvorby půdy, a tím i produkce potravin, delšímu zotavování se po přírodních katastrofách a potenciálně i kvůli konfliktům o klima a zdroje. Podle Světového ekonomického fóra se klima a životní prostředí podílejí na šesti z deseti největších globálních rizik v nadcházejícím desetiletí.
Rozvojové země tato rizika nevytvořily, ale platí za ně: musí financovat zásahy, aby pomohly zmírnit klimatickou krizi a krizi biodiverzity, přičemž zároveň platí i za řešení ztrát a škod spojených s těmito vzájemně provázanými krizemi.
Tyto země už se však nacházejí na svých fiskálních limitech, mimo jiné i proto, že zvyšování úrokových sazeb a přeceňování rizik v rozvinutých ekonomikách vyšroubovaly náklady na obsluhu dluhů. V důsledku toho zmíněné země často nemají přístup k dostupným financím.
Snahy o vyřešení tohoto systémového problému jsou v plném proudu. Významným příkladem je Bridgetownská iniciativa barbadoské premiérky Mii Amor Mottleyové. Cílem této iniciativy je vytvořit větší fiskální prostor pro rozvoj, zmírňování klimatických změn i adaptaci na ně, jakož i pro řešení ztrát a škod. Je však třeba dělat víc. Vlastně je nutné zcela předefinovat globální finanční systém.
Z nejkrátkodobějšího hlediska musí nadcházející summit v Paříži vytvořit důvěryhodný reformní plán, který bude v souladu s potřebami přírody. Multilaterální rozvojové banky musí současně s tím učinit z přírody těžiště své činnosti. Globální rámec pro biodiverzitu dohodnutý loni v prosinci na montrealské konferenci OSN o biodiverzitě požaduje po těchto bankách, aby zajistily, že jejich portfolia budou jednak přírodně pozitivní, jednak v souladu s pařížskou klimatickou dohodou z roku 2015.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Zvláštní pozornost by se měla věnovat rozšiřování osvědčených řešení, jako jsou swapy typu „dluh za přírodu“. Takové swapy – zejména „modré dluhopisy“, jejichž průkopníkem je organizace The Nature Conservancy – umožňují dané zemi refinancovat svůj dluh za příznivějších podmínek a alokovat výtěžek na ochranu biodiverzity a na klimatickou adaptaci. Výsledkem jsou vyšší výdaje na ochranu přírody či zelené investice a nižší – nebo přinejmenším ne vyšší – dluhová zátěž.
Dohoda o konverzi dluhu v objemu 364 milionů dolarů, kterou v roce 2021 uzavřely The Nature Conservancy a Belize, umožnila této zemi snížit svůj dluh přibližně o 12% HDP a současně uvolnit odhadem 180 milionů dolarů v podobě dlouhodobého financování trvale udržitelné ochrany přírody po dobu 20 let. Součástí dohody byl i závazek Belize chránit 30% svého mořského území.
Podobná dohoda za účasti The Nature Conservancy a Meziamerické rozvojové banky umožnila loni barbadoské vládě konvertovat dluh v hodnotě 150 milionů dolarů, i v tomto případě výměnou za závazek chránit přibližně 30% svého mořského území. A na základě největší dohody „dluh za přírodu“ na světě, která byla uzavřena minulý měsíc, přetaví Ekvádor svůj dluh v objemu 1,6 miliardy dolarů v závazek vyčleňovat 12 milionů dolarů ročně na ochranu Galapážského souostroví.
Swapy „dluh za přírodu“ nejsou všelékem; neodstraňují potřebu grantů, zvýhodněného financování a dalších půjček ani soukromých investic. Dárcovské závazky je však třeba splnit: bohaté země ještě nenaplnily svůj závazek z roku 2009, že budou do roku 2020 zajišťovat rozvojovým zemím klimatické finance v objemu 100 miliard dolarů ročně.
Bohaté země také nedokázaly mobilizovat dostatečné soukromé investice. Větší rozšiřování úvěrů, například prostřednictvím garancí třetích stran, by snížilo investiční riziko (a tím i náklady na půjčky pro emitenty dluhů), což by současně státům umožnilo snižovat dluhovou zátěž a pomohlo jim získávat soukromé finance na klimatické a ekologické investice.
Swapy „dluh za přírodu“ nicméně mohou významně přispět k tomu, aby se nízkopříjmovým a středněpříjmovým zemím pomohlo řešit trojí výzvu v podobě vysokých dluhů, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Koalice za trvale udržitelný dluh, kterou na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP27) založili a podpořili ministři financí afrických zemí, i skupina V20 tvořená klimaticky zranitelnými státy si to uvědomují a již vyzvaly k širšímu využívání těchto i dalších inovativních nástrojů.
Je dobře, že institucionální architektura potřebná k uskutečňování swapů „dluh za přírodu“ v širokém měřítku a s větším počtem aktérů již do značné míry existuje. Zapotřebí je nyní vůle na straně jednotlivých protagonistů a také exekutivní kroky na podporu schopnosti rozvojových finančních institucí poskytovat garance na vydávání suverénních dluhů navázaných na investice do klimatu a přírody.
Pařížský summit může tento pokrok nastartovat tím, že správně zapojí mezinárodní finanční instituce do mechanismů záruk za konverze dluhů a že představí balík reforem zaměřených na zvýšení efektivity těchto konverzí před Konferencí OSN o změně klimatu (COP28), která začíná 30. listopadu. Finanční reformy, jež nezohledňují přírodu, budou v dlouhodobém měřítku trvale neudržitelné.
Swapy „dluh za přírodu“ už nejsou jen životaschopnou ekonomickou možností; dnes představují záchranný kruh pro naši planetu. Pokud však po tomto kruhu nesáhneme dnes, může být už brzy mimo náš dosah.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka