NEW YORK – Francie je jednou z mála zemí, které zavedly zákony řešící kybernetické obtěžování, včetně toho, jež si bere na mušku novináře. Bylo by dobré, kdyby i další státy Francii napodobily.
Obtěžování novinářů na internetu je stále větší problém, přičemž harassment si často vybírá novináře, kteří píšou o trollech, bělošských rasistických sdruženích a dalších ošklivých součástech webového podsvětí. Nejzranitelnější jsou novinářky – zejména ty, které se věnují údajně „mužským“ tématům, jako je sport, píše Sarah Guineeová z newyorského Výboru na ochranu novinářů, která coby držitelka křesla Patti Birchové pro svobodu pohlaví a médií zkoumala internetový harassment.
Novinářská sdružení a obhájci svobody slova obecně souhlasí s generálním ředitelem společnosti Facebook Markem Zuckerbergem, že na „tržišti myšlenek“ by měly být na stole všechny myšlenky a nechť zvítězí ty nejlepší. Proti špatným informacím a myšlenkám bychom jinými slovy měli bojovat lepšími informacemi a myšlenkami.
Internetové chování, které řeší francouzská legislativa, však dalece přesahuje normální výměnu informací a myšlenek. Tak například už samotný objem nepřátelského obsahu vytváří efekt vytěsňování do té míry, že velká část internetových projevů, které by měly být slyšet, slyšet být nemohou. Internetoví obtěžovatelé navíc často používají jinou taktiku než lidé obtěžující offline. Digitální harassment může zahrnovat doxing (zveřejňování něčí domácí adresy nebo jiných osobních informací na internetu), pile-on (útok mnoha lidí na jedinou osobu), šíření znepokojivých fotografií, pornografii ze msty, vydávání se za jinou osobu nebo kybernetický stalking.
V mnoha zemích se novinářům čelícím obtěžování jednoduše řekne, aby si těchto věcí nevšímali nebo aby nahlásili pachatele. Druhá varianta však ubírá čas a energii a může vést k odvetné reakci. Je pravda, že novináři jako Gustavo Gorriti v Peru nebo Anton Harber a Thandeka Gqubeleová v Jihoafrické republice podali po internetovém obtěžování žalobu za nactiutrhání. Častěji se však zástupci sdělovacích prostředků, kteří se stanou terčem harassmentu, sami cenzurují.
Když tržiště myšlenek správně nefunguje – což je případ současné podoby internetu –, je zapotřebí regulace. Politiky však trápí otázka, zda k řešení internetového harassmentu postačí stávající legislativa. Ve zprávě z roku 2019 dospěly Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Mezinárodní tiskový institut k závěru, že novináři by měli mít oporu v cílených kybernetických zákonech, které v případě internetových útoků zajistí „rychlá, levná a málo zatěžující řešení“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Francie má v tomto směru před jinými zeměmi náskok. V roce 2014 francouzský zákon vůbec poprvé definoval internetové obtěžování; do té doby se v těchto případech postupovalo stejně jako v případech harassmentu mimo internet. A zákon proti sexuálnímu a sexistickému násilí z roku 2018 zacelil většinu děr týkajících se kyberharassmentu rozšířením jeho právní definice. V důsledku toho dnes francouzské zákony chrání všechny občany včetně novinářů před doxingem, nactiutrháním, urážkami a onlinovým i offlinovým obtěžováním. A přestože francouzský Ústavní soud nedávno vydal stanovisko proti tomuto zákonu, ponechal v platnosti část, která zavádí institut specializovaného žalobce zaměřeného na internetovou zločinnost včetně internetového obtěžování.
Dopad francouzské legislativy přesahuje hranice země, protože nové zákony usnadňují novinářům i dalším osobám podávat v Evropě žaloby za kybernetický harassment. Obecněji řečeno zaujímá Evropa oproti Spojeným státům širší pohled na otázku, jaký typ projevu lze trestat, a silněji hájí právo jednotlivce na soukromí. Protože lze v Evropě podat žalobu za útoky na reputaci či důvěryhodnost člověka, těší se zdejší novináři v tomto ohledu větší ochraně než jejich kolegové v USA a jiných koutech světa.
Případ lyonské novinářky Julie Hainautové ukazuje, jak lze francouzský zákon proti harassmentu použít. Hainautová se stala obětí doxingu a internetového obtěžování po reportáži, že majitelé baru „První plantáž“ s koloniální tématikou, který se ve městě otevřel v roce 2017, se pochvalně vyjadřovali o koloniální éře. Po podání čtyř různých trestních oznámení během dvou let začal francouzský stát konečně tento případ stíhat. A jeden z obtěžovatelů byl koncem roku 2019 usvědčen a dostal půlroční podmíněný trest a pokutu 7000 eur. (Odsouzený se proti rozsudku odvolal.)
„Právní systém v oblasti nactiutrhání a harassmentu je velmi chytře koncipovaný, poněvadž chrání svobodu projevu a zajišťuje, aby se novináři mohli bránit proti trollům a obtěžovatelům,“ řekl mi nedávno Paul Coppin, právní ředitel pařížské organizace Reportéři bez hranic. „Stále však potřebujeme výcvik senzitivity pro policisty a soudce, poněvadž mnozí z nich plně nechápou dopady internetového harassmentu na oběti a nejsou připraveni řešit trestní oznámení tak rychle a vážně, jak by se řešit měla.“
Velké technologické společnosti nejsou samy o sobě ochotny ani schopny problém kybernetického harassmentu plně řešit. Jmenování speciálního žalobce pro internetové zločiny ve Francii je důkazem, že v této zemi jsou si toho vědomi. Pokud politici v jiných státech budou následovat příkladu Francie a zavedou nové zákony, pak by i oni mohli pomoci novinářům a dalším ohroženým skupinám bránit se proti zneužívání internetu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Francie je jednou z mála zemí, které zavedly zákony řešící kybernetické obtěžování, včetně toho, jež si bere na mušku novináře. Bylo by dobré, kdyby i další státy Francii napodobily.
Obtěžování novinářů na internetu je stále větší problém, přičemž harassment si často vybírá novináře, kteří píšou o trollech, bělošských rasistických sdruženích a dalších ošklivých součástech webového podsvětí. Nejzranitelnější jsou novinářky – zejména ty, které se věnují údajně „mužským“ tématům, jako je sport, píše Sarah Guineeová z newyorského Výboru na ochranu novinářů, která coby držitelka křesla Patti Birchové pro svobodu pohlaví a médií zkoumala internetový harassment.
Novinářská sdružení a obhájci svobody slova obecně souhlasí s generálním ředitelem společnosti Facebook Markem Zuckerbergem, že na „tržišti myšlenek“ by měly být na stole všechny myšlenky a nechť zvítězí ty nejlepší. Proti špatným informacím a myšlenkám bychom jinými slovy měli bojovat lepšími informacemi a myšlenkami.
Internetové chování, které řeší francouzská legislativa, však dalece přesahuje normální výměnu informací a myšlenek. Tak například už samotný objem nepřátelského obsahu vytváří efekt vytěsňování do té míry, že velká část internetových projevů, které by měly být slyšet, slyšet být nemohou. Internetoví obtěžovatelé navíc často používají jinou taktiku než lidé obtěžující offline. Digitální harassment může zahrnovat doxing (zveřejňování něčí domácí adresy nebo jiných osobních informací na internetu), pile-on (útok mnoha lidí na jedinou osobu), šíření znepokojivých fotografií, pornografii ze msty, vydávání se za jinou osobu nebo kybernetický stalking.
V mnoha zemích se novinářům čelícím obtěžování jednoduše řekne, aby si těchto věcí nevšímali nebo aby nahlásili pachatele. Druhá varianta však ubírá čas a energii a může vést k odvetné reakci. Je pravda, že novináři jako Gustavo Gorriti v Peru nebo Anton Harber a Thandeka Gqubeleová v Jihoafrické republice podali po internetovém obtěžování žalobu za nactiutrhání. Častěji se však zástupci sdělovacích prostředků, kteří se stanou terčem harassmentu, sami cenzurují.
Když tržiště myšlenek správně nefunguje – což je případ současné podoby internetu –, je zapotřebí regulace. Politiky však trápí otázka, zda k řešení internetového harassmentu postačí stávající legislativa. Ve zprávě z roku 2019 dospěly Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Mezinárodní tiskový institut k závěru, že novináři by měli mít oporu v cílených kybernetických zákonech, které v případě internetových útoků zajistí „rychlá, levná a málo zatěžující řešení“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Francie má v tomto směru před jinými zeměmi náskok. V roce 2014 francouzský zákon vůbec poprvé definoval internetové obtěžování; do té doby se v těchto případech postupovalo stejně jako v případech harassmentu mimo internet. A zákon proti sexuálnímu a sexistickému násilí z roku 2018 zacelil většinu děr týkajících se kyberharassmentu rozšířením jeho právní definice. V důsledku toho dnes francouzské zákony chrání všechny občany včetně novinářů před doxingem, nactiutrháním, urážkami a onlinovým i offlinovým obtěžováním. A přestože francouzský Ústavní soud nedávno vydal stanovisko proti tomuto zákonu, ponechal v platnosti část, která zavádí institut specializovaného žalobce zaměřeného na internetovou zločinnost včetně internetového obtěžování.
Dopad francouzské legislativy přesahuje hranice země, protože nové zákony usnadňují novinářům i dalším osobám podávat v Evropě žaloby za kybernetický harassment. Obecněji řečeno zaujímá Evropa oproti Spojeným státům širší pohled na otázku, jaký typ projevu lze trestat, a silněji hájí právo jednotlivce na soukromí. Protože lze v Evropě podat žalobu za útoky na reputaci či důvěryhodnost člověka, těší se zdejší novináři v tomto ohledu větší ochraně než jejich kolegové v USA a jiných koutech světa.
Případ lyonské novinářky Julie Hainautové ukazuje, jak lze francouzský zákon proti harassmentu použít. Hainautová se stala obětí doxingu a internetového obtěžování po reportáži, že majitelé baru „První plantáž“ s koloniální tématikou, který se ve městě otevřel v roce 2017, se pochvalně vyjadřovali o koloniální éře. Po podání čtyř různých trestních oznámení během dvou let začal francouzský stát konečně tento případ stíhat. A jeden z obtěžovatelů byl koncem roku 2019 usvědčen a dostal půlroční podmíněný trest a pokutu 7000 eur. (Odsouzený se proti rozsudku odvolal.)
„Právní systém v oblasti nactiutrhání a harassmentu je velmi chytře koncipovaný, poněvadž chrání svobodu projevu a zajišťuje, aby se novináři mohli bránit proti trollům a obtěžovatelům,“ řekl mi nedávno Paul Coppin, právní ředitel pařížské organizace Reportéři bez hranic. „Stále však potřebujeme výcvik senzitivity pro policisty a soudce, poněvadž mnozí z nich plně nechápou dopady internetového harassmentu na oběti a nejsou připraveni řešit trestní oznámení tak rychle a vážně, jak by se řešit měla.“
Velké technologické společnosti nejsou samy o sobě ochotny ani schopny problém kybernetického harassmentu plně řešit. Jmenování speciálního žalobce pro internetové zločiny ve Francii je důkazem, že v této zemi jsou si toho vědomi. Pokud politici v jiných státech budou následovat příkladu Francie a zavedou nové zákony, pak by i oni mohli pomoci novinářům a dalším ohroženým skupinám bránit se proti zneužívání internetu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka