ISTANBUL – Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan čelil největší volební výzvě za víc než dvě dekády, přesto si vítězstvím ve druhém kole voleb v květnu zajistil další pětileté funkční období, zatímco jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) a její spojenci si zachovali parlamentní většinu. Ostře sledovaný souboj to byl zčásti proto, že jeho výsledek určí směřování sužované ekonomiky země.
Když Erdoğan, který v kampani sliboval, že zachová nízké úrokové sazby, znovu jmenovalMehmeta Şimşeka, široce respektovaného zastánce tradiční ekonomické doktríny, ministrem státní pokladny a financí, dal najevo odklon od svých neudržitelných růstově orientovaných politik. Otázkou je, zda se tento zdánlivý návrat k „racionálnímu základu“, jak to nazývá Şimşek, stane součástí běžné reality.
Zhoršování tureckých hospodářských poměrů začalo v roce 2018 vlivem měnové krize, v jejímž důsledku bylo pro turecké obchodní společnosti – z nichž mnohé si vypěstovaly závislost na úvěrování ze zahraničí – nákladnější splácet dluhy denominované v dolaru. Krize se prohloubila v září 2021, když vláda zavedla neortodoxní Nový ekonomický program (NEP). Plán odrážel Erdoğanovu ekonomickou mantru, že vysoké úrokové sazby způsobují vysokou inflaci, a vyzýval k agresivnímu seškrtávání sazeb, aby přinesly devalvaci turecké liry, což by následně posílilo vývoz. Exportní boom měl poté upevnit liru a tím snížit inflační tlaky a doplnit zahraniční rezervy centrální banky.
ISTANBUL – Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan čelil největší volební výzvě za víc než dvě dekády, přesto si vítězstvím ve druhém kole voleb v květnu zajistil další pětileté funkční období, zatímco jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) a její spojenci si zachovali parlamentní většinu. Ostře sledovaný souboj to byl zčásti proto, že jeho výsledek určí směřování sužované ekonomiky země.
Když Erdoğan, který v kampani sliboval, že zachová nízké úrokové sazby, znovu jmenovalMehmeta Şimşeka, široce respektovaného zastánce tradiční ekonomické doktríny, ministrem státní pokladny a financí, dal najevo odklon od svých neudržitelných růstově orientovaných politik. Otázkou je, zda se tento zdánlivý návrat k „racionálnímu základu“, jak to nazývá Şimşek, stane součástí běžné reality.
Zhoršování tureckých hospodářských poměrů začalo v roce 2018 vlivem měnové krize, v jejímž důsledku bylo pro turecké obchodní společnosti – z nichž mnohé si vypěstovaly závislost na úvěrování ze zahraničí – nákladnější splácet dluhy denominované v dolaru. Krize se prohloubila v září 2021, když vláda zavedla neortodoxní Nový ekonomický program (NEP). Plán odrážel Erdoğanovu ekonomickou mantru, že vysoké úrokové sazby způsobují vysokou inflaci, a vyzýval k agresivnímu seškrtávání sazeb, aby přinesly devalvaci turecké liry, což by následně posílilo vývoz. Exportní boom měl poté upevnit liru a tím snížit inflační tlaky a doplnit zahraniční rezervy centrální banky.