DUBAJ – Nikdo, kdo navštíví Blízký východ, si nemůže nevšimnout křiklavého kontrastu mezi aspiracemi mladých lidí v tomto regionu v oblasti vzdělání, podnikání a povolání a drsnou realitou, která mnohé z nich připravuje o pozitivní budoucnost. Polovina obyvatel Blízkého východu ve věku 18-25 let je nezaměstnaná či podzaměstnaná.
Tuto situaci ještě zhoršuje globální uprchlická krize, která vyhnala z domovů přibližně 30 milionů dětí, z toho jen ze Sýrie šest milionů, přičemž velmi málo z nich se během školou povinného věku pravděpodobně vrátí domů. Nikoho by tedy nemělo překvapovat, že skupina, která je v regionu známá jako Daeš (Islámský stát) věří, že v tomto obrovském počtu bezprizorních a nespokojených mladých lidí najde živnou půdu pro nábor svých členů.
Propagandisté Daeše zneužívají sociální média stejným způsobem, jakým jejich extremističtí předchůdci i současníci někdy zneužívali a zneužívají mešity – jako fórum pro radikalizaci. Skupina neustále zveřejňuje obsah zpochybňující možnost společného soužití islámu a Západu a vyzývá mladé lidi k džihádu.
Až groteskně násilná videa, která Daeš produkuje, přitahují pozornost svým šokujícím charakterem. Nespokojené mladé lidi však ve skutečnosti lákají výzvy, aby se podíleli na něčem, co podle nich přesahuje je samotné i společnost, ve které žijí. Shiraz Maher z Mezinárodního centra pro studium radikalizace (ICSR) při londýnské King’s College identifikuje společné prvky ve smýšlení rekrutů: „spravedlivé rozhořčení, vzdor, pocit útisku a odmítání se přizpůsobit“. Jak uzavírá nedávná zpráva Quilliamovy nadace, Daeš brnká na strunu mladistvé touhy být součástí něčeho cenného; pro nové rekruty je největším lákadlem utopický apel této organizace.
S ohledem na to by jen málokdo nesouhlasil s tvrzením, že se ocitáme v generační bitvě o srdce a mysl lidí – v bitvě, kterou nelze vyhrát pouze vojenskými prostředky. Tvrdá síla dokáže eliminovat nejzarytější předáky Daeše. K tomu, abychom přesvědčili téměř 200 milionů mladých muslimů, že extremismus je slepá ulička, však budeme potřebovat mnohem víc.
Existuje řada příkladů neveřejných operací, které mají čelit extremismu napříč indickým subkontinentem a Blízkým východem: dětské časopisy v Pákistánu, videa zaměřená na teenagery v severní Africe, rozhlasové stanice na Blízkém východě nebo knihy a publikace stavějící se proti al-Káidě. Všechny mohou napomoci k odhalování pravdy o životě v Daeši – totiž že je to brutální a zkorumpovaný systém náchylný k vnitřním čistkám –, a to několika různými způsoby včetně poukazování na případy zběhnutí. Jak konstatuje zpráva z roku 2014: „[Samotná existence zběhů] ničí obraz jednoty a odhodlání, který se [tato skupina] snaží šířit.”
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Máme-li však válku myšlenek vyhrát a udržet kulturní prostor, jemuž Daeš říká „šedá zóna“ a touží ho zničit, musíme být ambicióznější. Je to prostor, ve kterém mohou muslimové a nemuslimové žít pospolu, objevovat společné hodnoty a spolupracovat. Ředitel ICSR Peter Neumann navrhl soutěž videí na YouTube, která vysvětlí případy, kdy Daeš selhal. „Okamžitě by přišlo 5000 videí,“ říká. „Čtyři tisíce by jich bylo k ničemu, ale tisíc by jich fungovalo – tisíc videí proti propagandě [Daeše].“
Nejlepším dlouhodobým nástrojem pro boj s terorismem je však vzdělání. V izraelské Jaffě se na škole provozované skotskou církví učí muslimské, židovské a křesťanské děti hodnoty tolerance. V celém Libanonu platí pro sunnitské, šíitské a křesťanské děti od devíti let společné školní osnovy podporující náboženskou rozmanitost – včetně „odmítání jakéhokoliv radikalismu a náboženského či sektářského vylučování“. Země také ve svém školském systému zavedla výuku na dvě směny, aby mohla vzdělávat i přibližně 200 000 dětí syrských uprchlíků.
Může-li těžkostmi sužovaný Libanon, jejž trápí sektářské násilí a náboženský rozkol, podporovat soužití a poskytovat syrským uprchlíkům příležitost studovat, není důvod, proč by se jeho příkladem neměly řídit i další země v regionu.
Volba je naprosto jasná. Můžeme nečinně přihlížet, jak se nová „onlinová“ generace muslimské mládeže nechává klamat falešnými tvrzeními, že islám nemůže koexistovat se západními hodnotami. Anebo si můžeme uvědomit, že mladí lidé na Blízkém východě i v ostatním muslimském světě mají stejné touhy jako jejich vrstevníci všude jinde na světě.
Vše nasvědčuje tomu, že mladí lidé v regionu touží po vzdělání, zaměstnání a příležitosti plně využít svůj talent. Do roku 2016 bychom měli jít s odhodláním jim to umožnit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
DUBAJ – Nikdo, kdo navštíví Blízký východ, si nemůže nevšimnout křiklavého kontrastu mezi aspiracemi mladých lidí v tomto regionu v oblasti vzdělání, podnikání a povolání a drsnou realitou, která mnohé z nich připravuje o pozitivní budoucnost. Polovina obyvatel Blízkého východu ve věku 18-25 let je nezaměstnaná či podzaměstnaná.
Tuto situaci ještě zhoršuje globální uprchlická krize, která vyhnala z domovů přibližně 30 milionů dětí, z toho jen ze Sýrie šest milionů, přičemž velmi málo z nich se během školou povinného věku pravděpodobně vrátí domů. Nikoho by tedy nemělo překvapovat, že skupina, která je v regionu známá jako Daeš (Islámský stát) věří, že v tomto obrovském počtu bezprizorních a nespokojených mladých lidí najde živnou půdu pro nábor svých členů.
Propagandisté Daeše zneužívají sociální média stejným způsobem, jakým jejich extremističtí předchůdci i současníci někdy zneužívali a zneužívají mešity – jako fórum pro radikalizaci. Skupina neustále zveřejňuje obsah zpochybňující možnost společného soužití islámu a Západu a vyzývá mladé lidi k džihádu.
Až groteskně násilná videa, která Daeš produkuje, přitahují pozornost svým šokujícím charakterem. Nespokojené mladé lidi však ve skutečnosti lákají výzvy, aby se podíleli na něčem, co podle nich přesahuje je samotné i společnost, ve které žijí. Shiraz Maher z Mezinárodního centra pro studium radikalizace (ICSR) při londýnské King’s College identifikuje společné prvky ve smýšlení rekrutů: „spravedlivé rozhořčení, vzdor, pocit útisku a odmítání se přizpůsobit“. Jak uzavírá nedávná zpráva Quilliamovy nadace, Daeš brnká na strunu mladistvé touhy být součástí něčeho cenného; pro nové rekruty je největším lákadlem utopický apel této organizace.
S ohledem na to by jen málokdo nesouhlasil s tvrzením, že se ocitáme v generační bitvě o srdce a mysl lidí – v bitvě, kterou nelze vyhrát pouze vojenskými prostředky. Tvrdá síla dokáže eliminovat nejzarytější předáky Daeše. K tomu, abychom přesvědčili téměř 200 milionů mladých muslimů, že extremismus je slepá ulička, však budeme potřebovat mnohem víc.
Existuje řada příkladů neveřejných operací, které mají čelit extremismu napříč indickým subkontinentem a Blízkým východem: dětské časopisy v Pákistánu, videa zaměřená na teenagery v severní Africe, rozhlasové stanice na Blízkém východě nebo knihy a publikace stavějící se proti al-Káidě. Všechny mohou napomoci k odhalování pravdy o životě v Daeši – totiž že je to brutální a zkorumpovaný systém náchylný k vnitřním čistkám –, a to několika různými způsoby včetně poukazování na případy zběhnutí. Jak konstatuje zpráva z roku 2014: „[Samotná existence zběhů] ničí obraz jednoty a odhodlání, který se [tato skupina] snaží šířit.”
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Máme-li však válku myšlenek vyhrát a udržet kulturní prostor, jemuž Daeš říká „šedá zóna“ a touží ho zničit, musíme být ambicióznější. Je to prostor, ve kterém mohou muslimové a nemuslimové žít pospolu, objevovat společné hodnoty a spolupracovat. Ředitel ICSR Peter Neumann navrhl soutěž videí na YouTube, která vysvětlí případy, kdy Daeš selhal. „Okamžitě by přišlo 5000 videí,“ říká. „Čtyři tisíce by jich bylo k ničemu, ale tisíc by jich fungovalo – tisíc videí proti propagandě [Daeše].“
Nejlepším dlouhodobým nástrojem pro boj s terorismem je však vzdělání. V izraelské Jaffě se na škole provozované skotskou církví učí muslimské, židovské a křesťanské děti hodnoty tolerance. V celém Libanonu platí pro sunnitské, šíitské a křesťanské děti od devíti let společné školní osnovy podporující náboženskou rozmanitost – včetně „odmítání jakéhokoliv radikalismu a náboženského či sektářského vylučování“. Země také ve svém školském systému zavedla výuku na dvě směny, aby mohla vzdělávat i přibližně 200 000 dětí syrských uprchlíků.
Může-li těžkostmi sužovaný Libanon, jejž trápí sektářské násilí a náboženský rozkol, podporovat soužití a poskytovat syrským uprchlíkům příležitost studovat, není důvod, proč by se jeho příkladem neměly řídit i další země v regionu.
Volba je naprosto jasná. Můžeme nečinně přihlížet, jak se nová „onlinová“ generace muslimské mládeže nechává klamat falešnými tvrzeními, že islám nemůže koexistovat se západními hodnotami. Anebo si můžeme uvědomit, že mladí lidé na Blízkém východě i v ostatním muslimském světě mají stejné touhy jako jejich vrstevníci všude jinde na světě.
Vše nasvědčuje tomu, že mladí lidé v regionu touží po vzdělání, zaměstnání a příležitosti plně využít svůj talent. Do roku 2016 bychom měli jít s odhodláním jim to umožnit.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.