NEW YORK – Od začátku ruské invaze prchlo do Polska už téměř 2,5 milionu ukrajinských běženců a do Maďarska přes 350 000. Když ale v roce 2015 tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová umožnila 1,1 milionu žadatelů o azyl – z nichž zhruba 40 % tvořili Syřané – vstup do Německa, Polsko a Maďarsko lidem utíkajícím před krveprolitím na Blízkém východě pevně uzavřely své hranice.
Některé lidi, především „progresivisty“, tyto odlišné reakce hodně rozlítily. Je nepochybné, argumentují, že používání slzného plynu a vodních děl k zastavení arabských žadatelů o azyl na maďarské hranici a naproti tomu vítání Ukrajinců s otevřenou náručí se rovná rasové předpojatosti, či dokonce „bělošské nadřazenosti“.
Všechny lidské životy jsou stejně vzácné. Z morálního hlediska není rozdíl mezi traumatizovaným mladým mužem z Aleppa a zoufalou matkou z Charkova. Z praktických a psychologických důvodů ale země mezi uprchlíky rozlišují na základě kultury, náboženství, jazyka a politiky. Pro země s relativně homogenní populací, třeba právě dnešní Polsko, to platí obzvlášť.
NEW YORK – Od začátku ruské invaze prchlo do Polska už téměř 2,5 milionu ukrajinských běženců a do Maďarska přes 350 000. Když ale v roce 2015 tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová umožnila 1,1 milionu žadatelů o azyl – z nichž zhruba 40 % tvořili Syřané – vstup do Německa, Polsko a Maďarsko lidem utíkajícím před krveprolitím na Blízkém východě pevně uzavřely své hranice.
Některé lidi, především „progresivisty“, tyto odlišné reakce hodně rozlítily. Je nepochybné, argumentují, že používání slzného plynu a vodních děl k zastavení arabských žadatelů o azyl na maďarské hranici a naproti tomu vítání Ukrajinců s otevřenou náručí se rovná rasové předpojatosti, či dokonce „bělošské nadřazenosti“.
Všechny lidské životy jsou stejně vzácné. Z morálního hlediska není rozdíl mezi traumatizovaným mladým mužem z Aleppa a zoufalou matkou z Charkova. Z praktických a psychologických důvodů ale země mezi uprchlíky rozlišují na základě kultury, náboženství, jazyka a politiky. Pro země s relativně homogenní populací, třeba právě dnešní Polsko, to platí obzvlášť.