Když v roce 2003 začala válka v Iráku, měla Bushova administrativa velmi ambiciózní plány: stejně jako v případě Německa a Japonska po roce 1945 se předpokládala dlouhá a pokojná okupace, během níž zajistí prosperitu zvyšující se produkce ropy a přitom budou po částech budovány demokratické struktury. Základem měla být liberální, ba přímo postmoderní ústava obsahující záruku 25% parlamentních křesel pro ženy.
V dnešním Iráku není mír ani prosperita. Ústava, o níž se bude hlasovat 15. října, sice zakotvuje ono pětadvacetiprocentní pravidlo, ale jinak není ani zdaleka liberální. Klíčové ustanovení (článek 2), podle něhož žádný zákon nesmí být v rozporu s „nespornými pravidly islámu“, porušuje základní princip parlamentní suverenity a bude bránit tomu, aby legislativa splňovala mezinárodní standardy.
Například hranici pohlavní zletilosti u dívek nelze stanovit na více než devět let, poněvadž sám Mohamed měl devítiletou manželku. Z toho vyplývá, že devítileté dívky jsou zletilé i z hlediska trestního práva a lze proti nim uplatnit trest smrti – řekněme za to, že přestoupí na jiné náboženství. V širším měřítku pak mohou šíité tohoto ustanovení využít k tomu, aby nadřadili své ajatolláhy nad zvolený parlament, jak je tomu v Íránu, protože pouze ti jsou oprávněni stanovovat „pravidla“ islámu.
Když v roce 2003 začala válka v Iráku, měla Bushova administrativa velmi ambiciózní plány: stejně jako v případě Německa a Japonska po roce 1945 se předpokládala dlouhá a pokojná okupace, během níž zajistí prosperitu zvyšující se produkce ropy a přitom budou po částech budovány demokratické struktury. Základem měla být liberální, ba přímo postmoderní ústava obsahující záruku 25% parlamentních křesel pro ženy.
V dnešním Iráku není mír ani prosperita. Ústava, o níž se bude hlasovat 15. října, sice zakotvuje ono pětadvacetiprocentní pravidlo, ale jinak není ani zdaleka liberální. Klíčové ustanovení (článek 2), podle něhož žádný zákon nesmí být v rozporu s „nespornými pravidly islámu“, porušuje základní princip parlamentní suverenity a bude bránit tomu, aby legislativa splňovala mezinárodní standardy.
Například hranici pohlavní zletilosti u dívek nelze stanovit na více než devět let, poněvadž sám Mohamed měl devítiletou manželku. Z toho vyplývá, že devítileté dívky jsou zletilé i z hlediska trestního práva a lze proti nim uplatnit trest smrti – řekněme za to, že přestoupí na jiné náboženství. V širším měřítku pak mohou šíité tohoto ustanovení využít k tomu, aby nadřadili své ajatolláhy nad zvolený parlament, jak je tomu v Íránu, protože pouze ti jsou oprávněni stanovovat „pravidla“ islámu.