PRINCETON – Hitler a Stalin byli bezohlední diktátoři, kteří páchali vraždy v obrovském měřítku. Ale přestože je nemyslitelné představit si sochu Hitlera v Berlíně či kdekoli jinde v Německu, sochy Stalina se vracejí do měst napříč Gruzií (jeho rodiště) a vztyčení jeho sochy se chystá také v Moskvě jako součást připomínky všech sovětských vůdců.
Tato odlišnost v přístupu sahá i za hranice zemí, jimž tito muži vládli. Ve Spojených státech najdete Stalinovu bustu v Národním památníku dne D ve Virginii. V New Yorku jsem nedávno večeřel v ruské restauraci, která se vyznačovala sovětskými upomínkami, servírkami v sovětských uniformách a obrazem sovětských vůdců, na němž byl výrazný právě Stalin. New York má i svůj bar KGB. Pokud vím, nenajdete v New Yorku žádnou restauraci s nacistickou tématikou ani bar Gestapo nebo SS.
Proč je tedy Stalin považován za relativně přijatelnějšího než Hitler?
Nabídnout určité vysvětlení se minulý měsíc na tiskové konferenci pokusil ruský prezident Vladimír Putin. Tázán na moskevské plány odhalit Stalinovu sochu, Putin zmínil Olivera Cromwella, vůdce parlamentaristické strany v anglické občanské válce sedmnáctého století, a zeptal se: „Jaký je opravdový rozdíl mezi Cromwellem a Stalinem?“ Vzápětí si na svou otázku odpověděl: „Vůbec žádný.“ A dále Cromwella vylíčil jako „lstivého chlapa,“ který „sehrál v britské historii velice nejednoznačnou úlohu“. (Cromwellova socha stojí v Londýně před dolní sněmovnou britského parlamentu.)
Popsat morálku Cromwellových činů jako „nejednoznačnou“ je namístě. Prosazoval sice parlamentní vládu v Anglii, ukončil občanskou válku a umožnil jistou míru náboženské tolerance, ale podporoval také soud s králem Karlem I. a jeho popravu a brutálně si podrobil Irsko kvůli domnělé hrozbě plynoucí ze spojenectví irských katolíků a anglických royalistů.
Jenže Stalin byl, na rozdíl od Cromwella, zodpovědný za smrt obřího počtu civilistů mimo jakoukoli válku či vojenské tažení. Podle Timothyho Snydera, autora knihy Krvavé země, zemřely dva až tři miliony lidí v táborech nucených prací pod správou Gulag a asi milion dalších byl zastřelen během Velkého teroru konce 30. let. Dalších pět milionů zemřelo během hladomoru let 1930-1933, z čehož 3,3 milionu tvořili Ukrajinci umírající v důsledku záměrné politiky související s jejich národností nebo postavením relativně úspěšných rolníků označených za kulaky.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Snyderův odhad celkového počtu Stalinových obětí nebere v potaz ty, komu se nucené práce nebo vnitřní vyhnanství za krušných podmínek podařilo přežít. Jejich zahrnutím by se počet těch, kdo v důsledku Stalinovy krutovlády děsivě trpěli, mohl zvýšit až o 25 milionů. Celkový počet mrtvých, jež Snyder připisuje Stalinovi, je nižší než obvykle uváděných 20 milionů, což byl počet odhadovaný v dobách, kdy ještě historici neměli přístup do sovětských archivů. Přesto se jedná o děsivý úhrn – rozsahem podobný nacistickému vraždění (k němuž došlo během kratšího období).
Sovětské archivy navíc ukazují, že nelze tvrdit, že vraždění nacistů bylo horší, protože si oběti vybírali na základě rasy či etnické příslušnosti. I Stalin si některé oběti vybral podle téhož klíče – nejen Ukrajince, ale i osoby náležející k etnickým menšinám s vazbou na země sousedící se Sovětským svazem. Stalinovy perzekuce se také zaměřily na neúměrně vysoký počet Židů.
Neexistovaly plynové komory a pohnutkou ke Stalinovu vraždění nebyla zajisté genocida, ale spíš zastrašení a potlačení skutečných či domnělých odpůrců jeho vlády. To rozsah zabíjení a věznění, k němuž došlo, nikterak neomlouvá.
Je-li na Stalinově mravním portrétu nějaká „nejednoznačnost,“ mohla by vycházet z toho, že komunismus hraje na strunu některých našich ušlechtilejších popudů, neboť usiluje o rovnost pro všechny a potlačení chudoby. Žádnou takovou všeobecnou aspiraci u nacismu nenajdeme; ten se, dokonce zcela nepokrytě, nestaral o to, co je dobré pro všechny, nýbrž o to, co je dobré pro jednu domnělou rasovou skupinu a co zjevně pramenilo z nenávisti a opovržení vůči ostatním etnickým skupinám.
Jenže komunismus za Stalina byl opakem rovnostářství, jelikož dával moc hrstce vyvolených a mnoha lidem upřel veškerá práva. Obhájci Stalinovy reputace mu připisují k dobru, že miliony vysvobodil z chudoby; jenže miliony mohly být vysvobozeny z chudoby i bez vraždění a věznění milionů jiných.
Jiní Stalinovu velikost hájí odkazem na jeho úlohu při odražení nacistického vpádu a nakonec při porážce Hitlera. Avšak Stalinovy čistky v armádním velení během Velkého teroru zásadně oslabily Rudou armádu, jeho podpis smlouvy o neútočení mezi nacisty a sověty roku 1939 vydláždil cestu k začátku druhé světové války a kvůli jeho slepotě k nacistické hrozbě nebyl Sovětský svaz v roce 1941 vůbec připraven vzdorovat Hitlerovu útoku.
Je pravda, že Stalin svou zemi dovedl k vítězství a do postavení světové velmoci, jež dříve neměla a z něhož od té doby sklouzla. Hitler naproti tomu za sebou nechal zemi otřesenou, okupovanou a rozdělenou.
Lidé se identifikují se svou vlastí a vzhlížejí k těm, kdo ji vedli v dobách, kdy byla nejmocnější. To by mohlo vysvětlovat, proč jsou Moskvané ochotnější přijmout sochu Stalina, než by byli Berlíňané sochu Hitlerovu.
To však může být nanejvýš jeden díl příčiny pro různý přístup k těmto masovým vrahům. Pořád mi vrtá hlavou newyorská restaurace se sovětskou tématikou a tamní bar KGB.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
PRINCETON – Hitler a Stalin byli bezohlední diktátoři, kteří páchali vraždy v obrovském měřítku. Ale přestože je nemyslitelné představit si sochu Hitlera v Berlíně či kdekoli jinde v Německu, sochy Stalina se vracejí do měst napříč Gruzií (jeho rodiště) a vztyčení jeho sochy se chystá také v Moskvě jako součást připomínky všech sovětských vůdců.
Tato odlišnost v přístupu sahá i za hranice zemí, jimž tito muži vládli. Ve Spojených státech najdete Stalinovu bustu v Národním památníku dne D ve Virginii. V New Yorku jsem nedávno večeřel v ruské restauraci, která se vyznačovala sovětskými upomínkami, servírkami v sovětských uniformách a obrazem sovětských vůdců, na němž byl výrazný právě Stalin. New York má i svůj bar KGB. Pokud vím, nenajdete v New Yorku žádnou restauraci s nacistickou tématikou ani bar Gestapo nebo SS.
Proč je tedy Stalin považován za relativně přijatelnějšího než Hitler?
Nabídnout určité vysvětlení se minulý měsíc na tiskové konferenci pokusil ruský prezident Vladimír Putin. Tázán na moskevské plány odhalit Stalinovu sochu, Putin zmínil Olivera Cromwella, vůdce parlamentaristické strany v anglické občanské válce sedmnáctého století, a zeptal se: „Jaký je opravdový rozdíl mezi Cromwellem a Stalinem?“ Vzápětí si na svou otázku odpověděl: „Vůbec žádný.“ A dále Cromwella vylíčil jako „lstivého chlapa,“ který „sehrál v britské historii velice nejednoznačnou úlohu“. (Cromwellova socha stojí v Londýně před dolní sněmovnou britského parlamentu.)
Popsat morálku Cromwellových činů jako „nejednoznačnou“ je namístě. Prosazoval sice parlamentní vládu v Anglii, ukončil občanskou válku a umožnil jistou míru náboženské tolerance, ale podporoval také soud s králem Karlem I. a jeho popravu a brutálně si podrobil Irsko kvůli domnělé hrozbě plynoucí ze spojenectví irských katolíků a anglických royalistů.
Jenže Stalin byl, na rozdíl od Cromwella, zodpovědný za smrt obřího počtu civilistů mimo jakoukoli válku či vojenské tažení. Podle Timothyho Snydera, autora knihy Krvavé země, zemřely dva až tři miliony lidí v táborech nucených prací pod správou Gulag a asi milion dalších byl zastřelen během Velkého teroru konce 30. let. Dalších pět milionů zemřelo během hladomoru let 1930-1933, z čehož 3,3 milionu tvořili Ukrajinci umírající v důsledku záměrné politiky související s jejich národností nebo postavením relativně úspěšných rolníků označených za kulaky.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Snyderův odhad celkového počtu Stalinových obětí nebere v potaz ty, komu se nucené práce nebo vnitřní vyhnanství za krušných podmínek podařilo přežít. Jejich zahrnutím by se počet těch, kdo v důsledku Stalinovy krutovlády děsivě trpěli, mohl zvýšit až o 25 milionů. Celkový počet mrtvých, jež Snyder připisuje Stalinovi, je nižší než obvykle uváděných 20 milionů, což byl počet odhadovaný v dobách, kdy ještě historici neměli přístup do sovětských archivů. Přesto se jedná o děsivý úhrn – rozsahem podobný nacistickému vraždění (k němuž došlo během kratšího období).
Sovětské archivy navíc ukazují, že nelze tvrdit, že vraždění nacistů bylo horší, protože si oběti vybírali na základě rasy či etnické příslušnosti. I Stalin si některé oběti vybral podle téhož klíče – nejen Ukrajince, ale i osoby náležející k etnickým menšinám s vazbou na země sousedící se Sovětským svazem. Stalinovy perzekuce se také zaměřily na neúměrně vysoký počet Židů.
Neexistovaly plynové komory a pohnutkou ke Stalinovu vraždění nebyla zajisté genocida, ale spíš zastrašení a potlačení skutečných či domnělých odpůrců jeho vlády. To rozsah zabíjení a věznění, k němuž došlo, nikterak neomlouvá.
Je-li na Stalinově mravním portrétu nějaká „nejednoznačnost,“ mohla by vycházet z toho, že komunismus hraje na strunu některých našich ušlechtilejších popudů, neboť usiluje o rovnost pro všechny a potlačení chudoby. Žádnou takovou všeobecnou aspiraci u nacismu nenajdeme; ten se, dokonce zcela nepokrytě, nestaral o to, co je dobré pro všechny, nýbrž o to, co je dobré pro jednu domnělou rasovou skupinu a co zjevně pramenilo z nenávisti a opovržení vůči ostatním etnickým skupinám.
Jenže komunismus za Stalina byl opakem rovnostářství, jelikož dával moc hrstce vyvolených a mnoha lidem upřel veškerá práva. Obhájci Stalinovy reputace mu připisují k dobru, že miliony vysvobodil z chudoby; jenže miliony mohly být vysvobozeny z chudoby i bez vraždění a věznění milionů jiných.
Jiní Stalinovu velikost hájí odkazem na jeho úlohu při odražení nacistického vpádu a nakonec při porážce Hitlera. Avšak Stalinovy čistky v armádním velení během Velkého teroru zásadně oslabily Rudou armádu, jeho podpis smlouvy o neútočení mezi nacisty a sověty roku 1939 vydláždil cestu k začátku druhé světové války a kvůli jeho slepotě k nacistické hrozbě nebyl Sovětský svaz v roce 1941 vůbec připraven vzdorovat Hitlerovu útoku.
Je pravda, že Stalin svou zemi dovedl k vítězství a do postavení světové velmoci, jež dříve neměla a z něhož od té doby sklouzla. Hitler naproti tomu za sebou nechal zemi otřesenou, okupovanou a rozdělenou.
Lidé se identifikují se svou vlastí a vzhlížejí k těm, kdo ji vedli v dobách, kdy byla nejmocnější. To by mohlo vysvětlovat, proč jsou Moskvané ochotnější přijmout sochu Stalina, než by byli Berlíňané sochu Hitlerovu.
To však může být nanejvýš jeden díl příčiny pro různý přístup k těmto masovým vrahům. Pořád mi vrtá hlavou newyorská restaurace se sovětskou tématikou a tamní bar KGB.
Z angličtiny přeložil David Daduč