BOSTON – Před několika lety můj otec na sklonku života bojoval se silnou depresí. Jako lékař a profesor měl dostatečný přístup k péči o duševní zdraví. Vyrostl však ve společnosti, která duševní onemocnění stigmatizovala, a nebyl ochoten vyhledat pomoc profesionála. Pro mě jako pro syna bylo zničující přihlížet, jak otec trpí. Coby výzkumný pracovník v oblasti veřejného zdraví jsem získal nové povědomí o bezpočtu systémových selhání při poskytování péče.
Vědci z celého světa se dnes snaží řešit tyto problémy prostřednictvím projektu „Countdown Global Mental Health 2030“, což je „multilaterální program monitoringu a zodpovědné spolupráce v oblasti duševního zdraví“, který byl zahájen letos v únoru. Ačkoliv je však tato iniciativa pozitivním krokem, zanedbává jeden klíčový prvek účinného řešení: pokročilé technologie, zejména pak umělou inteligenci (AI).
Celosvětově není nabídka psychiatrů a klinických psychologů ani zdaleka dostatečná. Například ve více než šestnáctimilionovém Zimbabwe působí pouhých 25 profesionálů v oblasti duševního zdraví. A přestože tato země přišla s několika novátorskými a užitečnými komunitními iniciativami typu „Friendship Bench“, možnosti jejich rozšíření jsou omezené.
Nedostatek přístupu k péči o duševní zdraví rozhodně není jen problémem rozvojových zemí. Ve Spojených státech si téměř polovina obyvatel nedokáže zajistit přístup k všeobecné péči o duševní zdraví, často kvůli finančním omezením.
Kromě špatného přístupu je zde i problém se stigmatizací, jehož dokladem byla zkušenost s mým otcem. Z klinických důkazů vyplývá, že stigma má dvě podoby. Lidé, kteří vyhledají péči v oblasti duševního zdraví, mohou čelit veřejné stigmatizaci ve formě diskriminace a vyčleňování kvůli endemickým mylným představám o duševních onemocněních. A jakmile se tyto představy internalizují, mohou se dotyčné osoby potýkat se sebestigmatizací: nízkou sebeúctou, malou vírou ve vlastní schopnosti a neochotou využívat plodné příležitosti.
Důsledky neschopnosti poskytnout adekvátní péči se silně podceňují. Podle jedné studie se duševní problémy podílejí na 32,4% let života s nemocí a 13% ztracených let života v důsledku nemoci (DALY) – počtu let „zdravého“ života, o které lidé přijdou kvůli nemoci, snížení kvality života či předčasnému úmrtí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ekonomické náklady jsou enormní. Podle analýzy z roku 2015 přesahuje celková ekonomická zátěž v důsledku problémů s duševním zdravím pouze v USA částku 210 miliard dolarů ročně. Více než polovina této hodnoty je přisuzována absencím na pracovišti a ztrátám produktivity; dalších 5% se připisuje nákladům spojeným se sebevraždami. Snaha firem obejít potřebu péče o duševní zdraví připomínkami zaměstnancům, aby na duševní zdraví dbali, pravděpodobně není tak účinná, jak její stoupenci tvrdí.
Pomoci by mohla řešení založená na umělé inteligenci, jako jsou chatboty. Tyto softwarové systémy dokážou napodobováním přirozeného jazyka udržovat konverzaci s lidským uživatelem, a díky tomu mohou fungovat jako virtuální terapeuti poskytující rady a podporu lidem, kteří nemají jinou alternativu. Randomizovaný kontrolovaný test popsaný klinickými psychology ze Stanfordovy univerzity ukázal, že chatboty jsou při omezování příznaků deprese podstatně úspěšnější než přístup založený na pouhém poskytování informací.
Provizorní péče o duševní zdraví v podání chatbotů by byla obzvláště užitečná v komunitách s nedostatečnou nabídkou kvalifikovaných profesionálů. V době nevídaného přístupu k chytrým telefonům v rozvojových ekonomikách by internetová řešení znamenala pro dostupnost péče o duševní zdraví velký přínos.
Chatboty by také mohly přispět k překonání problému stigmatizace, protože dokážou zapojit i osoby, které se jinak s vyhledáním péče o duševní zdraví zdráhají. Nedávná studie zjistila, že až 70% pacientů má zájem o využívání mobilních aplikací k sebemonitoringu a k řízení vlastního duševního zdraví. Jakmile lidé navážou s chatbotem kontakt, naznačuje další studie, mají sklon vyjadřovat se svobodněji než v přítomnosti lidského terapeuta. To jen dokládá, jak významnou je pro lidi prioritou zachovat si soukromí a vyhnout se odsudkům, když se snaží řešit nějaký duševní problém.
Nyní je na nás, klinických pracovnících typu psychologů a podobně, abychom šířeji spolupracovali s vývojáři umělé inteligence. Několik amerických univerzit už zahájilo programy propojující experty na klinické obory se softwarovými inženýry. Tato partnerství by se měla rozšířit tak, aby zahrnovala i univerzity, a to zejména v zemích s velkou neuspokojenou poptávkou po péči o duševní zdraví, s cílem podpořit vývoj jazykově a kulturně odpovídajících virtuálních terapeutů.
Zapojení rozmanitějších aktérů do vývoje algoritmů by pomohlo řešit také problém rasové a genderové diskriminace, který v oblasti výzkumu umělé inteligence vyvstal. Výzkumníci by měli pracovat s plně reprezentativními testovacími skupinami a úzkostlivě dodržovat přísné protokoly zachovávání soukromí a zodpovědného přístupu.
Takové iniciativy samozřejmě něco stojí. Investiční kapitálové firmy dnes vynakládají na globální zdravotnický výzkum a vývoj 3,2 miliardy dolarů ročně. Objem svých investic by měly navýšit tak, aby zahrnoval i technologie umělé inteligence pro zajišťování péče o duševní zdraví. Kromě toho by měly financovat soutěž společensky uvědomělých technologických podnikatelů, aby podnítily další inovace v této oblasti.
Jistě, intervence na bázi umělé inteligence v oblasti duševního zdraví by nenahradily – a ani by nahradit neměly – lidské psychology či psychiatry. Chatbot koneckonců nemůže projevovat skutečné empatie. Může však vyselektovat vysoce ohrožené jednotlivce, například lidi se sebevražednými sklony, a v krátkodobém měřítku potenciálně odvracet destruktivní chování.
Poptávka a potřeba bývají často hnacím motorem inovací. O duševním zdraví to bohužel neplatí. Je načase investovat do dlouhodobých, nákladově efektivních a rozšiřitelných řešení, která zvýší kapacitu péče o duševní zdraví. Toto úsilí musí zahrnovat rozšířenou podporu tradičních služeb. Zároveň by však mělo využívat i špičkových technologií typu umělé inteligence.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
BOSTON – Před několika lety můj otec na sklonku života bojoval se silnou depresí. Jako lékař a profesor měl dostatečný přístup k péči o duševní zdraví. Vyrostl však ve společnosti, která duševní onemocnění stigmatizovala, a nebyl ochoten vyhledat pomoc profesionála. Pro mě jako pro syna bylo zničující přihlížet, jak otec trpí. Coby výzkumný pracovník v oblasti veřejného zdraví jsem získal nové povědomí o bezpočtu systémových selhání při poskytování péče.
Vědci z celého světa se dnes snaží řešit tyto problémy prostřednictvím projektu „Countdown Global Mental Health 2030“, což je „multilaterální program monitoringu a zodpovědné spolupráce v oblasti duševního zdraví“, který byl zahájen letos v únoru. Ačkoliv je však tato iniciativa pozitivním krokem, zanedbává jeden klíčový prvek účinného řešení: pokročilé technologie, zejména pak umělou inteligenci (AI).
Celosvětově není nabídka psychiatrů a klinických psychologů ani zdaleka dostatečná. Například ve více než šestnáctimilionovém Zimbabwe působí pouhých 25 profesionálů v oblasti duševního zdraví. A přestože tato země přišla s několika novátorskými a užitečnými komunitními iniciativami typu „Friendship Bench“, možnosti jejich rozšíření jsou omezené.
Nedostatek přístupu k péči o duševní zdraví rozhodně není jen problémem rozvojových zemí. Ve Spojených státech si téměř polovina obyvatel nedokáže zajistit přístup k všeobecné péči o duševní zdraví, často kvůli finančním omezením.
Kromě špatného přístupu je zde i problém se stigmatizací, jehož dokladem byla zkušenost s mým otcem. Z klinických důkazů vyplývá, že stigma má dvě podoby. Lidé, kteří vyhledají péči v oblasti duševního zdraví, mohou čelit veřejné stigmatizaci ve formě diskriminace a vyčleňování kvůli endemickým mylným představám o duševních onemocněních. A jakmile se tyto představy internalizují, mohou se dotyčné osoby potýkat se sebestigmatizací: nízkou sebeúctou, malou vírou ve vlastní schopnosti a neochotou využívat plodné příležitosti.
Důsledky neschopnosti poskytnout adekvátní péči se silně podceňují. Podle jedné studie se duševní problémy podílejí na 32,4% let života s nemocí a 13% ztracených let života v důsledku nemoci (DALY) – počtu let „zdravého“ života, o které lidé přijdou kvůli nemoci, snížení kvality života či předčasnému úmrtí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ekonomické náklady jsou enormní. Podle analýzy z roku 2015 přesahuje celková ekonomická zátěž v důsledku problémů s duševním zdravím pouze v USA částku 210 miliard dolarů ročně. Více než polovina této hodnoty je přisuzována absencím na pracovišti a ztrátám produktivity; dalších 5% se připisuje nákladům spojeným se sebevraždami. Snaha firem obejít potřebu péče o duševní zdraví připomínkami zaměstnancům, aby na duševní zdraví dbali, pravděpodobně není tak účinná, jak její stoupenci tvrdí.
Pomoci by mohla řešení založená na umělé inteligenci, jako jsou chatboty. Tyto softwarové systémy dokážou napodobováním přirozeného jazyka udržovat konverzaci s lidským uživatelem, a díky tomu mohou fungovat jako virtuální terapeuti poskytující rady a podporu lidem, kteří nemají jinou alternativu. Randomizovaný kontrolovaný test popsaný klinickými psychology ze Stanfordovy univerzity ukázal, že chatboty jsou při omezování příznaků deprese podstatně úspěšnější než přístup založený na pouhém poskytování informací.
Provizorní péče o duševní zdraví v podání chatbotů by byla obzvláště užitečná v komunitách s nedostatečnou nabídkou kvalifikovaných profesionálů. V době nevídaného přístupu k chytrým telefonům v rozvojových ekonomikách by internetová řešení znamenala pro dostupnost péče o duševní zdraví velký přínos.
Chatboty by také mohly přispět k překonání problému stigmatizace, protože dokážou zapojit i osoby, které se jinak s vyhledáním péče o duševní zdraví zdráhají. Nedávná studie zjistila, že až 70% pacientů má zájem o využívání mobilních aplikací k sebemonitoringu a k řízení vlastního duševního zdraví. Jakmile lidé navážou s chatbotem kontakt, naznačuje další studie, mají sklon vyjadřovat se svobodněji než v přítomnosti lidského terapeuta. To jen dokládá, jak významnou je pro lidi prioritou zachovat si soukromí a vyhnout se odsudkům, když se snaží řešit nějaký duševní problém.
Nyní je na nás, klinických pracovnících typu psychologů a podobně, abychom šířeji spolupracovali s vývojáři umělé inteligence. Několik amerických univerzit už zahájilo programy propojující experty na klinické obory se softwarovými inženýry. Tato partnerství by se měla rozšířit tak, aby zahrnovala i univerzity, a to zejména v zemích s velkou neuspokojenou poptávkou po péči o duševní zdraví, s cílem podpořit vývoj jazykově a kulturně odpovídajících virtuálních terapeutů.
Zapojení rozmanitějších aktérů do vývoje algoritmů by pomohlo řešit také problém rasové a genderové diskriminace, který v oblasti výzkumu umělé inteligence vyvstal. Výzkumníci by měli pracovat s plně reprezentativními testovacími skupinami a úzkostlivě dodržovat přísné protokoly zachovávání soukromí a zodpovědného přístupu.
Takové iniciativy samozřejmě něco stojí. Investiční kapitálové firmy dnes vynakládají na globální zdravotnický výzkum a vývoj 3,2 miliardy dolarů ročně. Objem svých investic by měly navýšit tak, aby zahrnoval i technologie umělé inteligence pro zajišťování péče o duševní zdraví. Kromě toho by měly financovat soutěž společensky uvědomělých technologických podnikatelů, aby podnítily další inovace v této oblasti.
Jistě, intervence na bázi umělé inteligence v oblasti duševního zdraví by nenahradily – a ani by nahradit neměly – lidské psychology či psychiatry. Chatbot koneckonců nemůže projevovat skutečné empatie. Může však vyselektovat vysoce ohrožené jednotlivce, například lidi se sebevražednými sklony, a v krátkodobém měřítku potenciálně odvracet destruktivní chování.
Poptávka a potřeba bývají často hnacím motorem inovací. O duševním zdraví to bohužel neplatí. Je načase investovat do dlouhodobých, nákladově efektivních a rozšiřitelných řešení, která zvýší kapacitu péče o duševní zdraví. Toto úsilí musí zahrnovat rozšířenou podporu tradičních služeb. Zároveň by však mělo využívat i špičkových technologií typu umělé inteligence.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.