JOHANNESBURG – Představte si krizi, která vznikne u vás doma, na pracovišti nebo ve vaší komunitě. Vy jste tuto krizi nezpůsobili a nemáte z ní žádný prospěch. Přesto nesete hlavní tíhu jejích následků, zatímco ti, kteří ji způsobili a mají z ní prospěch, celý problém dál zhoršují. V Africe se taková do očí bijící nespravedlnost bohužel stala realitou.
Třebaže Afrika přispívá ke globálním emisím skleníkových plynů pouhými čtyřmi procenty, patří mezi regiony, které jsou nejzranitelnější vůči klimatickým změnám a klimatické rozkolísanosti. Klimatické poruchy a krize už dnes vážně poškozují lidský blahobyt a hospodářský rozvoj, přičemž mezi nejvážnější rizika patří změny ovlivňující množství vody.
Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu v roce 2021 potvrdila, že globální oteplování zintenzivňuje a zrychluje koloběh vody. Nejenže klimatické změny dál přispívají k ničivým dešťovým srážkám a záplavám, ale v mnoha oblastech také způsobují četnější a extrémnější sucha. Výsledkem je ztížený přístup k pitné vodě v regionu, kde se každý třetí člověk už nyní dnes a denně potýká s nedostatkem vody. Dalším výsledkem je větší hlad, podvýživa, a dokonce i hladomory.
K prvnímu hladomoru vyvolanému klimatickými změnami už došlo. Madagaskar loni postihlo nejhorší sucho za posledních 40 let a země se potýkala s potravinovou krizí, kvůli níž 1,3 milionu lidí trpělo velkým hladem a desetitisíce lidí strádaly v život ohrožujících podmínkách. V mezinárodních sdělovacích prostředcích si však těžký úděl Madagaskarců získal pramalou pozornost.
Madagaskar přitom není jediný. V Africkém rohu ničí sucho úrodu a stavy dobytka v Keni, Somálsku a Etiopii. Když lidé nemají přístup k základním potřebám doma, pravděpodobně začnou migrovat za lepšími podmínkami, což potenciálně zhorší ekonomickou a politickou nejistotu a naruší budoucí prosperitu. To už se stalo v Angole, kde přetrvávající sucho donutilo tisíce lidí hledat útočiště v sousední Namibii.
Avšak zatímco ti, kdo mají z činností urychlujících klimatické změny nejmenší prospěch, mohou přijít o domov, zdraví a živobytí, ti, kdo za tuto situaci nesou největší zodpovědnost, neposkytli Africe ani zdaleka takové prostředky, jaké by jí umožnily adaptaci. V roce 2009 se bohaté země zavázaly mobilizovat do roku 2020 částku 100 miliard dolarů ročně, aby pomohly rozvojovým zemím bojovat s klimatickými změnami. Tomuto slibu však zdaleka nedostály, a lví podíl financí byl navíc určen na zmírnění následků, nikoliv na naléhavě potřebná adaptační opatření. Přestože africké vlády odhadly, že do roku 2020 budou potřebovat 7,4 miliardy dolarů ročně, pobírala Afrika v letech 2014 až 2018 méně než 5,5 miliardy dolarů (zhruba pět dolarů na osobu) ročně, přičemž finance na adaptaci dosáhly pouhých 16,5 miliardy – sotva polovinu celkové částky určené na zmírnění následků.
Potřeba financí v Africe je dnes mnohem větší – a rychle stoupá. Nejnovější zpráva o adaptačním propadu, kterou zveřejnil Ekologický program Organizace spojených národů, odhaduje, že adaptace v rozvojových zemích bude stát přibližně 70 miliard dolarů ročně, přičemž náklady se potenciálně vyšplhají na 140-300 miliard v roce 2030 a 280-500 miliard v roce 2050.
Klimatická konference OSN, která se konala v listopadu v Glasgowě, nabídla Africe jistý důvod k naději, neboť rozvinuté ekonomiky se zavázaly, že do roku 2025 přinejmenším zdvojnásobí společně poskytované finance na adaptaci rozvojových zemí oproti roku 2019. I když však těmto závazkům dostojí – což není jisté –, pro zajištění vodní bezpečnosti v Africe se musí dělat více.
Africká rozvojová banka (AfDB) odhaduje, že pro zajištění vodních potřeb na tomto kontinentu bude zapotřebí 64 miliard dolarů ročně. V současnosti se však do vodní infrastruktury v Africe každoročně investuje jen asi 10-19 miliard.
V zájmu zacelení této propasti přijali loni vedoucí představitelé Africké unie (AU) Program vodních investic pro kontinentální Afriku (AIP), který se zaměřuje na urychlení investic do klimaticky odolné regionální, přeshraniční i národní vodní infrastruktury, jakou představují přehrady, zavlažovací systémy, vodohospodářské informační systémy a kanalizační sítě. AIP odhaduje, že do roku 2030 dokáže do těchto oblastí nasměrovat investice ve výši přibližně 30 miliard dolarů, což povede k vytvoření nejméně pěti milionů pracovních míst.
Rada afrických ministrů pro vodu navíc společně s Rozvojovým programem OSN, UNICEF, Rozvojovou agenturou AU, AfDB, Globálním centrem pro adaptaci a Globálním partnerstvím pro vodu (GWP) svolala Vysoký panel pro vodní investice. Na úvodním zasedání loni v září přijal panel plán mobilizace mezinárodních financí pro vodní investice a urychlené realizace politik vedoucích k dosažení cílů trvale udržitelného rozvoje OSN.
Takzvaná iniciativa WASH (voda, kanalizace, hygiena), kterou prosazuje Jihoafrické rozvojové společenství s podporou GWP, zároveň realizuje životně důležité vodohospodářské cíle. Iniciativa instaluje na hraničních přechodech v celém regionu zařízení na mytí rukou, což omezí přenos infekčních onemocnění, usnadní regionální obchodní a ekonomickou činnost a v konečném důsledku přispěje k realizaci Africké kontinentální zóny volného obchodu.
Stejně jako u všech podobných iniciativ však úspěch hodně závisí na financování. Proto africké země a jejich mezinárodní partneři vyvinuli výsledkovou kartu vodních investic. Tento přístup založený na datech sleduje dosažený pokrok, a tím pomáhá udržet tlak na odpovědné činitele.
Afrika klimatickou krizi nezpůsobila, avšak afričtí představitelé přebírají iniciativu v oblasti rozvoje strategií, jak se vyrovnat s touto krizí i s jejími dopady na vodní bezpečnost a hygienické podmínky na kontinentu. Otázka zní, zda ti, kdo nesou za klimatické změny největší zodpovědnost, podpoří svá slova činy dřív, než bude pozdě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
JOHANNESBURG – Představte si krizi, která vznikne u vás doma, na pracovišti nebo ve vaší komunitě. Vy jste tuto krizi nezpůsobili a nemáte z ní žádný prospěch. Přesto nesete hlavní tíhu jejích následků, zatímco ti, kteří ji způsobili a mají z ní prospěch, celý problém dál zhoršují. V Africe se taková do očí bijící nespravedlnost bohužel stala realitou.
Třebaže Afrika přispívá ke globálním emisím skleníkových plynů pouhými čtyřmi procenty, patří mezi regiony, které jsou nejzranitelnější vůči klimatickým změnám a klimatické rozkolísanosti. Klimatické poruchy a krize už dnes vážně poškozují lidský blahobyt a hospodářský rozvoj, přičemž mezi nejvážnější rizika patří změny ovlivňující množství vody.
Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu v roce 2021 potvrdila, že globální oteplování zintenzivňuje a zrychluje koloběh vody. Nejenže klimatické změny dál přispívají k ničivým dešťovým srážkám a záplavám, ale v mnoha oblastech také způsobují četnější a extrémnější sucha. Výsledkem je ztížený přístup k pitné vodě v regionu, kde se každý třetí člověk už nyní dnes a denně potýká s nedostatkem vody. Dalším výsledkem je větší hlad, podvýživa, a dokonce i hladomory.
K prvnímu hladomoru vyvolanému klimatickými změnami už došlo. Madagaskar loni postihlo nejhorší sucho za posledních 40 let a země se potýkala s potravinovou krizí, kvůli níž 1,3 milionu lidí trpělo velkým hladem a desetitisíce lidí strádaly v život ohrožujících podmínkách. V mezinárodních sdělovacích prostředcích si však těžký úděl Madagaskarců získal pramalou pozornost.
Madagaskar přitom není jediný. V Africkém rohu ničí sucho úrodu a stavy dobytka v Keni, Somálsku a Etiopii. Když lidé nemají přístup k základním potřebám doma, pravděpodobně začnou migrovat za lepšími podmínkami, což potenciálně zhorší ekonomickou a politickou nejistotu a naruší budoucí prosperitu. To už se stalo v Angole, kde přetrvávající sucho donutilo tisíce lidí hledat útočiště v sousední Namibii.
Avšak zatímco ti, kdo mají z činností urychlujících klimatické změny nejmenší prospěch, mohou přijít o domov, zdraví a živobytí, ti, kdo za tuto situaci nesou největší zodpovědnost, neposkytli Africe ani zdaleka takové prostředky, jaké by jí umožnily adaptaci. V roce 2009 se bohaté země zavázaly mobilizovat do roku 2020 částku 100 miliard dolarů ročně, aby pomohly rozvojovým zemím bojovat s klimatickými změnami. Tomuto slibu však zdaleka nedostály, a lví podíl financí byl navíc určen na zmírnění následků, nikoliv na naléhavě potřebná adaptační opatření. Přestože africké vlády odhadly, že do roku 2020 budou potřebovat 7,4 miliardy dolarů ročně, pobírala Afrika v letech 2014 až 2018 méně než 5,5 miliardy dolarů (zhruba pět dolarů na osobu) ročně, přičemž finance na adaptaci dosáhly pouhých 16,5 miliardy – sotva polovinu celkové částky určené na zmírnění následků.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Potřeba financí v Africe je dnes mnohem větší – a rychle stoupá. Nejnovější zpráva o adaptačním propadu, kterou zveřejnil Ekologický program Organizace spojených národů, odhaduje, že adaptace v rozvojových zemích bude stát přibližně 70 miliard dolarů ročně, přičemž náklady se potenciálně vyšplhají na 140-300 miliard v roce 2030 a 280-500 miliard v roce 2050.
Klimatická konference OSN, která se konala v listopadu v Glasgowě, nabídla Africe jistý důvod k naději, neboť rozvinuté ekonomiky se zavázaly, že do roku 2025 přinejmenším zdvojnásobí společně poskytované finance na adaptaci rozvojových zemí oproti roku 2019. I když však těmto závazkům dostojí – což není jisté –, pro zajištění vodní bezpečnosti v Africe se musí dělat více.
Africká rozvojová banka (AfDB) odhaduje, že pro zajištění vodních potřeb na tomto kontinentu bude zapotřebí 64 miliard dolarů ročně. V současnosti se však do vodní infrastruktury v Africe každoročně investuje jen asi 10-19 miliard.
V zájmu zacelení této propasti přijali loni vedoucí představitelé Africké unie (AU) Program vodních investic pro kontinentální Afriku (AIP), který se zaměřuje na urychlení investic do klimaticky odolné regionální, přeshraniční i národní vodní infrastruktury, jakou představují přehrady, zavlažovací systémy, vodohospodářské informační systémy a kanalizační sítě. AIP odhaduje, že do roku 2030 dokáže do těchto oblastí nasměrovat investice ve výši přibližně 30 miliard dolarů, což povede k vytvoření nejméně pěti milionů pracovních míst.
Rada afrických ministrů pro vodu navíc společně s Rozvojovým programem OSN, UNICEF, Rozvojovou agenturou AU, AfDB, Globálním centrem pro adaptaci a Globálním partnerstvím pro vodu (GWP) svolala Vysoký panel pro vodní investice. Na úvodním zasedání loni v září přijal panel plán mobilizace mezinárodních financí pro vodní investice a urychlené realizace politik vedoucích k dosažení cílů trvale udržitelného rozvoje OSN.
Takzvaná iniciativa WASH (voda, kanalizace, hygiena), kterou prosazuje Jihoafrické rozvojové společenství s podporou GWP, zároveň realizuje životně důležité vodohospodářské cíle. Iniciativa instaluje na hraničních přechodech v celém regionu zařízení na mytí rukou, což omezí přenos infekčních onemocnění, usnadní regionální obchodní a ekonomickou činnost a v konečném důsledku přispěje k realizaci Africké kontinentální zóny volného obchodu.
Stejně jako u všech podobných iniciativ však úspěch hodně závisí na financování. Proto africké země a jejich mezinárodní partneři vyvinuli výsledkovou kartu vodních investic. Tento přístup založený na datech sleduje dosažený pokrok, a tím pomáhá udržet tlak na odpovědné činitele.
Afrika klimatickou krizi nezpůsobila, avšak afričtí představitelé přebírají iniciativu v oblasti rozvoje strategií, jak se vyrovnat s touto krizí i s jejími dopady na vodní bezpečnost a hygienické podmínky na kontinentu. Otázka zní, zda ti, kdo nesou za klimatické změny největší zodpovědnost, podpoří svá slova činy dřív, než bude pozdě.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka