NEW YORK – „Na palubní desce globální ekonomiky opět blikají výstražná červená světla,“ prohlásil britský ministerský předseda David Cameron po listopadovém summitu G20. Má pravdu. Skutečnou hrozbou ale nejsou rizika související s obtížemi v krátkodobém výhledu, jako je návrat Japonska do recese v roce 2014 či vleklá stagnace eurozóny, nýbrž silné protivětry, jimž bude celý svět čelit během nadcházejícího půlstoletí.
Vzdor nervy drásajícímu kolísání posledních 50 let přineslo bezprecedentní globální růstovou dividendu. Hodnotíme-li světovou ekonomiku podle HDP (přiznávám, že jde o nedokonalý nástroj měření), zvětšila se šestkrát. Příjem na hlavu narostl na téměř trojnásobek.
Vytrvalá tvorba bohatství a pokroky ve zdravotnictví v rozvojovém světě od 70. let zvýšily průměrnou očekávanou délku života o 20 let a negramotnost dospělých za posledních 30 let klesla bezmála na polovinu. Nerovnost mezi zeměmi se snížila a z krajní chudoby byla jen za poslední dvě desetiletí vytržena víc než miliarda lidí.
Zůstaneme-li ale v zajetých kolejích, pravděpodobnost, že v příštích 50 letech dosáhneme podobně působivého pokroku, není právě slibná. Mimořádně rychlý růst HDP od roku 1964 roztáčely dvě hlavní síly: expanze nabídky pracovních sil, vycházející ze svižných přírůstků populace, a vytrvalé nárůsty produktivity. Podle chystané zprávy McKinsey Global Institute (MGI) průměrné 3,5% roční tempo růstu HDP v 19 členských zemích G20 (mimo Evropskou unii) a v Nigérii vděčí za zhruba 1,8 procentního bodu pracovní síle a 1,7 bodu produktivitě.
Jak ale klesá porodnost a stárnou obyvatelstva, přispění pracovní síly jako motoru růstu se strmě propadne, na něco málo přes 0,3 procentního bodu ročního růstu. I kdyby produktivita nadále stoupala nezměněným tempem, globální růst HDP by mohl zpomalit na hodnotu nepatrně převyšující 2 % ročně v průměru – což je oproti předchozím 50 letům 40% propad.
Dobrou zprávou je, že tuto trajektorii lze vychýlit směrem nahoru. Je k tomu ale zapotřebí přesunout pozornost od snižování nerovnosti k zajišťování růstu, který prospívá chudým i střední třídě.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Historik Ben Friedman poznamenal, že „ústřední otázkou“ amerických dějin není „chudoba nejvíce znevýhodněných“ ani „úspěch nejsilněji privilegovaných,“ nýbrž „hospodářský blahobyt široké většiny“ populace. Totéž platí na globální úrovni, kde miliardy čerstvých spotřebitelů stoupají do řad střední třídy.
V oblasti pracovního trhu by nejsilnější pákou k posílení blahobytu většiny bylo zvýšení zaměstnanosti žen, jejichž míra účasti stále oproti mužům celosvětově zaostává o plných 40 %. Předpokladem začlenění většího podílu žen do pracovních sil je v mnoha zemích lepší péče o děti a jiná sociální podpora, jakož i další zlepšení platové rovnosti, včetně spravedlivějšího zdanění druhé výdělečně činné osoby v domácnosti.
Kromě toho MGI odhaduje, že odstranění překážek, jako jsou povinné odchody do penze a zvrácené daňové pobídky, by celosvětově mohlo zajistit dalších asi 200 milionů pracujících ve věku nad 65 let. Pomoci by mohly také snahy o snížení nezaměstnanosti mladých.
Tyto změny jsou sice důležité, ale měly by omezený vliv, jelikož příspěvek pracovních sil k budoucímu růstu by zvedly z pětiny na pouhou třetinu poválečných úrovní. Co však svět skutečně potřebuje, je zrychlit produktivitu, a to nikoliv mírným tempem, ale ekonomickou obdobou rychlosti mezigalaktického vesmírného korábu.
Laboratoře dnešního soukromého sektoru naštěstí praskají ve švech inovacemi, které by mohly vyvolat podstatná technologická a provozní zlepšení posilující produktivitu. Vyspělé materiály jako nanolamináty (jedlé lipidy) dokážou po sprejové aplikaci na potraviny zajistit ochranu před vzduchem či vlhkostí a omezit kažení. Díky sloučeninám s uhlíkovými vlákny vznikají auta a letadla, která jsou odolnější a zároveň lehčí, což snižuje spotřebu paliva. Konečně „internet věcí“ včasnou detekcí možných vad racionalizuje výrobní procesy, měřením vlhkosti polí zvýší úrodu a dramaticky sníží náklady na vzdálené sledování zdravotního stavu pacientů.
Jen o něco dál na straně produktivity jsou komerčně životaschopné samořídící osobní a nákladní vozy. Zanedlouho bude také možná syntetická biologie; vědci využijí obrovská množství čím dál dostupnějších a lacinějších genetických dat k umělé konstrukci DNA – postup využitelný v lékařství, zemědělství, a dokonce ve výrobě biopaliv.
Soukromý sektor ale tento potenciál nedokáže uvést do praxe sám. Většina zemí potřebuje zvýšení investic veřejného sektoru s cílem podpořit dlouhodobý výzkum a vývoj a dále chytřejší regulaci, vstřícnější k inovacím, která napomůže budoucím přínosům. Jelikož největší příležitosti tkví ve vyvolání rychlejšího dohánění produktivity přebíráním a rozšiřováním dnešních osvědčených postupů, politici musí nadále naléhat na snižování obchodních a regulatorních bariér tržní integrace a konkurence.
Asi vůbec nejdůležitější je ale to, že je nezbytné zajistit co největší pružnost trhů práce, kde dobře zaškolené pracující ochrání silné záchranné sítě sociálního zabezpečení. To by jim umožnilo přestát přechod k pracovním místům budoucnosti a ekonomice těžit z nových přílivů kreativní destrukce vytvářející bohatství a hodnoty. Je vhodné připomenout, že více než třetinu růstu zaměstnanosti v USA od roku 1990 tvoří místa, která před 25 lety existovala nanejvýš sporadicky.
Některé země mohou dokonce uvažovat o jmenování „pověřence pro růst,“ který by všechny body této politiky propojil. V posledku ale nejde o čísla vyjadřující aktuální růst. Podstatné je zajistit, aby se zlepšoval blahobyt co největšího počtu občanů – a to vyžaduje koordinované úsilí obchodních lídrů, vlády a občanské společnosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
NEW YORK – „Na palubní desce globální ekonomiky opět blikají výstražná červená světla,“ prohlásil britský ministerský předseda David Cameron po listopadovém summitu G20. Má pravdu. Skutečnou hrozbou ale nejsou rizika související s obtížemi v krátkodobém výhledu, jako je návrat Japonska do recese v roce 2014 či vleklá stagnace eurozóny, nýbrž silné protivětry, jimž bude celý svět čelit během nadcházejícího půlstoletí.
Vzdor nervy drásajícímu kolísání posledních 50 let přineslo bezprecedentní globální růstovou dividendu. Hodnotíme-li světovou ekonomiku podle HDP (přiznávám, že jde o nedokonalý nástroj měření), zvětšila se šestkrát. Příjem na hlavu narostl na téměř trojnásobek.
Vytrvalá tvorba bohatství a pokroky ve zdravotnictví v rozvojovém světě od 70. let zvýšily průměrnou očekávanou délku života o 20 let a negramotnost dospělých za posledních 30 let klesla bezmála na polovinu. Nerovnost mezi zeměmi se snížila a z krajní chudoby byla jen za poslední dvě desetiletí vytržena víc než miliarda lidí.
Zůstaneme-li ale v zajetých kolejích, pravděpodobnost, že v příštích 50 letech dosáhneme podobně působivého pokroku, není právě slibná. Mimořádně rychlý růst HDP od roku 1964 roztáčely dvě hlavní síly: expanze nabídky pracovních sil, vycházející ze svižných přírůstků populace, a vytrvalé nárůsty produktivity. Podle chystané zprávy McKinsey Global Institute (MGI) průměrné 3,5% roční tempo růstu HDP v 19 členských zemích G20 (mimo Evropskou unii) a v Nigérii vděčí za zhruba 1,8 procentního bodu pracovní síle a 1,7 bodu produktivitě.
Jak ale klesá porodnost a stárnou obyvatelstva, přispění pracovní síly jako motoru růstu se strmě propadne, na něco málo přes 0,3 procentního bodu ročního růstu. I kdyby produktivita nadále stoupala nezměněným tempem, globální růst HDP by mohl zpomalit na hodnotu nepatrně převyšující 2 % ročně v průměru – což je oproti předchozím 50 letům 40% propad.
Dobrou zprávou je, že tuto trajektorii lze vychýlit směrem nahoru. Je k tomu ale zapotřebí přesunout pozornost od snižování nerovnosti k zajišťování růstu, který prospívá chudým i střední třídě.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Historik Ben Friedman poznamenal, že „ústřední otázkou“ amerických dějin není „chudoba nejvíce znevýhodněných“ ani „úspěch nejsilněji privilegovaných,“ nýbrž „hospodářský blahobyt široké většiny“ populace. Totéž platí na globální úrovni, kde miliardy čerstvých spotřebitelů stoupají do řad střední třídy.
V oblasti pracovního trhu by nejsilnější pákou k posílení blahobytu většiny bylo zvýšení zaměstnanosti žen, jejichž míra účasti stále oproti mužům celosvětově zaostává o plných 40 %. Předpokladem začlenění většího podílu žen do pracovních sil je v mnoha zemích lepší péče o děti a jiná sociální podpora, jakož i další zlepšení platové rovnosti, včetně spravedlivějšího zdanění druhé výdělečně činné osoby v domácnosti.
Kromě toho MGI odhaduje, že odstranění překážek, jako jsou povinné odchody do penze a zvrácené daňové pobídky, by celosvětově mohlo zajistit dalších asi 200 milionů pracujících ve věku nad 65 let. Pomoci by mohly také snahy o snížení nezaměstnanosti mladých.
Tyto změny jsou sice důležité, ale měly by omezený vliv, jelikož příspěvek pracovních sil k budoucímu růstu by zvedly z pětiny na pouhou třetinu poválečných úrovní. Co však svět skutečně potřebuje, je zrychlit produktivitu, a to nikoliv mírným tempem, ale ekonomickou obdobou rychlosti mezigalaktického vesmírného korábu.
Laboratoře dnešního soukromého sektoru naštěstí praskají ve švech inovacemi, které by mohly vyvolat podstatná technologická a provozní zlepšení posilující produktivitu. Vyspělé materiály jako nanolamináty (jedlé lipidy) dokážou po sprejové aplikaci na potraviny zajistit ochranu před vzduchem či vlhkostí a omezit kažení. Díky sloučeninám s uhlíkovými vlákny vznikají auta a letadla, která jsou odolnější a zároveň lehčí, což snižuje spotřebu paliva. Konečně „internet věcí“ včasnou detekcí možných vad racionalizuje výrobní procesy, měřením vlhkosti polí zvýší úrodu a dramaticky sníží náklady na vzdálené sledování zdravotního stavu pacientů.
Jen o něco dál na straně produktivity jsou komerčně životaschopné samořídící osobní a nákladní vozy. Zanedlouho bude také možná syntetická biologie; vědci využijí obrovská množství čím dál dostupnějších a lacinějších genetických dat k umělé konstrukci DNA – postup využitelný v lékařství, zemědělství, a dokonce ve výrobě biopaliv.
Soukromý sektor ale tento potenciál nedokáže uvést do praxe sám. Většina zemí potřebuje zvýšení investic veřejného sektoru s cílem podpořit dlouhodobý výzkum a vývoj a dále chytřejší regulaci, vstřícnější k inovacím, která napomůže budoucím přínosům. Jelikož největší příležitosti tkví ve vyvolání rychlejšího dohánění produktivity přebíráním a rozšiřováním dnešních osvědčených postupů, politici musí nadále naléhat na snižování obchodních a regulatorních bariér tržní integrace a konkurence.
Asi vůbec nejdůležitější je ale to, že je nezbytné zajistit co největší pružnost trhů práce, kde dobře zaškolené pracující ochrání silné záchranné sítě sociálního zabezpečení. To by jim umožnilo přestát přechod k pracovním místům budoucnosti a ekonomice těžit z nových přílivů kreativní destrukce vytvářející bohatství a hodnoty. Je vhodné připomenout, že více než třetinu růstu zaměstnanosti v USA od roku 1990 tvoří místa, která před 25 lety existovala nanejvýš sporadicky.
Některé země mohou dokonce uvažovat o jmenování „pověřence pro růst,“ který by všechny body této politiky propojil. V posledku ale nejde o čísla vyjadřující aktuální růst. Podstatné je zajistit, aby se zlepšoval blahobyt co největšího počtu občanů – a to vyžaduje koordinované úsilí obchodních lídrů, vlády a občanské společnosti.
Z angličtiny přeložil David Daduč