WASHINGTON – Když se Velká Británie stala v devatenáctém a na počátku dvacátého století prvním státem na světě, který prošel rozsáhlou urbanizací, proměnil tento proces její ekonomiku i společnost. Dnes stojí tváří v tvář podobné transformaci Indie, kde ovšem tato změna probíhá stonásobně rychleji. Do roku 2030 dosáhne počet obyvatel Indie žijících ve městech počtu 600 milionů lidí, což je dvojnásobek počtu obyvatel Spojených států.
Pro Indii je rychlá urbanizace obzvláště klíčová, protože zemi umožní plně využít demografické dividendy, kterou nabízí její mladá populace. Každoročně se objem pracovní síly v zemi zvýší o dalších 12 milionů osob, a tato dividenda má tudíž obrovský potenciál. S pokračováním procesu urbanizace budou propojenost, blízkost a rozmanitost urychlovat šíření znalostí, podněcovat další inovace a zvyšovat růst produktivity a zaměstnanosti.
Navzdory všem výhodám je však rychlá urbanizace spojena i s obrovskými problémy, od řešení dopravních zácp a znečištění ovzduší až po zajišťování, aby byl růst inkluzivní a spravedlivý. Jako země, která k urbanizaci přistupuje později, bude Indie těžit z technologických inovací – včetně digitálních technologií, čistší energie, novátorských stavebních hmot a nových způsobů dopravy –, které jí umožní přeskočit některé rozvinutější protějšky. Správné využití těchto technologií však bude vyžadovat efektivní politiku včetně chytrých investic do infrastruktury a opatření vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti měst, zejména v moderních sektorech.
Chce-li Indie zvýšit konkurenceschopnost svých měst, musí se rozhodnout, zda bude klást důraz na specializaci (s jedním oborem soustředěným v určitém konkrétním městě), nebo na diverzifikaci (kdy je každé město domovem pestré palety oborů, které zhruba odpovídají celostátnímu průměru). Takové rozhodnutí není snadné: diskuse o otázce, který přístup je lepší, se vášnivě vede už téměř sto let.
V roce 1991, kdy zhruba započala ekonomická liberalizace Indie, se velká města v zemi přikláněla ke specializaci. V posledních letech je však dobře patrný posun směrem k diverzifikaci, kdy největší a nejrychlejší odklony od specializace zakoušejí některá velká městská centra typu Bombaje a Bengalúru.
V tradičních sektorech bývá specializace mnohem vyšší než v moderních oborech. Některé moderní obory – například firemní účetnictví, výpočetní technika a rozhlasové, televizní a komunikační vybavení – sice bývají umístěné ve specializovanějších okrscích, avšak zhruba tři čtvrtiny indických okrsků s vyšší mírou specializace se opírají o tradiční sektory. Ze šesti set indických okrsků jsou dodnes nejspecializovanější Kavaráttí (vodní doprava), Dárdžiling (papírenské výrobky), Pančkula (firemní účetnictví a výpočetní technika) a Wokha (výrobky ze dřeva).
Ačkoliv je míra specializace v Indii mnohem vyšší, než jakou vykazovaly Spojené státy na počátku 90. let, obě země se postupem času sbližují. To vše naznačuje, že s dalším technologickým pokrokem bude postupovat i diverzifikace – a že tento trend bude utvářet budoucí podobu urbanizace v Indii.
Pro zaměstnanost je to dobré znamení, poněvadž v diverzifikovanějších městech a okrscích rychleji roste počet pracovních míst. Rovněž původní ostrůvky moderních služeb zažívají od roku 2000 mimořádně vysoký růst zaměstnanosti.
A jsou zde i další dobré zprávy: k nejvýraznějším přírůstkům počtu pracovních míst v důsledku diverzifikace dochází ve venkovských oblastech a mezi malými firmami, což naznačuje, že urbanizace Indie může přinést inkluzivní růst a prosperitu. Z důkazů rovněž vyplývá, že vysoká tempa růstu, která podporují snižování chudoby, se koncentrují ve venkovských oblastech konkrétních okrsků.
Plné využití těchto pozitivních trendů však předpokládá, že Indie zvýší investice do infrastruktury. Navzdory zpomalení růstu ve výrobní sféře – kterýžto trend byl zaznamenán i ve velké části ostatního světa – se urbanizace v Indii nadále zrychlovala, a to zejména v okrscích s přístupem ke kvalitnější infrastruktuře.
V rozvojovém světě nemá miliarda lidí přístup k elektřině a silnicím a více než půl milionu osob postrádá spolehlivý přístup k bezpečné pitné vodě. Řešení těchto nedostatků je klíčovou podmínkou rozvoje – a Indie není výjimkou. Přístup ke kvalitnější infrastruktuře umožní milionům dalších podnikatelů, zejména žen, těžit z probouzení měst v zemi. Klíčem k úspěchu přitom bude zvýšení efektivity veřejných výdajů a přilákání většího objemu soukromých investic.
K tomu, aby soukromí aktéři nasměrovali své peníze do infrastruktury v rozvojových zemích, rozhodně existují ekonomické motivy. Země s vysokými příjmy, kde obyvatelstvo rychle stárne, se koneckonců často potýkají s přebytkem úspor, které lze ihned alokovat do investic s vysokým výnosem. Státy s nižšími příjmy, jež mají mladší obyvatelstvo a velké infrastrukturální potřeby, jim právě takovou příležitost nabízejí.
Momentálně však jen necelé 1% z 68 bilionů dolarů spravovaných penzijními fondy, pojišťovacími ústavy a dalšími institucemi putuje do infrastrukturálních projektů. A vzhledem k nízké ochotě riskovat na straně investorů, nemluvě o malé velikosti projektů na úrovni měst, budou mít městská zastupitelstva co dělat, aby tento podíl zvýšily.
Nemožné to však není. Zapotřebí je vizionářské vedení na místní úrovni, kdy městská zastupitelstva identifikují infrastrukturální projekty podporující podnikání, zvýší konkurenceschopnost svých měst a podpoří regionální rozvoj posílením propojení mezi městy a venkovem. Zastupitelstva by měla také využít svá aktiva včetně pozemků, mobilizovat příjmy uživatelů a upravit finanční regulace a pobídky tak, aby se ochota investorů riskovat zvýšila. Přidáme-li k tomu vyšší technickou a finanční kapacitu, bude mnohem snazší přilákat potřebné soukromé prostředky a vybudovat partnerství, která budou pro transformaci indických měst prospěšná.
Indie má všechny potřebné nástroje k tomu, aby svému urbanizačnímu procesu napomáhala způsobem, jenž bude podporovat inkluzivní a trvale udržitelný růst. Musí tyto nástroje používat moudře.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
WASHINGTON – Když se Velká Británie stala v devatenáctém a na počátku dvacátého století prvním státem na světě, který prošel rozsáhlou urbanizací, proměnil tento proces její ekonomiku i společnost. Dnes stojí tváří v tvář podobné transformaci Indie, kde ovšem tato změna probíhá stonásobně rychleji. Do roku 2030 dosáhne počet obyvatel Indie žijících ve městech počtu 600 milionů lidí, což je dvojnásobek počtu obyvatel Spojených států.
Pro Indii je rychlá urbanizace obzvláště klíčová, protože zemi umožní plně využít demografické dividendy, kterou nabízí její mladá populace. Každoročně se objem pracovní síly v zemi zvýší o dalších 12 milionů osob, a tato dividenda má tudíž obrovský potenciál. S pokračováním procesu urbanizace budou propojenost, blízkost a rozmanitost urychlovat šíření znalostí, podněcovat další inovace a zvyšovat růst produktivity a zaměstnanosti.
Navzdory všem výhodám je však rychlá urbanizace spojena i s obrovskými problémy, od řešení dopravních zácp a znečištění ovzduší až po zajišťování, aby byl růst inkluzivní a spravedlivý. Jako země, která k urbanizaci přistupuje později, bude Indie těžit z technologických inovací – včetně digitálních technologií, čistší energie, novátorských stavebních hmot a nových způsobů dopravy –, které jí umožní přeskočit některé rozvinutější protějšky. Správné využití těchto technologií však bude vyžadovat efektivní politiku včetně chytrých investic do infrastruktury a opatření vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti měst, zejména v moderních sektorech.
Chce-li Indie zvýšit konkurenceschopnost svých měst, musí se rozhodnout, zda bude klást důraz na specializaci (s jedním oborem soustředěným v určitém konkrétním městě), nebo na diverzifikaci (kdy je každé město domovem pestré palety oborů, které zhruba odpovídají celostátnímu průměru). Takové rozhodnutí není snadné: diskuse o otázce, který přístup je lepší, se vášnivě vede už téměř sto let.
V roce 1991, kdy zhruba započala ekonomická liberalizace Indie, se velká města v zemi přikláněla ke specializaci. V posledních letech je však dobře patrný posun směrem k diverzifikaci, kdy největší a nejrychlejší odklony od specializace zakoušejí některá velká městská centra typu Bombaje a Bengalúru.
V tradičních sektorech bývá specializace mnohem vyšší než v moderních oborech. Některé moderní obory – například firemní účetnictví, výpočetní technika a rozhlasové, televizní a komunikační vybavení – sice bývají umístěné ve specializovanějších okrscích, avšak zhruba tři čtvrtiny indických okrsků s vyšší mírou specializace se opírají o tradiční sektory. Ze šesti set indických okrsků jsou dodnes nejspecializovanější Kavaráttí (vodní doprava), Dárdžiling (papírenské výrobky), Pančkula (firemní účetnictví a výpočetní technika) a Wokha (výrobky ze dřeva).
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Ačkoliv je míra specializace v Indii mnohem vyšší, než jakou vykazovaly Spojené státy na počátku 90. let, obě země se postupem času sbližují. To vše naznačuje, že s dalším technologickým pokrokem bude postupovat i diverzifikace – a že tento trend bude utvářet budoucí podobu urbanizace v Indii.
Pro zaměstnanost je to dobré znamení, poněvadž v diverzifikovanějších městech a okrscích rychleji roste počet pracovních míst. Rovněž původní ostrůvky moderních služeb zažívají od roku 2000 mimořádně vysoký růst zaměstnanosti.
A jsou zde i další dobré zprávy: k nejvýraznějším přírůstkům počtu pracovních míst v důsledku diverzifikace dochází ve venkovských oblastech a mezi malými firmami, což naznačuje, že urbanizace Indie může přinést inkluzivní růst a prosperitu. Z důkazů rovněž vyplývá, že vysoká tempa růstu, která podporují snižování chudoby, se koncentrují ve venkovských oblastech konkrétních okrsků.
Plné využití těchto pozitivních trendů však předpokládá, že Indie zvýší investice do infrastruktury. Navzdory zpomalení růstu ve výrobní sféře – kterýžto trend byl zaznamenán i ve velké části ostatního světa – se urbanizace v Indii nadále zrychlovala, a to zejména v okrscích s přístupem ke kvalitnější infrastruktuře.
V rozvojovém světě nemá miliarda lidí přístup k elektřině a silnicím a více než půl milionu osob postrádá spolehlivý přístup k bezpečné pitné vodě. Řešení těchto nedostatků je klíčovou podmínkou rozvoje – a Indie není výjimkou. Přístup ke kvalitnější infrastruktuře umožní milionům dalších podnikatelů, zejména žen, těžit z probouzení měst v zemi. Klíčem k úspěchu přitom bude zvýšení efektivity veřejných výdajů a přilákání většího objemu soukromých investic.
K tomu, aby soukromí aktéři nasměrovali své peníze do infrastruktury v rozvojových zemích, rozhodně existují ekonomické motivy. Země s vysokými příjmy, kde obyvatelstvo rychle stárne, se koneckonců často potýkají s přebytkem úspor, které lze ihned alokovat do investic s vysokým výnosem. Státy s nižšími příjmy, jež mají mladší obyvatelstvo a velké infrastrukturální potřeby, jim právě takovou příležitost nabízejí.
Momentálně však jen necelé 1% z 68 bilionů dolarů spravovaných penzijními fondy, pojišťovacími ústavy a dalšími institucemi putuje do infrastrukturálních projektů. A vzhledem k nízké ochotě riskovat na straně investorů, nemluvě o malé velikosti projektů na úrovni měst, budou mít městská zastupitelstva co dělat, aby tento podíl zvýšily.
Nemožné to však není. Zapotřebí je vizionářské vedení na místní úrovni, kdy městská zastupitelstva identifikují infrastrukturální projekty podporující podnikání, zvýší konkurenceschopnost svých měst a podpoří regionální rozvoj posílením propojení mezi městy a venkovem. Zastupitelstva by měla také využít svá aktiva včetně pozemků, mobilizovat příjmy uživatelů a upravit finanční regulace a pobídky tak, aby se ochota investorů riskovat zvýšila. Přidáme-li k tomu vyšší technickou a finanční kapacitu, bude mnohem snazší přilákat potřebné soukromé prostředky a vybudovat partnerství, která budou pro transformaci indických měst prospěšná.
Indie má všechny potřebné nástroje k tomu, aby svému urbanizačnímu procesu napomáhala způsobem, jenž bude podporovat inkluzivní a trvale udržitelný růst. Musí tyto nástroje používat moudře.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.