birdsall7_ Guillermo LegariaGetty Images_poverty Guillermo Legaria/Getty Images

Prokletí upadajících očekávání

WASHINGTON, DC – Až do covidu-19 měli mnozí v rozvojovém světě z vlastní budoucnosti dobrý pocit. Celkově vzato, rozvojové země se rychle zotavily z Velké recese let 2009-10 a mnohé – zejména v Africe a Latinské Americe – se těšily z přínosů vytrvale rostoucí poptávky Číny po ropě, nerostech a zemědělských komoditách. Očekávání stoupala.

Nebylo tomu tak ovšem v USA, kde přínosy hospodářského růstu od 80. let proudí do kapes těch, kdo už jsou bohatí, takže střední třída a chudí čím dál víc zaostávají. Mnozí analytici právě těmito trendy vysvětlují vzestup populistické pravice a volební vítězství Donalda Trumpa v roce 2016. Zatímco střední třída se ztenčuje, početně sílící kohorta bělošské dělnické třídy sklouzla do beznaděje. Mnohé z nich hněte a frustruje globalizací vyvolaný úbytek pracovních míst, lhostejnost vlády k epidemii opioidů, podfinancované sociální programy, a dokonce samotný kapitalismus hnaný honbou za ziskem. (Zajímavou výjimku z neklidu dělnické třídy nacházíme u černošských a hispánských obyvatel, kteří hledí do budoucnosti optimističtěji, neboť zkracují náskok pracujících bělochů.)

Konec stoupajících očekávání v Americe nadcházel pomalu, v průběhu mnoha desetiletí navazujících na poválečnou konjunkturu, během nichž dlouhotrvající politické instituce a zavedené normy dodávaly liberálně demokratickému systému USA relativní odolnost. V současném století však začal rozklad sociální soudržnosti (přinejmenším pro bělochy) a sdíleného pocitu morálního pokroku, a tak je země jako politické těleso čím dál náchylnější slyšet na vábení neliberálního populismu (a ještě horších proudů).

https://prosyn.org/FULsDjgcs