Když byl nyní ratifikován Kjótský protokol, k němuž se opožděně přihlásilo dokonce i Rusko, vynořuje se hrozba vůči dřívějšímu milníku mezinárodní ochrany životního prostředí – Vídeňské konvenci a Montrealskému protokolu na ochranu ozonové vrstvy ve stratosféře. Tato hrozba přitom pramení z neobvyklého zdroje: z organizovaného zločinu.
Důvod je prostý. V zájmu ochrany stratosférické ozonové vrstvy byly přijaty mezinárodní úmluvy, které zakazují používání a obchod s chemickými látkami zvanými chlorované a fluorované uhlovodíky neboli freony (CFC), jež ozonovou vrstvu ničí. Kvůli nahrazení těchto chemikálií neškodnějšími musí být přístroje, v nichž se používají – jako jsou mrazničky, ledničky nebo zařízení na výrobu pěnových plastů –, vyměněny za nové.
Používat navzdory zákazu dál stará zařízení a v případě potřeby do nich opět doplňovat freony je však mnohem levnější než kupovat nové přístroje a využívat ekologicky šetrnější, ale nákladnější alternativy. A tak vznikl jako u každého zákazu trh – a s ním i obchodní příležitost pro dobře organizované a ekologicky bezohledné zločince.
Organizovaný zločin takové příležitosti bez ustání vyhledává a stále je nachází. Není tedy překvapením, že se bez větší pozornosti rozmohlo freonové pašeráctví, které je s to ohrozit Vídeňskou konvenci a Montrealský protokol.
Tyto úmluvy se oslavují jako obrovské úspěchy a publikované výroční zprávy shrnující oficiální statistiky ukazují, že používání CFC neustále klesá. Obsah chloru (vznikajícího při rozpadu freonů) ve stratosféře se snížil a ozonová díra nad Antarktidou byla předloni nejmenší za posledních několik desítek let (a navíc se rozdělila na dvě). Nové zprávy nicméně naznačují ztenčování ozonové vrstvy nad Arktidou a ozonová díra nad Antarktidou byla v loňském roce stejně velká a hluboká jako kdykoliv předtím.
Zatím nelze říci, zda jde o pouhé výkyvy v pomalém procesu regenerace, anebo o zlom v pozitivním trendu. Je objem nezákonného obchodu s CFC tak velký, že dnes představuje faktor reálného významu? Podobně jako u zakázaných drog lze rozsah pašeráckých operací jen těžko odhadnout. V posledních letech si národní celní úřady připsaly řadu velkých úlovků, největší z nich v Japonsku. Ve většině případů byly zakázané CFC označeny za povolené HFC (částečně fluorované uhlovodíky), ale vyskytly se i nálepky jako „barva ve spreji“ nebo „mazivo“.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
K přepravě se na tomto černém trhu využívá lodí a letadel. Zásilky zadržené celními úřady většinou pocházejí ze svobodných průmyslových zón, rovněž nazývaných exportními zpracovatelskými zónami, v Číně, Vietnamu, Thajsku a Egyptě.
Ve většině koutů světa se celní úřady na freony nijak zvlášť nezaměřují a bez komplikovaného analytického vybavení navíc není snadné tyto látky odlišit od HFC. Je tedy rozumné předpokládat, že podíl odhalených zásilek na celkovém pašovaném objemu je nižší než u narkotik.
Pašování často probíhá po složitých dopravních trasách s využitím tranzitních zemí. Jedna taková trasa, která je pokládána za významnou, vede z Evropy (Španělsko) přes Singapur nebo Dubaj, dále přes Indii do Nepálu či Bangladéše a odtud zpět na indický trh.
Některé rysy konvencí na ochranu ozonové vrstvy obsahují z právního hlediska díry. Jednou z nich je skutečnost, že průmyslově vyspělé a rozvojové země kráčejí při odbourávání CFC nestejnou rychlostí. To znamená, že co je v jedné zemi zakázáno, je jinde povoleno.
Dalším problémem je, že neexistují žádná omezení prodeje starých zařízení, která fungují pouze při použití zakázaných látek. Například mrazničky vyžadující CFC lze volně vyvážet řekněme ze Švédska, kde je již nelze v souladu se zákonem opětovně plnit, do Egypta, kde je plnění freony povoleno. Předpokládá se, že rychlý růst výroby pěnových plastů v exportních zpracovatelských zónách je výsledkem nákupu výrobních jednotek založených na freonech ze zemí OECD.
Představují tedy podobné praktiky skutečné ohrožení úmluv na ochranu stratosférického ozonu, anebo jsou „pouze“ faktorem, který pozdrží konečné vytlačení CFC během příštích let nebo jednoho desetiletí? I kdyby platila druhá možnost, je situace dost zlá, avšak odpověď není samozřejmá a celá otázka organizovaného zločinu a nezákonného obchodu s freony si žádá pozornost. Celní úřady po celém světě a bojovníci proti organizovanému zločinu tak mají na svých již tak přetížených bedrech další bitvu – tentokrát za životní prostředí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
Když byl nyní ratifikován Kjótský protokol, k němuž se opožděně přihlásilo dokonce i Rusko, vynořuje se hrozba vůči dřívějšímu milníku mezinárodní ochrany životního prostředí – Vídeňské konvenci a Montrealskému protokolu na ochranu ozonové vrstvy ve stratosféře. Tato hrozba přitom pramení z neobvyklého zdroje: z organizovaného zločinu.
Důvod je prostý. V zájmu ochrany stratosférické ozonové vrstvy byly přijaty mezinárodní úmluvy, které zakazují používání a obchod s chemickými látkami zvanými chlorované a fluorované uhlovodíky neboli freony (CFC), jež ozonovou vrstvu ničí. Kvůli nahrazení těchto chemikálií neškodnějšími musí být přístroje, v nichž se používají – jako jsou mrazničky, ledničky nebo zařízení na výrobu pěnových plastů –, vyměněny za nové.
Používat navzdory zákazu dál stará zařízení a v případě potřeby do nich opět doplňovat freony je však mnohem levnější než kupovat nové přístroje a využívat ekologicky šetrnější, ale nákladnější alternativy. A tak vznikl jako u každého zákazu trh – a s ním i obchodní příležitost pro dobře organizované a ekologicky bezohledné zločince.
Organizovaný zločin takové příležitosti bez ustání vyhledává a stále je nachází. Není tedy překvapením, že se bez větší pozornosti rozmohlo freonové pašeráctví, které je s to ohrozit Vídeňskou konvenci a Montrealský protokol.
Tyto úmluvy se oslavují jako obrovské úspěchy a publikované výroční zprávy shrnující oficiální statistiky ukazují, že používání CFC neustále klesá. Obsah chloru (vznikajícího při rozpadu freonů) ve stratosféře se snížil a ozonová díra nad Antarktidou byla předloni nejmenší za posledních několik desítek let (a navíc se rozdělila na dvě). Nové zprávy nicméně naznačují ztenčování ozonové vrstvy nad Arktidou a ozonová díra nad Antarktidou byla v loňském roce stejně velká a hluboká jako kdykoliv předtím.
Zatím nelze říci, zda jde o pouhé výkyvy v pomalém procesu regenerace, anebo o zlom v pozitivním trendu. Je objem nezákonného obchodu s CFC tak velký, že dnes představuje faktor reálného významu? Podobně jako u zakázaných drog lze rozsah pašeráckých operací jen těžko odhadnout. V posledních letech si národní celní úřady připsaly řadu velkých úlovků, největší z nich v Japonsku. Ve většině případů byly zakázané CFC označeny za povolené HFC (částečně fluorované uhlovodíky), ale vyskytly se i nálepky jako „barva ve spreji“ nebo „mazivo“.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
K přepravě se na tomto černém trhu využívá lodí a letadel. Zásilky zadržené celními úřady většinou pocházejí ze svobodných průmyslových zón, rovněž nazývaných exportními zpracovatelskými zónami, v Číně, Vietnamu, Thajsku a Egyptě.
Ve většině koutů světa se celní úřady na freony nijak zvlášť nezaměřují a bez komplikovaného analytického vybavení navíc není snadné tyto látky odlišit od HFC. Je tedy rozumné předpokládat, že podíl odhalených zásilek na celkovém pašovaném objemu je nižší než u narkotik.
Pašování často probíhá po složitých dopravních trasách s využitím tranzitních zemí. Jedna taková trasa, která je pokládána za významnou, vede z Evropy (Španělsko) přes Singapur nebo Dubaj, dále přes Indii do Nepálu či Bangladéše a odtud zpět na indický trh.
Některé rysy konvencí na ochranu ozonové vrstvy obsahují z právního hlediska díry. Jednou z nich je skutečnost, že průmyslově vyspělé a rozvojové země kráčejí při odbourávání CFC nestejnou rychlostí. To znamená, že co je v jedné zemi zakázáno, je jinde povoleno.
Dalším problémem je, že neexistují žádná omezení prodeje starých zařízení, která fungují pouze při použití zakázaných látek. Například mrazničky vyžadující CFC lze volně vyvážet řekněme ze Švédska, kde je již nelze v souladu se zákonem opětovně plnit, do Egypta, kde je plnění freony povoleno. Předpokládá se, že rychlý růst výroby pěnových plastů v exportních zpracovatelských zónách je výsledkem nákupu výrobních jednotek založených na freonech ze zemí OECD.
Představují tedy podobné praktiky skutečné ohrožení úmluv na ochranu stratosférického ozonu, anebo jsou „pouze“ faktorem, který pozdrží konečné vytlačení CFC během příštích let nebo jednoho desetiletí? I kdyby platila druhá možnost, je situace dost zlá, avšak odpověď není samozřejmá a celá otázka organizovaného zločinu a nezákonného obchodu s freony si žádá pozornost. Celní úřady po celém světě a bojovníci proti organizovanému zločinu tak mají na svých již tak přetížených bedrech další bitvu – tentokrát za životní prostředí.