MANILA – Zeměkoule je dnes o více než 1°C teplejší než v průmyslové éře a strašlivé příznaky její horečky se už projevují. Jen v tomto roce pustošily po sobě jdoucí hurikány karibské ostrovy, monzunové záplavy vyhnaly z domovů desetimiliony obyvatel jižní Asie a téměř na všech kontinentech zuřily požáry. Vytáhnout planetu od okraje propasti je dnes mimořádně naléhavý úkol.
Ti z nás, kdo žijí na frontové linii klimatických změn – na souostrovích, malých ostrovech, v pobřežních nížinách a na planinách, které se rychle mění v poušť –, si nemohou dovolit čekat, co přinese další stupeň oteplování. Už teď je ztraceno příliš mnoho životů a živobytí. Lidé jsou vytrháváni z kořenů, životně důležité zdroje jsou stále vzácnější a následky klimatických změn trpí nejvíce lidé, kteří se o ně přičinili nejméně.
Proto Filipíny využily svého předsednictví ve Fóru klimaticky zranitelných států (CVF) – tedy v alianci 48 zemí nesoucích největší dopady klimatických změn – k boji za to, aby si pařížská dohoda o klimatu z roku 2015 výslovně stanovila za cíl omezit globální oteplení na 1,5°C oproti předindustriální úrovni. 1,5°C pro nás není jen symbolické či „aspirační“ číslo, které se jednoduše včlení do mezinárodních dohod; je to hranice naší existence. Vystoupají-li globální teploty nad tuto úroveň, pak místa, která nazýváme domovem – a mnoho dalších domovů na této planetě – začnou být neobyvatelná nebo úplně zmizí.
Když jsme v roce 2009 poprvé zavedli cíl ve výši 1,5°C, narazili jsme na značný odpor. Popírači klimatických změn – ti, kdo odmítají uvěřit vědeckým argumentům o globálním oteplování způsobeném člověkem – dál zavrhují jakoukoliv snahu omezit vzestup teplot na zeměkouli jakožto marnou a zbytečnou. Proti cíli ve výši 1,5°C se však často stavějí i bojovníci proti změnám klimatu a politici, kteří tvrdí, že podle vědeckých důkazů už lidé vypustili tolik skleníkových plynů, že je splnění tohoto cíle prakticky nemožné.
Přesto není věda v této oblasti tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Podle nedávné studie zveřejněné v časopise Nature je zbývající „uhlíkový rozpočet“ světa – tedy množství ekvivalentního oxidu uhličitého, které můžeme emitovat, než překročíme práh 1,5°C – o něco větší, než se dosud předpokládalo.
Toto zjištění není důvodem k sebeuspokojení, jak si někteří komentátoři (na rozdíl od vědců) zřejmě myslí. Neznamená to, že předešlé klimatické modely byly přehnaně alarmující nebo že můžeme zaujmout volnější přístup k omezování globálního oteplování. Spíše by nás tato studie měla podnítit – a ostatně k tomu i vyzývá – k okamžitější, odhodlanější a agresivnější akci vedoucí k tomu, že emise skleníkových plynů během několika let kulminují a do poloviny století dosáhneme nulových čistých emisí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jak by taková akce vypadala? Globální emise by se musely každoročně snižovat o 4-6%, až klesnou na nulu. Zároveň by se měly obnovit lesní a zemědělské plochy tak, aby dokázaly zachycovat a odlučovat větší množství oxidu uhličitého. Úplná dekarbonizace našich energetických a dopravních systémů během čtyř desetiletí si vyžádá obrovské úsilí, ale není nemožná.
Kromě ekologických dopadů by toto úsilí vytvořilo i značný ekonomický zisk, protože by pozvedlo střední třídu v rozvinutých zemích a vytáhlo stamiliony lidí z chudoby v rozvojovém světě – mimo jiné i tím, že by podpořilo tvorbu pracovních míst. Přechod na jiné formy energie povede k masivním úsporám a současně zlepší odolnost infrastruktury, nabídkových řetězců a městských služeb v rozvojových zemích, zejména těch, které se nacházejí ve zranitelných regionech.
Podle zprávy, kterou loni zveřejnil Rozvojový program Organizace spojených národů, by udržení prahu 1,5°C a vytvoření nízkouhlíkové ekonomiky zvýšilo globální HDP o plných 12 bilionů dolarů oproti scénáři, v němž se svět bude držet současné politiky a záruk snižování emisí.
Studii, která tvrdí, že cíl ve výši 1,5°C je dosažitelný, napsali uznávaní klimatičtí experti a po rozsáhlém peer review ji zveřejnil špičkový časopis. Je to však jen jedna studie; o naší schopnosti omezit globální oteplování toho musíme zjistit ještě mnohem více. Právě proto renomovaní vědci už dnes diskutují a debatují o jejích zjištěních; také jejich reakce budou otištěny v nejlepších časopisech. Vědecký výzkum takto funguje, a proto musíme klimatologii – a jejím naléhavým varováním – věřit.
Příští rok zveřejní Mezivládní panel pro změnu klimatu vlastní metaanalýzu všech vědeckých podkladů týkající se cíle 1,5°C a lze předpokládat, že půjde o nejobsáhlejší souhrn tohoto výzkumu. Nemůžeme si však dovolit na tuto analýzu čekat a teprve pak podniknout příslušné kroky.
Členové CVF se už zavázali k akci na své straně, když na konferenci OSN o změnách klimatu, která se uskutečnila loni v Marrákéši, slíbili, že co nejdříve dokončí přechod na stoprocentně obnovitelnou energii. Naše emise patří už dnes k nejnižším, avšak naše klimatické cíle jsou přesto nejambicióznější z celého světa.
Zda ovšem svět nakonec dokáže omezit klimatické změny, to bude záviset na ochotě největších současných i dřívějších emitentů skleníkových plynů splnit svou morální a etickou zodpovědnost a podniknout rázné kroky. Udržení vzestupu globálních teplot pod 1,5°C zatím nemusí být geofyzikálně nemožné. Chceme-li však tohoto cíle dosáhnout, musíme zajistit, aby se k němu ani z politického a ekonomického hlediska nepřistupovalo jako k předem vyloučené variantě.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
MANILA – Zeměkoule je dnes o více než 1°C teplejší než v průmyslové éře a strašlivé příznaky její horečky se už projevují. Jen v tomto roce pustošily po sobě jdoucí hurikány karibské ostrovy, monzunové záplavy vyhnaly z domovů desetimiliony obyvatel jižní Asie a téměř na všech kontinentech zuřily požáry. Vytáhnout planetu od okraje propasti je dnes mimořádně naléhavý úkol.
Ti z nás, kdo žijí na frontové linii klimatických změn – na souostrovích, malých ostrovech, v pobřežních nížinách a na planinách, které se rychle mění v poušť –, si nemohou dovolit čekat, co přinese další stupeň oteplování. Už teď je ztraceno příliš mnoho životů a živobytí. Lidé jsou vytrháváni z kořenů, životně důležité zdroje jsou stále vzácnější a následky klimatických změn trpí nejvíce lidé, kteří se o ně přičinili nejméně.
Proto Filipíny využily svého předsednictví ve Fóru klimaticky zranitelných států (CVF) – tedy v alianci 48 zemí nesoucích největší dopady klimatických změn – k boji za to, aby si pařížská dohoda o klimatu z roku 2015 výslovně stanovila za cíl omezit globální oteplení na 1,5°C oproti předindustriální úrovni. 1,5°C pro nás není jen symbolické či „aspirační“ číslo, které se jednoduše včlení do mezinárodních dohod; je to hranice naší existence. Vystoupají-li globální teploty nad tuto úroveň, pak místa, která nazýváme domovem – a mnoho dalších domovů na této planetě – začnou být neobyvatelná nebo úplně zmizí.
Když jsme v roce 2009 poprvé zavedli cíl ve výši 1,5°C, narazili jsme na značný odpor. Popírači klimatických změn – ti, kdo odmítají uvěřit vědeckým argumentům o globálním oteplování způsobeném člověkem – dál zavrhují jakoukoliv snahu omezit vzestup teplot na zeměkouli jakožto marnou a zbytečnou. Proti cíli ve výši 1,5°C se však často stavějí i bojovníci proti změnám klimatu a politici, kteří tvrdí, že podle vědeckých důkazů už lidé vypustili tolik skleníkových plynů, že je splnění tohoto cíle prakticky nemožné.
Přesto není věda v této oblasti tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Podle nedávné studie zveřejněné v časopise Nature je zbývající „uhlíkový rozpočet“ světa – tedy množství ekvivalentního oxidu uhličitého, které můžeme emitovat, než překročíme práh 1,5°C – o něco větší, než se dosud předpokládalo.
Toto zjištění není důvodem k sebeuspokojení, jak si někteří komentátoři (na rozdíl od vědců) zřejmě myslí. Neznamená to, že předešlé klimatické modely byly přehnaně alarmující nebo že můžeme zaujmout volnější přístup k omezování globálního oteplování. Spíše by nás tato studie měla podnítit – a ostatně k tomu i vyzývá – k okamžitější, odhodlanější a agresivnější akci vedoucí k tomu, že emise skleníkových plynů během několika let kulminují a do poloviny století dosáhneme nulových čistých emisí.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jak by taková akce vypadala? Globální emise by se musely každoročně snižovat o 4-6%, až klesnou na nulu. Zároveň by se měly obnovit lesní a zemědělské plochy tak, aby dokázaly zachycovat a odlučovat větší množství oxidu uhličitého. Úplná dekarbonizace našich energetických a dopravních systémů během čtyř desetiletí si vyžádá obrovské úsilí, ale není nemožná.
Kromě ekologických dopadů by toto úsilí vytvořilo i značný ekonomický zisk, protože by pozvedlo střední třídu v rozvinutých zemích a vytáhlo stamiliony lidí z chudoby v rozvojovém světě – mimo jiné i tím, že by podpořilo tvorbu pracovních míst. Přechod na jiné formy energie povede k masivním úsporám a současně zlepší odolnost infrastruktury, nabídkových řetězců a městských služeb v rozvojových zemích, zejména těch, které se nacházejí ve zranitelných regionech.
Podle zprávy, kterou loni zveřejnil Rozvojový program Organizace spojených národů, by udržení prahu 1,5°C a vytvoření nízkouhlíkové ekonomiky zvýšilo globální HDP o plných 12 bilionů dolarů oproti scénáři, v němž se svět bude držet současné politiky a záruk snižování emisí.
Studii, která tvrdí, že cíl ve výši 1,5°C je dosažitelný, napsali uznávaní klimatičtí experti a po rozsáhlém peer review ji zveřejnil špičkový časopis. Je to však jen jedna studie; o naší schopnosti omezit globální oteplování toho musíme zjistit ještě mnohem více. Právě proto renomovaní vědci už dnes diskutují a debatují o jejích zjištěních; také jejich reakce budou otištěny v nejlepších časopisech. Vědecký výzkum takto funguje, a proto musíme klimatologii – a jejím naléhavým varováním – věřit.
Příští rok zveřejní Mezivládní panel pro změnu klimatu vlastní metaanalýzu všech vědeckých podkladů týkající se cíle 1,5°C a lze předpokládat, že půjde o nejobsáhlejší souhrn tohoto výzkumu. Nemůžeme si však dovolit na tuto analýzu čekat a teprve pak podniknout příslušné kroky.
Členové CVF se už zavázali k akci na své straně, když na konferenci OSN o změnách klimatu, která se uskutečnila loni v Marrákéši, slíbili, že co nejdříve dokončí přechod na stoprocentně obnovitelnou energii. Naše emise patří už dnes k nejnižším, avšak naše klimatické cíle jsou přesto nejambicióznější z celého světa.
Zda ovšem svět nakonec dokáže omezit klimatické změny, to bude záviset na ochotě největších současných i dřívějších emitentů skleníkových plynů splnit svou morální a etickou zodpovědnost a podniknout rázné kroky. Udržení vzestupu globálních teplot pod 1,5°C zatím nemusí být geofyzikálně nemožné. Chceme-li však tohoto cíle dosáhnout, musíme zajistit, aby se k němu ani z politického a ekonomického hlediska nepřistupovalo jako k předem vyloučené variantě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.