DILLÍ – Otázka, jak nejlépe zkrotit inflaci, se vrací do agendy ekonomické politiky, přičemž názory na její řešení se rozcházejí. Hlavní názorový proud zdůrazňuje potřebu přísnější měnové politiky a pokládá vyšší úrokové sazby a omezené poskytování likvidity za oprávněné, přestože obojí tlumí křehké hospodářské zotavení, které dnes v řadě zemí probíhá. Jiní experti tvrdí, že dnešní inflace má přechodný charakter a odráží jen dočasná slabá místa na straně nabídky a přesuny na trhu práce, takže se brzy sama srovná.
V bohatých zemích se tvůrci hospodářské politiky při boji s inflací stále spoléhají především na makroekonomické nástroje. Jeden soubor cenových nárůstů se však od ostatních liší: inflace cen potravin. Nejenže má tento fenomén mnohem větší přímý dopad na životy občanů, zejména v rozvojových ekonomikách, ale zároveň je odrazem složitějších příčin a jeho účinné vyřešení vyžaduje naprosto odlišnou paletu strategií. Vlády o nich bohužel dostatečně nediskutují.
Toto opomíjení je hluboce znepokojivé. Na konci roku 2021 byl index cen potravin stanovovaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na desetiletém maximu a blížil se předchozímu maximu z června 2011, kdy mnozí varovali před globální potravinovou krizí. Loňské zvýšení navíc přišlo náhle: v letech 2015 až 2020 byly ceny potravin relativně nízké a stabilní, avšak v roce 2021 vystřelily v průměru o 28% vzhůru.
DILLÍ – Otázka, jak nejlépe zkrotit inflaci, se vrací do agendy ekonomické politiky, přičemž názory na její řešení se rozcházejí. Hlavní názorový proud zdůrazňuje potřebu přísnější měnové politiky a pokládá vyšší úrokové sazby a omezené poskytování likvidity za oprávněné, přestože obojí tlumí křehké hospodářské zotavení, které dnes v řadě zemí probíhá. Jiní experti tvrdí, že dnešní inflace má přechodný charakter a odráží jen dočasná slabá místa na straně nabídky a přesuny na trhu práce, takže se brzy sama srovná.
V bohatých zemích se tvůrci hospodářské politiky při boji s inflací stále spoléhají především na makroekonomické nástroje. Jeden soubor cenových nárůstů se však od ostatních liší: inflace cen potravin. Nejenže má tento fenomén mnohem větší přímý dopad na životy občanů, zejména v rozvojových ekonomikách, ale zároveň je odrazem složitějších příčin a jeho účinné vyřešení vyžaduje naprosto odlišnou paletu strategií. Vlády o nich bohužel dostatečně nediskutují.
Toto opomíjení je hluboce znepokojivé. Na konci roku 2021 byl index cen potravin stanovovaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na desetiletém maximu a blížil se předchozímu maximu z června 2011, kdy mnozí varovali před globální potravinovou krizí. Loňské zvýšení navíc přišlo náhle: v letech 2015 až 2020 byly ceny potravin relativně nízké a stabilní, avšak v roce 2021 vystřelily v průměru o 28% vzhůru.