NEW HAVEN – Po volbách v USA jsem na cestě po Asii, konkrétně v Hongkongu, Šen-čenu, Pekingu a Singapuru, nenarazil na nic jiného než popření. Asiaté jsou namotivovaní růstem globálních akciových trhů a odmítají si přiznat domácí i globální problémy.
Čína je toho nejpatrnějším důkazem. Prezident Si Ťin-pching dlouhodobě prosazuje strategii „dobrých zpráv o Číně“ a uprostřed nejvážnějšího hospodářského úpadku od 70. let vládní snahy vykreslit pozitivní obraz budoucnosti země ještě zesílily. Zlepšení ekonomického sentimentu na akciovém trhu je prvním bodem všech mých přednášek, ke dni 8. října byl totiž index CSI 300 o 35 % vyšší oproti svému minimu z 13. září. To přece nevadí, že tento nárůst, který byl od té doby částečně korigován, je čistě výsledkem státní intervence.
Akciové trhy jsou samozřejmě pověstné tím, že vysílají falešné signály. To platí zejména pro medvědí trhy, které, jak trefně poznamenal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson, „předpověděly devět z posledních pěti recesí USA“. To samé platilo pro slavný „odraz mrtvé kočky“ na japonském trhu, kde index Nikkei 225 vzrostl čtyřikrát o průměrných 34 % na cestě k celkovému poklesu o 66 % mezi prosincem 1989 a zářím 1998. Přesto se Číňané stále drží nedávného růstu akciového trhu jako důkazu, že nejnovější stimulační plán povede k silnému hospodářskému oživení.
Srovnání s Japonskem brnká v Číně na citlivou strunu. Měl jsem obzvlášť frustrující rozhovor s čínským seniorním regulátorem, který připustil, že má obavy z ostrých poklesů na trhu s nemovitostmi a akciových trzích, rostoucího dluhu země, prvních náznaků deflace a důsledků nízké produktivity a stárnoucí pracovní síly. Když jsem poukázal na to, že se jedná o klasické charakteristiky japonské recese způsobené bilancemi, tentýž úředník tuto možnost rychle popřel.
Vůbec jsem nezmínil varování, které v květnu 2016 vyslovil „autoritativní čínský aktér“ na titulní stránce oficiálního státního deníku People’s Daily, dle něhož by Čína mohla upadnout do marasmu podobného Japonsku. Neotevíral jsem ani téma prorockých výroků premiéra Wen Jiabaoa z roku 2007, v nichž čínské ekonomice předpověděl nestabilitu, nevyváženost, nekoordinovanost a neudržitelnost. Přestože jsem v průběhu let tato tvrzení v Číně opakovaně zdůrazňoval, tentokrát jsem se rozhodl držet jazyk za zuby. Možná jsem stále cítil zklamání, že mě letos na fóru China Development Forum umlčeli organizátoři, kteří se zajímali pouze o pozitivní čínské zprávy.
Avšak aktuální vlna asijského popírání reality je mnohem silnější než jen čínská neochota přiznat vážnost svých problémů. Byl jsem obzvlášť překvapen tendencí ignorovat negativní důsledky možného obchodního šoku, pokud by nový prezident Donald Trump splnil svůj předvolební slib zvýšit americká cla až o 20 % na všechno dovážené zboží a o 60 % na dovoz z Číny. A Trump tento slib od té doby ještě několikrát zopakoval.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
V Asii panuje konsensus, že Trump jen blafuje, aby dosáhl rychlé dohody. Vždyť podobný přístup použil i při své první obchodní válce s Čínou v letech 2018 - 2019, která vyvrcholila nešťastnou „první fází” obchodní dohody v roce 2020. Mnozí věří, že čínská vláda bude dnes ještě poslušnější než tehdy vzhledem k oslabené ekonomice. V Asii se živě spekuluje o možném summitu mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem v roce 2025, který by mohl připravit půdu pro další dohodu mezi USA a Čínou.
To nám připomíná situaci z roku 2017. Tehdy se Trump a Si Ťin-pching setkali na dvou nóbl summitech a okázale povečeřeli ve městech Mar-a-Lago a Pekingu. Trump, zvláště okouzlený historickým prostředím Zakázaného města, se obrátil na čínského představitele s pohledem plným bromance a sdělil mu: „Chovám k vám neuvěřitelně vřelé city.“ Mnozí očekávají, že využijí další význačný moment k tomu, aby znovu uzavřeli rychlou dohodu, nebo alespoň zahájili proces, který by k ní mohl vést.
V Asii se očividně rychle zapomíná. Zatímco si Trump a Si Ťin-pching v Pekingu společně připíjeli, americký obchodní zástupce Robert Lighthizer pilně pracoval na zprávě podle sekce 301 o nepoctivých obchodních praktikách Číny, na jejímž základě Trump poté nastavil celní agendu pro období 2018 - 2019. I přes všechen rozruch kolem summitu 2017 hned poté následovala obchodní válka, která trvá dodnes, což rozhodně není výsledek, jaký si asijští optimisté orientovaní na uzavírání dohod představovali.
Popírání reality bylo také značně patrné v Hongkongu. Uběhlo devět měsíců od doby, kdy jsem napsal kontroverzní článek pro Financial Times s názvem „Nerad to říkám, ale Hongkong skončil.“ S oživením indexu Hang Seng, který následoval vzor CSI 300, jsem byl opakovaně dotazován, zda jsem nezměnil názor. Já jsem vyjmenoval tři problematické oblasti uvedené v mém únorovém článku: těsná vazba mezi Hongkongem a slabou čínskou ekonomikou, pozice Hongkongu uprostřed čínsko-amerického bitevního pole a temná politická atmosféra po demonstracích v roce 2019. Když jsem vysvětlil, že mé obavy nadále přetrvávají, moji zdvořilí hostitelé obraceli oči v sloup. Jeden z nich dokonce zašel tak daleko, že mi dal červenou baseballovou čepici s nápisem „Make Hong Kong Great Again“ (pozn. překl. „Vraťme Hongkongu jeho slávu.“).
Dlouhodobě ve své analýze rivality mezi USA a Čínou používám psychologické analogie, jelikož zkoumaný vztah vykazuje typické znaky kodependence. Přátelé z řad psychologů mi také připomněli fenomén, který byl jasně vidět při mé poslední návštěvě Asie: popírání je nejmocnější lidskou obranou.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
NEW HAVEN – Po volbách v USA jsem na cestě po Asii, konkrétně v Hongkongu, Šen-čenu, Pekingu a Singapuru, nenarazil na nic jiného než popření. Asiaté jsou namotivovaní růstem globálních akciových trhů a odmítají si přiznat domácí i globální problémy.
Čína je toho nejpatrnějším důkazem. Prezident Si Ťin-pching dlouhodobě prosazuje strategii „dobrých zpráv o Číně“ a uprostřed nejvážnějšího hospodářského úpadku od 70. let vládní snahy vykreslit pozitivní obraz budoucnosti země ještě zesílily. Zlepšení ekonomického sentimentu na akciovém trhu je prvním bodem všech mých přednášek, ke dni 8. října byl totiž index CSI 300 o 35 % vyšší oproti svému minimu z 13. září. To přece nevadí, že tento nárůst, který byl od té doby částečně korigován, je čistě výsledkem státní intervence.
Akciové trhy jsou samozřejmě pověstné tím, že vysílají falešné signály. To platí zejména pro medvědí trhy, které, jak trefně poznamenal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson, „předpověděly devět z posledních pěti recesí USA“. To samé platilo pro slavný „odraz mrtvé kočky“ na japonském trhu, kde index Nikkei 225 vzrostl čtyřikrát o průměrných 34 % na cestě k celkovému poklesu o 66 % mezi prosincem 1989 a zářím 1998. Přesto se Číňané stále drží nedávného růstu akciového trhu jako důkazu, že nejnovější stimulační plán povede k silnému hospodářskému oživení.
Srovnání s Japonskem brnká v Číně na citlivou strunu. Měl jsem obzvlášť frustrující rozhovor s čínským seniorním regulátorem, který připustil, že má obavy z ostrých poklesů na trhu s nemovitostmi a akciových trzích, rostoucího dluhu země, prvních náznaků deflace a důsledků nízké produktivity a stárnoucí pracovní síly. Když jsem poukázal na to, že se jedná o klasické charakteristiky japonské recese způsobené bilancemi, tentýž úředník tuto možnost rychle popřel.
Vůbec jsem nezmínil varování, které v květnu 2016 vyslovil „autoritativní čínský aktér“ na titulní stránce oficiálního státního deníku People’s Daily, dle něhož by Čína mohla upadnout do marasmu podobného Japonsku. Neotevíral jsem ani téma prorockých výroků premiéra Wen Jiabaoa z roku 2007, v nichž čínské ekonomice předpověděl nestabilitu, nevyváženost, nekoordinovanost a neudržitelnost. Přestože jsem v průběhu let tato tvrzení v Číně opakovaně zdůrazňoval, tentokrát jsem se rozhodl držet jazyk za zuby. Možná jsem stále cítil zklamání, že mě letos na fóru China Development Forum umlčeli organizátoři, kteří se zajímali pouze o pozitivní čínské zprávy.
Avšak aktuální vlna asijského popírání reality je mnohem silnější než jen čínská neochota přiznat vážnost svých problémů. Byl jsem obzvlášť překvapen tendencí ignorovat negativní důsledky možného obchodního šoku, pokud by nový prezident Donald Trump splnil svůj předvolební slib zvýšit americká cla až o 20 % na všechno dovážené zboží a o 60 % na dovoz z Číny. A Trump tento slib od té doby ještě několikrát zopakoval.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
V Asii panuje konsensus, že Trump jen blafuje, aby dosáhl rychlé dohody. Vždyť podobný přístup použil i při své první obchodní válce s Čínou v letech 2018 - 2019, která vyvrcholila nešťastnou „první fází” obchodní dohody v roce 2020. Mnozí věří, že čínská vláda bude dnes ještě poslušnější než tehdy vzhledem k oslabené ekonomice. V Asii se živě spekuluje o možném summitu mezi Trumpem a Si Ťin-pchingem v roce 2025, který by mohl připravit půdu pro další dohodu mezi USA a Čínou.
To nám připomíná situaci z roku 2017. Tehdy se Trump a Si Ťin-pching setkali na dvou nóbl summitech a okázale povečeřeli ve městech Mar-a-Lago a Pekingu. Trump, zvláště okouzlený historickým prostředím Zakázaného města, se obrátil na čínského představitele s pohledem plným bromance a sdělil mu: „Chovám k vám neuvěřitelně vřelé city.“ Mnozí očekávají, že využijí další význačný moment k tomu, aby znovu uzavřeli rychlou dohodu, nebo alespoň zahájili proces, který by k ní mohl vést.
V Asii se očividně rychle zapomíná. Zatímco si Trump a Si Ťin-pching v Pekingu společně připíjeli, americký obchodní zástupce Robert Lighthizer pilně pracoval na zprávě podle sekce 301 o nepoctivých obchodních praktikách Číny, na jejímž základě Trump poté nastavil celní agendu pro období 2018 - 2019. I přes všechen rozruch kolem summitu 2017 hned poté následovala obchodní válka, která trvá dodnes, což rozhodně není výsledek, jaký si asijští optimisté orientovaní na uzavírání dohod představovali.
Popírání reality bylo také značně patrné v Hongkongu. Uběhlo devět měsíců od doby, kdy jsem napsal kontroverzní článek pro Financial Times s názvem „Nerad to říkám, ale Hongkong skončil.“ S oživením indexu Hang Seng, který následoval vzor CSI 300, jsem byl opakovaně dotazován, zda jsem nezměnil názor. Já jsem vyjmenoval tři problematické oblasti uvedené v mém únorovém článku: těsná vazba mezi Hongkongem a slabou čínskou ekonomikou, pozice Hongkongu uprostřed čínsko-amerického bitevního pole a temná politická atmosféra po demonstracích v roce 2019. Když jsem vysvětlil, že mé obavy nadále přetrvávají, moji zdvořilí hostitelé obraceli oči v sloup. Jeden z nich dokonce zašel tak daleko, že mi dal červenou baseballovou čepici s nápisem „Make Hong Kong Great Again“ (pozn. překl. „Vraťme Hongkongu jeho slávu.“).
Dlouhodobě ve své analýze rivality mezi USA a Čínou používám psychologické analogie, jelikož zkoumaný vztah vykazuje typické znaky kodependence. Přátelé z řad psychologů mi také připomněli fenomén, který byl jasně vidět při mé poslední návštěvě Asie: popírání je nejmocnější lidskou obranou.