ŽENEVA – Existuje mnoho klimatických rizik, na která by se svět měl naléhavě připravovat – od škod na infrastruktuře způsobených extrémními meteorologickými jevy až po potravinovou nejistotu vyvolanou suchem. O jedné z oblastí, kde změny klimatu představují pravděpodobně nejzávažnější riziko, se však prakticky nediskutuje: o lidském zdraví.
Když udeří přírodní pohromy, jsou oběti povodní, hladomorů nebo zřícení budov často pouhým začátkem; choroby a nemoci, jež po takových událostech následují, někdy napáchají mnohem větší škody. V situaci, kdy globální teploty i hladina moří setrvale stoupají, stoupá i četnost a intenzita přírodních katastrof a spolu s nimi také riziko smrtelných epidemií a endemických výskytů chorob.
Toto riziko se nedávno v plné síle projevilo v Mosambiku, kde v březnu udeřil cyklon Idai a vyvolal epidemii cholery – dosud je hlášeno více než 6700 podezření na výskyt této choroby. Pokud jde o často opomíjená rizika endemických chorob, pak se rok po zničujících povodních v Pákistánu v roce 2010 objevilo 37 milionů hlášených případů malárie, průjmových onemocnění a akutních zánětů dýchacích cest a kůže. A když tropická bouře zaplavila v roce 2014 hlavní město Šalomounových ostrovů, vedlo to k výskytu průjmových onemocnění, která se rozšířila i do pěti okrsků, jež žádné záplavy nezažily.
Nejlepší obranou proti takové spoušti je odolný systém primární zdravotní péče. Ten však v klimatické agendě zaujímá jen málo místa. Je to vážný nedostatek, poněvadž zdravotnické systémy bývají vůči environmentálním šokům obzvláště zranitelné bez ohledu na to, zda souvisejí s klimatem či jinými jevy. Podle nedávné studie Světové zdravotnické organizace není 84% z 94 zemí připraveno detekovat náhlý výskyt nemocí a reagovat na něj.
Neschopnost učinit zdravotnické systémy odolnými nejen poškozuje okamžitou reakci na katastrofy, ale podkopává i dlouhodobé zajišťování základních zdravotnických intervencí, čímž prohlubuje zranitelnost systému i populace, které má sloužit. V mnoha případech mají lidé, kteří budou klimatickými změnami pravděpodobně trpět nejvíce – například chudí občané –, nejhorší přístup ke spolehlivé a účinné primární zdravotní péči včetně nejzákladnějších služeb.
S pokračujícími klimatickými změnami se důsledky takových slabin budou zhoršovat. A navíc se zkombinují s dalšími globálními trendy, především s urbanizací.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Očekává se, že do roku 2050 budou v městských oblastech bydlet dvě třetiny světové populace – to je o 2,5 miliardy víc lidí než dnes. Tak rychlá urbanizace – zčásti tažená faktory, jako jsou chudoba, konflikty a samozřejmě i klimatické změny – zhorší riziko epidemických i endemických onemocnění. Vyšší hustota obyvatel usnadňuje nákazu a zvýšené znečištění životního prostředí a zatížení veřejné kanalizace může vést k respiračním onemocněním (jako je zápal plic) a k průjmovým onemocněním (rotaviru či choleře).
Bát se nemusí jen chudé země. Očekává se, že v nadcházejících desetiletích urychlí rostoucí teploty návrat přenašečů nemocí, jako je komár Aedes aegypti, do některých částí Evropy a Severní Ameriky, a dokonce způsobí jejích rozšíření do nových regionů nacházejících se daleko na severu, například do Kanady. To by mohlo vést k opětovnému výskytu žluté zimnice, která byla kdysi velmi rozšířená ve Spojených státech a v některých částech Evropy, a k propuknutí horečky dengue a viru Zika. Podle údajů Mezivládního panelu pro změny klimatu se očekává, že kombinace klimatických změn a růstu populace rozšíří hrozbu nákazy horečkou dengue do roku 2080 o dalších 6 miliard lidí.
Bez účinné primární zdravotní péče bude reakce na šoky vždy ve vleku událostí, nákladná a neefektivní. Naštěstí už existuje systém, jenž dokáže zprostředkovat zajištění nezbytné úrovně péče.
Jde o stejný systém, který už zajistil, aby se imunizace dotkla většího počtu lidí než kterákoliv jiná zdravotnická intervence. Více než 80% dětí z celého světa – včetně mnoha dětí z nejchudších zemí a z nejsložitějších prostředí – má dnes přístup k běžným vakcínám, které je chrání proti nemocím, jako jsou záškrt, tetanus a černý kašel.
Imunizační systém – jenž by se měl samozřejmě rozšířit tak, aby zasáhl všechny děti – může posloužit jako základ, na kterém lze vybudovat primární zdravotní péči. Díky tomu, že už existují komunitní vazby, nabídkové řetězce, školený personál, monitorování dat, dohled nad nemocemi i zdravotnické záznamy, je daleko snazší zajistit i další zdravotnické intervence, z nichž mohou mít prospěch jednotlivci i širší komunita, například výživové doplňky či programy prevence malárie.
I kdyby se světu podařilo zabránit vzestupu průměrné globální teploty o více než dva stupně Celsia oproti předindustriální úrovni, budeme se muset připravit na dramatický vzestup zdravotnických kalamit souvisejících s klimatem. Rozšíření a posílení primární zdravotnické péče je účinným – a nákladově efektivním – prostředkem, jak posílit odolnost vůči výzvám, které nás čekají.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
According to the incoming chair of US President Donald Trump’s
Council of Economic Advisers, America runs large trade deficits and
struggles to compete in manufacturing because foreign demand for US
financial assets has made the dollar too strong. It is not a persuasive
argument.
is unpersuaded by the argument made by presidential advisers for unilaterally restructuring global trade.
By launching new trade wars and ordering the creation of a Bitcoin reserve, Donald Trump is assuming that US trade partners will pay any price to maintain access to the American market. But if he is wrong about that, the dominance of the US dollar, and all the advantages it confers, could be lost indefinitely.
doubts the US administration can preserve the greenback’s status while pursuing its trade and crypto policies.
Diane Coyle
suggests ways to account for “free” digital services in economic frameworks, considers how to prevent the emergence of AI monopolies, warns that cutting funding for basic research is tantamount to destroying the US economy’s foundations, and more.
ŽENEVA – Existuje mnoho klimatických rizik, na která by se svět měl naléhavě připravovat – od škod na infrastruktuře způsobených extrémními meteorologickými jevy až po potravinovou nejistotu vyvolanou suchem. O jedné z oblastí, kde změny klimatu představují pravděpodobně nejzávažnější riziko, se však prakticky nediskutuje: o lidském zdraví.
Když udeří přírodní pohromy, jsou oběti povodní, hladomorů nebo zřícení budov často pouhým začátkem; choroby a nemoci, jež po takových událostech následují, někdy napáchají mnohem větší škody. V situaci, kdy globální teploty i hladina moří setrvale stoupají, stoupá i četnost a intenzita přírodních katastrof a spolu s nimi také riziko smrtelných epidemií a endemických výskytů chorob.
Toto riziko se nedávno v plné síle projevilo v Mosambiku, kde v březnu udeřil cyklon Idai a vyvolal epidemii cholery – dosud je hlášeno více než 6700 podezření na výskyt této choroby. Pokud jde o často opomíjená rizika endemických chorob, pak se rok po zničujících povodních v Pákistánu v roce 2010 objevilo 37 milionů hlášených případů malárie, průjmových onemocnění a akutních zánětů dýchacích cest a kůže. A když tropická bouře zaplavila v roce 2014 hlavní město Šalomounových ostrovů, vedlo to k výskytu průjmových onemocnění, která se rozšířila i do pěti okrsků, jež žádné záplavy nezažily.
Nejlepší obranou proti takové spoušti je odolný systém primární zdravotní péče. Ten však v klimatické agendě zaujímá jen málo místa. Je to vážný nedostatek, poněvadž zdravotnické systémy bývají vůči environmentálním šokům obzvláště zranitelné bez ohledu na to, zda souvisejí s klimatem či jinými jevy. Podle nedávné studie Světové zdravotnické organizace není 84% z 94 zemí připraveno detekovat náhlý výskyt nemocí a reagovat na něj.
Neschopnost učinit zdravotnické systémy odolnými nejen poškozuje okamžitou reakci na katastrofy, ale podkopává i dlouhodobé zajišťování základních zdravotnických intervencí, čímž prohlubuje zranitelnost systému i populace, které má sloužit. V mnoha případech mají lidé, kteří budou klimatickými změnami pravděpodobně trpět nejvíce – například chudí občané –, nejhorší přístup ke spolehlivé a účinné primární zdravotní péči včetně nejzákladnějších služeb.
S pokračujícími klimatickými změnami se důsledky takových slabin budou zhoršovat. A navíc se zkombinují s dalšími globálními trendy, především s urbanizací.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Očekává se, že do roku 2050 budou v městských oblastech bydlet dvě třetiny světové populace – to je o 2,5 miliardy víc lidí než dnes. Tak rychlá urbanizace – zčásti tažená faktory, jako jsou chudoba, konflikty a samozřejmě i klimatické změny – zhorší riziko epidemických i endemických onemocnění. Vyšší hustota obyvatel usnadňuje nákazu a zvýšené znečištění životního prostředí a zatížení veřejné kanalizace může vést k respiračním onemocněním (jako je zápal plic) a k průjmovým onemocněním (rotaviru či choleře).
Bát se nemusí jen chudé země. Očekává se, že v nadcházejících desetiletích urychlí rostoucí teploty návrat přenašečů nemocí, jako je komár Aedes aegypti, do některých částí Evropy a Severní Ameriky, a dokonce způsobí jejích rozšíření do nových regionů nacházejících se daleko na severu, například do Kanady. To by mohlo vést k opětovnému výskytu žluté zimnice, která byla kdysi velmi rozšířená ve Spojených státech a v některých částech Evropy, a k propuknutí horečky dengue a viru Zika. Podle údajů Mezivládního panelu pro změny klimatu se očekává, že kombinace klimatických změn a růstu populace rozšíří hrozbu nákazy horečkou dengue do roku 2080 o dalších 6 miliard lidí.
Bez účinné primární zdravotní péče bude reakce na šoky vždy ve vleku událostí, nákladná a neefektivní. Naštěstí už existuje systém, jenž dokáže zprostředkovat zajištění nezbytné úrovně péče.
Jde o stejný systém, který už zajistil, aby se imunizace dotkla většího počtu lidí než kterákoliv jiná zdravotnická intervence. Více než 80% dětí z celého světa – včetně mnoha dětí z nejchudších zemí a z nejsložitějších prostředí – má dnes přístup k běžným vakcínám, které je chrání proti nemocím, jako jsou záškrt, tetanus a černý kašel.
Imunizační systém – jenž by se měl samozřejmě rozšířit tak, aby zasáhl všechny děti – může posloužit jako základ, na kterém lze vybudovat primární zdravotní péči. Díky tomu, že už existují komunitní vazby, nabídkové řetězce, školený personál, monitorování dat, dohled nad nemocemi i zdravotnické záznamy, je daleko snazší zajistit i další zdravotnické intervence, z nichž mohou mít prospěch jednotlivci i širší komunita, například výživové doplňky či programy prevence malárie.
I kdyby se světu podařilo zabránit vzestupu průměrné globální teploty o více než dva stupně Celsia oproti předindustriální úrovni, budeme se muset připravit na dramatický vzestup zdravotnických kalamit souvisejících s klimatem. Rozšíření a posílení primární zdravotnické péče je účinným – a nákladově efektivním – prostředkem, jak posílit odolnost vůči výzvám, které nás čekají.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka