KIGALI – Během prvního Světového dne výživy v roce 1945 slavili lidé z celého světa vznik Organizace OSN pro výživu a zemědělství a zahájení první koordinované celosvětové akce v boji proti hladu. Letos, kdy slavíme 70. výročí Světového dne výživy, se země mobilizují za cíli trvale udržitelného rozvoje – z nichž jeden vyzývá k eliminaci hladu a podvýživy do roku 2030 spolu s vytvořením pružnějšího a trvale udržitelnějšího potravinového systému. Lze toho dosáhnout?
Světová populace rychle roste (do roku 2030 má dosáhnout odhadem 8,5 miliardy lidí), dopad klimatických změn je stále zjevnější a celková rozloha orné půdy se snižuje, a tak bude dosažení tohoto cíle bezesporu obrovským úkolem. Pro Afriku, která disponuje 60% světové orné půdy a klimatem podporujícím nesmírnou rozmanitost plodin, však tato snaha zároveň představuje pozoruhodnou příležitost, jak zajistit potravinovou bezpečnost pro Afričany (z nichž každý čtvrtý trpí podvýživou) a pozvednout vlastní hospodářství tím, že se kontinent stane významným exportérem potravin.
Ačkoliv mnoho afrických ekonomik zažívá v posledních letech rychlý růst, zemědělský sektor nadále stagnuje. Africkému zemědělství stále vévodí drobní farmáři, kteří nemají přístup k technologiím zvyšujícím produktivitu, zaměřují se převážně na úzký sortiment produktů a trpí slabým napojením na trhy, výrobní proces a širší ekonomiku. Nízká zemědělská produktivita nejen podkopává potravinovou bezpečnost – Afrika zůstává výrazným dovozcem potravin –, ale současně přispívá k přetrvávající chudobě venkova, přestože v mnoha afrických městech vzniká střední vrstva.
Afrika může a měla by být obilnicí světa. Aby se však tato vize realizovala – a aby se tak stalo ekologicky udržitelným způsobem –, musí její zemědělský sektor projít skutečnou transformací zahrnující vyšší kapitálové investice, značnou diverzifikaci plodin a zkvalitnění vazeb na rozvíjející se spotřebitelské trhy ve městech. Kromě toho musí Afrika začít vyrábět potravinové produkty s vyšší přidanou hodnotou, určené jak pro vnitřní spotřebu, tak i na export, zejména do zemí s rostoucí poptávkou, jako jsou Indie a Čína.
Od Evropy a Severní Ameriky až po východní Asii a Latinskou Ameriku se pokrok v zemědělství ukazuje jako klíčový prekurzor průmyslového rozvoje a zvyšování životní úrovně. Afrika má navíc výhodu v podobě technologií, jimiž jiné regiony v této fázi zemědělského rozvoje nedisponovaly, od cenově konkurenceschopné solární energie až po mechanismy mapování typu půd, regulace spotřeby vody a zajištění přístupu zemědělců k přesným informacím o cenách.
A k inovacím už opravdu dochází. Například Rwanda pracuje na propojení zemědělské podpory s širšími službami typu elektrifikace a vzdělání. Zemědělské komunity v zemi pak zavádějí průkopnické struktury participačního rozhodování v oblasti zemědělského plánování a mechanismy řešení konfliktů, pomocí nichž se urovnávají spory mezi pěstiteli.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, upgrade to PS Digital Plus now at a special discounted rate.
Subscribe Now
Chtějí-li vlády podpořit zemědělské inovace a modernizaci, musí zajistit, aby měli zemědělci spolehlivý doklad o vlastnictví své půdy, a tím i motivaci k potřebným investicím. Problém spočívá v tom, že v mnoha částech Afriky je půda ve společném vlastnictví a téměř všichni lidé ve vesnici mají tradiční právo na část zemědělské půdy – tento systém pomáhá snižovat počet bezzemků a předcházet strádání ve venkovských oblastech. Reformy prováděné s cílem přizpůsobit držbu půdy požadavkům moderního komerčního zemědělství proto musí být citlivé k místním tradicím a respektovat vlastnická práva komunit a tradičních drobných vlastníků.
Zemědělský rozvoj může samozřejmě obsahovat nebezpečné nástrahy pro celou ekonomiku, jimž je nutné se pečlivě vyhnout. Například zvýšení produktivity díky novým technologiím snižuje potřebný počet zaměstnanců na farmách, a proto je stále nezbytnější zavádět strategie podpory zaměstnanosti v jiných částech hodnotového řetězce a řídit migraci do měst.
Venkovské obyvatelstvo v Africe je už dnes výrazně podzaměstnané, a proto se při zavádění takových strategií nesmí mrhat časem. Naštěstí v Africe existuje početná populace stále vzdělanějších mladých lidí, kteří mají stále menší zájem živit se úmornou prací v zemědělství a jsou připraveni obsadit pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou, která vznikají v zemědělském sektoru i jinde.
Další potenciální nástrahu zemědělského rozvoje představuje poškození životního prostředí včetně zhoršení kvality půdy, vyčerpávání půdních živin, nadměrné spotřeby vody a jejího znečištění. Také zde může Afrika těžit ze zkušeností a know-how, k nimž jiné regiony neměly v obdobné fázi zemědělského rozvoje přístup. Čerpáním z nejlepší praxe jiných zemí – a neopakováním jejich chyb – může Afrika vyvinout ekologicky udržitelný zemědělský systém vyhovující africkým podmínkám.
Pro takový systém musí být vysokou prioritou ochrana biodiverzity a bránění vzniku monokultur kdekoliv na kontinentu, který je domovem některých nejbohatších ekosystémů světa. Stěžejní součástí procesu zkvalitňování zemědělství i související infrastruktury musí být také úvahy o klimatických změnách – včetně očekávaných nákladů na zmírnění a adaptaci.
A konečně musí každá země vytyčit vlastní kurz zemědělského rozvoje. Spolupráce však může tomuto procesu značně napomoci – i kdyby měla jen podobu výměny nápadů a přebírání osvědčených postupů. Proto se v březnu příštího roku sejdou v Kigali vedoucí představitelé afrických vlád, firem, akademické sféry a občanské společnosti na Africkém transformačním fóru, kde budou diskutovat o budoucích praktických krocích vedoucích k transformaci zemědělství v Africe a o širší snaze o vybudování globálně konkurenceschopných ekonomik.
Transformace afrického zemědělství bude dlouhý a složitý proces. Má však potenciál zajistit regionální potravinovou bezpečnost, podpořit širší hospodářský rozvoj a v konečném důsledku pomoci k nasycení světa. Nepochybujeme o tom, že afričtí lídři se tohoto úkolu důstojně zhostí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
To prevent unnecessary deaths from treatable diseases, the World Health Organization must be empowered to fulfill its mandate as the leading global emergency responder. If its $7.1 billion fundraising campaign falls short, we risk being caught unprepared again when the next pandemic arrives.
calls on wealthy countries to ensure that the World Health Organization can confront emerging threats.
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
KIGALI – Během prvního Světového dne výživy v roce 1945 slavili lidé z celého světa vznik Organizace OSN pro výživu a zemědělství a zahájení první koordinované celosvětové akce v boji proti hladu. Letos, kdy slavíme 70. výročí Světového dne výživy, se země mobilizují za cíli trvale udržitelného rozvoje – z nichž jeden vyzývá k eliminaci hladu a podvýživy do roku 2030 spolu s vytvořením pružnějšího a trvale udržitelnějšího potravinového systému. Lze toho dosáhnout?
Světová populace rychle roste (do roku 2030 má dosáhnout odhadem 8,5 miliardy lidí), dopad klimatických změn je stále zjevnější a celková rozloha orné půdy se snižuje, a tak bude dosažení tohoto cíle bezesporu obrovským úkolem. Pro Afriku, která disponuje 60% světové orné půdy a klimatem podporujícím nesmírnou rozmanitost plodin, však tato snaha zároveň představuje pozoruhodnou příležitost, jak zajistit potravinovou bezpečnost pro Afričany (z nichž každý čtvrtý trpí podvýživou) a pozvednout vlastní hospodářství tím, že se kontinent stane významným exportérem potravin.
Ačkoliv mnoho afrických ekonomik zažívá v posledních letech rychlý růst, zemědělský sektor nadále stagnuje. Africkému zemědělství stále vévodí drobní farmáři, kteří nemají přístup k technologiím zvyšujícím produktivitu, zaměřují se převážně na úzký sortiment produktů a trpí slabým napojením na trhy, výrobní proces a širší ekonomiku. Nízká zemědělská produktivita nejen podkopává potravinovou bezpečnost – Afrika zůstává výrazným dovozcem potravin –, ale současně přispívá k přetrvávající chudobě venkova, přestože v mnoha afrických městech vzniká střední vrstva.
Afrika může a měla by být obilnicí světa. Aby se však tato vize realizovala – a aby se tak stalo ekologicky udržitelným způsobem –, musí její zemědělský sektor projít skutečnou transformací zahrnující vyšší kapitálové investice, značnou diverzifikaci plodin a zkvalitnění vazeb na rozvíjející se spotřebitelské trhy ve městech. Kromě toho musí Afrika začít vyrábět potravinové produkty s vyšší přidanou hodnotou, určené jak pro vnitřní spotřebu, tak i na export, zejména do zemí s rostoucí poptávkou, jako jsou Indie a Čína.
Od Evropy a Severní Ameriky až po východní Asii a Latinskou Ameriku se pokrok v zemědělství ukazuje jako klíčový prekurzor průmyslového rozvoje a zvyšování životní úrovně. Afrika má navíc výhodu v podobě technologií, jimiž jiné regiony v této fázi zemědělského rozvoje nedisponovaly, od cenově konkurenceschopné solární energie až po mechanismy mapování typu půd, regulace spotřeby vody a zajištění přístupu zemědělců k přesným informacím o cenách.
A k inovacím už opravdu dochází. Například Rwanda pracuje na propojení zemědělské podpory s širšími službami typu elektrifikace a vzdělání. Zemědělské komunity v zemi pak zavádějí průkopnické struktury participačního rozhodování v oblasti zemědělského plánování a mechanismy řešení konfliktů, pomocí nichž se urovnávají spory mezi pěstiteli.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, upgrade to PS Digital Plus now at a special discounted rate.
Subscribe Now
Chtějí-li vlády podpořit zemědělské inovace a modernizaci, musí zajistit, aby měli zemědělci spolehlivý doklad o vlastnictví své půdy, a tím i motivaci k potřebným investicím. Problém spočívá v tom, že v mnoha částech Afriky je půda ve společném vlastnictví a téměř všichni lidé ve vesnici mají tradiční právo na část zemědělské půdy – tento systém pomáhá snižovat počet bezzemků a předcházet strádání ve venkovských oblastech. Reformy prováděné s cílem přizpůsobit držbu půdy požadavkům moderního komerčního zemědělství proto musí být citlivé k místním tradicím a respektovat vlastnická práva komunit a tradičních drobných vlastníků.
Zemědělský rozvoj může samozřejmě obsahovat nebezpečné nástrahy pro celou ekonomiku, jimž je nutné se pečlivě vyhnout. Například zvýšení produktivity díky novým technologiím snižuje potřebný počet zaměstnanců na farmách, a proto je stále nezbytnější zavádět strategie podpory zaměstnanosti v jiných částech hodnotového řetězce a řídit migraci do měst.
Venkovské obyvatelstvo v Africe je už dnes výrazně podzaměstnané, a proto se při zavádění takových strategií nesmí mrhat časem. Naštěstí v Africe existuje početná populace stále vzdělanějších mladých lidí, kteří mají stále menší zájem živit se úmornou prací v zemědělství a jsou připraveni obsadit pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou, která vznikají v zemědělském sektoru i jinde.
Další potenciální nástrahu zemědělského rozvoje představuje poškození životního prostředí včetně zhoršení kvality půdy, vyčerpávání půdních živin, nadměrné spotřeby vody a jejího znečištění. Také zde může Afrika těžit ze zkušeností a know-how, k nimž jiné regiony neměly v obdobné fázi zemědělského rozvoje přístup. Čerpáním z nejlepší praxe jiných zemí – a neopakováním jejich chyb – může Afrika vyvinout ekologicky udržitelný zemědělský systém vyhovující africkým podmínkám.
Pro takový systém musí být vysokou prioritou ochrana biodiverzity a bránění vzniku monokultur kdekoliv na kontinentu, který je domovem některých nejbohatších ekosystémů světa. Stěžejní součástí procesu zkvalitňování zemědělství i související infrastruktury musí být také úvahy o klimatických změnách – včetně očekávaných nákladů na zmírnění a adaptaci.
A konečně musí každá země vytyčit vlastní kurz zemědělského rozvoje. Spolupráce však může tomuto procesu značně napomoci – i kdyby měla jen podobu výměny nápadů a přebírání osvědčených postupů. Proto se v březnu příštího roku sejdou v Kigali vedoucí představitelé afrických vlád, firem, akademické sféry a občanské společnosti na Africkém transformačním fóru, kde budou diskutovat o budoucích praktických krocích vedoucích k transformaci zemědělství v Africe a o širší snaze o vybudování globálně konkurenceschopných ekonomik.
Transformace afrického zemědělství bude dlouhý a složitý proces. Má však potenciál zajistit regionální potravinovou bezpečnost, podpořit širší hospodářský rozvoj a v konečném důsledku pomoci k nasycení světa. Nepochybujeme o tom, že afričtí lídři se tohoto úkolu důstojně zhostí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.