MADISON – Dne 13. září čínská vláda schválila plány na zvýšení hranice důchodového věku mužů z 60 na 63 let, žen v kancelářských profesích z 55 na 58 let a žen v manuálním sektoru z 50 na 55 let. Tyto změny, které budou zaváděny během následujících 15 let, mají zmírnit dopady rychle stárnoucí populace Číny a zmenšujícího se důchodového rozpočtu. Po dvaceti letech nečinnosti však toto výrazně opožděné opatření rozhodně není řešením, ale politickou časovanou bombou padající na hlavy dalších generací.
Čínský důchodový věk je jeden z nejnižších na světě. Byl stanoven v roce 1955, kdy byl mediánový věk obyvatelstva 21 let a jen 7 % populace bylo starší 60 let. Poté, co Čína v roce 1980 zavedla politiku jednoho dítěte, hranice se nezměnila. Vládní slib, že se postará o starší občany, je ukolébal do pocitu jistoty.
Na hrozící demografickou krizi v Číně upozorňuji již čtvrt století. V roce 2004 jsem v časopise China Economic Weeklypublikoval článek „Kdo si může dovolit péči o čínské seniory?“ Přestože došlo k zásadním demografickým změnám, čínští lídři se zdráhali důchodový věk zvyšovat.
Čínští politici mají stále ze stárnutí populace menší obavu než z přelidnění. Vládní demografové v roce 2012 varovali, že pokud bude všem párům povoleno mít dvě děti, míra porodnosti by mohla přesáhnout 4,4 dítěte na ženu. Když Čína v roce 2016 konečně zavedla politiku dvou dětí, podle oficiálních odhadů měla porodnost dosáhnout vrcholu 2,09 v roce 2018, poté klesat k hodnotě 1,75 v roce 2023 a 1,72 kolem roku 2050. Navzdory tomu Čína v roce 2021 zavedla politiku tří dětí, obávala se totiž, že zrušení populačních kontrol by mohlo vyvolat baby boom jako v 50. letech.
Navíc se čínští lídři obávali, že zvýšení důchodového věku by rovněž vedlo k vyšší nezaměstnanosti. Komunistická strana Číny se před 20. národním kongresem v roce 2022 snažila předejít veřejným nepokojům, a nutno dodat, že důchodové reformy jsou často politicky výbušné. Například rozhodnutí Spojeného království z roku 2011 zvýšit důchodový věk žen z 60 na 65 let vedlo ke stávkám téměř dvou milionů zaměstnanců veřejného sektoru.
Ale i podle zveličených údajů vlády byla čínská porodnost v roce 2018 jen 1,5 dítěte na ženu, daleko pod oficiálními předpověďmi. V roce 2023 klesla na 1,0, přičemž některé z provincií ohlásily míru porodnosti až 0,6, což je v ostrém kontrastu s oficiální prognózou 1,75.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Průměrná délka života v Číně mezitím stoupala z 47 let v roce 1955 na 79 let v roce 2022 (v porovnání se 77 lety v USA). Počet čínských občanů starších 60 let vzrostl ze 72 milionů v roce 1980 na dnešních 282 milionů, což je 21 % z celkové populace. Do budoucna se očekává, že dosáhne 358 milionů do roku 2030 a 475 milionů – tedy 47 % populace – do roku 2050.
V důsledku toho vzrostly důchodové výdaje Číny z pouhých 1,5 % disponibilního příjmu domácností (1990) na 12 % v roce 2022. Dnes se téměř třetina čínských provincií potýká s důchodovými deficity. V provincii Heilongjiang, která má nejnižší porodnost a nejstarší populaci, činí důchodové výdaje 29 % disponibilního příjmu domácností, což nutí tamní úřady spoléhat se na finanční prostředky centrální vlády k pokrytí až 43 % jejich důchodových nákladů. A vzhledem k předpokladu, že národní důchodový fond bude do roku 2035 vyčerpán, se rozpočtová prognóza jeví ještě chmurnější.
V čínském důchodového systému se také velmi silně projevuje nerovnost. V roce 2022 se počet 301 milionů čínských důchodců skládal z 21 milionů bývalých státních zaměstnanců, kterým připadla průměrná měsíční částka 907 USD (6 100 jüanů), dále ze 115 milionů zaměstnanců veřejného sektoru, kteří si přišli na průměrných 468 USD za měsíc a ze 165 milionů venkovanů vyššího věku, kterým byl v průměru přidělen důchod ve výši pouhých 30 USD za měsíc. Vzhledem k tomu, že jejich jediné dítě je nedokáže finančně zajistit, bude mnoho venkovských seniorů závislých na pomoci státu.
Neschopnost Číny čelit demografické krizi je v ostrém kontrastu s jinými zeměmi, které podnikly smysluplné kroky k řešení podobných problémů. Spojené království navzdory masovým protestům zvýšilo věkovou hranici důchodu na 66 let a plánuje ji zvýšit na 68 do roku 2044, přičemž někteří odborníci předpovídají, že by se mohla nakonec vyšplhat až na 71 let. V USA je důchodový věk již stanoven na 67 let pro osoby narozené po roce 1960.
Alarmující demografické trendy naštěstí konečně přiměly čínské představitele, aby se zaměřili z přelidnění na krizi stárnutí. Zdá se však, že stále nechápou vážnost situace, protože oficiální údaje o populaci – a dokonce i předpovědi OSN – jsou nadále hrubě zveličené.
Podle mých odhadů bude Čína horko těžko udržovat míru porodnosti na hodnotě 0,8. Se stárnutím a úbytkem pracovní síly se zpomalí hospodářský růst a sníží příjmy státu, zatímco rostoucí populace seniorů zvýší náklady na důchody.
Pokud k uživení systému nestačí pracovní síla, hrozící důchodovou krizi neodvrátí politické manévrování ani kreativní účetnictví. V roce 1980 připadalo na každého člověka ve věku 65 a více let 11 pracovníků ve věku 20-64 let. Poměr se od té doby snížil na 4,3, dále do roku 2040 se očekává pokles na 2,0 a do roku 2050 na 1,5. Pro srovnání, v USA tento podíl klesl z 5,2 v roce 1980 na dnešních 3,2 a očekává se, že do roku 2040 se objeví na hodnotě 2,6 a do roku 2050 2,4. Ve Spojeném království index závislosti klesal od roku 1980 z 3,7 na 2,9 a očekává se, že se do roku 2040 dostane na 2,4 a do roku 2050 na 2,2. Vzhledem k demografickým výzvám bude Čína muset dále zvyšovat hranici důchodového věku, což může vyvolat občanské nepokoje a politickou nestabilitu.
Ženy se potýkají s důsledky nízké porodnosti a stárnutí populace ve větší míře, jelikož přežívají muže a čelí více zdravotním problémům. Vzhledem k tomu, že důchody nestačí pokrýt jejich základní potřeby, jsou mnohé starší ženy nuceny pracovat i po dosažení důchodového věku. To je patrné v Japonsku, kde míra zaměstnanosti žen vzrostla mezi lety 2003 a 2023 následovně: z 38 % na 64 % u žen ve věku 60-64 let, z 23 % na 43 % u žen ve věku 65-69 let a ze 14 % na 26 % u žen ve věku 70-74. Popsaný fenomén je se výrazně projevuje právě v Číně, kde katastrofální politika jednoho dítěte ženy nejen připravila o právo mít více dětí, ale také mnoho z nich odsoudila k chudobě a stáří bez jistot.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
MADISON – Dne 13. září čínská vláda schválila plány na zvýšení hranice důchodového věku mužů z 60 na 63 let, žen v kancelářských profesích z 55 na 58 let a žen v manuálním sektoru z 50 na 55 let. Tyto změny, které budou zaváděny během následujících 15 let, mají zmírnit dopady rychle stárnoucí populace Číny a zmenšujícího se důchodového rozpočtu. Po dvaceti letech nečinnosti však toto výrazně opožděné opatření rozhodně není řešením, ale politickou časovanou bombou padající na hlavy dalších generací.
Čínský důchodový věk je jeden z nejnižších na světě. Byl stanoven v roce 1955, kdy byl mediánový věk obyvatelstva 21 let a jen 7 % populace bylo starší 60 let. Poté, co Čína v roce 1980 zavedla politiku jednoho dítěte, hranice se nezměnila. Vládní slib, že se postará o starší občany, je ukolébal do pocitu jistoty.
Na hrozící demografickou krizi v Číně upozorňuji již čtvrt století. V roce 2004 jsem v časopise China Economic Weeklypublikoval článek „Kdo si může dovolit péči o čínské seniory?“ Přestože došlo k zásadním demografickým změnám, čínští lídři se zdráhali důchodový věk zvyšovat.
Čínští politici mají stále ze stárnutí populace menší obavu než z přelidnění. Vládní demografové v roce 2012 varovali, že pokud bude všem párům povoleno mít dvě děti, míra porodnosti by mohla přesáhnout 4,4 dítěte na ženu. Když Čína v roce 2016 konečně zavedla politiku dvou dětí, podle oficiálních odhadů měla porodnost dosáhnout vrcholu 2,09 v roce 2018, poté klesat k hodnotě 1,75 v roce 2023 a 1,72 kolem roku 2050. Navzdory tomu Čína v roce 2021 zavedla politiku tří dětí, obávala se totiž, že zrušení populačních kontrol by mohlo vyvolat baby boom jako v 50. letech.
Navíc se čínští lídři obávali, že zvýšení důchodového věku by rovněž vedlo k vyšší nezaměstnanosti. Komunistická strana Číny se před 20. národním kongresem v roce 2022 snažila předejít veřejným nepokojům, a nutno dodat, že důchodové reformy jsou často politicky výbušné. Například rozhodnutí Spojeného království z roku 2011 zvýšit důchodový věk žen z 60 na 65 let vedlo ke stávkám téměř dvou milionů zaměstnanců veřejného sektoru.
Ale i podle zveličených údajů vlády byla čínská porodnost v roce 2018 jen 1,5 dítěte na ženu, daleko pod oficiálními předpověďmi. V roce 2023 klesla na 1,0, přičemž některé z provincií ohlásily míru porodnosti až 0,6, což je v ostrém kontrastu s oficiální prognózou 1,75.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Průměrná délka života v Číně mezitím stoupala z 47 let v roce 1955 na 79 let v roce 2022 (v porovnání se 77 lety v USA). Počet čínských občanů starších 60 let vzrostl ze 72 milionů v roce 1980 na dnešních 282 milionů, což je 21 % z celkové populace. Do budoucna se očekává, že dosáhne 358 milionů do roku 2030 a 475 milionů – tedy 47 % populace – do roku 2050.
V důsledku toho vzrostly důchodové výdaje Číny z pouhých 1,5 % disponibilního příjmu domácností (1990) na 12 % v roce 2022. Dnes se téměř třetina čínských provincií potýká s důchodovými deficity. V provincii Heilongjiang, která má nejnižší porodnost a nejstarší populaci, činí důchodové výdaje 29 % disponibilního příjmu domácností, což nutí tamní úřady spoléhat se na finanční prostředky centrální vlády k pokrytí až 43 % jejich důchodových nákladů. A vzhledem k předpokladu, že národní důchodový fond bude do roku 2035 vyčerpán, se rozpočtová prognóza jeví ještě chmurnější.
V čínském důchodového systému se také velmi silně projevuje nerovnost. V roce 2022 se počet 301 milionů čínských důchodců skládal z 21 milionů bývalých státních zaměstnanců, kterým připadla průměrná měsíční částka 907 USD (6 100 jüanů), dále ze 115 milionů zaměstnanců veřejného sektoru, kteří si přišli na průměrných 468 USD za měsíc a ze 165 milionů venkovanů vyššího věku, kterým byl v průměru přidělen důchod ve výši pouhých 30 USD za měsíc. Vzhledem k tomu, že jejich jediné dítě je nedokáže finančně zajistit, bude mnoho venkovských seniorů závislých na pomoci státu.
Neschopnost Číny čelit demografické krizi je v ostrém kontrastu s jinými zeměmi, které podnikly smysluplné kroky k řešení podobných problémů. Spojené království navzdory masovým protestům zvýšilo věkovou hranici důchodu na 66 let a plánuje ji zvýšit na 68 do roku 2044, přičemž někteří odborníci předpovídají, že by se mohla nakonec vyšplhat až na 71 let. V USA je důchodový věk již stanoven na 67 let pro osoby narozené po roce 1960.
Alarmující demografické trendy naštěstí konečně přiměly čínské představitele, aby se zaměřili z přelidnění na krizi stárnutí. Zdá se však, že stále nechápou vážnost situace, protože oficiální údaje o populaci – a dokonce i předpovědi OSN – jsou nadále hrubě zveličené.
Podle mých odhadů bude Čína horko těžko udržovat míru porodnosti na hodnotě 0,8. Se stárnutím a úbytkem pracovní síly se zpomalí hospodářský růst a sníží příjmy státu, zatímco rostoucí populace seniorů zvýší náklady na důchody.
Pokud k uživení systému nestačí pracovní síla, hrozící důchodovou krizi neodvrátí politické manévrování ani kreativní účetnictví. V roce 1980 připadalo na každého člověka ve věku 65 a více let 11 pracovníků ve věku 20-64 let. Poměr se od té doby snížil na 4,3, dále do roku 2040 se očekává pokles na 2,0 a do roku 2050 na 1,5. Pro srovnání, v USA tento podíl klesl z 5,2 v roce 1980 na dnešních 3,2 a očekává se, že do roku 2040 se objeví na hodnotě 2,6 a do roku 2050 2,4. Ve Spojeném království index závislosti klesal od roku 1980 z 3,7 na 2,9 a očekává se, že se do roku 2040 dostane na 2,4 a do roku 2050 na 2,2. Vzhledem k demografickým výzvám bude Čína muset dále zvyšovat hranici důchodového věku, což může vyvolat občanské nepokoje a politickou nestabilitu.
Ženy se potýkají s důsledky nízké porodnosti a stárnutí populace ve větší míře, jelikož přežívají muže a čelí více zdravotním problémům. Vzhledem k tomu, že důchody nestačí pokrýt jejich základní potřeby, jsou mnohé starší ženy nuceny pracovat i po dosažení důchodového věku. To je patrné v Japonsku, kde míra zaměstnanosti žen vzrostla mezi lety 2003 a 2023 následovně: z 38 % na 64 % u žen ve věku 60-64 let, z 23 % na 43 % u žen ve věku 65-69 let a ze 14 % na 26 % u žen ve věku 70-74. Popsaný fenomén je se výrazně projevuje právě v Číně, kde katastrofální politika jednoho dítěte ženy nejen připravila o právo mít více dětí, ale také mnoho z nich odsoudila k chudobě a stáří bez jistot.