BERKELEY – Vedle čísel z novinových titulků o rostoucích teplotách a mořských hladinách je zde i nejnovější zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která zachycuje plný rozsah ohrožení lidského života v oteplujícím se světě. Zpráva vysvětluje, jak se neustále zintenzivňují extrémní počasí, sucho, ztráta biotopů a biologických druhů, městské tepelné ostrovy i destrukce zdrojů potravin a obživy. A vědecká komunita si je stále jistější, že klimatické změny mají přímý dopad také na migraci.
Vysídlování osob zasažených klimatickými změnami má neúměrně velký dopad na lidi, kteří k tomuto problému přispěli nejméně. Kvůli opakované neschopnosti velkých světových mocností řešit otázku klimatických změn vyhánějí extrémní počasí ve střední Americe, požáry a bouře v Severní Americe, záplavy v celé Evropě a Asii i sucho v Africe lidi z domovů. Červený kříž loni potvrdil, že se už s následky klimatických změn potýká ve všech 192 zemích světa, kde působí.
Zpráva IPCC uznává, že migrace je formou klimatické adaptace – a že už k ní dochází. Je to významná korekce rozšířené interpretace, že klimatické vysídlování je problém, který se bude řešit někdy v budoucnu.
Tento názor často doprovázejí přehnané obavy bohatých zemí ze zástupů klimatických uprchlíků. Na celém globálním Severu se investuje stále více prostředků do zabezpečení hranic a sledovacích systémů, které slibují vyřešit tuto „hrozbu“ vybudováním „globální klimatické zdi“. Lobbisté a političtí spojenci tohoto sektoru tvrdí, že bude zapotřebí pokročilých sítí zbraní, bariér, dronů, sledovacích technologií a zákonů, aby se mocné země ochránily před budoucími vlnami klimatických vysídlenců.
Klimatické zdi však žádnou takovou ochranu neposkytují, přestože ohrožují občanské svobody (v zámožnějších zemích i kdekoliv jinde) a přesouvají zdroje od smysluplných klimatických akcí do rukou těch, kdo vydělávají na krizích. Ještě horší je, že tito kořistníci jsou úzce propojení se sektorem fosilních paliv, globálními financemi a zbrojním průmyslem, jež profitují z konfliktů generujících uprchlické vlny (jejichž pravděpodobnost klimatické změny zvýší).
Tato falešná řešení stojí už dnes životy i živobytí. V letech 2020 až 2021 bylo ve Středozemním moři zabito 2000 lidí kvůli nezákonné politice „potírání“ v Evropské unii. Rovněž lidé vracení na americko-mexické hranici prchají před extrémními klimatickými podmínkami, stejně jako řada osob živořících na dobu neurčitou v záchytných centrech v mnoha zemích od Británie po Austrálii.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zpráva IPCC správně zdůrazňuje naléhavost dekarbonizace v zájmu odvrácení dalšího vysídlování. Tím však nesmíme skončit. Vlády hlavních emitentů skleníkových plynů musí pocítit tlak, aby podpořily země, které v důsledku klimatických změn čelí nezvratným ztrátám a škodám. Globální klimatické hnutí neuspěje, pokud se bude soustředit pouze na obnovitelnou energii a opomene zmírňování utrpení způsobeného již existující klimatickou situací.
Co dalšího by se mělo učinit? Za prvé musíme ochránit nejen právo se odstěhovat, ale i právo zůstat. Klimatické finance, které pomohou ohroženým komunitám zvýšit svou odolnost a omezit migraci, jsou nezbytné, stejně jako zkvalitnění systémů varování před katastrofou a humanitárního úsilí. Zároveň však potřebujeme finance na bezpečný pohyb lidí, jakmile to bude nezbytné. K vysídlování dochází převážně uvnitř zemí, nikoliv mezi nimi, takže musíme zajistit, aby chudší země disponovaly zdroji potřebnými k řízení krátkodobého i dlouhodobého přesídlování.
Za druhé bychom v případech, kdy klimatické vysídlování hranice překročí, měli reagovat s pragmatismem a soucitem, nikoliv paranoiou a kořistnictvím. Peníze, které se dystopicky vynakládají na vojenskou a sledovací infrastrukturu, by raději měly směřovat na podporu bezpečných a legálních tras a procedur pro lidi, kteří se potřebují vystěhovat. Převládajícím politickým impulzem dneška je snažit se rozdělovat lidi podle toho, kde se shodou okolností narodili. Při větším objemu prostředků a s odlišnou politickou vizí bychom však mohli zajistit, aby měli z přistěhovalectví prospěch jak nově příchozí, tak i hostitelské komunity.
Za třetí musíme rozšířit naše chápání toho, co se počítá za klimatické vysídlení. Lidé, kteří přímo prchají před bouřemi, požáry a záplavami, očividně potřebují politickou podporu. Klimatické změny se však stále významněji podílejí také na nedostatku zdrojů, ztrátě příjmů, politické nestabilitě a násilných konfliktech. Musíme odolat snahám o zúžení definice toho, kdo se považuje za klimaticky vysídleného člověka. Nemůžeme čekat na katastrofu a teprve poté začít jednat. Už dnes bychom měli uvažovat o procesech, díky nimž důstojně dosáhneme plánované migrace, což umožní lidem ve zranitelných lokalitách odstěhovat se dříve, než se projeví nejhorší dopady.
Zpráva IPCC navzdory svým nedostatkům uznává, že lidská migrace je důležitou součástí řešení obecnější krize klimatických změn. Vysídlené, domorodé a zranitelné komunity na globálním Severu i Jihu už dnes zakoušejí zhoršení kvality života kvůli znečištění životního prostředí, těžbě fosilních paliv a klimatickým změnám. Mohou nás naučit mnoho o tom, jak zachovat život v oteplujícím se světě, pokud této příležitosti využijeme, abychom spojovali lidi, podporovali přeshraniční řešení problémů a stavěli se na odpor úzkoprsému nacionalismu, jenž ochromil světovou reakci na pandemii.
Řešení otázky vysídlování už existuje, stejně jako existují právní a morální základy pro uzavření praktických dohod mezi vládami. Nyní potřebujeme mezinárodní akci, abychom zavedli systémy, které zajistí bezpečnou a důstojnou budoucnost pro všechny. Klimatické hnutí, jež se naučilo maximálně chránit lidský život, musí stát v popředí tohoto úsilí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
BERKELEY – Vedle čísel z novinových titulků o rostoucích teplotách a mořských hladinách je zde i nejnovější zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), která zachycuje plný rozsah ohrožení lidského života v oteplujícím se světě. Zpráva vysvětluje, jak se neustále zintenzivňují extrémní počasí, sucho, ztráta biotopů a biologických druhů, městské tepelné ostrovy i destrukce zdrojů potravin a obživy. A vědecká komunita si je stále jistější, že klimatické změny mají přímý dopad také na migraci.
Vysídlování osob zasažených klimatickými změnami má neúměrně velký dopad na lidi, kteří k tomuto problému přispěli nejméně. Kvůli opakované neschopnosti velkých světových mocností řešit otázku klimatických změn vyhánějí extrémní počasí ve střední Americe, požáry a bouře v Severní Americe, záplavy v celé Evropě a Asii i sucho v Africe lidi z domovů. Červený kříž loni potvrdil, že se už s následky klimatických změn potýká ve všech 192 zemích světa, kde působí.
Zpráva IPCC uznává, že migrace je formou klimatické adaptace – a že už k ní dochází. Je to významná korekce rozšířené interpretace, že klimatické vysídlování je problém, který se bude řešit někdy v budoucnu.
Tento názor často doprovázejí přehnané obavy bohatých zemí ze zástupů klimatických uprchlíků. Na celém globálním Severu se investuje stále více prostředků do zabezpečení hranic a sledovacích systémů, které slibují vyřešit tuto „hrozbu“ vybudováním „globální klimatické zdi“. Lobbisté a političtí spojenci tohoto sektoru tvrdí, že bude zapotřebí pokročilých sítí zbraní, bariér, dronů, sledovacích technologií a zákonů, aby se mocné země ochránily před budoucími vlnami klimatických vysídlenců.
Klimatické zdi však žádnou takovou ochranu neposkytují, přestože ohrožují občanské svobody (v zámožnějších zemích i kdekoliv jinde) a přesouvají zdroje od smysluplných klimatických akcí do rukou těch, kdo vydělávají na krizích. Ještě horší je, že tito kořistníci jsou úzce propojení se sektorem fosilních paliv, globálními financemi a zbrojním průmyslem, jež profitují z konfliktů generujících uprchlické vlny (jejichž pravděpodobnost klimatické změny zvýší).
Tato falešná řešení stojí už dnes životy i živobytí. V letech 2020 až 2021 bylo ve Středozemním moři zabito 2000 lidí kvůli nezákonné politice „potírání“ v Evropské unii. Rovněž lidé vracení na americko-mexické hranici prchají před extrémními klimatickými podmínkami, stejně jako řada osob živořících na dobu neurčitou v záchytných centrech v mnoha zemích od Británie po Austrálii.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zpráva IPCC správně zdůrazňuje naléhavost dekarbonizace v zájmu odvrácení dalšího vysídlování. Tím však nesmíme skončit. Vlády hlavních emitentů skleníkových plynů musí pocítit tlak, aby podpořily země, které v důsledku klimatických změn čelí nezvratným ztrátám a škodám. Globální klimatické hnutí neuspěje, pokud se bude soustředit pouze na obnovitelnou energii a opomene zmírňování utrpení způsobeného již existující klimatickou situací.
Co dalšího by se mělo učinit? Za prvé musíme ochránit nejen právo se odstěhovat, ale i právo zůstat. Klimatické finance, které pomohou ohroženým komunitám zvýšit svou odolnost a omezit migraci, jsou nezbytné, stejně jako zkvalitnění systémů varování před katastrofou a humanitárního úsilí. Zároveň však potřebujeme finance na bezpečný pohyb lidí, jakmile to bude nezbytné. K vysídlování dochází převážně uvnitř zemí, nikoliv mezi nimi, takže musíme zajistit, aby chudší země disponovaly zdroji potřebnými k řízení krátkodobého i dlouhodobého přesídlování.
Za druhé bychom v případech, kdy klimatické vysídlování hranice překročí, měli reagovat s pragmatismem a soucitem, nikoliv paranoiou a kořistnictvím. Peníze, které se dystopicky vynakládají na vojenskou a sledovací infrastrukturu, by raději měly směřovat na podporu bezpečných a legálních tras a procedur pro lidi, kteří se potřebují vystěhovat. Převládajícím politickým impulzem dneška je snažit se rozdělovat lidi podle toho, kde se shodou okolností narodili. Při větším objemu prostředků a s odlišnou politickou vizí bychom však mohli zajistit, aby měli z přistěhovalectví prospěch jak nově příchozí, tak i hostitelské komunity.
Za třetí musíme rozšířit naše chápání toho, co se počítá za klimatické vysídlení. Lidé, kteří přímo prchají před bouřemi, požáry a záplavami, očividně potřebují politickou podporu. Klimatické změny se však stále významněji podílejí také na nedostatku zdrojů, ztrátě příjmů, politické nestabilitě a násilných konfliktech. Musíme odolat snahám o zúžení definice toho, kdo se považuje za klimaticky vysídleného člověka. Nemůžeme čekat na katastrofu a teprve poté začít jednat. Už dnes bychom měli uvažovat o procesech, díky nimž důstojně dosáhneme plánované migrace, což umožní lidem ve zranitelných lokalitách odstěhovat se dříve, než se projeví nejhorší dopady.
Zpráva IPCC navzdory svým nedostatkům uznává, že lidská migrace je důležitou součástí řešení obecnější krize klimatických změn. Vysídlené, domorodé a zranitelné komunity na globálním Severu i Jihu už dnes zakoušejí zhoršení kvality života kvůli znečištění životního prostředí, těžbě fosilních paliv a klimatickým změnám. Mohou nás naučit mnoho o tom, jak zachovat život v oteplujícím se světě, pokud této příležitosti využijeme, abychom spojovali lidi, podporovali přeshraniční řešení problémů a stavěli se na odpor úzkoprsému nacionalismu, jenž ochromil světovou reakci na pandemii.
Řešení otázky vysídlování už existuje, stejně jako existují právní a morální základy pro uzavření praktických dohod mezi vládami. Nyní potřebujeme mezinárodní akci, abychom zavedli systémy, které zajistí bezpečnou a důstojnou budoucnost pro všechny. Klimatické hnutí, jež se naučilo maximálně chránit lidský život, musí stát v popředí tohoto úsilí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka