SAN FRANCISCO – Už roky je jedním z velkých hlavolamů v ekonomii otázka, jak objasnit klesající růst produktivity v USA a dalších vyspělých ekonomikách. Ekonomové nadnesli širokou škálu vysvětlení, od nepřesného měření přes „sekulární stagnaci“ až po pochyby, jestli jsou současné technologické inovace produktivní.
Klíč k řešení hádanky však zřejmě leží v porozumění ekonomickým interakcím, namísto určení jediného viníka. V tomto směru se snad dostáváme k jádru toho, proč růst produktivity zpomaluje.
Zabýváme se dekádou od finanční krize roku 2008, obdobím pozoruhodným prudkým zhoršením růstu produktivity napříč vyspělými ekonomikami, a zjišťujeme tři mimořádné rysy: historicky nízký růst v oblasti kapitálové náročnosti, digitalizaci a slabé zotavení poptávky. Společně tyto znaky pomáhají vysvětlit, proč se roční růst produktivity v letech 2010 až 2014 propadl v průměru o 80 %, na 0,5 %, když o deset let dříve dosahoval 2,4 %.
Začněme historicky slabým růstem kapitálové náročnosti, údajem o dostupnosti strojů, nástrojů a náčiní pro pracovní síly. Růst průměrného souboru vybavení pro pracující zpomaluje – a v USA je dokonce záporný.
V období let 2000 až 2004 kapitálová náročnost v USA rostla složeným ročním růstem ve výši 3,6 %. V období let 2010-2014 poklesla na složený roční růst ve výši 0,4 %, nejslabší výkonnost od druhé světové války. Při rozložení součástí produktivity práce je patrné, že zpomalující růst kapitálové náročnosti v mnoha zemích, včetně USA, přispěl k poklesu růstu produktivity nejméně zhruba polovinou.
Růst kapitálové náročnosti oslabuje výrazné zpomalení investic do zařízení a staveb. Situaci ještě zhoršuje to, že poklesem procházejí i veřejné investice. Například USA, Německo, Francie a Británie zaznamenaly u veřejných investic od 80. let do prvních roků nového století dlouhodobý pokles o 0,5-1 procentní bod a od té doby je tento údaj přibližně setrvalý nebo klesá, což vytváří významné mezery v infrastruktuře.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Nehmotné investice v oblastech jako software a výzkum a vývoj se z kratšího a menšího poklesu po krizi v roce 2009 zotavily mnohem rychleji. Pokračující růst u takových investic odráží vlnu digitalizace – druhý význačný rys tohoto období chudokrevného růstu produktivity –, která dnes probíhá napříč odvětvími.
Digitalizací máme na mysli digitální technologie – například obláčkové služby, elektronické obchodování, mobilní internet, umělou inteligenci, strojové učení a internet věcí –, které jdou nad rámec optimalizace a transformují obchodní modely, mění hodnotové řetězce a rozmazávají hranice mezi odvětvími. Od rozmachu informačních a komunikačních technologií (ICT) v 90. letech se tato nejnovější vlna liší šíří a pestrostí inovací: novými produkty a funkcemi (například digitálními knihami a živým sledováním polohy), novými způsoby jejich poskytování (třeba streamováním videa) a novými obchodními modely (jmenujme Uber a TaskRabbit).
V něčem se ale také podobají, zejména co se týče účinku na růst produktivity. Jak proslule poznamenal ekonom Robert Solow, revoluce ICT byla vidět všude kromě statistik produktivity. Tento takzvaný Solowův paradox (nazvaný po onom ekonomovi) se nakonec vyřešil, když několik sektorů – technologie, maloobchod a velkoobchod – zažehlo v USA boom produktivity. Dnes jsme možná ve druhém kole Solowova paradoxu: přestože jsou digitální technologie vidět všude, růst produktivity ještě nevyvolávají.
Výzkum McKinsey Global Institute (MGI) dokládá, že odvětví, která jsou vysoce digitalizovaná co do aktiv, využití a posílení možností pracujících – například sektory technologií, médií a finančních služeb – mají vysokou produktivitu. Tato odvětví jsou ale co do podílu na HDP a zaměstnanosti relativně malá, zatímco velká odvětví jako zdravotní péče a maloobchod jsou mnohem méně digitalizovaná a také mají sklon k nízké produktivitě.
Výzkum MGI také naznačuje, že ač je digitalizace příslibem významných příležitostí ke zvýšení produktivity, přínosy se dosud ve větším měřítku nezhmotnily. Globální firmy v nedávném průzkumu společnosti McKinsey uvedly, že automatizovaná či digitalizovaná je méně než třetina jejich stěžejních provozů, produktů a služeb.
To může být odrazem překážek při zavádění, efektu prodlevy, jakož i transformačních nákladů. V témže průzkumu například společnosti, kde probíhá digitální transformace, uvedly, že jim 17 % jejich tržního podílu u stěžejních produktů a služeb ukrojily jejich vlastní digitální produkty nebo služby. Digitalizovaných a analyticky přístupných je navíc necelých 10 % informací, které v korporacích vznikají a jimi protékají. Jak se díky databázím blockchain, obláčkovým technologiím či zapojení internetu věcí zlepšuje přístupnost těchto dat, nové modely a umělá inteligence umožní korporacím inovovat a přidávat hodnotu skrze dříve nepoznané investiční příležitosti.
Poslední charakteristikou, která v tomto období historicky pomalého růstu produktivity vyčnívá, je slabá poptávka. Od těch, kdo v korporacích rozhodují, víme, že poptávka má zásadní vliv na investice. Loni uskutečněný průzkum MGI například zjistil, že 47 % společností, které posilovaly své investiční rozpočty, tak činilo kvůli vzestupu poptávky či očekávané poptávky.
Napříč odvětvími bylo pomalé zotavení poptávky po finanční krizi klíčovým faktorem, který přibrzdil investice. Krize zvýšila nejistotu ohledně budoucího směřování spotřební a investiční poptávky. Rozhodnutí investovat a posílit produktivitu bylo správně odloženo. Když se poptávka začala zotavovat, řada odvětví měla přebytečné kapacity a prostor k expanzi a náboru pracujících bez nutnosti investovat do nových zařízení či staveb. To v letech 2010 až 2014 vyústilo v historicky nízký růst kapitálové náročnosti – nejvýznamnější jednotlivý faktor za bezkrevným růstem produktivity.
Avšak vzhledem k tomu, že digitální řešení zavádí rostoucí počet společností, které se z nich učí, a že nové formy zaměstnanosti a investičních příležitostí posilují oživení poptávky, očekáváme, že se růst produktivity zotaví. Ke zvýšení produktivity přispívají nesčetné faktory, ale pohánět a transformovat ekonomickou aktivitu, přidávat hodnotu a umožňovat přírůstky produktivity, které posilují příjmy a zvyšují blahobyt, bude právě parní stroj jedenadvacátého století – digitalizace, data a jejich analýza.
Is the world on the cusp of a sustainable acceleration in global economic growth? The answer hinges on whether today’s much-touted innovative technologies finally have an appreciable impact on labor and total-factor productivity.
thinks it is too soon to say that today's technologies can support a new era of sustained rapid growth.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The United States is not a monarchy, but a federal republic. States and cities controlled by Democrats represent half the country, and they can resist Donald Trump’s overreach by using the tools of progressive federalism, many of which were sharpened during his first administration.
see Democrat-controlled states as a potential check on Donald Trump’s far-right agenda.
Though the United States has long led the world in advancing basic science and technology, it is hard to see how this can continue under President Donald Trump and the country’s ascendant oligarchy. America’s rejection of Enlightenment values will have dire consequences.
predicts that Donald Trump’s second administration will be defined by its rejection of Enlightenment values.
SAN FRANCISCO – Už roky je jedním z velkých hlavolamů v ekonomii otázka, jak objasnit klesající růst produktivity v USA a dalších vyspělých ekonomikách. Ekonomové nadnesli širokou škálu vysvětlení, od nepřesného měření přes „sekulární stagnaci“ až po pochyby, jestli jsou současné technologické inovace produktivní.
Klíč k řešení hádanky však zřejmě leží v porozumění ekonomickým interakcím, namísto určení jediného viníka. V tomto směru se snad dostáváme k jádru toho, proč růst produktivity zpomaluje.
Zabýváme se dekádou od finanční krize roku 2008, obdobím pozoruhodným prudkým zhoršením růstu produktivity napříč vyspělými ekonomikami, a zjišťujeme tři mimořádné rysy: historicky nízký růst v oblasti kapitálové náročnosti, digitalizaci a slabé zotavení poptávky. Společně tyto znaky pomáhají vysvětlit, proč se roční růst produktivity v letech 2010 až 2014 propadl v průměru o 80 %, na 0,5 %, když o deset let dříve dosahoval 2,4 %.
Začněme historicky slabým růstem kapitálové náročnosti, údajem o dostupnosti strojů, nástrojů a náčiní pro pracovní síly. Růst průměrného souboru vybavení pro pracující zpomaluje – a v USA je dokonce záporný.
V období let 2000 až 2004 kapitálová náročnost v USA rostla složeným ročním růstem ve výši 3,6 %. V období let 2010-2014 poklesla na složený roční růst ve výši 0,4 %, nejslabší výkonnost od druhé světové války. Při rozložení součástí produktivity práce je patrné, že zpomalující růst kapitálové náročnosti v mnoha zemích, včetně USA, přispěl k poklesu růstu produktivity nejméně zhruba polovinou.
Růst kapitálové náročnosti oslabuje výrazné zpomalení investic do zařízení a staveb. Situaci ještě zhoršuje to, že poklesem procházejí i veřejné investice. Například USA, Německo, Francie a Británie zaznamenaly u veřejných investic od 80. let do prvních roků nového století dlouhodobý pokles o 0,5-1 procentní bod a od té doby je tento údaj přibližně setrvalý nebo klesá, což vytváří významné mezery v infrastruktuře.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Nehmotné investice v oblastech jako software a výzkum a vývoj se z kratšího a menšího poklesu po krizi v roce 2009 zotavily mnohem rychleji. Pokračující růst u takových investic odráží vlnu digitalizace – druhý význačný rys tohoto období chudokrevného růstu produktivity –, která dnes probíhá napříč odvětvími.
Digitalizací máme na mysli digitální technologie – například obláčkové služby, elektronické obchodování, mobilní internet, umělou inteligenci, strojové učení a internet věcí –, které jdou nad rámec optimalizace a transformují obchodní modely, mění hodnotové řetězce a rozmazávají hranice mezi odvětvími. Od rozmachu informačních a komunikačních technologií (ICT) v 90. letech se tato nejnovější vlna liší šíří a pestrostí inovací: novými produkty a funkcemi (například digitálními knihami a živým sledováním polohy), novými způsoby jejich poskytování (třeba streamováním videa) a novými obchodními modely (jmenujme Uber a TaskRabbit).
V něčem se ale také podobají, zejména co se týče účinku na růst produktivity. Jak proslule poznamenal ekonom Robert Solow, revoluce ICT byla vidět všude kromě statistik produktivity. Tento takzvaný Solowův paradox (nazvaný po onom ekonomovi) se nakonec vyřešil, když několik sektorů – technologie, maloobchod a velkoobchod – zažehlo v USA boom produktivity. Dnes jsme možná ve druhém kole Solowova paradoxu: přestože jsou digitální technologie vidět všude, růst produktivity ještě nevyvolávají.
Výzkum McKinsey Global Institute (MGI) dokládá, že odvětví, která jsou vysoce digitalizovaná co do aktiv, využití a posílení možností pracujících – například sektory technologií, médií a finančních služeb – mají vysokou produktivitu. Tato odvětví jsou ale co do podílu na HDP a zaměstnanosti relativně malá, zatímco velká odvětví jako zdravotní péče a maloobchod jsou mnohem méně digitalizovaná a také mají sklon k nízké produktivitě.
Výzkum MGI také naznačuje, že ač je digitalizace příslibem významných příležitostí ke zvýšení produktivity, přínosy se dosud ve větším měřítku nezhmotnily. Globální firmy v nedávném průzkumu společnosti McKinsey uvedly, že automatizovaná či digitalizovaná je méně než třetina jejich stěžejních provozů, produktů a služeb.
To může být odrazem překážek při zavádění, efektu prodlevy, jakož i transformačních nákladů. V témže průzkumu například společnosti, kde probíhá digitální transformace, uvedly, že jim 17 % jejich tržního podílu u stěžejních produktů a služeb ukrojily jejich vlastní digitální produkty nebo služby. Digitalizovaných a analyticky přístupných je navíc necelých 10 % informací, které v korporacích vznikají a jimi protékají. Jak se díky databázím blockchain, obláčkovým technologiím či zapojení internetu věcí zlepšuje přístupnost těchto dat, nové modely a umělá inteligence umožní korporacím inovovat a přidávat hodnotu skrze dříve nepoznané investiční příležitosti.
Poslední charakteristikou, která v tomto období historicky pomalého růstu produktivity vyčnívá, je slabá poptávka. Od těch, kdo v korporacích rozhodují, víme, že poptávka má zásadní vliv na investice. Loni uskutečněný průzkum MGI například zjistil, že 47 % společností, které posilovaly své investiční rozpočty, tak činilo kvůli vzestupu poptávky či očekávané poptávky.
Napříč odvětvími bylo pomalé zotavení poptávky po finanční krizi klíčovým faktorem, který přibrzdil investice. Krize zvýšila nejistotu ohledně budoucího směřování spotřební a investiční poptávky. Rozhodnutí investovat a posílit produktivitu bylo správně odloženo. Když se poptávka začala zotavovat, řada odvětví měla přebytečné kapacity a prostor k expanzi a náboru pracujících bez nutnosti investovat do nových zařízení či staveb. To v letech 2010 až 2014 vyústilo v historicky nízký růst kapitálové náročnosti – nejvýznamnější jednotlivý faktor za bezkrevným růstem produktivity.
Avšak vzhledem k tomu, že digitální řešení zavádí rostoucí počet společností, které se z nich učí, a že nové formy zaměstnanosti a investičních příležitostí posilují oživení poptávky, očekáváme, že se růst produktivity zotaví. Ke zvýšení produktivity přispívají nesčetné faktory, ale pohánět a transformovat ekonomickou aktivitu, přidávat hodnotu a umožňovat přírůstky produktivity, které posilují příjmy a zvyšují blahobyt, bude právě parní stroj jedenadvacátého století – digitalizace, data a jejich analýza.
Z angličtiny přeložil David Daduč