AMMÁN – Promrhaného času je vždy třeba litovat. Na Blízkém východě je však mrhání časem navíc nebezpečné. Uplynul další rok a propast mezi Palestinci a Izraelci se jen pramálo daří překlenout. Současné letecké údery na Gazu i pokračující raketové útoky na Askelon, Sderot a další města v jižním Izraeli pouze dokazují, jak zoufalou se situace stává.
Bezvýchodná bezpečnostní situace, která dnes panuje mezi Izraelem a palestinským vedením v Gaze, zároveň vedla k blokádám potravinové pomoci Izraele, kvůli nimž dnes půldruhému milionu obyvatel Gazy hrozí opravdový hlad. Zdá se, že Izrael při jednáních s Palestinci z Gazy znovu zdůrazňuje prvořadost „tvrdé“ bezpečnosti, avšak tato priorita slouží pouze k zablokování nenásilných možností kreativního vyřešení izraelsko-palestinského sporu.
A aby toho nebylo málo, izraelští politici jsou i nadále odhodláni k dalšímu rozšiřování izraelských osad na západním břehu Jordánu. Mnoho Palestinců, kteří jsou takto tlačeni ke zdi, začíná mít pocit, že k naplnění jejich národnostních tužeb nevede jiná cesta než radikální taktika. Vzhledem k hrozbě obnoveného násilí je klíčově důležité, aby regionální partneři Izraele i mezinárodní aktéři pochopili, že se Palestinci nenechají odradit od strategického cíle vytvoření nezávislého státu. Palestinský lid ve svém národnostním boji nikdy neustane.
Izraelci i Palestinci musí pochopit, že pouhé použití síly k dosažení jejich dlouhodobých cílů nikdy nepostačí. Má-li se předejít eskalaci násilí, je zapotřebí, aby měla protistrana k dispozici životaschopnou alternativu. Použití síly sice má někdy smysl, avšak stabilní a trvalý mír lze nastolit pouze prostřednictvím integrujícího kompromisního řešení.
Úspěšné vyřešení konfliktu vyžaduje nasměrování energie vybuzované tímto konfliktem ke konstruktivním a nenásilným alternativám. Toto přesměrování energie války může proběhnout v kterékoliv fázi cyklu eskalace násilí, avšak pokud k preventivnímu upevňování míru nedojde hned při první známce potíží a problémy zůstanou neřešeny i během intenzifikace konfliktu (zvláště pokud začne mít násilný charakter), bude zapotřebí nějaký druh intervence.
Teprve poté se mohou dostat ke slovu procesy usmíření, zprostředkování, vyjednávání, smírčího řízení a řešení problémů vzájemnou spoluprací. Obnova a usmíření jsou v konečném důsledku jedinými životaschopnými prostředky nastolení stability, protože je nelze vynutit.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Nic z toho není překvapivé. Nabízí se však otázka, proč se na transformaci situace v Gaze a v Palestině nekladl kolektivnější a soustředěnější důraz. Padl návrh na vytvoření mezinárodního protektorátu pro toto území, který by chránil Palestince před jejich vlastními nebezpečnějšími živly, Palestince před Izraelci a možná i Izraelce před sebou samotnými, avšak tento návrh si získal jen skrovné uznání.
Právě tato absence koordinovaného úsilí o vytvoření struktury dohody mezi Izraelci a Palestinci – struktury založené na inkluzivním, interdisciplinárním a systémovém přístupu, který dokáže změnit proměnné a vést k míru, jejž budou oba národy pokládat za rovnocenný a spravedlivý – nejvíce trápí ty z nás, kdo pracují v oblasti řešení mezinárodních krizí.
Jedním z klíčových prvků při budování struktury usmíření musí být hospodářský růst. Jak opakovaně zdůraznila Světová banka, existuje silná souvztažnost mezi chudobou a konflikty. Překonání deficitu lidské důstojnosti a propasti mezi majetnými a nemajetnými tedy bude nezbytnou podmínkou dosažení jakéhokoliv životaschopného politického urovnání mezi Palestinci a Izraelci. Úsilí na tomto poli však probíhá pozvolna – a proto nepostačuje k tomu, aby mohlo nabídnout skutečnou naději v lepší životy.
Palestinci a Izraelci potřebují navázat smysluplné dialogy, které překlenou obrovské sociální trhliny mezi nimi, a také dialogy mezi oficiálními místy a obyčejnými lidmi, kteří žijí ve zmatku z toho, co se v jejich jménu dělá. Máme-li oběma stranám pomoci pochopit, jak překonat dřívější nevraživost, musíme obnovit důvěru. Pouze probuzení veřejné důvěry umožní správnou diagnózu a řešení problémů.
Všechny strany musí samozřejmě pochopit izraelskou potřebu bezpečnosti, ale stejně tak jsou od všech stran zapotřebí opatření, která zvýší důvěru. Ze všeho nejvíce je však dnes potřeba jasné sdělení, že cestou vpřed v těchto velmi napjatých časech není násilí, nýbrž dialog.
V Gaze je v sázce základní morálka lidstva. Utrpení a svévolné maření lidských životů, zoufalství a absence lidské důstojnosti v tomto regionu už trvají příliš dlouho. Palestinci z Gazy – a vůbec všichni lidé z celého regionu, kteří vedou pochmurné životy bez jakékoliv naděje – už nemohou čekat na nové administrativy nebo mezinárodní instituce, aby začaly jednat. Nemá-li se „Úrodný půlměsíc“ stát půlměsícem zmaru, musíme se probudit a najít morální odvahu a politickou vizi k tomu, abychom v Palestině uskutečnili kvantový skok.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
AMMÁN – Promrhaného času je vždy třeba litovat. Na Blízkém východě je však mrhání časem navíc nebezpečné. Uplynul další rok a propast mezi Palestinci a Izraelci se jen pramálo daří překlenout. Současné letecké údery na Gazu i pokračující raketové útoky na Askelon, Sderot a další města v jižním Izraeli pouze dokazují, jak zoufalou se situace stává.
Bezvýchodná bezpečnostní situace, která dnes panuje mezi Izraelem a palestinským vedením v Gaze, zároveň vedla k blokádám potravinové pomoci Izraele, kvůli nimž dnes půldruhému milionu obyvatel Gazy hrozí opravdový hlad. Zdá se, že Izrael při jednáních s Palestinci z Gazy znovu zdůrazňuje prvořadost „tvrdé“ bezpečnosti, avšak tato priorita slouží pouze k zablokování nenásilných možností kreativního vyřešení izraelsko-palestinského sporu.
A aby toho nebylo málo, izraelští politici jsou i nadále odhodláni k dalšímu rozšiřování izraelských osad na západním břehu Jordánu. Mnoho Palestinců, kteří jsou takto tlačeni ke zdi, začíná mít pocit, že k naplnění jejich národnostních tužeb nevede jiná cesta než radikální taktika. Vzhledem k hrozbě obnoveného násilí je klíčově důležité, aby regionální partneři Izraele i mezinárodní aktéři pochopili, že se Palestinci nenechají odradit od strategického cíle vytvoření nezávislého státu. Palestinský lid ve svém národnostním boji nikdy neustane.
Izraelci i Palestinci musí pochopit, že pouhé použití síly k dosažení jejich dlouhodobých cílů nikdy nepostačí. Má-li se předejít eskalaci násilí, je zapotřebí, aby měla protistrana k dispozici životaschopnou alternativu. Použití síly sice má někdy smysl, avšak stabilní a trvalý mír lze nastolit pouze prostřednictvím integrujícího kompromisního řešení.
Úspěšné vyřešení konfliktu vyžaduje nasměrování energie vybuzované tímto konfliktem ke konstruktivním a nenásilným alternativám. Toto přesměrování energie války může proběhnout v kterékoliv fázi cyklu eskalace násilí, avšak pokud k preventivnímu upevňování míru nedojde hned při první známce potíží a problémy zůstanou neřešeny i během intenzifikace konfliktu (zvláště pokud začne mít násilný charakter), bude zapotřebí nějaký druh intervence.
Teprve poté se mohou dostat ke slovu procesy usmíření, zprostředkování, vyjednávání, smírčího řízení a řešení problémů vzájemnou spoluprací. Obnova a usmíření jsou v konečném důsledku jedinými životaschopnými prostředky nastolení stability, protože je nelze vynutit.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Nic z toho není překvapivé. Nabízí se však otázka, proč se na transformaci situace v Gaze a v Palestině nekladl kolektivnější a soustředěnější důraz. Padl návrh na vytvoření mezinárodního protektorátu pro toto území, který by chránil Palestince před jejich vlastními nebezpečnějšími živly, Palestince před Izraelci a možná i Izraelce před sebou samotnými, avšak tento návrh si získal jen skrovné uznání.
Právě tato absence koordinovaného úsilí o vytvoření struktury dohody mezi Izraelci a Palestinci – struktury založené na inkluzivním, interdisciplinárním a systémovém přístupu, který dokáže změnit proměnné a vést k míru, jejž budou oba národy pokládat za rovnocenný a spravedlivý – nejvíce trápí ty z nás, kdo pracují v oblasti řešení mezinárodních krizí.
Jedním z klíčových prvků při budování struktury usmíření musí být hospodářský růst. Jak opakovaně zdůraznila Světová banka, existuje silná souvztažnost mezi chudobou a konflikty. Překonání deficitu lidské důstojnosti a propasti mezi majetnými a nemajetnými tedy bude nezbytnou podmínkou dosažení jakéhokoliv životaschopného politického urovnání mezi Palestinci a Izraelci. Úsilí na tomto poli však probíhá pozvolna – a proto nepostačuje k tomu, aby mohlo nabídnout skutečnou naději v lepší životy.
Palestinci a Izraelci potřebují navázat smysluplné dialogy, které překlenou obrovské sociální trhliny mezi nimi, a také dialogy mezi oficiálními místy a obyčejnými lidmi, kteří žijí ve zmatku z toho, co se v jejich jménu dělá. Máme-li oběma stranám pomoci pochopit, jak překonat dřívější nevraživost, musíme obnovit důvěru. Pouze probuzení veřejné důvěry umožní správnou diagnózu a řešení problémů.
Všechny strany musí samozřejmě pochopit izraelskou potřebu bezpečnosti, ale stejně tak jsou od všech stran zapotřebí opatření, která zvýší důvěru. Ze všeho nejvíce je však dnes potřeba jasné sdělení, že cestou vpřed v těchto velmi napjatých časech není násilí, nýbrž dialog.
V Gaze je v sázce základní morálka lidstva. Utrpení a svévolné maření lidských životů, zoufalství a absence lidské důstojnosti v tomto regionu už trvají příliš dlouho. Palestinci z Gazy – a vůbec všichni lidé z celého regionu, kteří vedou pochmurné životy bez jakékoliv naděje – už nemohou čekat na nové administrativy nebo mezinárodní instituce, aby začaly jednat. Nemá-li se „Úrodný půlměsíc“ stát půlměsícem zmaru, musíme se probudit a najít morální odvahu a politickou vizi k tomu, abychom v Palestině uskutečnili kvantový skok.