NEW YORK – Vlády občas potřebují restrukturalizovat své dluhy. Jinak může dojít k ohrožení ekonomické a politické stability země. Za neexistence mezinárodního právního řádu pro řešení suverénních platebních neschopností ale svět za takové restrukturalizace platí vyšší cenu, než by měl. Výsledkem je špatně fungující trh se suverénními dluhy, poznamenaný zbytečnými sváry a nákladnými prostoji při řešení nastalých problémů.
To se nám připomíná zas a znovu. V Argentině celou restrukturalizaci dluhu, se kterou dobrovolně souhlasila drtivá většina věřitelů země, ohrozily boje úřadů s nevelkým počtem „investorů“ (s takzvanými supími fondy). V Řecku je většina „záchranných“ fondů v dočasných „asistenčních“ programech alokována na splátky stávajícím věřitelům, kdežto země samotná je tlačena do politik fiskální přísnosti, které významně přispěly k 25% poklesu HDP a zhoršily situaci tamních obyvatel. Ukrajinu tíseň vyplývající ze suverénního zadlužení ohrožuje enormními důsledky.
Otázka jak se stavět k restrukturalizacím suverénního dluhu, tedy ke snižování dluhu na udržitelné úrovně, je tudíž naléhavější než kdy dřív. Současný systém má přehnanou důvěru ve „ctnosti“ trhů. Spory se obvykle neřeší na základě pravidel, které by zajistily férové východisko, ale vyjednáváním mezi nerovnými partnery, kdy bohatí a mocní zpravidla vnutí ostatním svou vůli. Výsledky jsou většinou nejen nespravedlivé, ale také neefektivní.
Ti, kdo tvrdí, že systém funguje dobře, označují případy, jako je Argentina, za výjimky. Podle nich systém většinou funguje dobře. Na mysli mají samozřejmě to, že slabé země se podřizují. Ale za jakou cenu pro jejich občany? Jak dobře takové restrukturalizace fungují? Dostala se země na dráhu udržitelného zadlužení? Obhájci statu quo si tyto otázky nekladou, a tak velice často následuje jedna dluhová krize za druhou.
Dobrým příkladem je restrukturalizace řeckého dluhu v roce 2012. Země se přizpůsobila „pravidlům“ finančních trhů a podařilo se jí urychleně restrukturalizaci dokončit; dohoda ale byla špatná a nepomohla ekonomice k zotavení. Tři roky nato Řecko zoufale potřebuje novou restrukturalizaci.
Otřesení dlužníci potřebují nový začátek. Přehnané sankce rozehrávají hry se záporným součtem, v nichž se dlužníci nedokážou zotavit a věřitelé netěží z větší schopnosti splácet, již by zotavení přineslo.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Absence právního řádu pro dluhové restrukturalizace zdržuje nové začátky a vede k chaosu. Žádná vláda proto neponechává restrukturalizaci domácích dluhů na tržních silách. Všechny dospěly k závěru, že „smluvní nápravy“ jednoduše nestačí. Zavádějí naopak úpadkové zákony, aby pro vyjednávání mezi věřiteli a dlužníky zajistily základní pravidla, jimiž prosazují efektivitu a spravedlivost.
Restrukturalizace suverénních dluhů jsou ještě komplikovanější než domácí bankroty a jsou zamořené problémy více jurisdikcí, implicitních i explicitních nárokovatelů a špatně vymezených aktiv, jichž se nárokovatelé mohou domáhat. Právě proto nám tvrzení některých, včetně amerického ministerstva financí, že mezinárodní právní řád není zapotřebí, připadá tak neuvěřitelné.
Jistěže, není zřejmě možné zavést úplný mezinárodní úpadkový zákoník; ale u mnoha otázek lze dosáhnout konsenzu. Nový rámec by měl například zahrnovat ustanovení o odkladu soudních sporů během restrukturalizace, čímž se omezí rozsah rozvratného chování supích fondů.
Dále by měl zahrnovat ustanovení o půjčkách při prodlení: vypůjčovatelé ochotní poskytnout úvěr zemi procházející restrukturalizací by byli vypořádáni přednostně. Takoví věřitelé by tak měli motivaci poskytnout zemím čerstvé zdroje právě tehdy, když je nejvíc potřebují.
Také by mělo být dohodnuto, že se žádná země nemůže podpisem vzdát základních práv. Nelze se dobrovolně vzdát svrchované imunity, tak jako se jedinec nemůže prodat do otroctví. A měl by být omezen rozsah, v jakém demokratická vláda může zavázat své nástupce.
To je obzvlášť důležité kvůli sklonu finančních trhů pobízet krátkozraké politiky k uvolnění současných rozpočtových mantinelů nebo půjčovat flagrantně zkorumpovaným vládám, jako byl svržený Janukovyčův režim na Ukrajině. Tlakem na svědomitý přístup k půjčkám by takové omezení zlepšilo fungování trhů se suverénními dluhy.
Rámec „měkkého práva“ obsahující tyto prvky a uskutečňovaný skrze dohledovou komisi, která by v procesu restrukturalizace působila jako zprostředkovatel a kontrolor, by mohl některé dnešní neefektivity a nespravedlnosti vyřešit. Má-li ale tento rámec být konsenzuální, jeho realizace by neměla stát na instituci příliš úzce spjaté s jednou či druhou stranou trhu.
To znamená, že regulace restrukturalizace suverénních dluhů se nemůže opírat o Mezinárodní měnový fond, který je příliš úzce spjatý s věřiteli (a sám je věřitelem). Aby se minimalizoval potenciál střetu zájmů, takový rámec by mohla realizovat Organizace spojených národů, instituce s širším zastoupením, která se v této věci staví do čela, anebo nová celosvětová instituce, jak už v roce 2009 navrhla Stiglitzova zpráva o reformě mezinárodní měnové a finanční soustavy.
Krize v Evropě je jen nejčerstvějším příkladem vysokých nákladů pro věřitele i dlužníky, jež vznikají v důsledku absence mezinárodního právního řádu pro řešení krizí suverénního zadlužení. Takové krize se budou nadále objevovat. Má-li globalizace fungovat pro všechny země, pravidla suverénních půjček se musí změnit. Skromné reformy, jež navrhujeme, jsou dobrým začátkem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Former US President Donald Trump, whose preference for lower interest rates and a weaker dollar was evident during his first term, is reportedly planning to override the Federal Reserve’s independence if he returns to the White House in 2025. The result would be a toxic inflationary cocktail.
thinks the presumptive GOP nominee’s policies reflect an outdated understanding of the economy.
Why are there such high expectations for the ruling Bharatiya Janata Party in India’s ongoing parliamentary election? Simply put, the party is far better organized than its rivals, and its leader, Narendra Modi, is undeniably the most charismatic Indian prime minister in recent memory.
ennumerates the reasons why the ruling party has come to dominate the country’s electoral landscape.
NEW YORK – Vlády občas potřebují restrukturalizovat své dluhy. Jinak může dojít k ohrožení ekonomické a politické stability země. Za neexistence mezinárodního právního řádu pro řešení suverénních platebních neschopností ale svět za takové restrukturalizace platí vyšší cenu, než by měl. Výsledkem je špatně fungující trh se suverénními dluhy, poznamenaný zbytečnými sváry a nákladnými prostoji při řešení nastalých problémů.
To se nám připomíná zas a znovu. V Argentině celou restrukturalizaci dluhu, se kterou dobrovolně souhlasila drtivá většina věřitelů země, ohrozily boje úřadů s nevelkým počtem „investorů“ (s takzvanými supími fondy). V Řecku je většina „záchranných“ fondů v dočasných „asistenčních“ programech alokována na splátky stávajícím věřitelům, kdežto země samotná je tlačena do politik fiskální přísnosti, které významně přispěly k 25% poklesu HDP a zhoršily situaci tamních obyvatel. Ukrajinu tíseň vyplývající ze suverénního zadlužení ohrožuje enormními důsledky.
Otázka jak se stavět k restrukturalizacím suverénního dluhu, tedy ke snižování dluhu na udržitelné úrovně, je tudíž naléhavější než kdy dřív. Současný systém má přehnanou důvěru ve „ctnosti“ trhů. Spory se obvykle neřeší na základě pravidel, které by zajistily férové východisko, ale vyjednáváním mezi nerovnými partnery, kdy bohatí a mocní zpravidla vnutí ostatním svou vůli. Výsledky jsou většinou nejen nespravedlivé, ale také neefektivní.
Ti, kdo tvrdí, že systém funguje dobře, označují případy, jako je Argentina, za výjimky. Podle nich systém většinou funguje dobře. Na mysli mají samozřejmě to, že slabé země se podřizují. Ale za jakou cenu pro jejich občany? Jak dobře takové restrukturalizace fungují? Dostala se země na dráhu udržitelného zadlužení? Obhájci statu quo si tyto otázky nekladou, a tak velice často následuje jedna dluhová krize za druhou.
Dobrým příkladem je restrukturalizace řeckého dluhu v roce 2012. Země se přizpůsobila „pravidlům“ finančních trhů a podařilo se jí urychleně restrukturalizaci dokončit; dohoda ale byla špatná a nepomohla ekonomice k zotavení. Tři roky nato Řecko zoufale potřebuje novou restrukturalizaci.
Otřesení dlužníci potřebují nový začátek. Přehnané sankce rozehrávají hry se záporným součtem, v nichž se dlužníci nedokážou zotavit a věřitelé netěží z větší schopnosti splácet, již by zotavení přineslo.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Absence právního řádu pro dluhové restrukturalizace zdržuje nové začátky a vede k chaosu. Žádná vláda proto neponechává restrukturalizaci domácích dluhů na tržních silách. Všechny dospěly k závěru, že „smluvní nápravy“ jednoduše nestačí. Zavádějí naopak úpadkové zákony, aby pro vyjednávání mezi věřiteli a dlužníky zajistily základní pravidla, jimiž prosazují efektivitu a spravedlivost.
Restrukturalizace suverénních dluhů jsou ještě komplikovanější než domácí bankroty a jsou zamořené problémy více jurisdikcí, implicitních i explicitních nárokovatelů a špatně vymezených aktiv, jichž se nárokovatelé mohou domáhat. Právě proto nám tvrzení některých, včetně amerického ministerstva financí, že mezinárodní právní řád není zapotřebí, připadá tak neuvěřitelné.
Jistěže, není zřejmě možné zavést úplný mezinárodní úpadkový zákoník; ale u mnoha otázek lze dosáhnout konsenzu. Nový rámec by měl například zahrnovat ustanovení o odkladu soudních sporů během restrukturalizace, čímž se omezí rozsah rozvratného chování supích fondů.
Dále by měl zahrnovat ustanovení o půjčkách při prodlení: vypůjčovatelé ochotní poskytnout úvěr zemi procházející restrukturalizací by byli vypořádáni přednostně. Takoví věřitelé by tak měli motivaci poskytnout zemím čerstvé zdroje právě tehdy, když je nejvíc potřebují.
Také by mělo být dohodnuto, že se žádná země nemůže podpisem vzdát základních práv. Nelze se dobrovolně vzdát svrchované imunity, tak jako se jedinec nemůže prodat do otroctví. A měl by být omezen rozsah, v jakém demokratická vláda může zavázat své nástupce.
To je obzvlášť důležité kvůli sklonu finančních trhů pobízet krátkozraké politiky k uvolnění současných rozpočtových mantinelů nebo půjčovat flagrantně zkorumpovaným vládám, jako byl svržený Janukovyčův režim na Ukrajině. Tlakem na svědomitý přístup k půjčkám by takové omezení zlepšilo fungování trhů se suverénními dluhy.
Rámec „měkkého práva“ obsahující tyto prvky a uskutečňovaný skrze dohledovou komisi, která by v procesu restrukturalizace působila jako zprostředkovatel a kontrolor, by mohl některé dnešní neefektivity a nespravedlnosti vyřešit. Má-li ale tento rámec být konsenzuální, jeho realizace by neměla stát na instituci příliš úzce spjaté s jednou či druhou stranou trhu.
To znamená, že regulace restrukturalizace suverénních dluhů se nemůže opírat o Mezinárodní měnový fond, který je příliš úzce spjatý s věřiteli (a sám je věřitelem). Aby se minimalizoval potenciál střetu zájmů, takový rámec by mohla realizovat Organizace spojených národů, instituce s širším zastoupením, která se v této věci staví do čela, anebo nová celosvětová instituce, jak už v roce 2009 navrhla Stiglitzova zpráva o reformě mezinárodní měnové a finanční soustavy.
Krize v Evropě je jen nejčerstvějším příkladem vysokých nákladů pro věřitele i dlužníky, jež vznikají v důsledku absence mezinárodního právního řádu pro řešení krizí suverénního zadlužení. Takové krize se budou nadále objevovat. Má-li globalizace fungovat pro všechny země, pravidla suverénních půjček se musí změnit. Skromné reformy, jež navrhujeme, jsou dobrým začátkem.