NEW YORK – Ekonomové se všeobecně shodnou na výhodách otevřenosti v obchodování. Pádné jsou ale i argumenty pro nediskriminaci v obchodě. Dobrá obchodní politika by tedy neměla prosazovat preferenční obchodní dohody, jimiž se zřizují mimo jiné zóny volného obchodu, nýbrž multilaterální liberalizaci obchodu, jak tomu bylo třeba při jednáních započatých v Dauhá, a dále zajišťovat, aby se žádný ústup k protekcionismu nezvrhl v diskriminační obchodní praktiky.
Co se týče prvého úkolu, poslední schůzka G-20 v Kanadě zklamala. Na naléhání Spojených států bylo upuštěno od dřívějšího odkazu G-20 na konkrétní datum pro dokončení obchodních rozhovorů započatých v Dauhá. Namísto toho prezident Barack Obama nerozumně nasypal do rány sůl, když oznámil ochotu své administrativy dovést až k realizaci zónu volného obchodu mezi USA a Jižní Koreou.
Co se týče druhého úkolu, objevují se znepokojivé zprávy, že ministerstvo obchodu USA prověřuje způsoby jak naostřit zuby antidumpingových opatření, u nichž v současnosti panuje všeobecný souhlas, že jsou jistou formou diskriminačního protekcionismu zaměřeného selektivně na úspěšné exportní státy a firmy. Neméně znepokojivé je Obamovo rozhodnutí ze 13. srpna podepsat návrh zákona, schválený při zřídkavém mimořádném zasedání senátu, který zvyšuje poplatky za pracovní víza kategorií H1(b) a L-1, aby se pokryly vyšší výdaje za ostrahu hranic.
Tento návrh se postavil na vlastní nohy na základě dlouhodobých obav republikánského senátora Chucka Grassleyho a demokratického senátora Richarda Durbina z programů H1(b) a L-1 a nedávno si získal podporu vlivného demokratického senátora Charlese Schumera z New Yorku. Schumer už dlouho agituje proti „outsourcingu“, neboť podle něj škodí americkým ekonomickým zájmům, a spojil se proto dokonce s ekonomem Paulem Craigem Robertsem, zaměřeným na stranu nabídky. Silné slovo získal s nástupem nynější krize a vzhledem ke znepokojení nad těžko zvladatelnými údaji o nezaměstnanosti dokážou politici odůvodnit jakákoli napovrch přitažlivá řešení.
Bylo tedy vlastně řečeno, že uvalení daně na zahraniční pracovníky sníží počet těch, kteří přicházejí a „berou práci“ americkým občanům. Mnozí zastánci návrhu nelogicky prohlašovali, že opatření odradí zahraniční pracovníky od vstupu do USA a že zároveň zvýší příjmy státu.
Obamova kapitulace je příkladem zásady, že jeden ústupek často vede k dalšímu, neboť ve stopách jedněch lobbistů jdou další. Hlavní chybou, podobně jako v případě požadavku „kupujte americké zboží“ promítnutého do nedávných ustanovení v americké legislativě, bylo zřejmě svolení, aby se do stimulačního zákona zapracoval zákon o zaměstnávání amerických pracujících. Ten firmám komplikuje čerpání vládní podpory na přijímání kvalifikovaných přistěhovalců s vízy H1(b): musí nejprve prokázat, že nepropustily a nemají v plánu propustit americké pracující v podobných profesích.
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Ať už jsou vady takových opatření s ohledem na ekonomickou politiku jakékoli, ustanovení zvyšující poplatky za víza je fakticky diskriminační, a tudíž porušuje pravidla WTO namířená proti diskriminaci mezi domácími a zahraničními firmami nebo mezi firmami z různých zemí WTO. Ačkoliv se, slovy místních právníků, poplatková legislativa „tváří“ jako nediskriminační, její koncepce propůjčuje americkým firmám výhodu oproti firmám zahraničním.
Poplatek dopadá na zahraniční i americké firmy zaměstnávající alespoň 50 pracujících, z nichž 50 či více procent tvoří pracující s vízem H1(b). Jenže americké firmy mají podle zákonů o přistěhovalectví další přístup k zahraničním pracujícím. Oproti americkým firmám by nejvíc tratila Indie a vzhledem k tomu, že opatření negativně postihne několik velkých firem jako Infosys a Wipro, tratila by nejvíc i ve srovnání s menšími outsourcingovými firmami z jiných zemí. Indická vláda nemeškala a tyto námitky vznesla – a také nadnesla možnost formální stížnosti v rámci mechanismu WTO k řešení sporů.
Takovéto projevy diskriminace v obchodních politikách nacházejí pomocnou ruku v médiích a v některých předních amerických think tancích. USA a další vlády se například zhostily svého úkolu v reakci na rozsáhlé strádání, jež pákistánskému lidu způsobily záplavy, a poskytly nouzovou pomoc. Objevily se ale také návrhy, aby dovozy z Pákistánu získaly bezcelní přístup. To by však bylo diskriminační vůči rozvojovým zemím, které bezcelní přístup nemají, takže by se Pákistánu pomáhalo na jejich úkor.
Je ohromující, že Nancy Birdsallová z Centra pro globální rozvoj, která takovou diskriminaci preferuje, dokonce cynicky a souhlasně napsala, že taková politika „by na americké textilky měla jen malý vliv“. Tento hanebný útok na zbytky nediskriminace ve světové obchodní soustavě bohužel podpořila významná americká média, včetně listů The New York Times a The Wall Street Journal.
Je příliš nerealistické doufat, že se Obamova administrativa, která doposavad až příliš vstřícně reagovala na slabou ekonomiku a silnou politiku, těmto požadavkům vzepře?
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Purpose must replace profit as the primary objective driving companies and markets. Although restructuring capitalism around this principle may seem like a tall order, it is not only possible but necessary.
considers why capitalism is creating problems instead of solving them, and how to save the system from itself.
Dozens of leading economists and practitioners convened in Berlin at the end of May for a summit organized by the Forum for a New Economy. Remarkably, the summit led to something resembling a new understanding that may replace the decades-long reign of neoliberal orthodoxy.
tout a new understanding by leading economists about what policymakers must do to preempt the populist threat.
NEW YORK – Ekonomové se všeobecně shodnou na výhodách otevřenosti v obchodování. Pádné jsou ale i argumenty pro nediskriminaci v obchodě. Dobrá obchodní politika by tedy neměla prosazovat preferenční obchodní dohody, jimiž se zřizují mimo jiné zóny volného obchodu, nýbrž multilaterální liberalizaci obchodu, jak tomu bylo třeba při jednáních započatých v Dauhá, a dále zajišťovat, aby se žádný ústup k protekcionismu nezvrhl v diskriminační obchodní praktiky.
Co se týče prvého úkolu, poslední schůzka G-20 v Kanadě zklamala. Na naléhání Spojených států bylo upuštěno od dřívějšího odkazu G-20 na konkrétní datum pro dokončení obchodních rozhovorů započatých v Dauhá. Namísto toho prezident Barack Obama nerozumně nasypal do rány sůl, když oznámil ochotu své administrativy dovést až k realizaci zónu volného obchodu mezi USA a Jižní Koreou.
Co se týče druhého úkolu, objevují se znepokojivé zprávy, že ministerstvo obchodu USA prověřuje způsoby jak naostřit zuby antidumpingových opatření, u nichž v současnosti panuje všeobecný souhlas, že jsou jistou formou diskriminačního protekcionismu zaměřeného selektivně na úspěšné exportní státy a firmy. Neméně znepokojivé je Obamovo rozhodnutí ze 13. srpna podepsat návrh zákona, schválený při zřídkavém mimořádném zasedání senátu, který zvyšuje poplatky za pracovní víza kategorií H1(b) a L-1, aby se pokryly vyšší výdaje za ostrahu hranic.
Tento návrh se postavil na vlastní nohy na základě dlouhodobých obav republikánského senátora Chucka Grassleyho a demokratického senátora Richarda Durbina z programů H1(b) a L-1 a nedávno si získal podporu vlivného demokratického senátora Charlese Schumera z New Yorku. Schumer už dlouho agituje proti „outsourcingu“, neboť podle něj škodí americkým ekonomickým zájmům, a spojil se proto dokonce s ekonomem Paulem Craigem Robertsem, zaměřeným na stranu nabídky. Silné slovo získal s nástupem nynější krize a vzhledem ke znepokojení nad těžko zvladatelnými údaji o nezaměstnanosti dokážou politici odůvodnit jakákoli napovrch přitažlivá řešení.
Bylo tedy vlastně řečeno, že uvalení daně na zahraniční pracovníky sníží počet těch, kteří přicházejí a „berou práci“ americkým občanům. Mnozí zastánci návrhu nelogicky prohlašovali, že opatření odradí zahraniční pracovníky od vstupu do USA a že zároveň zvýší příjmy státu.
Obamova kapitulace je příkladem zásady, že jeden ústupek často vede k dalšímu, neboť ve stopách jedněch lobbistů jdou další. Hlavní chybou, podobně jako v případě požadavku „kupujte americké zboží“ promítnutého do nedávných ustanovení v americké legislativě, bylo zřejmě svolení, aby se do stimulačního zákona zapracoval zákon o zaměstnávání amerických pracujících. Ten firmám komplikuje čerpání vládní podpory na přijímání kvalifikovaných přistěhovalců s vízy H1(b): musí nejprve prokázat, že nepropustily a nemají v plánu propustit americké pracující v podobných profesích.
Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Ať už jsou vady takových opatření s ohledem na ekonomickou politiku jakékoli, ustanovení zvyšující poplatky za víza je fakticky diskriminační, a tudíž porušuje pravidla WTO namířená proti diskriminaci mezi domácími a zahraničními firmami nebo mezi firmami z různých zemí WTO. Ačkoliv se, slovy místních právníků, poplatková legislativa „tváří“ jako nediskriminační, její koncepce propůjčuje americkým firmám výhodu oproti firmám zahraničním.
Poplatek dopadá na zahraniční i americké firmy zaměstnávající alespoň 50 pracujících, z nichž 50 či více procent tvoří pracující s vízem H1(b). Jenže americké firmy mají podle zákonů o přistěhovalectví další přístup k zahraničním pracujícím. Oproti americkým firmám by nejvíc tratila Indie a vzhledem k tomu, že opatření negativně postihne několik velkých firem jako Infosys a Wipro, tratila by nejvíc i ve srovnání s menšími outsourcingovými firmami z jiných zemí. Indická vláda nemeškala a tyto námitky vznesla – a také nadnesla možnost formální stížnosti v rámci mechanismu WTO k řešení sporů.
Takovéto projevy diskriminace v obchodních politikách nacházejí pomocnou ruku v médiích a v některých předních amerických think tancích. USA a další vlády se například zhostily svého úkolu v reakci na rozsáhlé strádání, jež pákistánskému lidu způsobily záplavy, a poskytly nouzovou pomoc. Objevily se ale také návrhy, aby dovozy z Pákistánu získaly bezcelní přístup. To by však bylo diskriminační vůči rozvojovým zemím, které bezcelní přístup nemají, takže by se Pákistánu pomáhalo na jejich úkor.
Je ohromující, že Nancy Birdsallová z Centra pro globální rozvoj, která takovou diskriminaci preferuje, dokonce cynicky a souhlasně napsala, že taková politika „by na americké textilky měla jen malý vliv“. Tento hanebný útok na zbytky nediskriminace ve světové obchodní soustavě bohužel podpořila významná americká média, včetně listů The New York Times a The Wall Street Journal.
Je příliš nerealistické doufat, že se Obamova administrativa, která doposavad až příliš vstřícně reagovala na slabou ekonomiku a silnou politiku, těmto požadavkům vzepře?