WASHINGTON, DC – Infrastruktura je výkonným motorem hospodářského růstu a inkluzivního rozvoje, který dokáže roztočit dnešní agregátní poptávku a položit základy budoucího růstu. Je také klíčovým prvkem agendy týkající se změny klimatu. Když se infrastruktura postaví špatně, je součástí problému; když se vybuduje správně, je významnou součástí řešení.
Během příštích 15 let bude zapotřebí infrastrukturních investic za víc než 90 bilionů dolarů. To je víc než dvojnásobek hodnoty veškeré dnešní infrastruktury a vyžaduje to, aby se celkové roční investice zvýšily víc než dvojnásobně, z 2,5 až 3 bilionů dolarů na víc než 6 bilionů dolarů. Zhruba 75 % těchto investic se bude muset uskutečnit v rozvojovém světě, především ve středněpříjmových zemích, vzhledem k jejich růstovým potřebám, rychlé urbanizaci a už dnes rozsáhlým infrastrukturním restům.
Vyplnit tuto infrastrukturní mezeru bude nepochybně náročné. Představuje to ale zásadní příležitost k vytvoření základů pro udržitelnější budoucnost.
Za současné situace se víc než 80 % primární světové energetické nabídky a víc než dvě třetiny elektřiny získává z fosilních paliv. Samotná infrastruktura tvoří zhruba 60 % globálních emisí skleníkových plynů. Bude-li se svět držet týchž starých přístupů k budování nové infrastruktury, zablokuje se na neudržitelných cestách k růstu, které způsobují znečištění a jsou náročné na zdroje.
Opačný vliv však může mít obrat k obnovitelným energiím a udržitelné infrastruktuře, který by pomohl zmírnit emise skleníkových plynů a zároveň by upevnil odolnost zemí vůči změně klimatu. Pokud se do investičních rozhodnutí započtou klimatická rizika, ukáže se, že nejlepší bude sázet na obnovitelné energie, čistější dopravu, efektivnější vodohospodářské soustavy a promyšlenější, odolnější města.
Naštěstí politická vůle jednat s cílem zmírnit změnu klimatu nebyla nikdy silnější. Loni v prosinci světoví lídři na Klimatické konferenci OSN v Paříži dospěli k významné dohodě na úsilí směřujícím k udržitelnější budoucnosti, včetně transformace způsobu plánování, financování a realizace infrastrukturních projektů.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Stanovení agendy je ale jen první krok. Zprovoznit udržitelnou infrastrukturu v dostatečném měřítku bude vyžadovat rozhodné řízení veřejných politik a vstřícně naladěnou podnikavost soukromého sektoru.
Tvůrci politik musí jasně formulovat celkové strategie pro investice do udržitelné infrastruktury a zapracovat je do komplexních rámců udržitelného růstu a rozvoje. Tady mohou jít v čele země G20. Jedině s takovými integrovanými strategiemi tvůrci politik dokážou nabídnout úroveň soudržnosti politik, jíž je zapotřebí k maximalizaci účinnosti každé politiky, ale také vštípit důvěru soukromému sektoru, aby vykonal svůj díl práce.
Co přesně by takové strategie měly obsahovat? Konkrétní politické aktivity a priority je sice nezbytné upravit na míru okolností v jednotlivých zemích, ale hlavní prvky agend udržitelné infrastruktury lze obecně shrnout do čtyř „i“: investice, inspirace (pobídky), instituce a inovace.
V prvé řadě budou tvůrci politik muset zajistit výrazné zvýšení celkových investic. K tomu je zapotřebí zvrátit obecně negativní trend veřejných investic v posledních několika desetiletích. Vlády musí na udržitelnou infrastrukturu vyčlenit podstatně víc finančních prostředků.
Vzhledem k vážným fiskálním omezením v mnoha zemích však samotné veřejné investice stačit nebudou; víc než polovinu celkových potřeb bude muset uspokojit soukromý sektor. Pobídnout soukromý sektor k významnému rozšíření investic mohou snahy o snížení politických rizik a nákladů na podnikání.
Aby se zajistilo, že nové investice jsou orientovány na udržitelnou infrastrukturu, tvůrci politik musí také korigovat tržní pobídky. Obzvlášť důležité je odstranit subvence do fosilních paliv a zavést zpoplatnění uhlíku; jelikož jsou aktuálně velmi nízké ceny ropy, nadešla ideální doba, aby země takové reformy uskutečnily. Cenová reforma bude nutná i v dalších odvětvích, včetně vody. Správným nastavením cen a reformou regulace, která napraví pokřivené pobídky, dokážou vlády zapojit trhy do díla ve prospěch cílů veřejných politik.
Jen posílení investic ale nestačí. Aby byly investice proveditelné, kvalitní a účinné, je zapotřebí silných institucí. Obzvlášť důležitá je schopnost vytvářet pevná projektová spojení a institucionální rámce pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Jelikož ke zhruba 70 % investic do udržitelné infrastruktury dochází v urbánních oblastech, je třeba věnovat bedlivou pozornost také kvalitě městských institucí, jakož i fiskálnímu potenciálu měst. Pro rozvojové ekonomiky budou klíčovým partnerem pro budování kapacit a katalyzační podporu financování multilaterální rozvojové banky.
Konečně je tu čtvrté „i“: inovace. Na jedné straně budou nezbytné technické inovace, které zajistí čím dál účinnější prvky nízkouhlíkové, klimaticky odolné infrastruktury. Proto se musí také výrazně zvýšit investice do výzkumu a vývoje – zejména do technologií obnovitelné energetiky.
Na druhé straně budou potřené fiskální a finanční inovace, aby se potenciálu nových technologií chopily. Konkrétně kreativní využití fiskálního prostoru umožní mobilizaci více finančních prostředků na udržitelnou infrastrukturu. A prostoru bude víc, neboť příjmy vlád výrazně posílí uhlíkové daně (které rovněž zlepší strukturu daní).
Nové finanční nástroje a vynalézavé nasazení kapitálu může přitom využít víc soukromého financování a snížit jeho cenu. Povýšení infrastruktury coby třídy aktiv by k ní mohlo pomoci přilákat víc úspor. Aktiva ve správě bank a institucionálních investorů po celém světě aktuálně tvoří víc než 120 bilionů dolarů, z čehož na infrastrukturu připadá jen asi 5 %.
Naléhavě potřebné jsou dnes jak investice do infrastruktury, tak klimatické úsilí. Při správném přístupu můžeme splnit oba cíle najednou a vytvořit příznivější a udržitelnější budoucnost.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Initial evidence suggests that the victory of the pro-Russian Georgian Dream party in the recent parliamentary election reflects widespread fraud. If the West fails to support democratic opposition parties in challenging the results, Georgia’s 30-year-old democracy could come to an end.
urges Western leaders to take steps to halt the country’s slide into authoritarianism.
WASHINGTON, DC – Infrastruktura je výkonným motorem hospodářského růstu a inkluzivního rozvoje, který dokáže roztočit dnešní agregátní poptávku a položit základy budoucího růstu. Je také klíčovým prvkem agendy týkající se změny klimatu. Když se infrastruktura postaví špatně, je součástí problému; když se vybuduje správně, je významnou součástí řešení.
Během příštích 15 let bude zapotřebí infrastrukturních investic za víc než 90 bilionů dolarů. To je víc než dvojnásobek hodnoty veškeré dnešní infrastruktury a vyžaduje to, aby se celkové roční investice zvýšily víc než dvojnásobně, z 2,5 až 3 bilionů dolarů na víc než 6 bilionů dolarů. Zhruba 75 % těchto investic se bude muset uskutečnit v rozvojovém světě, především ve středněpříjmových zemích, vzhledem k jejich růstovým potřebám, rychlé urbanizaci a už dnes rozsáhlým infrastrukturním restům.
Vyplnit tuto infrastrukturní mezeru bude nepochybně náročné. Představuje to ale zásadní příležitost k vytvoření základů pro udržitelnější budoucnost.
Za současné situace se víc než 80 % primární světové energetické nabídky a víc než dvě třetiny elektřiny získává z fosilních paliv. Samotná infrastruktura tvoří zhruba 60 % globálních emisí skleníkových plynů. Bude-li se svět držet týchž starých přístupů k budování nové infrastruktury, zablokuje se na neudržitelných cestách k růstu, které způsobují znečištění a jsou náročné na zdroje.
Opačný vliv však může mít obrat k obnovitelným energiím a udržitelné infrastruktuře, který by pomohl zmírnit emise skleníkových plynů a zároveň by upevnil odolnost zemí vůči změně klimatu. Pokud se do investičních rozhodnutí započtou klimatická rizika, ukáže se, že nejlepší bude sázet na obnovitelné energie, čistější dopravu, efektivnější vodohospodářské soustavy a promyšlenější, odolnější města.
Naštěstí politická vůle jednat s cílem zmírnit změnu klimatu nebyla nikdy silnější. Loni v prosinci světoví lídři na Klimatické konferenci OSN v Paříži dospěli k významné dohodě na úsilí směřujícím k udržitelnější budoucnosti, včetně transformace způsobu plánování, financování a realizace infrastrukturních projektů.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Stanovení agendy je ale jen první krok. Zprovoznit udržitelnou infrastrukturu v dostatečném měřítku bude vyžadovat rozhodné řízení veřejných politik a vstřícně naladěnou podnikavost soukromého sektoru.
Tvůrci politik musí jasně formulovat celkové strategie pro investice do udržitelné infrastruktury a zapracovat je do komplexních rámců udržitelného růstu a rozvoje. Tady mohou jít v čele země G20. Jedině s takovými integrovanými strategiemi tvůrci politik dokážou nabídnout úroveň soudržnosti politik, jíž je zapotřebí k maximalizaci účinnosti každé politiky, ale také vštípit důvěru soukromému sektoru, aby vykonal svůj díl práce.
Co přesně by takové strategie měly obsahovat? Konkrétní politické aktivity a priority je sice nezbytné upravit na míru okolností v jednotlivých zemích, ale hlavní prvky agend udržitelné infrastruktury lze obecně shrnout do čtyř „i“: investice, inspirace (pobídky), instituce a inovace.
V prvé řadě budou tvůrci politik muset zajistit výrazné zvýšení celkových investic. K tomu je zapotřebí zvrátit obecně negativní trend veřejných investic v posledních několika desetiletích. Vlády musí na udržitelnou infrastrukturu vyčlenit podstatně víc finančních prostředků.
Vzhledem k vážným fiskálním omezením v mnoha zemích však samotné veřejné investice stačit nebudou; víc než polovinu celkových potřeb bude muset uspokojit soukromý sektor. Pobídnout soukromý sektor k významnému rozšíření investic mohou snahy o snížení politických rizik a nákladů na podnikání.
Aby se zajistilo, že nové investice jsou orientovány na udržitelnou infrastrukturu, tvůrci politik musí také korigovat tržní pobídky. Obzvlášť důležité je odstranit subvence do fosilních paliv a zavést zpoplatnění uhlíku; jelikož jsou aktuálně velmi nízké ceny ropy, nadešla ideální doba, aby země takové reformy uskutečnily. Cenová reforma bude nutná i v dalších odvětvích, včetně vody. Správným nastavením cen a reformou regulace, která napraví pokřivené pobídky, dokážou vlády zapojit trhy do díla ve prospěch cílů veřejných politik.
Jen posílení investic ale nestačí. Aby byly investice proveditelné, kvalitní a účinné, je zapotřebí silných institucí. Obzvlášť důležitá je schopnost vytvářet pevná projektová spojení a institucionální rámce pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Jelikož ke zhruba 70 % investic do udržitelné infrastruktury dochází v urbánních oblastech, je třeba věnovat bedlivou pozornost také kvalitě městských institucí, jakož i fiskálnímu potenciálu měst. Pro rozvojové ekonomiky budou klíčovým partnerem pro budování kapacit a katalyzační podporu financování multilaterální rozvojové banky.
Konečně je tu čtvrté „i“: inovace. Na jedné straně budou nezbytné technické inovace, které zajistí čím dál účinnější prvky nízkouhlíkové, klimaticky odolné infrastruktury. Proto se musí také výrazně zvýšit investice do výzkumu a vývoje – zejména do technologií obnovitelné energetiky.
Na druhé straně budou potřené fiskální a finanční inovace, aby se potenciálu nových technologií chopily. Konkrétně kreativní využití fiskálního prostoru umožní mobilizaci více finančních prostředků na udržitelnou infrastrukturu. A prostoru bude víc, neboť příjmy vlád výrazně posílí uhlíkové daně (které rovněž zlepší strukturu daní).
Nové finanční nástroje a vynalézavé nasazení kapitálu může přitom využít víc soukromého financování a snížit jeho cenu. Povýšení infrastruktury coby třídy aktiv by k ní mohlo pomoci přilákat víc úspor. Aktiva ve správě bank a institucionálních investorů po celém světě aktuálně tvoří víc než 120 bilionů dolarů, z čehož na infrastrukturu připadá jen asi 5 %.
Naléhavě potřebné jsou dnes jak investice do infrastruktury, tak klimatické úsilí. Při správném přístupu můžeme splnit oba cíle najednou a vytvořit příznivější a udržitelnější budoucnost.
Z angličtiny přeložil David Daduč