Nedávná nestabilita v Gruzii zasadila ránu mezinárodní reputaci této země coby novopečené demokracie a představuje problém také pro Evropskou unii. Tváří v tvář listopadovým protestům v ulicích prohlásil prezident Michail Saakašvili, že jde o spiknutí rusko-gruzínského magnáta Badriho Patarkacišviliho s cílem sesadit vládu. Uzavřel tedy opozičně naladěnou soukromou televizní stanici Imedi TV (která patří Patarkacišvilimu), na devět dní vyhlásil výjimečný stav a vypsal na 5. ledna předčasné prezidentské volby.
Už od Saakašviliho inaugurace v lednu 2004, jemuž v roce 2003 předcházela „růžová revoluce“, vyvěšuje gruzínská vláda při oficiálních příležitostech vlajky EU. Gruzínci tento zápal sdílejí. Výzkum veřejného mínění provedený v září 2007 Mezinárodním republikánským institutem ukázal, že vstup do EU podporuje 81% Gruzínců.
Bez ohledu na výsledek voleb však nedávná krize odhaluje nedostatek angažovanosti EU ve prospěch bezpečnosti a demokracie v Gruzii. Navzdory strategické poloze Gruzie, která leží u Černého moře a má hranice s Ruskem, Ázerbájdžánem a Tureckem – a navíc se nachází na klíčové obchodní cestě spojující EU, Írán, Rusko a střední Asii –, Evropa v otázce nejtrvalejších politických problémů této země pouze přešlapuje na místě.
Gruzínci – tedy přinejmenším jejich politická elita – dobře chápou, že členství v EU je přinejlepším vzdálená vyhlídka. To oslabuje politický význam Evropské politiky sousedství (ENP), iniciativy formulované v roce 2004 s cílem zamezit vzniku nových dělicích linií mezi rozšířenou EU a jejími sousedy. V listopadu 2006 podepsaly EU a Gruzie Akční plán ENP, avšak je nepravděpodobné, že by splnil očekávání.
Jistě, před ENP má přednost spolupráce s NATO. Ta je pro Gruzii prioritou částečně i proto, že se Gruzínci cítí ohroženi Ruskem a ze všeho nejvíce touží po bezpečnosti. Nedávný výjimečný stav byl sice vážným zádrhelem, avšak členství v NATO je na rozdíl od vstupu do EU stále na dosah. A v tom je zásadní rozdíl.
Bezpečnostní zájmy Gruzie a EU se nejméně shodují v otázce takzvaných „zamrzlých konfliktů“ v Kremlem podporovaných odtrženeckých oblastech Abcházie a Jižní Osetie – není náhodou, že „Podpora mírového řešení vnitřních konfliktů“ se mezi prioritami Akčního plánu ENP krčí až na šestém místě. Gruzie chce, aby se zdráhavá EU více angažovala, avšak každá strana si angažovanost vykládá jinak.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
EU podporuje politicky nekontroverzní opatření na posílení sebedůvěry, která mohou přinášet výsledky pouze dlouhodobě, pokud vůbec. Gruzínská vláda naopak pokládá abcházský a osetinský konflikt za hlavní bezpečnostní ohrožení země a překážku jejího rozvoje. Od EU proto očekává smělejší kroky, jako například výslovné schválení gruzínsko-osetinské pracovní skupiny, jež zahrnuje alternativní, proautonomní jihoosetinskou vládu Dmitrije Sanakojeva, avšak proruská separatistická vláda v Cchinvali ji bojkotuje. EU se takovému gestu až dosud vyhýbala, protože se snaží předejít dalšímu napětí s Ruskem.
Na druhé straně existují lepší vyhlídky pro posílení role EU při rozvoji demokracie. „Posílení právního státu, budování státních institucí, ochrana lidských práv a základních svobod“ zaujímají v Akčním plánu ENP první místo. Ačkoliv nezávislost soudnictví a ochrana lidských práv zůstávají nápadně slabé, Saakašviliho vláda zvýšila efektivitu státní správy, zlepšila veřejnou infrastrukturu, bojovala s korupcí, snížila zločinnost a vytvořila atraktivní investiční prostředí.
Další překážku demokratického rozvoje však představují nedostatky opozice. Odpůrci vlády dokážou zmobilizovat veřejné protesty, jak učinili v listopadu, ale ve formulování alternativních politických agend a získávání podpory pro ně jsou mnohem méně zdatní. A protože v Gruzii neexistuje vnitřní systém kontrol a vyvažování – což je jediný způsob, jak udržet demokratické instituce –, stává se kompenzujícím aktérem mezinárodní společenství, přičemž EU má všechny předpoklady postavit se do jeho čela.
Zásah Saakašviliho vlády sice odhalil strukturální slabiny gruzínské demokracie, avšak pozdější situace zároveň ukázala, že západní ambice Gruzie zůstávají nedotčené, poněvadž kabinet chápe, že si dlouhodobé vybočení z demokratických norem nemůže dovolit.
Zvláštní zástupce EU pro jižní Kavkaz, švédský diplomat Peter Semneby, sehrál klíčovou roli při včasném navrácení Imedi TV, díky čemuž mohla být před prezidentskými volbami obnovena mediální rovnováha – bylo to možná vůbec poprvé, kdy EU převzala v politickém vývoji Gruzie vedoucí roli. Toto nebyla součást nějakého předem připraveného akčního plánu, ale dokládá to, že existuje-li politická vůle, dokáže EU hrát při podpoře demokracie a stability aktivní roli.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
Nedávná nestabilita v Gruzii zasadila ránu mezinárodní reputaci této země coby novopečené demokracie a představuje problém také pro Evropskou unii. Tváří v tvář listopadovým protestům v ulicích prohlásil prezident Michail Saakašvili, že jde o spiknutí rusko-gruzínského magnáta Badriho Patarkacišviliho s cílem sesadit vládu. Uzavřel tedy opozičně naladěnou soukromou televizní stanici Imedi TV (která patří Patarkacišvilimu), na devět dní vyhlásil výjimečný stav a vypsal na 5. ledna předčasné prezidentské volby.
Už od Saakašviliho inaugurace v lednu 2004, jemuž v roce 2003 předcházela „růžová revoluce“, vyvěšuje gruzínská vláda při oficiálních příležitostech vlajky EU. Gruzínci tento zápal sdílejí. Výzkum veřejného mínění provedený v září 2007 Mezinárodním republikánským institutem ukázal, že vstup do EU podporuje 81% Gruzínců.
Bez ohledu na výsledek voleb však nedávná krize odhaluje nedostatek angažovanosti EU ve prospěch bezpečnosti a demokracie v Gruzii. Navzdory strategické poloze Gruzie, která leží u Černého moře a má hranice s Ruskem, Ázerbájdžánem a Tureckem – a navíc se nachází na klíčové obchodní cestě spojující EU, Írán, Rusko a střední Asii –, Evropa v otázce nejtrvalejších politických problémů této země pouze přešlapuje na místě.
Gruzínci – tedy přinejmenším jejich politická elita – dobře chápou, že členství v EU je přinejlepším vzdálená vyhlídka. To oslabuje politický význam Evropské politiky sousedství (ENP), iniciativy formulované v roce 2004 s cílem zamezit vzniku nových dělicích linií mezi rozšířenou EU a jejími sousedy. V listopadu 2006 podepsaly EU a Gruzie Akční plán ENP, avšak je nepravděpodobné, že by splnil očekávání.
Jistě, před ENP má přednost spolupráce s NATO. Ta je pro Gruzii prioritou částečně i proto, že se Gruzínci cítí ohroženi Ruskem a ze všeho nejvíce touží po bezpečnosti. Nedávný výjimečný stav byl sice vážným zádrhelem, avšak členství v NATO je na rozdíl od vstupu do EU stále na dosah. A v tom je zásadní rozdíl.
Bezpečnostní zájmy Gruzie a EU se nejméně shodují v otázce takzvaných „zamrzlých konfliktů“ v Kremlem podporovaných odtrženeckých oblastech Abcházie a Jižní Osetie – není náhodou, že „Podpora mírového řešení vnitřních konfliktů“ se mezi prioritami Akčního plánu ENP krčí až na šestém místě. Gruzie chce, aby se zdráhavá EU více angažovala, avšak každá strana si angažovanost vykládá jinak.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
EU podporuje politicky nekontroverzní opatření na posílení sebedůvěry, která mohou přinášet výsledky pouze dlouhodobě, pokud vůbec. Gruzínská vláda naopak pokládá abcházský a osetinský konflikt za hlavní bezpečnostní ohrožení země a překážku jejího rozvoje. Od EU proto očekává smělejší kroky, jako například výslovné schválení gruzínsko-osetinské pracovní skupiny, jež zahrnuje alternativní, proautonomní jihoosetinskou vládu Dmitrije Sanakojeva, avšak proruská separatistická vláda v Cchinvali ji bojkotuje. EU se takovému gestu až dosud vyhýbala, protože se snaží předejít dalšímu napětí s Ruskem.
Na druhé straně existují lepší vyhlídky pro posílení role EU při rozvoji demokracie. „Posílení právního státu, budování státních institucí, ochrana lidských práv a základních svobod“ zaujímají v Akčním plánu ENP první místo. Ačkoliv nezávislost soudnictví a ochrana lidských práv zůstávají nápadně slabé, Saakašviliho vláda zvýšila efektivitu státní správy, zlepšila veřejnou infrastrukturu, bojovala s korupcí, snížila zločinnost a vytvořila atraktivní investiční prostředí.
Další překážku demokratického rozvoje však představují nedostatky opozice. Odpůrci vlády dokážou zmobilizovat veřejné protesty, jak učinili v listopadu, ale ve formulování alternativních politických agend a získávání podpory pro ně jsou mnohem méně zdatní. A protože v Gruzii neexistuje vnitřní systém kontrol a vyvažování – což je jediný způsob, jak udržet demokratické instituce –, stává se kompenzujícím aktérem mezinárodní společenství, přičemž EU má všechny předpoklady postavit se do jeho čela.
Zásah Saakašviliho vlády sice odhalil strukturální slabiny gruzínské demokracie, avšak pozdější situace zároveň ukázala, že západní ambice Gruzie zůstávají nedotčené, poněvadž kabinet chápe, že si dlouhodobé vybočení z demokratických norem nemůže dovolit.
Zvláštní zástupce EU pro jižní Kavkaz, švédský diplomat Peter Semneby, sehrál klíčovou roli při včasném navrácení Imedi TV, díky čemuž mohla být před prezidentskými volbami obnovena mediální rovnováha – bylo to možná vůbec poprvé, kdy EU převzala v politickém vývoji Gruzie vedoucí roli. Toto nebyla součást nějakého předem připraveného akčního plánu, ale dokládá to, že existuje-li politická vůle, dokáže EU hrát při podpoře demokracie a stability aktivní roli.