Bude-li kapitalismus znesvěcen korupcí, nemůže ve světě pustit kořeny. Před deseti lety se zhroutil socialismus - v očích lidí, kteří v něm žili, se totiž totálně zdiskreditoval. Nyní se výtky sypou na kapitalismus a jeho kritici disponují celou řadou pádných důkazů, že mají pravdu, když jej popisují jako systém, který pracuje pro lidi uvnitř a pro jejich staré přátele a přítelíčky. Vždyť co jiného je bankrot Enronu než naprosto zřejmý příklad vězňů ovládajících své dozorce? Chce-li Amerika stát v čele globálního vzestupu kapitalismu, musí ze svých firem vymýtit rozvíjející se kapitalistickou kulturu ,,bratříčkování``.
Už dávno samozřejmě nejde o volbu mezi socialismem a kapitalismem. Socialismus se proměnil ve zmatek a nepořádek, neboť jeho nadějné vyhlídky na dělnický ráj uvízly v byrokracii. Bez motivace a radikální decentralizace zůstane ekonomický pokrok prostě jen snem. Minulé století to nejednou dokázalo. I proto se Čína - navzdory nostalgickým rovnostářským frázím - za vlády postmaoistických vůdců rozhodla pro kapitalismus.
Tusil Teng Siao-pching, že tento krok povede k obrovským rozdílům? Možná. On ale chtěl vyssí životní úroveň pro každého Číňana, i kdyby to mělo přinést nerovnosti. Aby vsak kapitalismus fungoval a byl společensky přijatelný, musí být také co nejčistsí. Ne každý sice dostane v kapitalistickém systému příležitost zbohatnout, to ale neznamená, že bychom jej měli vnímat jako manipulovatelný systém, jenž lidem, kteří se v něm vyznají, umožní zbohatnout na úkor ostatních.
Je-li nerovnost jedním z negativních rysů radikálního kapitalismu - který je do jisté míry vyvažován veřejným sektorem -, pak dalsím z nich je možnost korupce kapitalistických institucí: ve světle dnesních událostí nazvěme tento rys ,,Enron syndromem``. Když výbory amerického Kongresu zmírní regulační dohled nad svými podnikajícími přáteli, když se účetní firmy, zlákány megakontrakty, vzdají své nezávislosti, když členové představenstev firem nedokáží říct ne, poněvadž jejich honoráře jsou vzhledem k jejich snaze naprosto neúměrné a když se manažeři pustí do kupčení s vlastní firmou, aby sami sebe zvýhodnili, má pověst kapitalismu namále.
To je poslední dobou zjevně případ Ameriky. Nedílnou složkou kapitalistického podnikání je značně choulostivá problematika jednatelství a důvěry. Dát manažerům zelenou v podnikání jestě neznamená, že budou ochráněny zájmy investorů. Podobně zavádějící je domnívat se, že burzy, dostanou-li volný prostor, budou realisticky oceňovat cenné papíry. Ačkoli o debaklu společnosti Enron jestě nejsou pohromadě vsechny důkazy, můžeme už dnes nestranně říci, že kauza Enron znamená obrovský morální skandál a černou kaňku na pověsti kapitalismu a vrhá nepříjemné světlo na nedostatky a trhliny klíčových kapitalistických institucí.
Probíhající hon na čarodějnice - v němž si svou politickou kůži snaží zachránit nejen politici a regulátoři, ale i Bílý dům - je opravdu nezbytný. Jeho součástí jsou nevyhnutelně populistické, protipodnikatelské názory. Chvílemi to dokonce vypadá, že převahu získávají odpůrci globalizace. Až se vsak pomyslné politické kyvadlo uklidní, povedou dosavadní extrémy k zavádění pečlivějsích kontrol a přísnějsích pravidel podnikání.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Vsechno zlé je tedy k něčemu dobré. Kapitalismus je veřejným statkem; funguje tehdy, mají-li vsichni rovnou sanci a jsou-li firemní krádeže viditelně trestány. Rituální hon na čarodějnice, kterým teď Amerika žije, je pro firemní séfy možná jediný způsob, jak se znovu postavit na nohy.
Kapitalismus bude obecně přijímán - a přispěje tak k celosvětovému růstu a prosperitě - jen tehdy, bude-li toto rituální vymítání ďábla probíhat na veřejnosti. Séfové Enronu dostanou, co zasluhují, a jiní séfové jiných firem pak nad rozměry těchto čistek (v soukromí) zakroutí hlavou. Budou říkat, že celá ta vysetřování ze strany Kongresu i tisku jsou přehnaná, že bychom Enron měli hodit za hlavu a dát se znovu do vydělávání peněz. Takový přístup by vsak v těch, kdo o kapitalismu pochybují, zanechal jestě větsí pochybnosti. Takový přístup by přinesl vůbec největsí morální riziko - svět firemního zločinu bez trestu.
Někteří možná namítnou, že pokud budou členové představenstev žalovatelní, nebude možné vytvořit kvalitní představenstva, jiní zauvažují nad tím, co se stane s akciemi firem, když se někdo natvrdo začne ptát na jejich účetní evidenci. Čistá hra vsak bude pro akcie v konečném důsledku jedině prospěsná a rozhodně prospěsnějsí než tutlání a dohady o skutečném stavu účetních knih.
Kapitalismus vždy potřeboval příběhy o morálce. Je ovsem třeba rozlisovat. Úpadek investičního fondu Long-Term Capital Management před několika lety byl ponaučením o rizikovém řízení a nutnosti nesnít o obrovských výnosech.
Tehdy se nestalo nic ani vzdáleně protizákonného. Nenásledovala žádná vládní záruka ani ulehčení chyb managementu. Investoři prostě udělali chybu, protože byli chamtiví, a přisli o pořádné peníze. Naproti tomu v aféře Enron jde nečestnost a dost možná i zločinné jednání snad vsech osob, kteří se dostali do blízkosti managementu. V této chvíli je navíc zatím dost možné, že nejvyssí manažeři Enronu odejdou do důchodu s pěkným balíkem peněz, zatímco řadoví pracovní přijdou i o své důchodové výhody.
Také čínský kapitalismus oplývá korupcí a sebezvýhodňováním na úkor zaměstnavatele. Čínská vláda reaguje tak, že z času na čas popraví pár nejviditelnějsích a nejohavnějsích darebáků. Pro západní demokracie je to poněkud extrémní řesení. Uvěznit takové zkorumpované manažery, regulátory a politiky je ovsem zásadním aspektem fungujícího a respektovaného kapitalismu. Poněvadž v kapitalismu se směle přerozděluje, jsou důvěra, transparentnost a zodpovědnost jeho nejdůležitějsími atributy. Po Enronu - jenž nepředstavuje jen jednotlivý případ, ale také celkový úpadek firemní kultury - nám znovu na nohy pomohou jen přísné postihy za trestné činy společností.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
By choosing to side with the aggressor in the Ukraine war, President Donald Trump’s administration has effectively driven the final nail into the coffin of US global leadership. Unless Europe fills the void – first and foremost by supporting Ukraine – it faces the prospect of more chaos and conflict in the years to come.
For most of human history, economic scarcity was a constant – the condition that had to be escaped, mitigated, or rationalized. Why, then, is scarcity's opposite regarded as a problem?
asks why the absence of economic scarcity is viewed as a problem rather than a cause for celebration.
Bude-li kapitalismus znesvěcen korupcí, nemůže ve světě pustit kořeny. Před deseti lety se zhroutil socialismus - v očích lidí, kteří v něm žili, se totiž totálně zdiskreditoval. Nyní se výtky sypou na kapitalismus a jeho kritici disponují celou řadou pádných důkazů, že mají pravdu, když jej popisují jako systém, který pracuje pro lidi uvnitř a pro jejich staré přátele a přítelíčky. Vždyť co jiného je bankrot Enronu než naprosto zřejmý příklad vězňů ovládajících své dozorce? Chce-li Amerika stát v čele globálního vzestupu kapitalismu, musí ze svých firem vymýtit rozvíjející se kapitalistickou kulturu ,,bratříčkování``.
Už dávno samozřejmě nejde o volbu mezi socialismem a kapitalismem. Socialismus se proměnil ve zmatek a nepořádek, neboť jeho nadějné vyhlídky na dělnický ráj uvízly v byrokracii. Bez motivace a radikální decentralizace zůstane ekonomický pokrok prostě jen snem. Minulé století to nejednou dokázalo. I proto se Čína - navzdory nostalgickým rovnostářským frázím - za vlády postmaoistických vůdců rozhodla pro kapitalismus.
Tusil Teng Siao-pching, že tento krok povede k obrovským rozdílům? Možná. On ale chtěl vyssí životní úroveň pro každého Číňana, i kdyby to mělo přinést nerovnosti. Aby vsak kapitalismus fungoval a byl společensky přijatelný, musí být také co nejčistsí. Ne každý sice dostane v kapitalistickém systému příležitost zbohatnout, to ale neznamená, že bychom jej měli vnímat jako manipulovatelný systém, jenž lidem, kteří se v něm vyznají, umožní zbohatnout na úkor ostatních.
Je-li nerovnost jedním z negativních rysů radikálního kapitalismu - který je do jisté míry vyvažován veřejným sektorem -, pak dalsím z nich je možnost korupce kapitalistických institucí: ve světle dnesních událostí nazvěme tento rys ,,Enron syndromem``. Když výbory amerického Kongresu zmírní regulační dohled nad svými podnikajícími přáteli, když se účetní firmy, zlákány megakontrakty, vzdají své nezávislosti, když členové představenstev firem nedokáží říct ne, poněvadž jejich honoráře jsou vzhledem k jejich snaze naprosto neúměrné a když se manažeři pustí do kupčení s vlastní firmou, aby sami sebe zvýhodnili, má pověst kapitalismu namále.
To je poslední dobou zjevně případ Ameriky. Nedílnou složkou kapitalistického podnikání je značně choulostivá problematika jednatelství a důvěry. Dát manažerům zelenou v podnikání jestě neznamená, že budou ochráněny zájmy investorů. Podobně zavádějící je domnívat se, že burzy, dostanou-li volný prostor, budou realisticky oceňovat cenné papíry. Ačkoli o debaklu společnosti Enron jestě nejsou pohromadě vsechny důkazy, můžeme už dnes nestranně říci, že kauza Enron znamená obrovský morální skandál a černou kaňku na pověsti kapitalismu a vrhá nepříjemné světlo na nedostatky a trhliny klíčových kapitalistických institucí.
Probíhající hon na čarodějnice - v němž si svou politickou kůži snaží zachránit nejen politici a regulátoři, ale i Bílý dům - je opravdu nezbytný. Jeho součástí jsou nevyhnutelně populistické, protipodnikatelské názory. Chvílemi to dokonce vypadá, že převahu získávají odpůrci globalizace. Až se vsak pomyslné politické kyvadlo uklidní, povedou dosavadní extrémy k zavádění pečlivějsích kontrol a přísnějsích pravidel podnikání.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Vsechno zlé je tedy k něčemu dobré. Kapitalismus je veřejným statkem; funguje tehdy, mají-li vsichni rovnou sanci a jsou-li firemní krádeže viditelně trestány. Rituální hon na čarodějnice, kterým teď Amerika žije, je pro firemní séfy možná jediný způsob, jak se znovu postavit na nohy.
Kapitalismus bude obecně přijímán - a přispěje tak k celosvětovému růstu a prosperitě - jen tehdy, bude-li toto rituální vymítání ďábla probíhat na veřejnosti. Séfové Enronu dostanou, co zasluhují, a jiní séfové jiných firem pak nad rozměry těchto čistek (v soukromí) zakroutí hlavou. Budou říkat, že celá ta vysetřování ze strany Kongresu i tisku jsou přehnaná, že bychom Enron měli hodit za hlavu a dát se znovu do vydělávání peněz. Takový přístup by vsak v těch, kdo o kapitalismu pochybují, zanechal jestě větsí pochybnosti. Takový přístup by přinesl vůbec největsí morální riziko - svět firemního zločinu bez trestu.
Někteří možná namítnou, že pokud budou členové představenstev žalovatelní, nebude možné vytvořit kvalitní představenstva, jiní zauvažují nad tím, co se stane s akciemi firem, když se někdo natvrdo začne ptát na jejich účetní evidenci. Čistá hra vsak bude pro akcie v konečném důsledku jedině prospěsná a rozhodně prospěsnějsí než tutlání a dohady o skutečném stavu účetních knih.
Kapitalismus vždy potřeboval příběhy o morálce. Je ovsem třeba rozlisovat. Úpadek investičního fondu Long-Term Capital Management před několika lety byl ponaučením o rizikovém řízení a nutnosti nesnít o obrovských výnosech.
Tehdy se nestalo nic ani vzdáleně protizákonného. Nenásledovala žádná vládní záruka ani ulehčení chyb managementu. Investoři prostě udělali chybu, protože byli chamtiví, a přisli o pořádné peníze. Naproti tomu v aféře Enron jde nečestnost a dost možná i zločinné jednání snad vsech osob, kteří se dostali do blízkosti managementu. V této chvíli je navíc zatím dost možné, že nejvyssí manažeři Enronu odejdou do důchodu s pěkným balíkem peněz, zatímco řadoví pracovní přijdou i o své důchodové výhody.
Také čínský kapitalismus oplývá korupcí a sebezvýhodňováním na úkor zaměstnavatele. Čínská vláda reaguje tak, že z času na čas popraví pár nejviditelnějsích a nejohavnějsích darebáků. Pro západní demokracie je to poněkud extrémní řesení. Uvěznit takové zkorumpované manažery, regulátory a politiky je ovsem zásadním aspektem fungujícího a respektovaného kapitalismu. Poněvadž v kapitalismu se směle přerozděluje, jsou důvěra, transparentnost a zodpovědnost jeho nejdůležitějsími atributy. Po Enronu - jenž nepředstavuje jen jednotlivý případ, ale také celkový úpadek firemní kultury - nám znovu na nohy pomohou jen přísné postihy za trestné činy společností.