BERLÍN/PAŘÍŽ – Evropská unie se zavázala, že do roku 2050 dosáhne bilančně nulových emisí skleníkových plynů (GHG), a zdá se, že tvůrci unijní politiky schválí nový cíl snížit emise o 90 % do roku 2040. Vědecké poznatky jasně ukazují, co je třeba udělat pro omezení globálního oteplování o 1,5 °C ve vztahu k předindustriálním hodnotám: rychle a výrazně snížit emise a odstranit z atmosféry 6-10 gigatun oxidu uhličitého ročně. Přesto se prvnímu kroku věnuje mnohem více pozornosti než druhému.
To je třeba rychle změnit. Odstraňování atmosférického CO2 bude vyžadovat zvýšení investic do technologií odstraňování uhlíku z dnešních 5-13 miliard dolarů na 6-16 bilionů dolarů do roku 2050. Pro srovnání, jedná se o nejméně dvojnásobek ročních příjmů ropného a plynárenského průmyslu.
Když pomineme morální, potažmo existenční povinnost chránit klima, je zde obchodní důvod pro zavádění technologií na odstraňování uhlíku v celé EU. Do roku 2050 by celosvětový průmysl odstraňování uhlíku, který by byl schopen dosáhnout bilančně nulových emisí, mohl mít hodnotu 300 miliard až 1,2 bilionu dolarů.
Vedle investic soukromého a veřejného sektoru se jako jeden z nejdůležitějších zdrojů financování projektů na odstraňování emisí uhlíku ukázaly trhy s uhlíkem, na nichž společnosti nakupují kredity za účelem kompenzace vlastních emisí. Stanovením ceny uhlíku jsou podniky motivovány ke zvyšování energetické účinnosti a k vývoji a zavádění ekologických řešení ve své činnosti.
V současné době existují dva hlavní přístupy ke stanovení cen uhlíku: dodržování předpisů a dobrovolné trhy s uhlíkem. Trh s dodržováním předpisů je regulován povinnými režimy snižování emisí uhlíku, které se zaměřují především na průmyslová odvětví s vysokými emisemi, jako je ocelářství, ropný průmysl a doprava, zatímco dobrovolný trh funguje nezávisle, bez přímého regulačního dohledu.
Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), který je trhem členských států v rámci dodržování předpisů, funguje na principu „cap-and-trade“ (omez a obchoduj), kdy podniky v určitých odvětvích dostávají emisní povolenky, jejichž nabídka je omezena na úroveň, která snižuje celkové emise CO2. Nevyužité povolenky mohou prodávat na trhu, často společnostem, které jich potřebují více.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Naproti tomu dobrovolné trhy s uhlíkem umožňují podnikům a jednotlivcům nakupovat kredity z ověřených offsetových projektů, aby splnili cíle udržitelnosti nezávisle na emisních povolenkách. Tyto trhy používají různé metody, aby zajistily, že snížení emisí je skutečné, měřitelné a trvalé.
Bohužel, navzdory naléhavosti opatření v oblasti klimatu, nedávné debaty o dobrovolných trzích s uhlíkem zpochybnily jejich užitečnost. Skeptici tvrdí, že nedostatečná transparentnost a nejednotné standardy vedou k nekvalitním kreditům založeným na kompenzacích, které nepřinášejí slibované snížení emisí. Podle jejich názoru tyto trhy umožňují velkým společnostem zapojit se do sofistikované formy lakování na zeleno (greenwashing).
Diskuze vyvrcholily na začátku tohoto roku, kdy odpůrci zpochybnili legitimitu iniciativy Science Based Targets (SBTi), která vyvíjí globální standardy a nástroje, které umožňují společnostem stanovit cíle v oblasti GHG v souladu s dosažením bilančně nulových emisí do roku 2050. Rozhodnutí SBTi umožnit firmám zahrnout do výpočtu nepřímých emisí dobrovolné uhlíkové kredity vyvolalo ostrou odezvu, přičemž mnozí zpochybňovali důvěryhodnost takových nástrojů. O několik měsíců později SBTi své stanovisko přehodnotila a objasnila, že certifikáty environmentálních atributů včetně uhlíkových kreditů nelze použít ke kompenzaci emisí hodnotového řetězce společnosti.
Tento vývoj zbrzdil rozhodující financování klimatických nástrojů, zejména odstraňování uhlíku. Ani unijní systém ETS, ani dobrovolné trhy s uhlíkem v rámci bloku nemohou udržitelně financovat technologie odstraňování uhlíku. Mnozí navrhují využít pokročilé technologie k vyšší transparentnosti a odpovědnosti trhů s uhlíkem. Vzhledem ke složitosti situace a chybějícím dobrovolným normám, které by byly jednotné, však rozšiřování odstraňování uhlíku vyžaduje jiný nástroj: regulaci.
Dobrým příkladem je Japonsko. Tamní trh s uhlíkem nyní přijímá kredity z metod odstraňování uhlíku, včetně přímého zachycování uhlíku ve vzduchu a zachycování a ukládání uhlíku v bioenergii. Kalifornský zákon o rozvoji trhu s odstraňováním oxidu uhličitého by mohl rovněž podpořit širší přijetí a zavádění této technologie tím, že by definoval, které typy emisí je možné vyrovnávat.
EU by měla po společnostech požadovat, aby snížily emise na určitou hranici a zakoupily „záporné emisní kredity“, které by kompenzovaly jejich zbývající dopad na klima. Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro certifikaci postupů odstraňování uhlíku, která zajistí jejich účinnost a stabilní dlouhodobé ukládání uhlíku, což bude podniky motivovat k investicím do těchto technologií.
To však nestačí. Pro začátek není jasné, jak bude tento nový rámec fungovat v kontextu stávajících předpisů včetně ETS. Kromě toho musí organizace stanovující normy, jako je SBTi, lépe začlenit „zmírňování dopadů mimo hodnotový řetězec", tedy úsilí společnosti o snížení emisí skleníkových plynů mimo její vlastní podnikatelskou činnost, a odstraňování uhlíku do krátkodobých podnikových cílů v oblasti klimatu, aby pomohly nasměrovat regulační opatření. Vzhledem k tomu, že se EU připravuje na revizi systému obchodování s emisemi v roce 2026, je třeba, aby využila této příležitosti a ujala se vedení v podpoře klíčové zelené technologie.
Pro informaci: Autoři článku působí v dané oblasti, Ludovic Chatoux je generálním ředitelem společnosti, která certifikuje kredity pro dobrovolné trhy s uhlíkem, a Sophia Escheuová je v téže společnosti investorkou s podílem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
According to the incoming chair of US President Donald Trump’s
Council of Economic Advisers, America runs large trade deficits and
struggles to compete in manufacturing because foreign demand for US
financial assets has made the dollar too strong. It is not a persuasive
argument.
is unpersuaded by the argument made by presidential advisers for unilaterally restructuring global trade.
By launching new trade wars and ordering the creation of a Bitcoin reserve, Donald Trump is assuming that US trade partners will pay any price to maintain access to the American market. But if he is wrong about that, the dominance of the US dollar, and all the advantages it confers, could be lost indefinitely.
doubts the US administration can preserve the greenback’s status while pursuing its trade and crypto policies.
Diane Coyle
suggests ways to account for “free” digital services in economic frameworks, considers how to prevent the emergence of AI monopolies, warns that cutting funding for basic research is tantamount to destroying the US economy’s foundations, and more.
BERLÍN/PAŘÍŽ – Evropská unie se zavázala, že do roku 2050 dosáhne bilančně nulových emisí skleníkových plynů (GHG), a zdá se, že tvůrci unijní politiky schválí nový cíl snížit emise o 90 % do roku 2040. Vědecké poznatky jasně ukazují, co je třeba udělat pro omezení globálního oteplování o 1,5 °C ve vztahu k předindustriálním hodnotám: rychle a výrazně snížit emise a odstranit z atmosféry 6-10 gigatun oxidu uhličitého ročně. Přesto se prvnímu kroku věnuje mnohem více pozornosti než druhému.
To je třeba rychle změnit. Odstraňování atmosférického CO2 bude vyžadovat zvýšení investic do technologií odstraňování uhlíku z dnešních 5-13 miliard dolarů na 6-16 bilionů dolarů do roku 2050. Pro srovnání, jedná se o nejméně dvojnásobek ročních příjmů ropného a plynárenského průmyslu.
Když pomineme morální, potažmo existenční povinnost chránit klima, je zde obchodní důvod pro zavádění technologií na odstraňování uhlíku v celé EU. Do roku 2050 by celosvětový průmysl odstraňování uhlíku, který by byl schopen dosáhnout bilančně nulových emisí, mohl mít hodnotu 300 miliard až 1,2 bilionu dolarů.
Vedle investic soukromého a veřejného sektoru se jako jeden z nejdůležitějších zdrojů financování projektů na odstraňování emisí uhlíku ukázaly trhy s uhlíkem, na nichž společnosti nakupují kredity za účelem kompenzace vlastních emisí. Stanovením ceny uhlíku jsou podniky motivovány ke zvyšování energetické účinnosti a k vývoji a zavádění ekologických řešení ve své činnosti.
V současné době existují dva hlavní přístupy ke stanovení cen uhlíku: dodržování předpisů a dobrovolné trhy s uhlíkem. Trh s dodržováním předpisů je regulován povinnými režimy snižování emisí uhlíku, které se zaměřují především na průmyslová odvětví s vysokými emisemi, jako je ocelářství, ropný průmysl a doprava, zatímco dobrovolný trh funguje nezávisle, bez přímého regulačního dohledu.
Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), který je trhem členských států v rámci dodržování předpisů, funguje na principu „cap-and-trade“ (omez a obchoduj), kdy podniky v určitých odvětvích dostávají emisní povolenky, jejichž nabídka je omezena na úroveň, která snižuje celkové emise CO2. Nevyužité povolenky mohou prodávat na trhu, často společnostem, které jich potřebují více.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Naproti tomu dobrovolné trhy s uhlíkem umožňují podnikům a jednotlivcům nakupovat kredity z ověřených offsetových projektů, aby splnili cíle udržitelnosti nezávisle na emisních povolenkách. Tyto trhy používají různé metody, aby zajistily, že snížení emisí je skutečné, měřitelné a trvalé.
Bohužel, navzdory naléhavosti opatření v oblasti klimatu, nedávné debaty o dobrovolných trzích s uhlíkem zpochybnily jejich užitečnost. Skeptici tvrdí, že nedostatečná transparentnost a nejednotné standardy vedou k nekvalitním kreditům založeným na kompenzacích, které nepřinášejí slibované snížení emisí. Podle jejich názoru tyto trhy umožňují velkým společnostem zapojit se do sofistikované formy lakování na zeleno (greenwashing).
Diskuze vyvrcholily na začátku tohoto roku, kdy odpůrci zpochybnili legitimitu iniciativy Science Based Targets (SBTi), která vyvíjí globální standardy a nástroje, které umožňují společnostem stanovit cíle v oblasti GHG v souladu s dosažením bilančně nulových emisí do roku 2050. Rozhodnutí SBTi umožnit firmám zahrnout do výpočtu nepřímých emisí dobrovolné uhlíkové kredity vyvolalo ostrou odezvu, přičemž mnozí zpochybňovali důvěryhodnost takových nástrojů. O několik měsíců později SBTi své stanovisko přehodnotila a objasnila, že certifikáty environmentálních atributů včetně uhlíkových kreditů nelze použít ke kompenzaci emisí hodnotového řetězce společnosti.
Tento vývoj zbrzdil rozhodující financování klimatických nástrojů, zejména odstraňování uhlíku. Ani unijní systém ETS, ani dobrovolné trhy s uhlíkem v rámci bloku nemohou udržitelně financovat technologie odstraňování uhlíku. Mnozí navrhují využít pokročilé technologie k vyšší transparentnosti a odpovědnosti trhů s uhlíkem. Vzhledem ke složitosti situace a chybějícím dobrovolným normám, které by byly jednotné, však rozšiřování odstraňování uhlíku vyžaduje jiný nástroj: regulaci.
Dobrým příkladem je Japonsko. Tamní trh s uhlíkem nyní přijímá kredity z metod odstraňování uhlíku, včetně přímého zachycování uhlíku ve vzduchu a zachycování a ukládání uhlíku v bioenergii. Kalifornský zákon o rozvoji trhu s odstraňováním oxidu uhličitého by mohl rovněž podpořit širší přijetí a zavádění této technologie tím, že by definoval, které typy emisí je možné vyrovnávat.
EU by měla po společnostech požadovat, aby snížily emise na určitou hranici a zakoupily „záporné emisní kredity“, které by kompenzovaly jejich zbývající dopad na klima. Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro certifikaci postupů odstraňování uhlíku, která zajistí jejich účinnost a stabilní dlouhodobé ukládání uhlíku, což bude podniky motivovat k investicím do těchto technologií.
Určitého pokroku již bylo dosaženo. Důležitým prvním krokem k regulaci této technologie bylo letošní přijetí rámce pro certifikaci odstraňování uhlíku v EU.
To však nestačí. Pro začátek není jasné, jak bude tento nový rámec fungovat v kontextu stávajících předpisů včetně ETS. Kromě toho musí organizace stanovující normy, jako je SBTi, lépe začlenit „zmírňování dopadů mimo hodnotový řetězec", tedy úsilí společnosti o snížení emisí skleníkových plynů mimo její vlastní podnikatelskou činnost, a odstraňování uhlíku do krátkodobých podnikových cílů v oblasti klimatu, aby pomohly nasměrovat regulační opatření. Vzhledem k tomu, že se EU připravuje na revizi systému obchodování s emisemi v roce 2026, je třeba, aby využila této příležitosti a ujala se vedení v podpoře klíčové zelené technologie.
Pro informaci: Autoři článku působí v dané oblasti, Ludovic Chatoux je generálním ředitelem společnosti, která certifikuje kredity pro dobrovolné trhy s uhlíkem, a Sophia Escheuová je v téže společnosti investorkou s podílem.