LONDÝN – Tento týden se vedoucí představitelé z oblasti medicíny, ekonomie, politiky a občanské společnosti sjednocují na požadavku okamžité a koordinované mezinárodní akce, která by měla – v příštích několika dnech – mobilizovat zdroje potřebné k vyřešení krize kolem COVID-19, předejít tomu, aby se současná zdravotnická katastrofa stala jednou z nejhorších v dějinách, a odvrátit globální hospodářský pokles. Jak se uvádí v dopise adresovaném vedoucím světovým představitelům, jelikož tak silně zaostáváme za křivkou COVID-19, zbytečně ztrácíme mnoho lidských životů, opomíjíme jiné zdravotnické problémy a ničíme společnosti i ekonomiky.
Během globální finanční krize v roce 2008 pracovali vedoucí představitelé skupiny G20 na koordinaci globální reakce. A v jiných předchozích krizích – jako byly cunami, občanské války či epidemie – svolaly koalice států dárcovské konference, aby generovaly nutné zdroje. Dnes potřebujeme obojí: společný tým G20, jenž by koordinoval mezinárodní podporu, a dárcovskou konferenci, díky níž bude tato podpora efektivní.
Před deseti lety se bezprostřední hospodářskou krizi podařilo překonat, když se vyřešil problém podkapitalizace globální bankovní soustavy. Tentokrát hospodářská krize neskončí tak dlouho, dokud nebude vyřešena krize zdravotnická, a ta neskončí ústupem nemoci pouze v jedné zemi. Může skončit až ve chvíli, kdy se z COVID-19 zotaví všechny země a kdy se zabrání jejímu pravidelnému návratu.
Pod tíhou koronaviru se napínají všechny zdravotnické systémy a společnosti – i ty nejpropracovanější a nejbohatší. Pokud však nepodnikneme nic a necháme virus volně šířit v afrických, asijských a latinskoamerických městech a menších komunitách – které mají málo testovacího vybavení i křehké zdravotnické systémy a kde nebude možné účinně zavést metodu sociálního odstupu –, pak to způsobí devastaci, zkázu a nevyhnutelně to vyvolá další vypuknutí nemoci v jiných částech světa.
Jediným způsobem, jak krizi poměrně brzy ukončit, je dělat to, co jsme léta opomíjeli: financovat veřejné zdravotnické organizace, vědecké ústavy a hospodářské agentury, které představují hráz mezi námi a globální katastrofou. Vedoucí světoví představitelé by se měli okamžitě dohodnout na počátečním závazku ve výši 8 miliard dolarů – jedna miliarda by se měla poskytnout Světové zdravotnické organizaci, aby během roku 2020 pokračovala ve své životně důležité práci, a zbytek by měl jít na podporu Koalice za inovace připravenosti na epidemie, jež by koordinovala úsilí o vývoj, výrobu a distribuci účinných diagnostických, léčebných a vakcinačních prostředků. Tyto kroky jsou spolu se spravedlivým přístupem pro všechny země naprosto zásadní, máme-li ukončit tuto pandemii a zabránit budoucím tragédiím.
Finance se musí poskytnout i na uspokojení globální poptávky po plicních ventilátorech a osobních ochranných pomůckách. Místo aby každá země, stát nebo kraj zápasily o podíl na stávajících kapacitách navzdory překotnému růstu cen, které by toto soupeření přineslo, měli bychom kapacity podstatně zvýšit koordinací globální produkce a nákupu těchto lékařských potřeb. A pokud se objeví dostupná vakcína, je nutné alokovat dostatečné zdroje k jejímu zajištění pro nejchudší země prostřednictvím stávajících organizací, jako je Gavi, The Vaccine Alliance.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
I podle nejoptimističtějších odhadů londýnské Imperial College zemře v Asii 900 000 a v Africe 300 000 lidí. Nejenže rozvojové země nemají moderní zdravotnické systémy, ale také jejich sociální záchranné sítě jsou zcela nedostatečné. Na zajištění životně důležitých lékařských pomůcek, nábor zaměstnanců a posílení odolnosti občanů je zapotřebí nejméně 35 miliard dolarů.
Navzdory blížícímu se nebezpečí však podle WHO téměř 30% zemí nemá žádné plány připravenosti a reakce na COVID-19, přičemž jen polovina států vypracovala národní program prevence a kontroly infekcí. V řadě zemí nesplňují zdravotnická zařízení standardy v oblasti vody, kanalizace a hygieny. A zatímco bohatší státy disponují podle odhadů pouhou sedminou nemocničních lůžek potřebných pro kritickou péči, chudé země jich mají mnohem, mnohem méně, a některé dokonce nemají žádná.
Národní vlády se zároveň snaží čelit poklesu svých ekonomik. Chceme-li však zabránit tomu, aby krize likvidity přerostla v krizi solventnosti a aby se z dnešní globální recese stala zítřejší deprese, pak naléhavě potřebujeme lépe koordinovaná fiskální, měnová a obchodní opatření.
Fiskální stimulační balíky, které se dnes v některých zemích zavádějí, budou mnohem účinnější, pokud se k nim připojí všechny státy, jež k tomu mají podmínky. Chceme-li však omezit obrovské nevyužité přebytky (ty už v děsivém měřítku vznikají), pak je velmi důležité, aby banky rychle využily vládních garancí na úvěry a poskytly hotovostní podporu, kterou firmy a jejich zaměstnanci potřebují.
Nejchudší země potřebují zvláštní hospodářskou pomoc. Mezinárodní společenství by mělo začít tím, že se pro letošek zřekne splátek úvěrů rozvojových států, včetně 44 miliard dolarů z Afriky. Skutečnost je však taková, že na ochranu rozvojových ekonomik bude zapotřebí nejméně 150 miliard dolarů z nových zdrojů.
Světová banka může navýšit podporu pro jednotlivé země, a přitom nepřekročit svůj úvěrový strop. To však stačit nebude. Během velké recese v roce 2009 vzrostly výdaje Světové banky z 16 na 46 miliard dolarů. Podobná expanze dostupných zdrojů by se měla zaručit i dnes. Mezinárodní měnový fond uvedl, že mobilizuje všechny své dostupné prostředky. MMF by měl alokovat zvláštní práva čerpání (SDR) v hodnotě kolem 500-600 miliard dolarů.
Času je málo. V ideálním případě by se toto vše mělo dohodnout a oznámit tento týden, přičemž MMF a Rozvojová komise Světové banky by to měly oficiálně potvrdit na svém zasedání ve dnech 17. až 19. dubna. Může jít o nejživotaschopnější únikovou strategii, kterou má svět k dispozici. A pokud někomu připadá tato cena vysoká, pak důsledky jejího nezaplacení mohou být vskutku katastrofální.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Less than two months into his second presidency, Donald Trump has imposed sweeping tariffs on America’s three largest trading partners, with much more to come. This strategy not only lacks any credible theoretical foundations; it is putting the US on a path toward irrevocable economic and geopolitical decline.
Today's profound global uncertainty is not some accident of history or consequence of values-free technologies. Rather, it reflects the will of rival great powers that continue to ignore the seminal economic and social changes underway in other parts of the world.
explains how Malaysia and other middle powers are navigating increasingly uncertain geopolitical terrain.
LONDÝN – Tento týden se vedoucí představitelé z oblasti medicíny, ekonomie, politiky a občanské společnosti sjednocují na požadavku okamžité a koordinované mezinárodní akce, která by měla – v příštích několika dnech – mobilizovat zdroje potřebné k vyřešení krize kolem COVID-19, předejít tomu, aby se současná zdravotnická katastrofa stala jednou z nejhorších v dějinách, a odvrátit globální hospodářský pokles. Jak se uvádí v dopise adresovaném vedoucím světovým představitelům, jelikož tak silně zaostáváme za křivkou COVID-19, zbytečně ztrácíme mnoho lidských životů, opomíjíme jiné zdravotnické problémy a ničíme společnosti i ekonomiky.
Během globální finanční krize v roce 2008 pracovali vedoucí představitelé skupiny G20 na koordinaci globální reakce. A v jiných předchozích krizích – jako byly cunami, občanské války či epidemie – svolaly koalice států dárcovské konference, aby generovaly nutné zdroje. Dnes potřebujeme obojí: společný tým G20, jenž by koordinoval mezinárodní podporu, a dárcovskou konferenci, díky níž bude tato podpora efektivní.
Před deseti lety se bezprostřední hospodářskou krizi podařilo překonat, když se vyřešil problém podkapitalizace globální bankovní soustavy. Tentokrát hospodářská krize neskončí tak dlouho, dokud nebude vyřešena krize zdravotnická, a ta neskončí ústupem nemoci pouze v jedné zemi. Může skončit až ve chvíli, kdy se z COVID-19 zotaví všechny země a kdy se zabrání jejímu pravidelnému návratu.
Pod tíhou koronaviru se napínají všechny zdravotnické systémy a společnosti – i ty nejpropracovanější a nejbohatší. Pokud však nepodnikneme nic a necháme virus volně šířit v afrických, asijských a latinskoamerických městech a menších komunitách – které mají málo testovacího vybavení i křehké zdravotnické systémy a kde nebude možné účinně zavést metodu sociálního odstupu –, pak to způsobí devastaci, zkázu a nevyhnutelně to vyvolá další vypuknutí nemoci v jiných částech světa.
Jediným způsobem, jak krizi poměrně brzy ukončit, je dělat to, co jsme léta opomíjeli: financovat veřejné zdravotnické organizace, vědecké ústavy a hospodářské agentury, které představují hráz mezi námi a globální katastrofou. Vedoucí světoví představitelé by se měli okamžitě dohodnout na počátečním závazku ve výši 8 miliard dolarů – jedna miliarda by se měla poskytnout Světové zdravotnické organizaci, aby během roku 2020 pokračovala ve své životně důležité práci, a zbytek by měl jít na podporu Koalice za inovace připravenosti na epidemie, jež by koordinovala úsilí o vývoj, výrobu a distribuci účinných diagnostických, léčebných a vakcinačních prostředků. Tyto kroky jsou spolu se spravedlivým přístupem pro všechny země naprosto zásadní, máme-li ukončit tuto pandemii a zabránit budoucím tragédiím.
Finance se musí poskytnout i na uspokojení globální poptávky po plicních ventilátorech a osobních ochranných pomůckách. Místo aby každá země, stát nebo kraj zápasily o podíl na stávajících kapacitách navzdory překotnému růstu cen, které by toto soupeření přineslo, měli bychom kapacity podstatně zvýšit koordinací globální produkce a nákupu těchto lékařských potřeb. A pokud se objeví dostupná vakcína, je nutné alokovat dostatečné zdroje k jejímu zajištění pro nejchudší země prostřednictvím stávajících organizací, jako je Gavi, The Vaccine Alliance.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
I podle nejoptimističtějších odhadů londýnské Imperial College zemře v Asii 900 000 a v Africe 300 000 lidí. Nejenže rozvojové země nemají moderní zdravotnické systémy, ale také jejich sociální záchranné sítě jsou zcela nedostatečné. Na zajištění životně důležitých lékařských pomůcek, nábor zaměstnanců a posílení odolnosti občanů je zapotřebí nejméně 35 miliard dolarů.
Navzdory blížícímu se nebezpečí však podle WHO téměř 30% zemí nemá žádné plány připravenosti a reakce na COVID-19, přičemž jen polovina států vypracovala národní program prevence a kontroly infekcí. V řadě zemí nesplňují zdravotnická zařízení standardy v oblasti vody, kanalizace a hygieny. A zatímco bohatší státy disponují podle odhadů pouhou sedminou nemocničních lůžek potřebných pro kritickou péči, chudé země jich mají mnohem, mnohem méně, a některé dokonce nemají žádná.
Národní vlády se zároveň snaží čelit poklesu svých ekonomik. Chceme-li však zabránit tomu, aby krize likvidity přerostla v krizi solventnosti a aby se z dnešní globální recese stala zítřejší deprese, pak naléhavě potřebujeme lépe koordinovaná fiskální, měnová a obchodní opatření.
Fiskální stimulační balíky, které se dnes v některých zemích zavádějí, budou mnohem účinnější, pokud se k nim připojí všechny státy, jež k tomu mají podmínky. Chceme-li však omezit obrovské nevyužité přebytky (ty už v děsivém měřítku vznikají), pak je velmi důležité, aby banky rychle využily vládních garancí na úvěry a poskytly hotovostní podporu, kterou firmy a jejich zaměstnanci potřebují.
Nejchudší země potřebují zvláštní hospodářskou pomoc. Mezinárodní společenství by mělo začít tím, že se pro letošek zřekne splátek úvěrů rozvojových států, včetně 44 miliard dolarů z Afriky. Skutečnost je však taková, že na ochranu rozvojových ekonomik bude zapotřebí nejméně 150 miliard dolarů z nových zdrojů.
Světová banka může navýšit podporu pro jednotlivé země, a přitom nepřekročit svůj úvěrový strop. To však stačit nebude. Během velké recese v roce 2009 vzrostly výdaje Světové banky z 16 na 46 miliard dolarů. Podobná expanze dostupných zdrojů by se měla zaručit i dnes. Mezinárodní měnový fond uvedl, že mobilizuje všechny své dostupné prostředky. MMF by měl alokovat zvláštní práva čerpání (SDR) v hodnotě kolem 500-600 miliard dolarů.
Času je málo. V ideálním případě by se toto vše mělo dohodnout a oznámit tento týden, přičemž MMF a Rozvojová komise Světové banky by to měly oficiálně potvrdit na svém zasedání ve dnech 17. až 19. dubna. Může jít o nejživotaschopnější únikovou strategii, kterou má svět k dispozici. A pokud někomu připadá tato cena vysoká, pak důsledky jejího nezaplacení mohou být vskutku katastrofální.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka