LONDÝN – Od chvíle, kdy ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo (DRK) ohlásilo nový výskyt eboly na severovýchodě země, uplynul rok. Přesto se nemoc zdaleka nepodařilo dostat pod kontrolu a její výskyt se stal v DRK za posledních pět let už druhým případem, který musela Světová zdravotnická organizace klasifikovat jako „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“, což je nejzávažnější označení, jaké WHO může vyhlásit – dosud bylo použito pouze čtyřikrát. A zároveň jde o druhou největší epidemii eboly v doložených dějinách.
Vysoce účinná experimentální vakcína proti ebole je dostupná a týmy v terénu usilovně pracují na tom, aby dostaly virus pod kontrolu. Protože se však nemoc vyskytuje v nestabilní zóně konfliktu, hrají okolnosti proti nim. V prvních sedmi měsících tohoto roku se stali zdravotníci nebo zařízení určená k léčbě eboly terčem 198 útoků, při nichž zahynulo sedm lidí a 58 dalších utrpělo zranění.
Neschopnost zvládnout současnou krizi je však důsledkem nedostatků, které dalece přesahují Demokratickou republiku Kongo. Přestože se rozsáhlá epidemie šíří dál, mezinárodní společenství stále pojímá i základní aspekty prevence a připravenosti nesprávně. V případě nemoci, jako je ebola – která je vysoce nakažlivá a vykazuje úmrtnost kolem 50% –, mají tyto lapsy zničující následky.
Vezměme si hygienu a dodávky vody, což je první obranná linie proti nákaze. Východní Afrika patří k nejhorším oblastem světa, pokud jde o zásobování zdravotnických zařízení čistou vodou. Podle údajů z WHO a UNICEF má 30% nemocnic v Ugandě jen omezené dodávky vody, což znamená, že se voda musí do objektů dovážet; v případě ambulantních zdravotnických zařízení se toto číslo zvyšuje na 54%. V DRK je situace ještě horší: 15% nemocnic a 51% ambulantních zdravotnických zařízení nemá vůbec žádné dodávky vody.
Bez rychle dostupné čisté vody k mytí lůžek a ochranných pomůcek a bez dostatečných kapacit, aby si mohli zdravotníci mýt ruce a udržovat je v čistotě, zdravotnická centra nejenže nemohou lidi účinně ošetřovat a léčit, ale sama se stávají zdrojem nemocí. V případě eboly mohou nevyhovující podmínky způsobit nákazu a smrt tisíců lidí, což by mělo rozsáhlé vedlejší dopady na ekonomiku, mír a stabilitu.
Lidé přímo zasažení ebolou však představují jen příslovečnou špičku ledovce. Během epidemií totiž často bývá vážně narušeno poskytování zdravotní péče u jiných nemocí a běžných služeb, zejména v místech, kde je zdravotnictví již tak nedostatečně vybavené a výrazně podfinancované. Jen v letošním roce zemřely v DRK tisíce lidí na spalničky, protože se v zájmu uvolnění prostředků na boj proti ebole omezily vakcinační programy.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Takové rozsáhlé zdravotnické katastrofy zanechávají na zemi a jejích obyvatelích trvalé jizvy. Dokážou zvrátit těžce vydobytý pokrok v oblasti sociálního a hospodářského rozvoje a nechat celé komunity napospas osudu. A lze předpokládat, že vzhledem k různým faktorům, jako jsou násilné konflikty, slabá úroveň řízení státu, antimikrobiální rezistence, klimatické změny a masová migrace, budou stále běžnější.
Nezačnou-li vlády a mezinárodní společenství investovat do posílení zdravotnických systémů, budou epidemie dál zatěžovat komunity obrovskými náklady, než se je podaří dostat pod kontrolu. Provozování zdravotnických zařízení bez bezpečného zdroje vody, toalet a možnosti umýt si ruce, to je jen jeden křiklavý příklad takového selhání.
Naštěstí existuje důvod k nadějí, že se konečně blíží změna k lepšímu. Letos v květnu, více než 160 let poté, co se podařilo prokázat spojitost mezi hygienou a prevencí nemocí, přijali vedoucí představitelé států na Světovém zdravotnickém shromáždění WHO rezoluci zaměřenou na řešení problému nedostatku vody, sanitárních pomůcek a hygieny ve zdravotnických zařízeních v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích. Rostoucí hrozba epidemií a s nimi souvisejících krizí včetně šíření rezistentních superbakterií zřejmě konečně vytrhla světové představitele z letargie vůči problému zdravotní péče v rozvojových zemích.
Dnes bude tento závazek vystaven zkoušce. Nedávná deklarace WHO o výskytu eboly v Demokratické republice Kongo byla klíčová, protože by měla zmobilizovat mezinárodní společenství, aby zvýšilo svůj příspěvek. Má-li však svět zabránit budoucím zdravotnickým krizím ve východní Africe, nemůže přicházet jen s dalšími krátkozrakými řešeními. Místo nich potřebuje celkovou a dopředu orientovanou strategii, která bude chápat, že zdravotnické centrum bez čisté vody není zdravotnickým centrem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Despite the apparent resilience of Russia's economy, Vladimir Putin’s full-scale war against Ukraine comes at a high economic cost. Not only does it require today’s Russians to live a worse life than they otherwise would have done; it also condemns future generations to the same.
explains the apparent resilience of growth and employment in the face of increasingly tight sanctions.
LONDÝN – Od chvíle, kdy ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo (DRK) ohlásilo nový výskyt eboly na severovýchodě země, uplynul rok. Přesto se nemoc zdaleka nepodařilo dostat pod kontrolu a její výskyt se stal v DRK za posledních pět let už druhým případem, který musela Světová zdravotnická organizace klasifikovat jako „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“, což je nejzávažnější označení, jaké WHO může vyhlásit – dosud bylo použito pouze čtyřikrát. A zároveň jde o druhou největší epidemii eboly v doložených dějinách.
Vysoce účinná experimentální vakcína proti ebole je dostupná a týmy v terénu usilovně pracují na tom, aby dostaly virus pod kontrolu. Protože se však nemoc vyskytuje v nestabilní zóně konfliktu, hrají okolnosti proti nim. V prvních sedmi měsících tohoto roku se stali zdravotníci nebo zařízení určená k léčbě eboly terčem 198 útoků, při nichž zahynulo sedm lidí a 58 dalších utrpělo zranění.
Neschopnost zvládnout současnou krizi je však důsledkem nedostatků, které dalece přesahují Demokratickou republiku Kongo. Přestože se rozsáhlá epidemie šíří dál, mezinárodní společenství stále pojímá i základní aspekty prevence a připravenosti nesprávně. V případě nemoci, jako je ebola – která je vysoce nakažlivá a vykazuje úmrtnost kolem 50% –, mají tyto lapsy zničující následky.
Vezměme si hygienu a dodávky vody, což je první obranná linie proti nákaze. Východní Afrika patří k nejhorším oblastem světa, pokud jde o zásobování zdravotnických zařízení čistou vodou. Podle údajů z WHO a UNICEF má 30% nemocnic v Ugandě jen omezené dodávky vody, což znamená, že se voda musí do objektů dovážet; v případě ambulantních zdravotnických zařízení se toto číslo zvyšuje na 54%. V DRK je situace ještě horší: 15% nemocnic a 51% ambulantních zdravotnických zařízení nemá vůbec žádné dodávky vody.
Bez rychle dostupné čisté vody k mytí lůžek a ochranných pomůcek a bez dostatečných kapacit, aby si mohli zdravotníci mýt ruce a udržovat je v čistotě, zdravotnická centra nejenže nemohou lidi účinně ošetřovat a léčit, ale sama se stávají zdrojem nemocí. V případě eboly mohou nevyhovující podmínky způsobit nákazu a smrt tisíců lidí, což by mělo rozsáhlé vedlejší dopady na ekonomiku, mír a stabilitu.
Lidé přímo zasažení ebolou však představují jen příslovečnou špičku ledovce. Během epidemií totiž často bývá vážně narušeno poskytování zdravotní péče u jiných nemocí a běžných služeb, zejména v místech, kde je zdravotnictví již tak nedostatečně vybavené a výrazně podfinancované. Jen v letošním roce zemřely v DRK tisíce lidí na spalničky, protože se v zájmu uvolnění prostředků na boj proti ebole omezily vakcinační programy.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Takové rozsáhlé zdravotnické katastrofy zanechávají na zemi a jejích obyvatelích trvalé jizvy. Dokážou zvrátit těžce vydobytý pokrok v oblasti sociálního a hospodářského rozvoje a nechat celé komunity napospas osudu. A lze předpokládat, že vzhledem k různým faktorům, jako jsou násilné konflikty, slabá úroveň řízení státu, antimikrobiální rezistence, klimatické změny a masová migrace, budou stále běžnější.
Nezačnou-li vlády a mezinárodní společenství investovat do posílení zdravotnických systémů, budou epidemie dál zatěžovat komunity obrovskými náklady, než se je podaří dostat pod kontrolu. Provozování zdravotnických zařízení bez bezpečného zdroje vody, toalet a možnosti umýt si ruce, to je jen jeden křiklavý příklad takového selhání.
Naštěstí existuje důvod k nadějí, že se konečně blíží změna k lepšímu. Letos v květnu, více než 160 let poté, co se podařilo prokázat spojitost mezi hygienou a prevencí nemocí, přijali vedoucí představitelé států na Světovém zdravotnickém shromáždění WHO rezoluci zaměřenou na řešení problému nedostatku vody, sanitárních pomůcek a hygieny ve zdravotnických zařízeních v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích. Rostoucí hrozba epidemií a s nimi souvisejících krizí včetně šíření rezistentních superbakterií zřejmě konečně vytrhla světové představitele z letargie vůči problému zdravotní péče v rozvojových zemích.
Dnes bude tento závazek vystaven zkoušce. Nedávná deklarace WHO o výskytu eboly v Demokratické republice Kongo byla klíčová, protože by měla zmobilizovat mezinárodní společenství, aby zvýšilo svůj příspěvek. Má-li však svět zabránit budoucím zdravotnickým krizím ve východní Africe, nemůže přicházet jen s dalšími krátkozrakými řešeními. Místo nich potřebuje celkovou a dopředu orientovanou strategii, která bude chápat, že zdravotnické centrum bez čisté vody není zdravotnickým centrem.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka