N’DJAMENA – Letošní rok je pro životní prostředí klíčový. Prosincová jednání světových lídrů v Montrealu rozhodnou o osudu Globálního rámce ochrany biologické rozmanitosti po roce 2020, dalekosáhlé dohody, která určí globální ekologickou agendu pro příští desetiletí. V sázce je budoucnost možná milionu rostlinných a živočišných druhů, ale i životy a živobytí několika miliard lidí.
Biodiverzita nespočívá jen v počtu stromů, ptáků, ryb nebo hmyzích druhů. Ty jsou samozřejmě také důležité, ale neméně důležitá je i širší rovnováha ekosystémů, na které jsou ony, my i mnohé další druhy odkázané. Zájmeno „my“ musí navíc zahrnovat i domorodé národy, které v rozhovorech o životním prostředí hrají mimořádně důležitou roli.
Patřím k nim i já. Můj čadský kmen Mbororo se nijak neliší od mnoha dalších skupin z celého světa, které mají dlouholeté vazby na území svých předků. Jsme osvědčenými správci velké části drahocenného, ale stále se zmenšujícího přírodního dědictví Země. Odlesňování je na našich územích mnohem menší než jinde. Vegetace je hustší, fauna hojnější, potravní řetězce stabilnější. V místech, kde žijeme, příroda dosud neztratila vitalitu. Plná třetina světových tropických pralesů, rašelinišť a mangrovů – tedy ekosystémů bohatých na uhlík, které představují 80% globální biodiverzity – se nachází na domorodých územích.
Není to žádná náhoda. Pro domorodé národy je půda vším. Je to zdroj našich potravin, přístřeší i léků, je to zdroj naší kultury a historie. Během bezpočtu generací jsme se naučili na naší půdě dobře žít. Víme, jak ji chránit, jak ji obnovovat a jak fungovat jako její správci a opatrovníci, ne jako její ničitelé.
Věda už dlouho potvrzuje neocenitelný příspěvek domorodých národů k blahu Země. Mezivládní panel pro změnu klimatu v roce 2019 zdůraznil, že poznatky domorodých národů jsou pro řízení globálního oteplování a jeho následků stěžejní. Mezivládní vědecká platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) dospěla v souvislosti s ochranou biodiverzity k témuž závěru. A v návazné letošní zprávě IPBES dále zdůraznila význam příspěvku domorodých národů ke globální ochraně přírody.
Skutečnost, že si svět stále více uvědomuje hodnotu znalostí domorodých národů, se odrazila také na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP26) v Glasgowě, kde několik zemí a soukromých dárců přislíbilo vyčlenit částku 1,7 miliardy dolarů na podporu úsilí domorodých národů a místních komunit o ochranu přírody a klimatu. Byl to bezprecedentní závazek komunitě, která je sice odlehlá, ale stále sjednocenější.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jakkoliv ovšem vítáme, že světoví lídři stále více uznávají postupy a poznatky domorodých národů, plnění naší správcovské role vyžaduje víc než pouhé uznání. Máme-li i nadále působit jako nejefektivnější strážci přírodního světa, potřebujeme k zemi našich předků získat vlastnické právo – abychom na ní mohli zůstat a pokračovat v její správě.
V době, kdy jsou domorodé národy nemilosrdně – a často i násilně – vystěhovávány z území, které vždy nazývaly svým domovem, jsou pozemková reforma a zajištění pozemkových práv absolutně klíčové. Jinak budou osídlování zvenčí, zemědělská expanze, průmyslová těžba, dezertifikace a šíření nemocí dál přetrhávat naše historická pouta k půdě, na níž žijeme.
Vlády se musí zavázat k trvale udržitelnější správě této půdy. Plán 30x30, jehož cílem je ochránit do konce tohoto desetiletí 30% světové souše i moří, je dobrý nápad za předpokladu, že se bude uskutečňovat v úzkém partnerství s domorodými národy a místními komunitami. To znamená zajistit plnou inkluzi a uznání našich pozemkových práv a také si předem zajistit náš svobodný a informovaný souhlas. Musíme mít u jednacího stolu plné zastoupení, až se budou uzavírat nové dohody a koncipovat projekty na ochranu a obnovu ekosystémů.
K tomu, abychom tento životně důležitý úkol provedli, potřebujeme také přístup k financím. Iniciativa za pozemková práva komunit a finance na ochranu přírody (CLARIFI), která se zaměřuje přímo na souvztažnost mezi právy na držbu pozemků a ochranou přírody pod vedením místních komunit, představuje dobrý začátek. Zároveň vyplňuje klíčové prázdné místo, neboť posílá prostředky přímo domorodým a komunitním iniciativám. Cílem je vybrat do roku 2030 částku 10 miliard dolarů a rozšířit právně uznaná domorodá území o 500 milionů hektarů. To bude mít klíčový dopad na omezení odlesňování, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Dalším cílem je zvýšit podíl těchto komunit na vlastnictví půdy nejméně na 50% všech tropických pralesů.
Pokud se svět zaváže k investicím do domorodých národů, může nám to posloužit jako odrazový můstek. Při dostatečném financování v terénu – nejen na papíře a v projevech – dokážeme udělat více než kdokoliv jiný, abychom ochránili přírodu a zachovali biologickou rozmanitost na zeměkouli.
Přestože však má finalizace Globálního rámce ochrany biologické rozmanitosti klíčový význam pro odvrácení kolapsu celého ekosystému, samotný proces naráží na odklady, neshody a zdráhavost klíčových stran. Světoví lídři musí pochopit jeho význam a zajistit schválení takové dohody, která bude plně uznávat práva i jedinečný příspěvek domorodých národů a místních komunit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
N’DJAMENA – Letošní rok je pro životní prostředí klíčový. Prosincová jednání světových lídrů v Montrealu rozhodnou o osudu Globálního rámce ochrany biologické rozmanitosti po roce 2020, dalekosáhlé dohody, která určí globální ekologickou agendu pro příští desetiletí. V sázce je budoucnost možná milionu rostlinných a živočišných druhů, ale i životy a živobytí několika miliard lidí.
Biodiverzita nespočívá jen v počtu stromů, ptáků, ryb nebo hmyzích druhů. Ty jsou samozřejmě také důležité, ale neméně důležitá je i širší rovnováha ekosystémů, na které jsou ony, my i mnohé další druhy odkázané. Zájmeno „my“ musí navíc zahrnovat i domorodé národy, které v rozhovorech o životním prostředí hrají mimořádně důležitou roli.
Patřím k nim i já. Můj čadský kmen Mbororo se nijak neliší od mnoha dalších skupin z celého světa, které mají dlouholeté vazby na území svých předků. Jsme osvědčenými správci velké části drahocenného, ale stále se zmenšujícího přírodního dědictví Země. Odlesňování je na našich územích mnohem menší než jinde. Vegetace je hustší, fauna hojnější, potravní řetězce stabilnější. V místech, kde žijeme, příroda dosud neztratila vitalitu. Plná třetina světových tropických pralesů, rašelinišť a mangrovů – tedy ekosystémů bohatých na uhlík, které představují 80% globální biodiverzity – se nachází na domorodých územích.
Není to žádná náhoda. Pro domorodé národy je půda vším. Je to zdroj našich potravin, přístřeší i léků, je to zdroj naší kultury a historie. Během bezpočtu generací jsme se naučili na naší půdě dobře žít. Víme, jak ji chránit, jak ji obnovovat a jak fungovat jako její správci a opatrovníci, ne jako její ničitelé.
Věda už dlouho potvrzuje neocenitelný příspěvek domorodých národů k blahu Země. Mezivládní panel pro změnu klimatu v roce 2019 zdůraznil, že poznatky domorodých národů jsou pro řízení globálního oteplování a jeho následků stěžejní. Mezivládní vědecká platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) dospěla v souvislosti s ochranou biodiverzity k témuž závěru. A v návazné letošní zprávě IPBES dále zdůraznila význam příspěvku domorodých národů ke globální ochraně přírody.
Skutečnost, že si svět stále více uvědomuje hodnotu znalostí domorodých národů, se odrazila také na loňské Konferenci OSN o změně klimatu (COP26) v Glasgowě, kde několik zemí a soukromých dárců přislíbilo vyčlenit částku 1,7 miliardy dolarů na podporu úsilí domorodých národů a místních komunit o ochranu přírody a klimatu. Byl to bezprecedentní závazek komunitě, která je sice odlehlá, ale stále sjednocenější.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jakkoliv ovšem vítáme, že světoví lídři stále více uznávají postupy a poznatky domorodých národů, plnění naší správcovské role vyžaduje víc než pouhé uznání. Máme-li i nadále působit jako nejefektivnější strážci přírodního světa, potřebujeme k zemi našich předků získat vlastnické právo – abychom na ní mohli zůstat a pokračovat v její správě.
V době, kdy jsou domorodé národy nemilosrdně – a často i násilně – vystěhovávány z území, které vždy nazývaly svým domovem, jsou pozemková reforma a zajištění pozemkových práv absolutně klíčové. Jinak budou osídlování zvenčí, zemědělská expanze, průmyslová těžba, dezertifikace a šíření nemocí dál přetrhávat naše historická pouta k půdě, na níž žijeme.
Vlády se musí zavázat k trvale udržitelnější správě této půdy. Plán 30x30, jehož cílem je ochránit do konce tohoto desetiletí 30% světové souše i moří, je dobrý nápad za předpokladu, že se bude uskutečňovat v úzkém partnerství s domorodými národy a místními komunitami. To znamená zajistit plnou inkluzi a uznání našich pozemkových práv a také si předem zajistit náš svobodný a informovaný souhlas. Musíme mít u jednacího stolu plné zastoupení, až se budou uzavírat nové dohody a koncipovat projekty na ochranu a obnovu ekosystémů.
K tomu, abychom tento životně důležitý úkol provedli, potřebujeme také přístup k financím. Iniciativa za pozemková práva komunit a finance na ochranu přírody (CLARIFI), která se zaměřuje přímo na souvztažnost mezi právy na držbu pozemků a ochranou přírody pod vedením místních komunit, představuje dobrý začátek. Zároveň vyplňuje klíčové prázdné místo, neboť posílá prostředky přímo domorodým a komunitním iniciativám. Cílem je vybrat do roku 2030 částku 10 miliard dolarů a rozšířit právně uznaná domorodá území o 500 milionů hektarů. To bude mít klíčový dopad na omezení odlesňování, klimatických změn a ztráty biodiverzity. Dalším cílem je zvýšit podíl těchto komunit na vlastnictví půdy nejméně na 50% všech tropických pralesů.
Pokud se svět zaváže k investicím do domorodých národů, může nám to posloužit jako odrazový můstek. Při dostatečném financování v terénu – nejen na papíře a v projevech – dokážeme udělat více než kdokoliv jiný, abychom ochránili přírodu a zachovali biologickou rozmanitost na zeměkouli.
Přestože však má finalizace Globálního rámce ochrany biologické rozmanitosti klíčový význam pro odvrácení kolapsu celého ekosystému, samotný proces naráží na odklady, neshody a zdráhavost klíčových stran. Světoví lídři musí pochopit jeho význam a zajistit schválení takové dohody, která bude plně uznávat práva i jedinečný příspěvek domorodých národů a místních komunit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka