ŠANGHAJ – Čínský přechod od růstu taženého exportem na model založený na domácích službách a spotřebě domácností je mnohem kodrcavější, než někteří lidé očekávali, přičemž výkyvy na akciovém trhu a volatilita devizového kurzu vzbuzují obavy o hospodářskou stabilitu země. Podle historických měřítek si Čína stále vede dobře – leckdo by řekl velmi dobře, neboť roční růst HDP se blíží 7% –, avšak úspěch v takovém měřítku, jaký Čína v uplynulých třech desetiletích zažívala, vyvolává vysoká očekávání.
Existuje jedno základní ponaučení: „trhy s čínskými rysy“ jsou stejně volatilní a obtížně kontrolovatelné jako trhy s americkými rysy. Jeden za druhým začínají žít vlastním životem a nelze je snadno řídit. A pokud se vůbec dají kontrolovat, pak jedině průhledným stanovováním pravidel hry.
Všechny trhy potřebují pravidla a regulace. Dobrá pravidla mohou přispívat ke stabilizaci trhů. Špatně koncipovaná pravidla, jakkoliv dobře míněná, mohou mít opačný efekt.
Například od krachu na akciové burze ve Spojených státech v roce 1987 se uznává důležitost pojistných mechanismů; pokud jsou však reformy špatně pojaté, mohou zvýšit volatilitu. A pokud existují dvě úrovně pojistek – krátkodobé a dlouhodobé pozastavení obchodování – a tyto úrovně se nacházejí příliš blízko u sebe, pak si účastníci trhu po aktivaci první z nich uvědomí, že se brzy pravděpodobně aktivuje i druhá, a mohou trh houfně opustit.
Dění na trzích navíc může s reálnou ekonomikou souviset jen volně. Nedávná velká recese je toho dokladem. Zatímco americký akciový trh zažívá robustní zotavení, reálná ekonomika nadále stagnuje. Přesto může mít volatilita akciového trhu a devizového kurzu reálné dopady. Nejistota může vést k nižší spotřebě a investicím (proto by se vlády měly zaměřovat na pravidla podporující stabilitu).
Ještě důležitější jsou však pravidla upravující reálnou ekonomiku. V dnešní Číně se stejně jako v USA před 35 lety vede debata o tom, zda k obnovení růstu povedou spíše opatření na straně nabídky, nebo poptávky. Americká zkušenost a také mnoho dalších případů určité odpovědi nabízí.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Opatření na straně nabídky lze například nejlépe zavádět v podmínkách plné zaměstnanosti. Při absenci dostatečné poptávky totiž rostoucí efektivita strany nabídky vede jen ke stále nižšímu využívání zdrojů. Přesun pracovní síly ze stavu využití s nízkou produktivitou do stavu nezaměstnanosti s nulovou produktivitou výkon ekonomiky nezvýší. Dnešní nedostatečná globální agregátní poptávka vyžaduje, aby vlády přijaly opatření zvyšující výdaje.
Tyto výdaje lze využít řadou prospěšných způsobů. Mezi kritické potřeby dnešní Číny patří snížení nerovnosti, zastavení zhoršování životního prostředí, vytvoření přijatelných podmínek k životu ve městech a investice do veřejného zdraví, vzdělání, infrastruktury a technologií. Úřady také musí posílit regulační kapacity, aby zajistily bezpečnost potravin, budov, léčiv a mnoha dalších věcí. Společenský přínos takových investic vysoce převyšuje jejich kapitálové náklady.
Čína se v minulosti dopouštěla chyby, když se příliš spoléhala na dluhové financování. Zároveň však má tato země velký prostor k rozšiřování své daňové základny způsoby, jež by zvýšily celkovou efektivitu a/nebo rovnost. Ekologické daně by mohly vést k vyšší kvalitě vzduchu a vody a zároveň přinést značné příjmy; daně ze zácp by zvýšily kvalitu života ve městech; daně z nemovitostí a kapitálových příjmů by podnítily vyšší investice do produktivních činností, což by podpořilo růst. Stručně řečeno by opatření směřující k vyrovnanému rozpočtu – zvyšování daní ruku v ruce se zvyšováním výdajů – mohla při správné koncepci poskytnout ekonomice velký stimul.
Stejně tak by Čína neměla uvíznout v pasti v podobě zdůrazňování zpětně orientovaných opatření na straně nabídky. V USA došlo k mrhání zdrojů, když se uprostřed nevadské poušti stavěly nekvalitní domy. Prvořadou prioritou však dnes není tyto domy zbourat (ve snaze konsolidovat trh nemovitostí), nýbrž zajistit, aby se v budoucnu alokovaly zdroje efektivně.
Základním principem, jenž se vyučuje v prvních týdnech každého kurzu elementární ekonomie, je poznatek, že co bylo, bylo – že nemáme plakat nad rozlitým mlékem. Levná ocel (dodávaná za ceny nedosahující dlouhodobých průměrných výrobních nákladů, ale rovnající se či převyšující mezní náklady) může být pro jiné obory značnou výhodou.
Bylo by například chybou ničit nadbytečné americké kapacity v oblasti optických vláken, z nichž americké firmy v 90. letech nesmírně těžily. „Opční“ hodnota spojená s potenciálním využitím do budoucna by se měla vždy poměřovat s minimálními náklady na údržbu.
Problémem Číny, která se rovněž potýká s nadbytečnými kapacitami, je skutečnost, že ti, kdo by ztratili práci, budou vyžadovat nějakou formu podpory; firmy zase budou naléhat na vydatnou sanaci, která minimalizuje jejich ztráty. Pokud však vláda doplní efektivní opatření na straně poptávky o aktivní politiku na trhu práce, pak by se dal přinejmenším problém nezaměstnanosti účinně řešit a mohla by se připravit optimální – nebo alespoň rozumná – politika hospodářské restrukturalizace.
Je zde i makrodeflační problém. Nadbytečná kapacita zesiluje tlak na ceny s negativními externalitami pro zadlužené firmy, které zažívají růst svého reálného (o inflaci očištěného) zadlužení. Mnohem lepším přístupem než konsolidace na straně nabídky je však agresivní expanze na straně poptávky, která by čelila deflačním tlakům.
Ekonomické principy a politické faktory jsou tedy dobře známé. V debatě o čínské ekonomice však až příliš často převládají naivní návrhy reforem na straně nabídky – doprovázené kritikou opatření na straně poptávky, přijatých po globální finanční krizi v roce 2008. Tato opatření zdaleka nebyla dokonalá; musela se formulovat za pochodu a v kontextu nečekaných krizových událostí. Byla však mnohem lepší než nic.
Je to proto, že suboptimální využívání zdrojů je vždy lepší než jejich nevyužívání; nebýt stimulu po roce 2008, trpěla by Čína značnou nezaměstnaností. Přihlásí-li se státní instituce k lépe koncipovaným reformám na straně poptávky, získají větší prostor pro rozsáhlé reformy na straně nabídky. Velikost některých nezbytných reforem na straně nabídky navíc výrazně klesne – právě proto, že opatření na straně poptávky sníží přebytečnou nabídku.
Nejde přitom jen o akademickou debatu mezi západními keynesiány a ekonomy strany nabídky, která se dnes odehrává na opačném konci zeměkoule. Přístup, který Čína zaujme, výrazně ovlivní hospodářský výkon a vyhlídky celého světa.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s own words are sufficient evidence that his latest tariffs are unlawful, since they are not responses to his declared “emergency” at the southern border. But US courts are unlikely to do anything about it, further underscoring how weak America’s constitutional order has become.
sees an unlawful trade war as a window into America’s crumbling constitutional order.
Afghan women have long had to find imaginative ways to resist and circumvent harsh repression. Rather than simply admire their courage or sympathize with their plight, the international community must offer them support, safety, and a seat at the table.
urge the international community to support some of the world's most repressed yet tenacious people.
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
ŠANGHAJ – Čínský přechod od růstu taženého exportem na model založený na domácích službách a spotřebě domácností je mnohem kodrcavější, než někteří lidé očekávali, přičemž výkyvy na akciovém trhu a volatilita devizového kurzu vzbuzují obavy o hospodářskou stabilitu země. Podle historických měřítek si Čína stále vede dobře – leckdo by řekl velmi dobře, neboť roční růst HDP se blíží 7% –, avšak úspěch v takovém měřítku, jaký Čína v uplynulých třech desetiletích zažívala, vyvolává vysoká očekávání.
Existuje jedno základní ponaučení: „trhy s čínskými rysy“ jsou stejně volatilní a obtížně kontrolovatelné jako trhy s americkými rysy. Jeden za druhým začínají žít vlastním životem a nelze je snadno řídit. A pokud se vůbec dají kontrolovat, pak jedině průhledným stanovováním pravidel hry.
Všechny trhy potřebují pravidla a regulace. Dobrá pravidla mohou přispívat ke stabilizaci trhů. Špatně koncipovaná pravidla, jakkoliv dobře míněná, mohou mít opačný efekt.
Například od krachu na akciové burze ve Spojených státech v roce 1987 se uznává důležitost pojistných mechanismů; pokud jsou však reformy špatně pojaté, mohou zvýšit volatilitu. A pokud existují dvě úrovně pojistek – krátkodobé a dlouhodobé pozastavení obchodování – a tyto úrovně se nacházejí příliš blízko u sebe, pak si účastníci trhu po aktivaci první z nich uvědomí, že se brzy pravděpodobně aktivuje i druhá, a mohou trh houfně opustit.
Dění na trzích navíc může s reálnou ekonomikou souviset jen volně. Nedávná velká recese je toho dokladem. Zatímco americký akciový trh zažívá robustní zotavení, reálná ekonomika nadále stagnuje. Přesto může mít volatilita akciového trhu a devizového kurzu reálné dopady. Nejistota může vést k nižší spotřebě a investicím (proto by se vlády měly zaměřovat na pravidla podporující stabilitu).
Ještě důležitější jsou však pravidla upravující reálnou ekonomiku. V dnešní Číně se stejně jako v USA před 35 lety vede debata o tom, zda k obnovení růstu povedou spíše opatření na straně nabídky, nebo poptávky. Americká zkušenost a také mnoho dalších případů určité odpovědi nabízí.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Opatření na straně nabídky lze například nejlépe zavádět v podmínkách plné zaměstnanosti. Při absenci dostatečné poptávky totiž rostoucí efektivita strany nabídky vede jen ke stále nižšímu využívání zdrojů. Přesun pracovní síly ze stavu využití s nízkou produktivitou do stavu nezaměstnanosti s nulovou produktivitou výkon ekonomiky nezvýší. Dnešní nedostatečná globální agregátní poptávka vyžaduje, aby vlády přijaly opatření zvyšující výdaje.
Tyto výdaje lze využít řadou prospěšných způsobů. Mezi kritické potřeby dnešní Číny patří snížení nerovnosti, zastavení zhoršování životního prostředí, vytvoření přijatelných podmínek k životu ve městech a investice do veřejného zdraví, vzdělání, infrastruktury a technologií. Úřady také musí posílit regulační kapacity, aby zajistily bezpečnost potravin, budov, léčiv a mnoha dalších věcí. Společenský přínos takových investic vysoce převyšuje jejich kapitálové náklady.
Čína se v minulosti dopouštěla chyby, když se příliš spoléhala na dluhové financování. Zároveň však má tato země velký prostor k rozšiřování své daňové základny způsoby, jež by zvýšily celkovou efektivitu a/nebo rovnost. Ekologické daně by mohly vést k vyšší kvalitě vzduchu a vody a zároveň přinést značné příjmy; daně ze zácp by zvýšily kvalitu života ve městech; daně z nemovitostí a kapitálových příjmů by podnítily vyšší investice do produktivních činností, což by podpořilo růst. Stručně řečeno by opatření směřující k vyrovnanému rozpočtu – zvyšování daní ruku v ruce se zvyšováním výdajů – mohla při správné koncepci poskytnout ekonomice velký stimul.
Stejně tak by Čína neměla uvíznout v pasti v podobě zdůrazňování zpětně orientovaných opatření na straně nabídky. V USA došlo k mrhání zdrojů, když se uprostřed nevadské poušti stavěly nekvalitní domy. Prvořadou prioritou však dnes není tyto domy zbourat (ve snaze konsolidovat trh nemovitostí), nýbrž zajistit, aby se v budoucnu alokovaly zdroje efektivně.
Základním principem, jenž se vyučuje v prvních týdnech každého kurzu elementární ekonomie, je poznatek, že co bylo, bylo – že nemáme plakat nad rozlitým mlékem. Levná ocel (dodávaná za ceny nedosahující dlouhodobých průměrných výrobních nákladů, ale rovnající se či převyšující mezní náklady) může být pro jiné obory značnou výhodou.
Bylo by například chybou ničit nadbytečné americké kapacity v oblasti optických vláken, z nichž americké firmy v 90. letech nesmírně těžily. „Opční“ hodnota spojená s potenciálním využitím do budoucna by se měla vždy poměřovat s minimálními náklady na údržbu.
Problémem Číny, která se rovněž potýká s nadbytečnými kapacitami, je skutečnost, že ti, kdo by ztratili práci, budou vyžadovat nějakou formu podpory; firmy zase budou naléhat na vydatnou sanaci, která minimalizuje jejich ztráty. Pokud však vláda doplní efektivní opatření na straně poptávky o aktivní politiku na trhu práce, pak by se dal přinejmenším problém nezaměstnanosti účinně řešit a mohla by se připravit optimální – nebo alespoň rozumná – politika hospodářské restrukturalizace.
Je zde i makrodeflační problém. Nadbytečná kapacita zesiluje tlak na ceny s negativními externalitami pro zadlužené firmy, které zažívají růst svého reálného (o inflaci očištěného) zadlužení. Mnohem lepším přístupem než konsolidace na straně nabídky je však agresivní expanze na straně poptávky, která by čelila deflačním tlakům.
Ekonomické principy a politické faktory jsou tedy dobře známé. V debatě o čínské ekonomice však až příliš často převládají naivní návrhy reforem na straně nabídky – doprovázené kritikou opatření na straně poptávky, přijatých po globální finanční krizi v roce 2008. Tato opatření zdaleka nebyla dokonalá; musela se formulovat za pochodu a v kontextu nečekaných krizových událostí. Byla však mnohem lepší než nic.
Je to proto, že suboptimální využívání zdrojů je vždy lepší než jejich nevyužívání; nebýt stimulu po roce 2008, trpěla by Čína značnou nezaměstnaností. Přihlásí-li se státní instituce k lépe koncipovaným reformám na straně poptávky, získají větší prostor pro rozsáhlé reformy na straně nabídky. Velikost některých nezbytných reforem na straně nabídky navíc výrazně klesne – právě proto, že opatření na straně poptávky sníží přebytečnou nabídku.
Nejde přitom jen o akademickou debatu mezi západními keynesiány a ekonomy strany nabídky, která se dnes odehrává na opačném konci zeměkoule. Přístup, který Čína zaujme, výrazně ovlivní hospodářský výkon a vyhlídky celého světa.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.