LOS ANGELES – Bývalý ministr financí USA Lawrence H. Summers a Anna Stansburyová nedávno vyjádřili pochybnost nad budoucností centrálního bankovnictví a nadnesli, že převládající rámec měnové politiky je naléhavě nutné přehodnotit. Souhlasím. K revizi uvažování „staré keynesiánské ekonomie“ vyzývám už víc než deset let, od článku, který jsem uveřejnil roku 2006, tedy dva roky předtím, než kladení otázek ohledně způsobu uvažování o makroekonomické teorii začalo být vlivem Velké recese v módě. Je mi povzbuzením, že náhled a suma výzkumu, které jsem vypracoval, si dál získávají podporu veřejnosti.
Mnozí se v současné éře nízkých – a v některých případech záporných – úrokových sazeb začínají obávat, že Evropské centrální bance a Federálnímu rezervnímu systému USA „dochází munice“. Když už je měnověpolitická sazba centrální banky nízká, nelze ji v případě krize dál o mnoho snížit. Dalo by se tedy tvrdit, že teď, dokud je nízká nezaměstnanost, by Fed měl sazby zvyšovat, aby si vytvořil dostatečný prostor pro osekávání úrokových sazeb v budoucnu, kdy může být nezaměstnanost vysoká. Přesto zvyšovat úrokové sazby postrádá smysl, pokud by takový postup mohl vyvolat recesi. Otázkou tedy je, zda existuje způsob jak doplnit soudek s prachem, aniž by došlo k výbuchu.
Když Fed nebo ECB zvýší sazby, nová keynesiánská ekonomická teorie předpovídá, že takový vzestup nakonec povede k poklesu inflace a že cestu z bodu A do bodu B bude nevyhnutelně provázet vyšší nezaměstnanost. Můj vlastní výzkum ale naznačuje, že nová keynesiánská ekonomická teorie se mýlí. Vždyť kdyby Fed pomalu zvyšoval krátkodobou sazbu a akciové trhy podpořil zárukou, že bude kupovat široce založený burzovně obchodovaný fond za pevnou cenu, není důvod, proč by zvýšení sazeb mělo zapříčinit vyšší nezaměstnanost.
LOS ANGELES – Bývalý ministr financí USA Lawrence H. Summers a Anna Stansburyová nedávno vyjádřili pochybnost nad budoucností centrálního bankovnictví a nadnesli, že převládající rámec měnové politiky je naléhavě nutné přehodnotit. Souhlasím. K revizi uvažování „staré keynesiánské ekonomie“ vyzývám už víc než deset let, od článku, který jsem uveřejnil roku 2006, tedy dva roky předtím, než kladení otázek ohledně způsobu uvažování o makroekonomické teorii začalo být vlivem Velké recese v módě. Je mi povzbuzením, že náhled a suma výzkumu, které jsem vypracoval, si dál získávají podporu veřejnosti.
Mnozí se v současné éře nízkých – a v některých případech záporných – úrokových sazeb začínají obávat, že Evropské centrální bance a Federálnímu rezervnímu systému USA „dochází munice“. Když už je měnověpolitická sazba centrální banky nízká, nelze ji v případě krize dál o mnoho snížit. Dalo by se tedy tvrdit, že teď, dokud je nízká nezaměstnanost, by Fed měl sazby zvyšovat, aby si vytvořil dostatečný prostor pro osekávání úrokových sazeb v budoucnu, kdy může být nezaměstnanost vysoká. Přesto zvyšovat úrokové sazby postrádá smysl, pokud by takový postup mohl vyvolat recesi. Otázkou tedy je, zda existuje způsob jak doplnit soudek s prachem, aniž by došlo k výbuchu.
Když Fed nebo ECB zvýší sazby, nová keynesiánská ekonomická teorie předpovídá, že takový vzestup nakonec povede k poklesu inflace a že cestu z bodu A do bodu B bude nevyhnutelně provázet vyšší nezaměstnanost. Můj vlastní výzkum ale naznačuje, že nová keynesiánská ekonomická teorie se mýlí. Vždyť kdyby Fed pomalu zvyšoval krátkodobou sazbu a akciové trhy podpořil zárukou, že bude kupovat široce založený burzovně obchodovaný fond za pevnou cenu, není důvod, proč by zvýšení sazeb mělo zapříčinit vyšší nezaměstnanost.