BERLÍN – Prezident Recep Tayyip Erdoğan k vítězství v nedávných prezidentských volbách v Turecku pravděpodobně hlasy německo-tureckých a nizozemsko-tureckých voličů nepotřeboval. Přesto Erdoğan většinu mezinárodních hlasů získal, včetně téměř 70 % hlasů v Německu a Nizozemsku. Ne všichni Němci a Nizozemci tureckého původu hlasují v tureckých volbách, takže je tyto statistiky nutné brát obezřetně. Skutečně se ale zdá, že turecký nacionalismus má mezi nositeli dvojího občanství silnou přitažlivost. A tito nacionalisté v zahraničí dávají zhusta své přesvědčení hlasitě najevo, projíždějí německými městy s houkajícími klaksony a vykřikují politické slogany.
Tyto demonstrativní projevy mají přídech vzdoru, jsou jakousi křiklavou politikou identity a slouží jako signál většinové populaci, že etnická menšina má také svůj hlas. Jsou ale charakteristické i pro obecnější trend: někteří příslušníci přistěhovaleckých komunit mají sklon být extrémnější, co se týče politiky země jejich původu, než občané, kteří tam stále bydlí.
Kupříkladu chálistánští separatisté, požadující nezávislý sikhský stát v Paňdžábu, jsou občas halasnější v Kanadě či Británii než v Indii. Obdobně Irská republikánská armáda dostávala štědrou finanční podporu od Američanů irského původu, hindským nacionalistům se daří v některých částech Británie a radikální islamisté nalezli úrodné náborové pole ve městech západní Evropy. Zčásti to sice odráží větší politickou svobodu Západu, ale proč pravicový nacionalismus vábí některé přistěhovalce z druhé generace, vysvětlují i jiné faktory.
BERLÍN – Prezident Recep Tayyip Erdoğan k vítězství v nedávných prezidentských volbách v Turecku pravděpodobně hlasy německo-tureckých a nizozemsko-tureckých voličů nepotřeboval. Přesto Erdoğan většinu mezinárodních hlasů získal, včetně téměř 70 % hlasů v Německu a Nizozemsku. Ne všichni Němci a Nizozemci tureckého původu hlasují v tureckých volbách, takže je tyto statistiky nutné brát obezřetně. Skutečně se ale zdá, že turecký nacionalismus má mezi nositeli dvojího občanství silnou přitažlivost. A tito nacionalisté v zahraničí dávají zhusta své přesvědčení hlasitě najevo, projíždějí německými městy s houkajícími klaksony a vykřikují politické slogany.
Tyto demonstrativní projevy mají přídech vzdoru, jsou jakousi křiklavou politikou identity a slouží jako signál většinové populaci, že etnická menšina má také svůj hlas. Jsou ale charakteristické i pro obecnější trend: někteří příslušníci přistěhovaleckých komunit mají sklon být extrémnější, co se týče politiky země jejich původu, než občané, kteří tam stále bydlí.
Kupříkladu chálistánští separatisté, požadující nezávislý sikhský stát v Paňdžábu, jsou občas halasnější v Kanadě či Británii než v Indii. Obdobně Irská republikánská armáda dostávala štědrou finanční podporu od Američanů irského původu, hindským nacionalistům se daří v některých částech Británie a radikální islamisté nalezli úrodné náborové pole ve městech západní Evropy. Zčásti to sice odráží větší politickou svobodu Západu, ale proč pravicový nacionalismus vábí některé přistěhovalce z druhé generace, vysvětlují i jiné faktory.