LONDÝN – Jak zrychluje změna klimatu a její účinky zhoršují další geopolitické a rozvojové krize, úloha ochrany životního prostředí v zachování a zlepšování lidského blahobytu začala být naprosto zjevná. Její uznání je jádrem koncepce „planetárního zdraví“, která se zaměřuje na zdraví lidské civilizace a stav přírodních soustav, na nichž závisí.
Logika pojetí je jednoduchá: budeme-li se snažit zajistit rostoucí populaci lepší zdraví bez ohledu na zdraví a bezpečí našich přírodních zdrojů, nejenže nových posunů dosáhneme jen těžko, ale zvrátíme už dosažené pokroky. Při uplatňování koncepce se ale věci začnou komplikovat, zejména v přístupu k propletenci vodohospodářských služeb, zdraví a integrity ekosystémů.
Přinejmenším od roku 1854, kdy John Snow zjistil, že cholera v centru Londýna se šíří prostřednictvím kontaminované vody, lidé chápou, že znečištěná voda škodí našemu zdraví. Degradace sladkovodních ekosystémů často přináší nemoci, stejně jako ochrana či upevnění těchto ekosystémů zlepšuje zdravotní výsledky.
Ale přestože dnes dobře chápeme, že pokrok v jedné oblasti zlepšuje výsledky ve druhé, často takový oboustranně přínosný vývoj nestačí k podnícení investic v obou oblastech.
Například investice na ochranu povodí mohou ochránit i biologickou rozmanitost a zlepšit kvalitu vody v navazujících řekách, čímž přispějí k lidskému zdraví. Je-li ale cílem výslovně zlepšit lidské zdraví, může být nákladově výhodnější jednoduše investovat do čistírny odpadních vod.
Přesvědčivější dynamiku představuje komplementarita, kdy investice do jedné oblasti zvyšuje návratnost investic v jiných oblastech. Při takovém vývoji by investice do ochrany povodí usilovaly nejen o přímé zajištění návratnosti, ale i o posílení výnosů ze souběžných investic do lidského zdraví. Komplementarita vytváří vzájemně se posilující dynamiky, které plošně zlepšují výsledky.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Dobře fungující vodohospodářský sektor už se snaží komplementární intervence vyvažovat. Takový systém se vlastně rovná víceoborovému triumfu lidské vynalézavosti a spolupráce – zahrnující inženýrské činnosti, hydrologii, veřejnou správu a územní plánování – s dalekosáhlými komplementárními dopady na lidské zdraví i hospodářský rozvoj.
Spojené státy v roce 1933 prostřednictvím zákona o správě údolí Tennessee zřídily orgán, jehož účelem bylo budovat na řece Tennessee hydroelektrické přehrady. Toto úsilí prospělo průmyslu, zemědělství, ochraně proti povodním a ochraně přírody v celém povodí Tennessee, do té doby jednoho z nejvíce znevýhodněných regionů v zemi.
Od té doby už si vlády po celém světě uvědomily potenciál vodohospodářské infrastruktury ke komplementárnímu doplňování ostatních hospodářských a sociálních politik, včetně těch s cílem zlepšit výsledky v oblasti zdraví. Není náhoda, že jedno z největších úvěrových portfolií Světové banky – investice v hodnotě 35 miliard dolarů – tvoří vodohospodářské projekty.
Pochopení plného potenciálu komplementarity je ale jen první krok. Chceme-li maximalizovat výsledky, musíme sestavit ucelenou strategii, která tuto dynamiku plně využije, za co nejnižších nákladů. Otázkou je, zda existuje optimální mix ochrany životního prostředí a přímých zdravotních intervencí, na který se tvůrci politik mohou spolehnout s cílem maximalizovat návratnost investic v obou oblastech.
Nedávná analýza naznačuje, že 30% nárůst pokryvu stromy na území proti proudu na venkově přináší 4% úbytek pravděpodobnosti průjmových onemocnění u dětí – výsledek srovnatelný s investicemi do zlepšení hygienických zařízení. Pokud je to ale pravda, nevíme ještě, v jakém bodě se zalesňování stává lepší investicí než zlepšování sanitace, natož kdy o co nejvyšší částku zvyšuje výnosy ostatních zdravotnických intervencí.
Jiná studie zjistila, že odhadovaných 42 % celosvětového břemene malárie, včetně půl milionu úmrtí ročně, by dokázaly potlačit politiky zaměřené na otázky, jako je využití půdy, odlesňování, správa vodních zdrojů a umístění sídel. Studie se ale netýkala potenciálních přínosů použití insekticidy ošetřených sítí jako nástroje pro boj s malárií, takže je vyloučené porovnat návratnost těchto dvou investic.
Celosvětově zhruba 40 % zdrojových povodí měst vykazuje střední až vysoký stupeň degradace. Kal ze zemědělských a jiných zdrojů zvyšuje náklady na úpravu vody, zatímco ztráta přirozené vegetace a znehodnocování půdy může měnit vzorce toků vody. To vše může nepříznivě ovlivnit zásoby, a tedy zvýšit nutnost uměle vodu ukládat do sudů, cisteren a betonových nádrží, které slouží jako líhně komářích larev. Dokážeme doložit, že ekologická obnova povodí by mohla udělat víc než jen insekticidy či moskytiéry na podporu úsilí o snížení malárie (a horečky dengue) ve městech?
Ve všech těchto případech platí, že k nalezení nejlepší možnosti je nutné znát nejen relativní přínos různých intervencí, ale také pochopit jejich komplementaritu. Ve světě omezených zdrojů si tvůrci politik musí stanovit investiční priority, včetně rozlišování mezi nezbytným a žádoucím. Za tímto účelem je zásadní nacházet způsoby jak určit a maximalizovat komplementaritu.
Zhruba 2,1 miliardy lidí po celém světě doma nemá k dispozici nezávadnou, snadno dostupnou vodu a více než dvojnásobek – neuvěřitelných 4,5 miliardy – nemá bezpečně provozované sanitační zařízení, což silně podkopává zdravotní výsledky a zvyšuje znečištění řek. Jelikož účinky degradace životního prostředí a změny klimatu pociťuje na vlastní kůži rostoucí podíl světové populace, včetně mnoha právě zmíněných, je mimořádně důležité nacházet řešení, která současně prospívají ochraně životního prostředí, zajišťování vody a zdraví. Odborníci na globální zdraví a ochranu životního prostředí musí úzce spolupracovat, aby taková řešení nacházeli – a přesvědčili tvůrce politik k jejich realizaci.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
LONDÝN – Jak zrychluje změna klimatu a její účinky zhoršují další geopolitické a rozvojové krize, úloha ochrany životního prostředí v zachování a zlepšování lidského blahobytu začala být naprosto zjevná. Její uznání je jádrem koncepce „planetárního zdraví“, která se zaměřuje na zdraví lidské civilizace a stav přírodních soustav, na nichž závisí.
Logika pojetí je jednoduchá: budeme-li se snažit zajistit rostoucí populaci lepší zdraví bez ohledu na zdraví a bezpečí našich přírodních zdrojů, nejenže nových posunů dosáhneme jen těžko, ale zvrátíme už dosažené pokroky. Při uplatňování koncepce se ale věci začnou komplikovat, zejména v přístupu k propletenci vodohospodářských služeb, zdraví a integrity ekosystémů.
Přinejmenším od roku 1854, kdy John Snow zjistil, že cholera v centru Londýna se šíří prostřednictvím kontaminované vody, lidé chápou, že znečištěná voda škodí našemu zdraví. Degradace sladkovodních ekosystémů často přináší nemoci, stejně jako ochrana či upevnění těchto ekosystémů zlepšuje zdravotní výsledky.
Ale přestože dnes dobře chápeme, že pokrok v jedné oblasti zlepšuje výsledky ve druhé, často takový oboustranně přínosný vývoj nestačí k podnícení investic v obou oblastech.
Například investice na ochranu povodí mohou ochránit i biologickou rozmanitost a zlepšit kvalitu vody v navazujících řekách, čímž přispějí k lidskému zdraví. Je-li ale cílem výslovně zlepšit lidské zdraví, může být nákladově výhodnější jednoduše investovat do čistírny odpadních vod.
Přesvědčivější dynamiku představuje komplementarita, kdy investice do jedné oblasti zvyšuje návratnost investic v jiných oblastech. Při takovém vývoji by investice do ochrany povodí usilovaly nejen o přímé zajištění návratnosti, ale i o posílení výnosů ze souběžných investic do lidského zdraví. Komplementarita vytváří vzájemně se posilující dynamiky, které plošně zlepšují výsledky.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Dobře fungující vodohospodářský sektor už se snaží komplementární intervence vyvažovat. Takový systém se vlastně rovná víceoborovému triumfu lidské vynalézavosti a spolupráce – zahrnující inženýrské činnosti, hydrologii, veřejnou správu a územní plánování – s dalekosáhlými komplementárními dopady na lidské zdraví i hospodářský rozvoj.
Spojené státy v roce 1933 prostřednictvím zákona o správě údolí Tennessee zřídily orgán, jehož účelem bylo budovat na řece Tennessee hydroelektrické přehrady. Toto úsilí prospělo průmyslu, zemědělství, ochraně proti povodním a ochraně přírody v celém povodí Tennessee, do té doby jednoho z nejvíce znevýhodněných regionů v zemi.
Od té doby už si vlády po celém světě uvědomily potenciál vodohospodářské infrastruktury ke komplementárnímu doplňování ostatních hospodářských a sociálních politik, včetně těch s cílem zlepšit výsledky v oblasti zdraví. Není náhoda, že jedno z největších úvěrových portfolií Světové banky – investice v hodnotě 35 miliard dolarů – tvoří vodohospodářské projekty.
Pochopení plného potenciálu komplementarity je ale jen první krok. Chceme-li maximalizovat výsledky, musíme sestavit ucelenou strategii, která tuto dynamiku plně využije, za co nejnižších nákladů. Otázkou je, zda existuje optimální mix ochrany životního prostředí a přímých zdravotních intervencí, na který se tvůrci politik mohou spolehnout s cílem maximalizovat návratnost investic v obou oblastech.
Nedávná analýza naznačuje, že 30% nárůst pokryvu stromy na území proti proudu na venkově přináší 4% úbytek pravděpodobnosti průjmových onemocnění u dětí – výsledek srovnatelný s investicemi do zlepšení hygienických zařízení. Pokud je to ale pravda, nevíme ještě, v jakém bodě se zalesňování stává lepší investicí než zlepšování sanitace, natož kdy o co nejvyšší částku zvyšuje výnosy ostatních zdravotnických intervencí.
Jiná studie zjistila, že odhadovaných 42 % celosvětového břemene malárie, včetně půl milionu úmrtí ročně, by dokázaly potlačit politiky zaměřené na otázky, jako je využití půdy, odlesňování, správa vodních zdrojů a umístění sídel. Studie se ale netýkala potenciálních přínosů použití insekticidy ošetřených sítí jako nástroje pro boj s malárií, takže je vyloučené porovnat návratnost těchto dvou investic.
Celosvětově zhruba 40 % zdrojových povodí měst vykazuje střední až vysoký stupeň degradace. Kal ze zemědělských a jiných zdrojů zvyšuje náklady na úpravu vody, zatímco ztráta přirozené vegetace a znehodnocování půdy může měnit vzorce toků vody. To vše může nepříznivě ovlivnit zásoby, a tedy zvýšit nutnost uměle vodu ukládat do sudů, cisteren a betonových nádrží, které slouží jako líhně komářích larev. Dokážeme doložit, že ekologická obnova povodí by mohla udělat víc než jen insekticidy či moskytiéry na podporu úsilí o snížení malárie (a horečky dengue) ve městech?
Ve všech těchto případech platí, že k nalezení nejlepší možnosti je nutné znát nejen relativní přínos různých intervencí, ale také pochopit jejich komplementaritu. Ve světě omezených zdrojů si tvůrci politik musí stanovit investiční priority, včetně rozlišování mezi nezbytným a žádoucím. Za tímto účelem je zásadní nacházet způsoby jak určit a maximalizovat komplementaritu.
Zhruba 2,1 miliardy lidí po celém světě doma nemá k dispozici nezávadnou, snadno dostupnou vodu a více než dvojnásobek – neuvěřitelných 4,5 miliardy – nemá bezpečně provozované sanitační zařízení, což silně podkopává zdravotní výsledky a zvyšuje znečištění řek. Jelikož účinky degradace životního prostředí a změny klimatu pociťuje na vlastní kůži rostoucí podíl světové populace, včetně mnoha právě zmíněných, je mimořádně důležité nacházet řešení, která současně prospívají ochraně životního prostředí, zajišťování vody a zdraví. Odborníci na globální zdraví a ochranu životního prostředí musí úzce spolupracovat, aby taková řešení nacházeli – a přesvědčili tvůrce politik k jejich realizaci.
Z angličtiny přeložil David Daduč