MELBOURNE – Teď když se do života dostávají vakcíny proti covidu-19, zápasí tvůrci politik s otázkou, jak je rychle a spravedlivě rozdělovat. Existuje široká shoda, že první by měli být očkováni zdravotníci, protože jsou nezbytní pro záchranu životů těch, kdo vlivem viru onemocní. Rozhodování, kdo by měl přijít na řadu další, ale vyvolává výrazné debaty.
Jedním podstatným faktem je, že u lidí nad 65 let věku je oproti mladším lidem vyšší riziko, že na covid-19 zemřou, a u lidí nad 75 let je riziko ještě vyšší.
Dalším podstatným faktem je, že ve Spojených státech a některých dalších zemích mají příslušníci znevýhodněných rasových a etnických menšin nižší než průměrnou naději dožití, takže jejich zastoupení v segmentu osob nad 65 let je nepoměrně nižší. Pokud upřednostníme seniory, podíl těch, kdo náleží k těmto menšinám, bude nižší než jejich zastoupení v populaci jako celku. Ve světle mnoha znevýhodnění, která už příslušníci těchto menšin zakoušejí, se to zdá nespravedlivé.
Tento pocit neférovosti dal zřejmě popud Kathleen Doolingové, zdravotnické představitelce Center USA pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), k návrhu, aby se uplatnil jiný přístup. V prezentaci předložené Poradnímu výboru CDC pro očkovací postupy Doolingová obhajuje, že před 53 miliony Američanů ve věku 65 let a víc by se měli očkovat „nepostradatelní pracující“, skupina čítající přibližně 87 milionů osob, přestože by důsledkem bylo o 0,5 % až 6,5 % víc zemřelých. (Tento široký rozptyl odráží fakt, že dosud nevíme, zda vakcíny pouze předcházejí nemoci covid-19, anebo také brání tomu, aby se lidé virem SARS-CoV-2, který ji způsobuje, nakazili a přenášeli jej.)
Přístup odsouvající starší Američany k delšímu čekání na vakcínu na základě toho, že je mezi nimi nadpočet bělochů, by tudíž obětoval životy, aby se vyhnul zdánlivé nespravedlivosti toho, že přednost dostane skupina, v níž mají znevýhodněné rasové a etnické minority nepoměrně menší zastoupení. To ale není všechno. Slabší zastoupení těchto menšin v řadách osob starších 65 let je nevýrazné, ve srovnání s ohromně nadměrným zastoupením lidí ve věku nad 65 let mezi těmi, kdo na covid-19 zemřou. Jak už poukázalo několik komentátorů, mimo jiné Matthew Yglesias a Yascha Mounk, upřednostnění nepostradatelných pracujících by proto zapříčinilo víc úmrtí i v řadách menšinových komunit, jimž by se údajně dostávalo spravedlivějšího zacházení.
Poradní výbor CDC odmítl návrh, aby přednost dostali všichni „nepostradatelní pracující“, a namísto toho skupinu zúžil na zhruba 30 milionů „nepostradatelných pracujících v první linii“, jako jsou záchranáři, učitelé a prodavači v obchodech s potravinami. Kromě toho doporučil, aby do stejné prioritní skupiny byli zařazeni lidé ve věku 75 a více let.
Watch our Climate Week NYC 2024 event now to hear speakers from across the globe – including Mia Amor Mottley, Prime Minister of Barbados; Gabriel Boric, President of Chile; Jiwoh Abdulai, Minister of Environment and Climate Change of Sierra Leone; and Maisa Rojas Corradi, Minister of the Environment of Chile – discuss climate leadership, development finance, and more.
Watch Now
Tato doporučení jsou kompromisem mezi upřednostněním nejohroženějších osob a všech nepostradatelných pracujících, ať už v první linii či nikoliv. Je zjevně důležité zajistit bezpečí těm, kdo skutečně pracují v první linii, a udržet je v práci. Zařazení osob ve věku od 75 let na podobnou prioritní úroveň bude znamenat, že na virus zemře celkově méně lidí i méně příslušníků znevýhodněných menšin.
Tato doporučení CDC nejsou závazná a státy mohou a měly by si je vycizelovat, jak s cílem přistupovat spravedlivě k menšinám, tak s cílem zachránit víc životů. Vodítko k tomu, jak by toho bylo možné dosáhnout, v nedávné panelové diskusi o distribuci vakcín, pořádané listem The New York Times, poskytla Ngozi Ezikeová, ředitelka resortu zdravotnictví ve státě Illinois. Podotkla, že existují zdravotní komplikace, u nichž se zásady pro léčbu rasových a etnických menšin liší od zásad, které platí pro bělochy.
Za příklad uvedla preventivní rentgenové vyšetření na rakovinu prostaty. Jelikož je onemocnění běžnější u afroamerických mužů než u mužů bělošských, doporučuje se Afroameričany vyšetřovat už v mladším věku. Cílem je rentgenovat každého, u něhož je taková míra rizika, při níž se screening považuje za smysluplný.
Pokud si USA ponechají současné očkovací priority, ale přidají zásadu stejného přístupu k osobám se stejnou mírou rizika, tvůrci politik budou muset odhadnout, v jakém věku jsou příslušníci afroamerické, hispánské a indiánské komunity ohroženi tímtéž rizikem jako 75letí Američané bělošského či asijského původu a pak rasu a etnicitu zohlednit při rozhodování, kdo má v jakém věku nárok na vakcínu. Nemám údaje naznačující, jak velký rozdíl by tím mohl vzniknout, ale mohlo by to kupříkladu znamenat, že 72letý afroamerický muž by nárok na očkování měl, kdežto 74letý bělošský muž nikoliv.
Někdo možná namítne, že je to jakýsi rasismus naruby. Není. Za absence důkazů ke konkrétnímu jedinci se rasa využívá jako indikátor ohrožení virem. Vůdčím principem není to, že by se příslušníci různých rasových a etnických skupin měli očkovat v počtech úměrných k jejich podílu ve společnosti jako celku. To je eticky nepodstatné. Cílem je zachránit víc životů, což by měl být náš prvořadý zájem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
After a decades-long love affair with laissez-faire policies, many governments – notably in developed countries – are increasingly seeking to shape their economies through tariffs, subsidies, public procurement, and more. But not all industrial policies are created equal, and understanding their nuances and limitations is critical to their success.
Too often, the press and voters treat abortion, and reproductive rights more broadly, as well as other “family” issues – like child tax credits, paid family leave policies and affordable childcare – as somehow different from economic issues. But they are not.
shows why abortion, childcare, and parental leave are not merely “family” issues.
MELBOURNE – Teď když se do života dostávají vakcíny proti covidu-19, zápasí tvůrci politik s otázkou, jak je rychle a spravedlivě rozdělovat. Existuje široká shoda, že první by měli být očkováni zdravotníci, protože jsou nezbytní pro záchranu životů těch, kdo vlivem viru onemocní. Rozhodování, kdo by měl přijít na řadu další, ale vyvolává výrazné debaty.
Jedním podstatným faktem je, že u lidí nad 65 let věku je oproti mladším lidem vyšší riziko, že na covid-19 zemřou, a u lidí nad 75 let je riziko ještě vyšší.
Dalším podstatným faktem je, že ve Spojených státech a některých dalších zemích mají příslušníci znevýhodněných rasových a etnických menšin nižší než průměrnou naději dožití, takže jejich zastoupení v segmentu osob nad 65 let je nepoměrně nižší. Pokud upřednostníme seniory, podíl těch, kdo náleží k těmto menšinám, bude nižší než jejich zastoupení v populaci jako celku. Ve světle mnoha znevýhodnění, která už příslušníci těchto menšin zakoušejí, se to zdá nespravedlivé.
Tento pocit neférovosti dal zřejmě popud Kathleen Doolingové, zdravotnické představitelce Center USA pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), k návrhu, aby se uplatnil jiný přístup. V prezentaci předložené Poradnímu výboru CDC pro očkovací postupy Doolingová obhajuje, že před 53 miliony Američanů ve věku 65 let a víc by se měli očkovat „nepostradatelní pracující“, skupina čítající přibližně 87 milionů osob, přestože by důsledkem bylo o 0,5 % až 6,5 % víc zemřelých. (Tento široký rozptyl odráží fakt, že dosud nevíme, zda vakcíny pouze předcházejí nemoci covid-19, anebo také brání tomu, aby se lidé virem SARS-CoV-2, který ji způsobuje, nakazili a přenášeli jej.)
Přístup odsouvající starší Američany k delšímu čekání na vakcínu na základě toho, že je mezi nimi nadpočet bělochů, by tudíž obětoval životy, aby se vyhnul zdánlivé nespravedlivosti toho, že přednost dostane skupina, v níž mají znevýhodněné rasové a etnické minority nepoměrně menší zastoupení. To ale není všechno. Slabší zastoupení těchto menšin v řadách osob starších 65 let je nevýrazné, ve srovnání s ohromně nadměrným zastoupením lidí ve věku nad 65 let mezi těmi, kdo na covid-19 zemřou. Jak už poukázalo několik komentátorů, mimo jiné Matthew Yglesias a Yascha Mounk, upřednostnění nepostradatelných pracujících by proto zapříčinilo víc úmrtí i v řadách menšinových komunit, jimž by se údajně dostávalo spravedlivějšího zacházení.
Poradní výbor CDC odmítl návrh, aby přednost dostali všichni „nepostradatelní pracující“, a namísto toho skupinu zúžil na zhruba 30 milionů „nepostradatelných pracujících v první linii“, jako jsou záchranáři, učitelé a prodavači v obchodech s potravinami. Kromě toho doporučil, aby do stejné prioritní skupiny byli zařazeni lidé ve věku 75 a více let.
PS Events: Climate Week NYC 2024
Watch our Climate Week NYC 2024 event now to hear speakers from across the globe – including Mia Amor Mottley, Prime Minister of Barbados; Gabriel Boric, President of Chile; Jiwoh Abdulai, Minister of Environment and Climate Change of Sierra Leone; and Maisa Rojas Corradi, Minister of the Environment of Chile – discuss climate leadership, development finance, and more.
Watch Now
Tato doporučení jsou kompromisem mezi upřednostněním nejohroženějších osob a všech nepostradatelných pracujících, ať už v první linii či nikoliv. Je zjevně důležité zajistit bezpečí těm, kdo skutečně pracují v první linii, a udržet je v práci. Zařazení osob ve věku od 75 let na podobnou prioritní úroveň bude znamenat, že na virus zemře celkově méně lidí i méně příslušníků znevýhodněných menšin.
Tato doporučení CDC nejsou závazná a státy mohou a měly by si je vycizelovat, jak s cílem přistupovat spravedlivě k menšinám, tak s cílem zachránit víc životů. Vodítko k tomu, jak by toho bylo možné dosáhnout, v nedávné panelové diskusi o distribuci vakcín, pořádané listem The New York Times, poskytla Ngozi Ezikeová, ředitelka resortu zdravotnictví ve státě Illinois. Podotkla, že existují zdravotní komplikace, u nichž se zásady pro léčbu rasových a etnických menšin liší od zásad, které platí pro bělochy.
Za příklad uvedla preventivní rentgenové vyšetření na rakovinu prostaty. Jelikož je onemocnění běžnější u afroamerických mužů než u mužů bělošských, doporučuje se Afroameričany vyšetřovat už v mladším věku. Cílem je rentgenovat každého, u něhož je taková míra rizika, při níž se screening považuje za smysluplný.
Pokud si USA ponechají současné očkovací priority, ale přidají zásadu stejného přístupu k osobám se stejnou mírou rizika, tvůrci politik budou muset odhadnout, v jakém věku jsou příslušníci afroamerické, hispánské a indiánské komunity ohroženi tímtéž rizikem jako 75letí Američané bělošského či asijského původu a pak rasu a etnicitu zohlednit při rozhodování, kdo má v jakém věku nárok na vakcínu. Nemám údaje naznačující, jak velký rozdíl by tím mohl vzniknout, ale mohlo by to kupříkladu znamenat, že 72letý afroamerický muž by nárok na očkování měl, kdežto 74letý bělošský muž nikoliv.
Někdo možná namítne, že je to jakýsi rasismus naruby. Není. Za absence důkazů ke konkrétnímu jedinci se rasa využívá jako indikátor ohrožení virem. Vůdčím principem není to, že by se příslušníci různých rasových a etnických skupin měli očkovat v počtech úměrných k jejich podílu ve společnosti jako celku. To je eticky nepodstatné. Cílem je zachránit víc životů, což by měl být náš prvořadý zájem.
Z angličtiny přeložil David Daduč