SOFIE – V dystopickém románu Epepe od Ference Karinthyho z roku 1970 přijíždí nadaný maďarský lingvista na budapešťské letiště, pak ale projde špatnou bránou, nastoupí do nesprávného letadla a přistane ve městě, kde se s nikým nedorozumí, ač hovoří působivou škálou jazyků. Dnes by tento nešťastný protagonista mohl najít ozvuky svého příběhu ve střední Evropě, která se vyvinula v jednou z politicky nejvíce matoucích částí kontinentu.
Početné průzkumy veřejného mínění ukazují, že drtivá většina Poláků, Maďarů, Čechů a Slováků si cení demokracie a vlády práva, přesto region zatím necouvá z neliberálního obratu, jejž v tomto desetiletí provedl. V roce 2015 Adam Michnik, polský protikomunistický disident a šéfredaktor liberálního deníku Gazeta Wyborcza, o vítězství strany Právo a spravedlnosti (PiS) v parlamentních volbách mohl ještě říct, že „krásná žena občas ztratí rozum a octne se v posteli s grázlem“. Jenže opakovaný úspěch PiS v letošních říjnových volbách ukazuje, že ona žena se zřejmě rozhodla se za něj provdat.
Proč voliči, kteří se pravidelně hlásí k věrnosti vůči demokracii, podporují rovněž politické lídry, kteří ji podvracejí? A proč se pokusům liberálů zaujmout pozici strážců demokracie nedaří dosáhnout volebního úspěchu? Právě tyto otázky si v červencovém vydání Journal of Democracy položil Milan Švolík, profesor politologie na Yaleově univerzitě.
Švolíkova odpověď je přímočará: politická polarizace „podlamuje schopnost veřejnosti potlačovat neliberální sklony volených politiků“. Když mají voliči na výběr mezi hlasováním pro stranu, kterou podporují, s vědomím, že se její předáci dopustili prohřešků proti demokratickým zásadám, a příklonem k opoziční straně, k níž mají odpor, s cílem chránit demokracii, u většiny převáží partajní instinkty nad věrností demokratickým normám.
Švolíkovými slovy „se voliči zdráhají politiky ztrestat za přehlížení demokratických principů, když takový přístup vyžaduje, aby opustili svou oblíbenou stranu či politický přístup“. Pro mnoho voličů je v těchto politicky polarizovaných časech nevětší hrozbou pro demokracii to, že by volby vyhrála jejich nejméně oblíbená strana.
Politická polarizace ve střední Evropě a jinde proměnila ideál „republiky občanů“ v „republiku fanoušků“. Zatímco liberální občané za projev vyšší věrnosti považují odhalování a napravování chyb, jichž se jejich strana dopustila, loajalita fanoušků je horlivá, nepřemýšlející a neochvějná. Povzbuzující pokřik uchvácených fanoušků, odpojujících svou schopnost kriticky myslet, odráží a posiluje jejich pocit sounáležitosti, hrající ústřední roli v přístupu populistů k politice jako hře s loajalitou.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Rčení amerického prezidenta Ronalda Reagana „důvěřuj, ale prověřuj“ v takovém politickém světě ustoupilo vzhlížení fanoušků z kotle: pohleď a obdivuj. Kdo odmítá tleskat, je zrádce. Každé vyslovení faktů na sebe bere podobu prohlášení příslušnosti. Každý volební neúspěch je nefér (nebo spiknutí) a každá kritika vlastní strany je věrolomnost. Populisté sami sebe nejraději vidí jako pronásledovanou menšinu, i když jsou ve vládě. Jejich cílem je budit zdání štvanců s právem jednat jako rošťácky sympatičtí padouši.
V republice fanoušků dokážou nadřadit demokratické zásady partajní politice už jen umírnění středoví voliči, kteří se silně neidentifikují s žádnou politickou stranou. V dnešních výrazně polarizovaných politických prostředích, kde odmítání druhé strany určuje, jak lidé hlasují, s kým se stýkají a jak pohlížejí na svět, však centristé vyšli z módy. Ve střední Evropě současnosti je takových voličů jako šafránu. Můžeme si pro region upravit památnou větu bývalého člena texaské zemědělské komise Jima Hightowera: „Uprostřed silnice není nic než žlutý pruh a mrtví pásovci.“
Mnozí umírněnci, očerňovaní jak populisty, tak antipopulisty, se raději stěhují jinam. Pro zklamané Středoevropany, kteří chtějí víc demokracie, může být díky otevřeným hranicím Evropské unie snazší změnit zemi trvalého pobytu než svou vlastní vládu.
Švolíkův výzkum poukazuje na zásadní problém, jemuž v populisty ovládané střední Evropě čelí liberální opoziční strany. Jak dokládají nedávné obecní volby v Maďarsku a parlamentní volby v Polsku, liberálům se daří ve velkých metropolích a mezi mladými a vzdělanějšími voliči, ale drtivě prohrávají v menších městech a na venkově. Tyto odlišné volební struktury a xenofobní přístupy navíc nejsou až tolik důsledkem ekonomických faktorů jako spíš nepříznivých demografických trendů, jako je vysoká míra emigrace, rychle stárnoucí populace a převis mužů ve věku pro vstup do manželství.
V podobném duchu zdůrazňují zásadní význam „hranice lidnatosti“ studie politických trendů ve Spojených státech. Podpora amerického prezidenta Donalda Trumpa je nejvyšší v řidčeji osídlených oblastech, kde zřetelnou většinu tvoří bělošští rodilí Američané. Tito voliči jsou obecně společensky konzervativnější, netíhnou k pestrosti, mají poměrně malý sklon stěhovat se jinam a nemají vyšší vzdělání.
Švolíkova práce také naznačuje, že když se středoevropští liberálové snaží kulturně odcizené voliče oslovit apelem na demokratické principy, jsou odsouzeni k nezdaru. Vždyť liberálové, kteří se pokoušejí sami sebe ztotožnit s demokracií a populistické strany vykreslit jako nepřátele, sami přispívají ke konfrontační atmosféře, která je živnou půdou neliberálního rozdělování na přátele a nepřátele.
Uplatňováním obrany demokracie jako svého hlavního politického poselství se středoevropským liberálům může dařit sjednocování opozičních sil, jak se nedávno stalo v Maďarsku. Nepodaří se jim ale oslovit stoupence populistických stran. Voliči žijící mimo velká města totiž očekávají, že liberálové nebudou bránit jen demokracii, ale i jejich zájmy.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
On December 19, Indian historian Ramachandra Guha was arrested while peacefully demonstrating against India’s Citizenship Amendment Act, which openly discriminates against Muslims in its treatment of immigrants from neighboring countries.
In this commentary for Project Syndicate’s special year-end magazine, Guha reflects on the erosion of India’s democratic institutions under Prime Minister Narendra Modi’s government. Subscribe today to receive The Year Ahead, 2020.
laments the country's transformation into a Hindu-nationalist state under Prime Minister Narendra Modi.
SOFIE – V dystopickém románu Epepe od Ference Karinthyho z roku 1970 přijíždí nadaný maďarský lingvista na budapešťské letiště, pak ale projde špatnou bránou, nastoupí do nesprávného letadla a přistane ve městě, kde se s nikým nedorozumí, ač hovoří působivou škálou jazyků. Dnes by tento nešťastný protagonista mohl najít ozvuky svého příběhu ve střední Evropě, která se vyvinula v jednou z politicky nejvíce matoucích částí kontinentu.
Početné průzkumy veřejného mínění ukazují, že drtivá většina Poláků, Maďarů, Čechů a Slováků si cení demokracie a vlády práva, přesto region zatím necouvá z neliberálního obratu, jejž v tomto desetiletí provedl. V roce 2015 Adam Michnik, polský protikomunistický disident a šéfredaktor liberálního deníku Gazeta Wyborcza, o vítězství strany Právo a spravedlnosti (PiS) v parlamentních volbách mohl ještě říct, že „krásná žena občas ztratí rozum a octne se v posteli s grázlem“. Jenže opakovaný úspěch PiS v letošních říjnových volbách ukazuje, že ona žena se zřejmě rozhodla se za něj provdat.
Proč voliči, kteří se pravidelně hlásí k věrnosti vůči demokracii, podporují rovněž politické lídry, kteří ji podvracejí? A proč se pokusům liberálů zaujmout pozici strážců demokracie nedaří dosáhnout volebního úspěchu? Právě tyto otázky si v červencovém vydání Journal of Democracy položil Milan Švolík, profesor politologie na Yaleově univerzitě.
Švolíkova odpověď je přímočará: politická polarizace „podlamuje schopnost veřejnosti potlačovat neliberální sklony volených politiků“. Když mají voliči na výběr mezi hlasováním pro stranu, kterou podporují, s vědomím, že se její předáci dopustili prohřešků proti demokratickým zásadám, a příklonem k opoziční straně, k níž mají odpor, s cílem chránit demokracii, u většiny převáží partajní instinkty nad věrností demokratickým normám.
Švolíkovými slovy „se voliči zdráhají politiky ztrestat za přehlížení demokratických principů, když takový přístup vyžaduje, aby opustili svou oblíbenou stranu či politický přístup“. Pro mnoho voličů je v těchto politicky polarizovaných časech nevětší hrozbou pro demokracii to, že by volby vyhrála jejich nejméně oblíbená strana.
Politická polarizace ve střední Evropě a jinde proměnila ideál „republiky občanů“ v „republiku fanoušků“. Zatímco liberální občané za projev vyšší věrnosti považují odhalování a napravování chyb, jichž se jejich strana dopustila, loajalita fanoušků je horlivá, nepřemýšlející a neochvějná. Povzbuzující pokřik uchvácených fanoušků, odpojujících svou schopnost kriticky myslet, odráží a posiluje jejich pocit sounáležitosti, hrající ústřední roli v přístupu populistů k politice jako hře s loajalitou.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Rčení amerického prezidenta Ronalda Reagana „důvěřuj, ale prověřuj“ v takovém politickém světě ustoupilo vzhlížení fanoušků z kotle: pohleď a obdivuj. Kdo odmítá tleskat, je zrádce. Každé vyslovení faktů na sebe bere podobu prohlášení příslušnosti. Každý volební neúspěch je nefér (nebo spiknutí) a každá kritika vlastní strany je věrolomnost. Populisté sami sebe nejraději vidí jako pronásledovanou menšinu, i když jsou ve vládě. Jejich cílem je budit zdání štvanců s právem jednat jako rošťácky sympatičtí padouši.
V republice fanoušků dokážou nadřadit demokratické zásady partajní politice už jen umírnění středoví voliči, kteří se silně neidentifikují s žádnou politickou stranou. V dnešních výrazně polarizovaných politických prostředích, kde odmítání druhé strany určuje, jak lidé hlasují, s kým se stýkají a jak pohlížejí na svět, však centristé vyšli z módy. Ve střední Evropě současnosti je takových voličů jako šafránu. Můžeme si pro region upravit památnou větu bývalého člena texaské zemědělské komise Jima Hightowera: „Uprostřed silnice není nic než žlutý pruh a mrtví pásovci.“
Mnozí umírněnci, očerňovaní jak populisty, tak antipopulisty, se raději stěhují jinam. Pro zklamané Středoevropany, kteří chtějí víc demokracie, může být díky otevřeným hranicím Evropské unie snazší změnit zemi trvalého pobytu než svou vlastní vládu.
Švolíkův výzkum poukazuje na zásadní problém, jemuž v populisty ovládané střední Evropě čelí liberální opoziční strany. Jak dokládají nedávné obecní volby v Maďarsku a parlamentní volby v Polsku, liberálům se daří ve velkých metropolích a mezi mladými a vzdělanějšími voliči, ale drtivě prohrávají v menších městech a na venkově. Tyto odlišné volební struktury a xenofobní přístupy navíc nejsou až tolik důsledkem ekonomických faktorů jako spíš nepříznivých demografických trendů, jako je vysoká míra emigrace, rychle stárnoucí populace a převis mužů ve věku pro vstup do manželství.
V podobném duchu zdůrazňují zásadní význam „hranice lidnatosti“ studie politických trendů ve Spojených státech. Podpora amerického prezidenta Donalda Trumpa je nejvyšší v řidčeji osídlených oblastech, kde zřetelnou většinu tvoří bělošští rodilí Američané. Tito voliči jsou obecně společensky konzervativnější, netíhnou k pestrosti, mají poměrně malý sklon stěhovat se jinam a nemají vyšší vzdělání.
Švolíkova práce také naznačuje, že když se středoevropští liberálové snaží kulturně odcizené voliče oslovit apelem na demokratické principy, jsou odsouzeni k nezdaru. Vždyť liberálové, kteří se pokoušejí sami sebe ztotožnit s demokracií a populistické strany vykreslit jako nepřátele, sami přispívají ke konfrontační atmosféře, která je živnou půdou neliberálního rozdělování na přátele a nepřátele.
Uplatňováním obrany demokracie jako svého hlavního politického poselství se středoevropským liberálům může dařit sjednocování opozičních sil, jak se nedávno stalo v Maďarsku. Nepodaří se jim ale oslovit stoupence populistických stran. Voliči žijící mimo velká města totiž očekávají, že liberálové nebudou bránit jen demokracii, ale i jejich zájmy.
Z angličtiny přeložil David Daduč