MELBOURNE/VARŠAVA – Mnoho lidí si dává novoroční předsevzetí. Mezi ta nejběžnější patří přinejmenším ve Spojených státech více cvičit, zdravěji jíst, spořit, zhubnout nebo se tolik nestresovat. Někteří lidé si mohou dát za cíl chovat se lépe ke konkrétní osobě – nekritizovat partnera, častěji navštěvovat stárnoucí babičku nebo být lepším přítelem někomu blízkému. Jen málokdo – podle jedné americké studie je to pouhých 12% lidí – si však dává za předsevzetí být lepším člověkem obecně, tedy být lepším v morálním smyslu.
Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že většina lidí se zaměřuje na vlastní blaho a fakt, že se stanou morálně lepšími, nevnímají jako něco, co je v jejich zájmu. O něco milosrdnější vysvětlení zní tak, že mnozí lidé chápou morálku jako přizpůsobení se souboru pravidel vymezujících okruh věcí, které bychom dělat neměli.
To není nijak překvapivé ve společnostech stojících na židovských a křesťanských tradicích, v nichž jádro morálky představuje Desatero. Tradiční morální pravidla však mají v běžném životě jen omezenou důležitost. Málokdo se někdy ocitne v situaci, kdy mu vůbec přijde na mysl možnost, že by někoho zabil. Většina z nás také nepotřebuje krást a krádež pro nás nepředstavuje velké pokušení – většina lidí dokonce vrátí ztracenou peněženku s penězi.
MELBOURNE/VARŠAVA – Mnoho lidí si dává novoroční předsevzetí. Mezi ta nejběžnější patří přinejmenším ve Spojených státech více cvičit, zdravěji jíst, spořit, zhubnout nebo se tolik nestresovat. Někteří lidé si mohou dát za cíl chovat se lépe ke konkrétní osobě – nekritizovat partnera, častěji navštěvovat stárnoucí babičku nebo být lepším přítelem někomu blízkému. Jen málokdo – podle jedné americké studie je to pouhých 12% lidí – si však dává za předsevzetí být lepším člověkem obecně, tedy být lepším v morálním smyslu.
Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že většina lidí se zaměřuje na vlastní blaho a fakt, že se stanou morálně lepšími, nevnímají jako něco, co je v jejich zájmu. O něco milosrdnější vysvětlení zní tak, že mnozí lidé chápou morálku jako přizpůsobení se souboru pravidel vymezujících okruh věcí, které bychom dělat neměli.
To není nijak překvapivé ve společnostech stojících na židovských a křesťanských tradicích, v nichž jádro morálky představuje Desatero. Tradiční morální pravidla však mají v běžném životě jen omezenou důležitost. Málokdo se někdy ocitne v situaci, kdy mu vůbec přijde na mysl možnost, že by někoho zabil. Většina z nás také nepotřebuje krást a krádež pro nás nepředstavuje velké pokušení – většina lidí dokonce vrátí ztracenou peněženku s penězi.