POSTUPIM – Co dalšího figuruje v globální klimatické agendě? Letošní glasgowská konference Organizace spojených národů o klimatických změnách (COP26) rozhodně nezklamala, ale také neskončila velkým úspěchem. Vedoucí světoví představitelé sice přistoupili na několik slibných dohod o cílech, avšak globální emise skleníkových plynů zatím neklesají potřebným tempem. A přestože některé země posílily své klimatické záruky, absence konkrétních opatření vedoucích k jejich dosažení je skutečně znepokojivá. Stále vidíme propast mezi politickými proklamacemi a realitou.
Klimatická věda jasně ukazuje, že budoucí prosperitu a spravedlnost najdeme jen v jednom směru: ve směru přírodně pozitivní globální ekonomiky s nulovými emisemi uhlíku. Vzhledem k letošním extrémním meteorologickým jevům a ke strohým a vědecky podloženým sdělením obsaženým v šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu už nepotřebujeme další potvrzení faktů. Svět čelí obrovskému ohrožení biodiverzity a přírody. Abychom zůstali na cestě k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, musíme už před rokem 2030 podstatně snížit emise.
Mnozí politici dál otálejí a vyjadřují obavy, že klimatická akce zatíží firmy. Mnozí špičkoví podnikatelé však ve stále větší míře navádějí své firmy na trvale udržitelnější kurz. Drtivá většina jich přijala závěry klimatologů a překonala fázi popírání a váhání. Tento obecnější trend byl jasně patrný i na konferenci v Glasgowě, které se zúčastnili vysocí představitelé mnoha největších světových korporací.
Před konferencí COP26 jsme dělali rozhovory s podnikatelskými lídry z více než 20 špičkových německých firem (například BASF, Daimler, Deutsche Bank, Deutsche Telekom, Lufthansa a Siemens) a rozebírali jsme jejich strategie trvalé udržitelnosti. Mezi naše hlavní poznatky patřila skutečnost, že devět z deseti generálních ředitelů německých firem pokládá trvalou udržitelnost v nadcházejících pěti letech za nejméně stejně důležitou jako digitalizaci.
To je výrazná změna, a nejde přitom jen o laciná slova. Firmy, které se studie zúčastnily, si daly za cíl dosáhnout klimatické neutrality už do roku 2035, a to nejen ve svých provozech, ale v celých svých globálních hodnotových řetězcích. Němečtí podnikatelští lídři si nedělají iluze, že to bude snadné; většina si jich uvědomuje, že své postoje musí ještě doprovodit činy. Přesto je zřejmé, že se trvalá udržitelnost posunula na špičku jejich agendy a vytlačila z pozice tématu číslo jedna COVID-19.
Z našeho průzkumu vyplývá, že v německé podnikové sféře vznikl nový úzus. Firmy dnes uvažují o robustní strategii trvalé udržitelnosti, protože je nezbytná pro zachování jejich „povolení podnikat“. Stále více si jich uvědomuje, že trvalá udržitelnost skrývá i podnikatelské příležitosti. A stále více generálních ředitelů za ni přijímá osobní zodpovědnost, když vytvářejí nové mechanismy podnikového řízení a začleňují cíle trvalé udržitelnosti do odměn pro představenstvo.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
V kontextu širších klimatických výzev představuje Německo mimořádně zajímavou případovou studii. Jako silně průmyslová země se chce stát průkopníkem v oblasti dekarbonizace, aniž by ztratilo mezinárodní konkurenceschopnost. Z pohledu ředitele průměrné německé firmy brání dalšímu pokroku nikoliv absence zelených technologií či podpory klíčových akcionářů, nýbrž přetrvávající vysoké vstupní náklady. Pro 60% respondentů jsou trvalá udržitelnost a ziskovost stále v rozporu. Přesto se už mnohé stávající projekty trvalé udržitelnosti vyplácejí a náklady budou s rostoucími příležitostmi ke zvýšení prodeje trvale udržitelných produktů i nadále klesat.
Transformace provozního módu firem vyžaduje tři typy akce. Za prvé je naléhavě zapotřebí snížit jejich negativní stopu (footprint) na planetě a na společnosti zastavením nadužívání a ničení přírodních zdrojů. Za druhé je potřeba zvýšit jejich pozitivní otisk (handprint) prostřednictvím systémových a na cíl (nikoliv výlučně na zisk) orientovaných podnikatelských strategií, které zvýší odolnost a přispějí k naplňování cílů trvale udržitelného rozvoje.
A za třetí je potřeba zapojit srdce (heartprint) a získat si podporu všech akcionářů. To můžeme ovlivnit my všichni, když jako spotřebitelé změníme své chování, když jako voliči podpoříme smělou klimatickou politiku, když jako vědci přineseme nové poznatky a když jako politici nastavíme smysluplné pobídky a rámce.
Německé firmy, které jsme zkoumali, nabízejí dobré příklady trvale udržitelné akce na podnikové úrovni. Některé z nich používají při vývoji produktů „zelená digitální dvojčata“, aby kvantifikovaly klimatické dopady určitého produktu ještě předtím, než sestrojí jeho prototyp. Jiné informují o „uhlíkové stopě produktu“, aby poskytly dodavatelům a zákazníkům přehledné informace o emisích a umožnily jim informovanou volbu mezi různými alternativami. Řada firem spolupracuje napříč sektory na provozu a financování trvale udržitelných projektů. A několik velkých německých společností dokonce školí zaměstnance, aby se stali „ambasadory trvalé udržitelnosti“, kteří budou ukazovat ostatním, jak by mohli usilovat o podobné strategie.
Takové modely je zapotřebí rychle rozšiřovat, poněvadž přechod na bezpečnější, zdravější a trvale udržitelnější svět nepokračuje hladce. Globální ekonomiku dál utvářejí pomýlené stimuly, kvůli nimž jsou znečišťování, ničení a destabilizace klimatu a biosféry stále ziskové. Naléhavě potřebujeme klimatickou politiku, která bude vycházet z vědeckých poznatků a poskytovat firmám nový rámec. Konference COP26 nic takového nepřinesla – a pravděpodobně ani nemohla. Zapotřebí zde budou další formáty, počínaje summitem G7, který se v roce 2022 uskuteční v Německu. EU by mohla připojit svůj podpis k americko-čínské deklaraci z Glasgowa, a možná i vytvořit vědecky založenou „klimatickou G3“.
Také ovšem potřebujeme, aby se stále více firem rozhodlo přejímat vědecky podložené cíle. To se týká nejen snižování emisí oxidu uhličitého, ale i ochrany dalších vyčerpatelných zdrojů, zejména vody, biodiverzity, potravin a půdy.
Před námi stojí obrovské úkoly, ale i obrovské příležitosti. Momentálně jsme ve fázi zrychlování, kdy jsme si teprve nedávno uvědomili naléhavost této otázky. Uhlíkový rozpočet na udržení oteplování na úrovni 1,5° Celsia vydrží (při současném tempu emisí) do konce tohoto desetiletí – přinejlepším. Se snižováním emisí musíme začít ihned, ve všech sektorech a na všech úrovních.
Jak ukazuje naše studie, vedoucí představitelé firem se stavějí na stranu vědy a dávají najevo ochotu transformovat činnost svých podniků. Otázka nyní zní, zda jim politici poskytnou nezbytný rámec k zajištění bezpečné budoucnosti pro všechny.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
A new Global Digital Compact rests on the insight that while AI can be a game-changing technology, managing its far-reaching potential requires a new global infrastructure and robust mechanisms to manage the risks. At a time when multilateralism is faltering, global cooperation remains possible.
herald a new global compact that aims to manage the technology’s risks and unlock its potential.
Marietje Schaake
warns that Big Tech’s outsize influence threatens democracy, suggests what Western leaders can learn from Chinese technology governance, urges governments to use public procurement to influence the trajectory of digital technology, and more.
The massive losses suffered by Hezbollah and Hamas – and the weakening of Iran’s so-called “axis of resistance” – needs to be seen in strategic terms. Put simply, it creates an opening to transform for the better not just Gaza and Lebanon but also much of the region.
thinks Israel’s decimation of Iran’s proxies in Gaza and Lebanon must be viewed in strategic terms.
POSTUPIM – Co dalšího figuruje v globální klimatické agendě? Letošní glasgowská konference Organizace spojených národů o klimatických změnách (COP26) rozhodně nezklamala, ale také neskončila velkým úspěchem. Vedoucí světoví představitelé sice přistoupili na několik slibných dohod o cílech, avšak globální emise skleníkových plynů zatím neklesají potřebným tempem. A přestože některé země posílily své klimatické záruky, absence konkrétních opatření vedoucích k jejich dosažení je skutečně znepokojivá. Stále vidíme propast mezi politickými proklamacemi a realitou.
Klimatická věda jasně ukazuje, že budoucí prosperitu a spravedlnost najdeme jen v jednom směru: ve směru přírodně pozitivní globální ekonomiky s nulovými emisemi uhlíku. Vzhledem k letošním extrémním meteorologickým jevům a ke strohým a vědecky podloženým sdělením obsaženým v šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu už nepotřebujeme další potvrzení faktů. Svět čelí obrovskému ohrožení biodiverzity a přírody. Abychom zůstali na cestě k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, musíme už před rokem 2030 podstatně snížit emise.
Mnozí politici dál otálejí a vyjadřují obavy, že klimatická akce zatíží firmy. Mnozí špičkoví podnikatelé však ve stále větší míře navádějí své firmy na trvale udržitelnější kurz. Drtivá většina jich přijala závěry klimatologů a překonala fázi popírání a váhání. Tento obecnější trend byl jasně patrný i na konferenci v Glasgowě, které se zúčastnili vysocí představitelé mnoha největších světových korporací.
Před konferencí COP26 jsme dělali rozhovory s podnikatelskými lídry z více než 20 špičkových německých firem (například BASF, Daimler, Deutsche Bank, Deutsche Telekom, Lufthansa a Siemens) a rozebírali jsme jejich strategie trvalé udržitelnosti. Mezi naše hlavní poznatky patřila skutečnost, že devět z deseti generálních ředitelů německých firem pokládá trvalou udržitelnost v nadcházejících pěti letech za nejméně stejně důležitou jako digitalizaci.
To je výrazná změna, a nejde přitom jen o laciná slova. Firmy, které se studie zúčastnily, si daly za cíl dosáhnout klimatické neutrality už do roku 2035, a to nejen ve svých provozech, ale v celých svých globálních hodnotových řetězcích. Němečtí podnikatelští lídři si nedělají iluze, že to bude snadné; většina si jich uvědomuje, že své postoje musí ještě doprovodit činy. Přesto je zřejmé, že se trvalá udržitelnost posunula na špičku jejich agendy a vytlačila z pozice tématu číslo jedna COVID-19.
Z našeho průzkumu vyplývá, že v německé podnikové sféře vznikl nový úzus. Firmy dnes uvažují o robustní strategii trvalé udržitelnosti, protože je nezbytná pro zachování jejich „povolení podnikat“. Stále více si jich uvědomuje, že trvalá udržitelnost skrývá i podnikatelské příležitosti. A stále více generálních ředitelů za ni přijímá osobní zodpovědnost, když vytvářejí nové mechanismy podnikového řízení a začleňují cíle trvalé udržitelnosti do odměn pro představenstvo.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
V kontextu širších klimatických výzev představuje Německo mimořádně zajímavou případovou studii. Jako silně průmyslová země se chce stát průkopníkem v oblasti dekarbonizace, aniž by ztratilo mezinárodní konkurenceschopnost. Z pohledu ředitele průměrné německé firmy brání dalšímu pokroku nikoliv absence zelených technologií či podpory klíčových akcionářů, nýbrž přetrvávající vysoké vstupní náklady. Pro 60% respondentů jsou trvalá udržitelnost a ziskovost stále v rozporu. Přesto se už mnohé stávající projekty trvalé udržitelnosti vyplácejí a náklady budou s rostoucími příležitostmi ke zvýšení prodeje trvale udržitelných produktů i nadále klesat.
Transformace provozního módu firem vyžaduje tři typy akce. Za prvé je naléhavě zapotřebí snížit jejich negativní stopu (footprint) na planetě a na společnosti zastavením nadužívání a ničení přírodních zdrojů. Za druhé je potřeba zvýšit jejich pozitivní otisk (handprint) prostřednictvím systémových a na cíl (nikoliv výlučně na zisk) orientovaných podnikatelských strategií, které zvýší odolnost a přispějí k naplňování cílů trvale udržitelného rozvoje.
A za třetí je potřeba zapojit srdce (heartprint) a získat si podporu všech akcionářů. To můžeme ovlivnit my všichni, když jako spotřebitelé změníme své chování, když jako voliči podpoříme smělou klimatickou politiku, když jako vědci přineseme nové poznatky a když jako politici nastavíme smysluplné pobídky a rámce.
Německé firmy, které jsme zkoumali, nabízejí dobré příklady trvale udržitelné akce na podnikové úrovni. Některé z nich používají při vývoji produktů „zelená digitální dvojčata“, aby kvantifikovaly klimatické dopady určitého produktu ještě předtím, než sestrojí jeho prototyp. Jiné informují o „uhlíkové stopě produktu“, aby poskytly dodavatelům a zákazníkům přehledné informace o emisích a umožnily jim informovanou volbu mezi různými alternativami. Řada firem spolupracuje napříč sektory na provozu a financování trvale udržitelných projektů. A několik velkých německých společností dokonce školí zaměstnance, aby se stali „ambasadory trvalé udržitelnosti“, kteří budou ukazovat ostatním, jak by mohli usilovat o podobné strategie.
Takové modely je zapotřebí rychle rozšiřovat, poněvadž přechod na bezpečnější, zdravější a trvale udržitelnější svět nepokračuje hladce. Globální ekonomiku dál utvářejí pomýlené stimuly, kvůli nimž jsou znečišťování, ničení a destabilizace klimatu a biosféry stále ziskové. Naléhavě potřebujeme klimatickou politiku, která bude vycházet z vědeckých poznatků a poskytovat firmám nový rámec. Konference COP26 nic takového nepřinesla – a pravděpodobně ani nemohla. Zapotřebí zde budou další formáty, počínaje summitem G7, který se v roce 2022 uskuteční v Německu. EU by mohla připojit svůj podpis k americko-čínské deklaraci z Glasgowa, a možná i vytvořit vědecky založenou „klimatickou G3“.
Také ovšem potřebujeme, aby se stále více firem rozhodlo přejímat vědecky podložené cíle. To se týká nejen snižování emisí oxidu uhličitého, ale i ochrany dalších vyčerpatelných zdrojů, zejména vody, biodiverzity, potravin a půdy.
Před námi stojí obrovské úkoly, ale i obrovské příležitosti. Momentálně jsme ve fázi zrychlování, kdy jsme si teprve nedávno uvědomili naléhavost této otázky. Uhlíkový rozpočet na udržení oteplování na úrovni 1,5° Celsia vydrží (při současném tempu emisí) do konce tohoto desetiletí – přinejlepším. Se snižováním emisí musíme začít ihned, ve všech sektorech a na všech úrovních.
Jak ukazuje naše studie, vedoucí představitelé firem se stavějí na stranu vědy a dávají najevo ochotu transformovat činnost svých podniků. Otázka nyní zní, zda jim politici poskytnou nezbytný rámec k zajištění bezpečné budoucnosti pro všechny.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka