NEW YORK – Odvážné prognózy založené na intuici jsou zřídka dobrý nápad. Margaret Thatcherová jako ministryně školství v roce 1973 proslule prohlásila, že za jejího života se Velká Británie ženy v čele vlády nedočká. Předseda představenstva IBM Thomas J. Watson v roce 1943 řekl, že existuje „celosvětový trh pro zhruba pět počítačů“. A když v roce 1927 debutovaly zvukové filmy, Harry Warner ze společnosti Warner Brothers se ptal: „Kdo chce ksakru slyšet herce mluvit?“
V době, kdy globální ekonomiku přerývají čtyři významné síly a většinu našich předpokladů obracejí vzhůru nohama, je ještě pravděpodobnější, že výroky o budoucnosti utvářené intuicí založenou na minulosti budou mylné. Každý z těchto „čtyř přeryvů“ je sám o sobě transformační a všechny vzájemně zesilují své účinky, což přináší zásadní a nepředvídatelné změny v rozsahu, jaký svět dosud nezažil – a v důsledku toho se naše intuice budou mýlit.
Prvním velkým přeryvem je přesun ekonomické aktivity do měst na rozvíjejících se trzích. Ještě v roce 2000 mělo 95 % firem z žebříčku Fortune Global 500 hlavní sídlo ve vyspělých ekonomikách. Do roku 2025 bude téměř polovina společností z Fortune Global 500 sídlit v rozvíjejících se ekonomikách a Čína bude domovem většího počtu z nich než Spojené státy nebo Evropa.
V čele této změny jdou města. V letech 2010 až 2025 bude téměř polovina růstu globálního HDP pocházet ze 440 měst na rozvíjejících se trzích, přičemž v mnoha případech západní manažeři ještě ani nevědí, že taková města existují. Jedná se o místa jako Tchien-ťin, město na jihovýchod od Pekingu, které je dnes co do HDP prakticky na stejné úrovni jako Stockholm – a do roku 2025 by se mohlo rovnat celému Švédsku.
Druhým největším přeryvem je akcelerace technologické změny. Technika má sice odjakživa transformační vlivy, ale její dopady jsou dnes všudypřítomné a digitální a mobilní technologie se zavádějí bezprecedentním tempem. Než se telefon dostal do poloviny amerických domácností, uběhlo od jeho vynálezu přes 50 let, ale stačilo pouhých 20 let, aby se mobilní telefony rozšířily z necelých 3 % světové populace na víc než dvě třetiny. Facebook měl v roce 2006 šest milionů uživatelů; dnes jich má 1,4 miliardy.
Mobilní internet je pro miliardy občanů rozvíjejících se zemí příslibem tempa ekonomického pokroku, které by bylo jinak nepředstavitelné. Začínajícím podnikatelským dravcům zase nabízí větší šance konkurovat zavedeným firmám. Technologická změna ale přináší i rizika, zejména pro pracující, kteří přijdou o práci kvůli automatizaci či nedostatku kvalifikace pro odvětví špičkových technologií.
Třetí přeryv je demografický. Poprvé po několika staletích by se počet obyvatel mohl ve většině světa ustálit. Stárnutí populace, které je ve vyspělém světě už nějaký čas zřetelné, se teď šíří do Číny a brzy zasáhne Latinskou Ameriku.
Před třiceti lety byla porodnost výrazně pod hranicí reprodukční hodnoty 2,1 dítěte na ženu jen v nemnoha zemích, které tvořily malý díl globální populace. V roce 2013 žilo zhruba 60 % světové populace v zemích, jež reprodukční hodnoty nedosahují. Jak rostoucí měrou převažují senioři nad lidmi v produktivním věku, narůstá tlak na pracovní síly a ubývají příjmy z daní nezbytné k obsloužení státního dluhu a financování veřejných služeb a penzijních soustav.
Posledním přeryvem je sílící vzájemná propojenost světa, v němž zboží, kapitál, lidé a informace cestují přes hranice stále snadněji. Není tomu dávno, kdy mezinárodní vazby existovaly především mezi velkými obchodními uzly v Evropě a Severní Americe; dnes se jedná o spletité a rozrůstající se předivo. Kapitálové toky mezi rozvíjejícími se ekonomikami se během pouhých deseti let zdvojnásobily a v roce 2009 překročila hranice víc než miliarda lidí, což je víc než pětinásobek údaje z roku 1980.
Výsledné těžkosti – množství nových a nečekaných konkurentů, volatilita pocházející z odlehlých míst a mizení lokálních pracovních míst – už zmáhají pracující i firmy. Jistěže, tato provázanost nabízí také významné příležitosti, ale přirozená náklonnost k dobře známému omezuje schopnost pracujících, firem i vlád naplno jich využít.
Pro firmy to platí obzvlášť. Podle výzkumu McKinsey americké společnosti v letech 1990 až 2005 alokovaly prostředky téměř vždy podle minulých příležitostí, nikoli budoucích. Firmy, které se takové nehybnosti poddají, v nové globální ekonomice nevydrží nad hladinou a půjdou zřejmě ke dnu.
Některé firmy se však přizpůsobí a využijí bezprecedentních příležitostí zůstat agilní. Namísto výstavby nového sídla, pronájmu kamenné prodejny či koupě restaurace – tradičních požadavků vyžadujících obrovské sumy předem dostupného kapitálu – si mohou například otevřít satelitní provozovnu, spustit online prodej nebo rozjet restaurační kamion. Pružnost a reaktivnost takovým firmám umožní rozkvět.
Tempo a rozsah současné ekonomické transformace je nesporně zneklidňující. Existuje ale řada důvodů k optimismu. Uvnitř zemí sice roste nerovnost, ale mezi zeměmi dramaticky klesá. V letech 1990 až 2010 se z krajní chudoby dostala téměř miliarda lidí a během dalších dvou dekád se mezi globální střední třídu zařadí další tři miliardy.
V roce 1930, na vrcholu Velké hospodářské krize, John Maynard Keynes prohlásil, že se životní úroveň v „progresivních ekonomikách“ v nadcházejících 100 letech zvýší 4-8krát. Jeho prognóza, tehdy považovaná za beznadějně přeslazenou, se ukázala jako správná a nárůst bude zřejmě kdesi blízko horní hranice jím odhadovaného rozpětí.
Keynes na rozdíl od mnoha svých současníků porozuměl silám, které se v ekonomice uplatňují, korigoval své uvažování, a co je nejpodstatnější, nebál se optimismu. Musíme jej následovat.
Z angličtiny přeložil David Daduč
NEW YORK – Odvážné prognózy založené na intuici jsou zřídka dobrý nápad. Margaret Thatcherová jako ministryně školství v roce 1973 proslule prohlásila, že za jejího života se Velká Británie ženy v čele vlády nedočká. Předseda představenstva IBM Thomas J. Watson v roce 1943 řekl, že existuje „celosvětový trh pro zhruba pět počítačů“. A když v roce 1927 debutovaly zvukové filmy, Harry Warner ze společnosti Warner Brothers se ptal: „Kdo chce ksakru slyšet herce mluvit?“
V době, kdy globální ekonomiku přerývají čtyři významné síly a většinu našich předpokladů obracejí vzhůru nohama, je ještě pravděpodobnější, že výroky o budoucnosti utvářené intuicí založenou na minulosti budou mylné. Každý z těchto „čtyř přeryvů“ je sám o sobě transformační a všechny vzájemně zesilují své účinky, což přináší zásadní a nepředvídatelné změny v rozsahu, jaký svět dosud nezažil – a v důsledku toho se naše intuice budou mýlit.
Prvním velkým přeryvem je přesun ekonomické aktivity do měst na rozvíjejících se trzích. Ještě v roce 2000 mělo 95 % firem z žebříčku Fortune Global 500 hlavní sídlo ve vyspělých ekonomikách. Do roku 2025 bude téměř polovina společností z Fortune Global 500 sídlit v rozvíjejících se ekonomikách a Čína bude domovem většího počtu z nich než Spojené státy nebo Evropa.
V čele této změny jdou města. V letech 2010 až 2025 bude téměř polovina růstu globálního HDP pocházet ze 440 měst na rozvíjejících se trzích, přičemž v mnoha případech západní manažeři ještě ani nevědí, že taková města existují. Jedná se o místa jako Tchien-ťin, město na jihovýchod od Pekingu, které je dnes co do HDP prakticky na stejné úrovni jako Stockholm – a do roku 2025 by se mohlo rovnat celému Švédsku.
Druhým největším přeryvem je akcelerace technologické změny. Technika má sice odjakživa transformační vlivy, ale její dopady jsou dnes všudypřítomné a digitální a mobilní technologie se zavádějí bezprecedentním tempem. Než se telefon dostal do poloviny amerických domácností, uběhlo od jeho vynálezu přes 50 let, ale stačilo pouhých 20 let, aby se mobilní telefony rozšířily z necelých 3 % světové populace na víc než dvě třetiny. Facebook měl v roce 2006 šest milionů uživatelů; dnes jich má 1,4 miliardy.
Mobilní internet je pro miliardy občanů rozvíjejících se zemí příslibem tempa ekonomického pokroku, které by bylo jinak nepředstavitelné. Začínajícím podnikatelským dravcům zase nabízí větší šance konkurovat zavedeným firmám. Technologická změna ale přináší i rizika, zejména pro pracující, kteří přijdou o práci kvůli automatizaci či nedostatku kvalifikace pro odvětví špičkových technologií.
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Třetí přeryv je demografický. Poprvé po několika staletích by se počet obyvatel mohl ve většině světa ustálit. Stárnutí populace, které je ve vyspělém světě už nějaký čas zřetelné, se teď šíří do Číny a brzy zasáhne Latinskou Ameriku.
Před třiceti lety byla porodnost výrazně pod hranicí reprodukční hodnoty 2,1 dítěte na ženu jen v nemnoha zemích, které tvořily malý díl globální populace. V roce 2013 žilo zhruba 60 % světové populace v zemích, jež reprodukční hodnoty nedosahují. Jak rostoucí měrou převažují senioři nad lidmi v produktivním věku, narůstá tlak na pracovní síly a ubývají příjmy z daní nezbytné k obsloužení státního dluhu a financování veřejných služeb a penzijních soustav.
Posledním přeryvem je sílící vzájemná propojenost světa, v němž zboží, kapitál, lidé a informace cestují přes hranice stále snadněji. Není tomu dávno, kdy mezinárodní vazby existovaly především mezi velkými obchodními uzly v Evropě a Severní Americe; dnes se jedná o spletité a rozrůstající se předivo. Kapitálové toky mezi rozvíjejícími se ekonomikami se během pouhých deseti let zdvojnásobily a v roce 2009 překročila hranice víc než miliarda lidí, což je víc než pětinásobek údaje z roku 1980.
Výsledné těžkosti – množství nových a nečekaných konkurentů, volatilita pocházející z odlehlých míst a mizení lokálních pracovních míst – už zmáhají pracující i firmy. Jistěže, tato provázanost nabízí také významné příležitosti, ale přirozená náklonnost k dobře známému omezuje schopnost pracujících, firem i vlád naplno jich využít.
Pro firmy to platí obzvlášť. Podle výzkumu McKinsey americké společnosti v letech 1990 až 2005 alokovaly prostředky téměř vždy podle minulých příležitostí, nikoli budoucích. Firmy, které se takové nehybnosti poddají, v nové globální ekonomice nevydrží nad hladinou a půjdou zřejmě ke dnu.
Některé firmy se však přizpůsobí a využijí bezprecedentních příležitostí zůstat agilní. Namísto výstavby nového sídla, pronájmu kamenné prodejny či koupě restaurace – tradičních požadavků vyžadujících obrovské sumy předem dostupného kapitálu – si mohou například otevřít satelitní provozovnu, spustit online prodej nebo rozjet restaurační kamion. Pružnost a reaktivnost takovým firmám umožní rozkvět.
Tempo a rozsah současné ekonomické transformace je nesporně zneklidňující. Existuje ale řada důvodů k optimismu. Uvnitř zemí sice roste nerovnost, ale mezi zeměmi dramaticky klesá. V letech 1990 až 2010 se z krajní chudoby dostala téměř miliarda lidí a během dalších dvou dekád se mezi globální střední třídu zařadí další tři miliardy.
V roce 1930, na vrcholu Velké hospodářské krize, John Maynard Keynes prohlásil, že se životní úroveň v „progresivních ekonomikách“ v nadcházejících 100 letech zvýší 4-8krát. Jeho prognóza, tehdy považovaná za beznadějně přeslazenou, se ukázala jako správná a nárůst bude zřejmě kdesi blízko horní hranice jím odhadovaného rozpětí.
Keynes na rozdíl od mnoha svých současníků porozuměl silám, které se v ekonomice uplatňují, korigoval své uvažování, a co je nejpodstatnější, nebál se optimismu. Musíme jej následovat.
Z angličtiny přeložil David Daduč